Děvčátko Momo a ukradený čas

Tak to je vskutku velmi zajímavá kniha. Nejdřív jsem si ji chtěla přečíst sama pro sebe. Během čtení jsem si říkala, že to asi není moc na čtení s dětma. Je to vlastně od určitý doby poměrně dost depresivní. Ale už pro to zamyšlení se nad pojímáním času to někdy přečtu i dětem (ne úplně malejm, myslim, že ideální věk by byl tak kolem 10 let). Příběh je vlastně taková, dneska bychom řekli asi dystopie, aneb o tom, jak debilní svět ještě do větší zádele přišel... :D
Při čtení vás autor moc nešetří. Bůhví, co všechno měl na mysli, když tohle psal. Možná myslel opravdu jen na ten čas se všema těma souvislostma (hon za výkonem, slávou, bohatstvím, pohodlím, povrchní krásou, efektivitou, konformitou vs. vztahy, bytím sám sebou, svobodná hra atd.)... ale dost možná myslel i jiný věci, já bych je tam třeba viděla. Nebo je tam možná nezamejšlel, a přesto jsou tak trefný - třeba "ty internety" jakožto zloději času. (A určitě je to na opakovaný čtení a objevování dalších a dalších rovin.) Každopádně i "jen" ten čas, úplně stačí. Jsou to naléhavý vykřičníky, který maj dnešnímu člověku víc co říct, než kdy dřív.
(Spoileruju...) Momo je nicméně pořád pohádka, která skončí dobře. Z průseru, kterej byl nastolen hlavně zvenčí (se souhlasem všech), se svět dostane zase díky pomoci zvenčí. Lidi to dostanou zadarmo.(Konec spoileru) Sice podobně i ve světě má člověk svobodnou vůli do určitý míry, nad ní už je opravdu ve vleku různejch velmi dobře fungujících zel. Ale o to je reálnej život horší. Obávám se, že k žádnýmu osvobození zvenčí nemůže dojít. Je to na každým jednotlivým člověku, přičemž jeho rozpoznávací, reflexivní schopnosti jdou čím dál víc do háje, a i když to všecko možný třeba jako rodič vidíte, je strašně těžký v tom dítě nenechat ztratit, vlastně i sebe. Čekaj nás zajímavý časy, milý lidstvo.

Knížka je každopádně moc pěkně napsaná, je napínavá skoro d začátku až do konce, zoufalost situace před konečným rozuzlením je opravdu pekelná - vlastně se divim, že to nebylo víckrát natočeno jako film. Jen ten konec byl pro mě takovej........ už moc jakoby vybájenej, nebo jak to mám říct. Vzhledem k tomu, že kniha je vlastně o něčem, co pohlcuje nás všechny v reálným světě, by mi víc sedělo, kdyby řešení bylo jinde, zevnitř. Nebo nějak, aby se to dalo aplikovat myšlenkově i na reálnej svět. Navíc to rozuzlení bude celkem složitý na pochopení pro děti, je to prostě dost abstraktní a ne tak snadno představitelný, což je vlastně asi příhodný k tomu, co znamená vlastně čas, a že vlastně dost možná taky ve skutečnosti neexistuje... :D

Poslouchal jsem jako audioknihu. Nápad celého příběhu, počáteční úvod do postav a příběhu, stejně jako vypravěč jsou naprosto famózní. Příběh děvčátka mě uchvátil a já se snažil využít každý volný "čas" na poslouchání jeho statečného boje. Konečné vyústění a samotná časová fyzika příběhu už mě tak nenadchly, ale čas je obecně těžký na zacházení. Popisy dokonalých hraček, které tlumí fantazii, dětí jako bytostí se zvláštní schopností vnímat svět bez ohledu na čas, stejně jako super-schopnost naslouchání a trpělivého mlčení, tyhle všechny příměry se mi moc líbily.

Do knihy jsem se pustila kvůli výzvě, ale teda nelituji. Asi bych si ji nikdy nenašla, a byla by to škoda. Opravdu se mi líbilo, jak se s knihou zpomalil čas. Jsem většinou zvyklá číst rychlým tempem a příběhy hltat. Tady to nešlo a takhle před Vánoci to bylo opravdu hezké knižní setkání. Nejprve jsem si myslela, že pro mě bude příběh Momo a jejích přátel nečitelný, ale stačilo mít opravdu klid, čas a soustředit se. I proto jsem knihu četla nezvykle dlouho. Odkrylo se mi nepřeberné množství myšlenek a náhledů i na svůj život a jeho hodnoty. Vlastně si nejsem jistá, zda by se kniha líbila dětem, zřejmě by si v ní něco pro sebe také našly, ale dospělému může dát hodně.
Kniha byla ideální na toto vánoční období, kdy jsem měla možnost si ji v klidu přečíst a ponořit se do příběhu. Ano, začátek byl možná trochu popisný, ale průběh to vynahradil. Mohla jsem se přenést do světa, kde se lidem ztratil čas. Přemýšlela jsem, zda dnes, když všichni někam spěcháme, vlastně něčeho dosáhneme, nějaký čas, který bychom mohli kvalitně strávit, vyšetříme... Odpověď pro mě zní: Ne. Není na škodu si to občas znovu a znovu uvědomovat a donutit se zpomalit a být se svými blízkými vědoměji, v současné chvíli, abychom o ně jednou také třeba nepřišli, když by se i oni ztratili ve svém časové šetření.

Vůbec jsem nečekala, že Děvčátko Momo a ukradený čas se mi bude tak líbit. Zajímavá byla paralela, kdy Páni času pustili do světa propagandu, že časem se musí šetřit a většina lidí na ní naskočila. Toho, že ve veřejném prostoru není běžné ptát se proč, ale platí to, co je nám předkládáno, jsme svědky dnes a denně. Edward L. Bernays - otec moderní propagandy by si mohl mnout ruce. Třeba se v budoucnu objeví nějaký mistr Hora a někteří lidé tak snadno na dezinformace nenaskočí.

Momo bojuje proti tajemným Pánům času, kteří kradou lidem jejich chvíle. Příběh je kouzelný, napínavý a zároveň moudrý – učí o hodnotě přátelství, času a života.

Na to, že se jedná o pohádku, tak je poměrně hluboce zpracovaná. Nevím, jestli dítě pochytá všechny nuance ohledně plýtvání času, ale dospěláka to určitě donutí se nad nějakými věcmi zamyslet. A pokud kniha donutí člověka nad něčím přemýšlet, tak splnila půlku práce. I druhou půlku práce (zabavení) kniha obsahuje (unikátní postavy a jejich příběhy), byť některé prvky ze závěrečného "boje" už na mě byly až příliš jednoduché a pohádkové.

Z jeho děl moje zatím nejoblíbenější. Autorovo příjmení v překladu do češtiny zní "Konec" a v tomhle díle se zabývá hlavně časem a jeho cenou. Geniální dílo.

Překvapilo mě, že tato knížka se nacházela v městské knihovně v části pro děti. Myslím, že v dětském věku bych jí vnímala úplně jinak, než teď ve věku dospěláckém. Najde se v ní mnoho námětů k přemýšlení. Autor měl opravdu neuvěřitelnou fantazii.

Moc milý příběh. Když mám tak trochu špatnou náladu, tak po ní sáhnu do knihovny, přečtu pár stránek náhodně, kde otevřu. A splín je pryč.

Kniha mě mile překvapila tím že není až tak pohádková jak se na první pohled zdálo. V knize se skrývá spousta skrytých významu Nejvíce se mi líbily kapitoly o čase které byly pravdivé a které jsou samozřejmě k zamyšlení. Dějově se mi kniha zdála zvláštní ale jde o úhel pohledu jak člověk na konci knihy zjistí. Moc hezké čtení

Stejně jako Nekonečný příběh i Děvčátko Momo ukazuje bohatost fantazie, kterou měl Michael Ende.
Název i styl vyprávění člověka jakoby nasměrují k pohádkám, ale ten příběh je veskrze současný, i když je už přes padesát let starý. A přestože je hrdinkou malá holčička, je především o nás dospělých. Téměř hororový závěr se vůbec nevylučuje s pohádkovým finále, takže nezbývá než smeknout před autorovým mistrovstvím.
Jasných 5*

Audiokniha

Děvčátko Momo je vyloženě milá kniha. Nejedná se o akční příběh plný zvratů. Děj se pomalu line a člověk se nechá unášet. Momo je obyčejná a neobyčejná zároveň. To, že má strach a cítí se sama, v člověku vyvolává spojení s děvčátkem a dokáže se do něj vcítit. Ta radost, když dokáže pomoci svým přátelům, mistru Horovi, celému světu... Vlastně i čtenáři, protože každý se poctivě zamyslí nad svým časem. A pojetí času je zde opravdu poetické.

Musím vyzdvihnout příběh o princezně a její zlaté rybce velrybce, který vypráví Gigi

Príbeh o fantázii, dobrodružstve, odvahe stáť na správnej strane, ale hlavne o priateľstve, ľudskosti, a o všetkých tých "obyčajných" hodnotách, ktoré by sa nikdy nemali stať stratou času.

Chápu že příběh nenadchne čtenáře, kteří nejsou zvyklí na sebereflexi. Za mě je to poutavá kniha, které nutí čtenáře k přemýšlení. Co krade náš čas? Proč zbytečně komplikujeme vztahy s lidmi v okolí? Proč jeden druhému nenasloucháme?

Příběh o zlodějích časů, kterým na lidech nezáleží, protože chtějí jen jejich čas. Je tam fantazie, je tam zamyšlení, je tam pousmání a je tam i trochu napětí. Byly pasáže, u nichž jsem se nudila, ale naštěstí byly v drtivé menšině. Příjemné čtení.

Audiokniha :
Kniha krásně načtena, ale mě bohužel moc nezaujala. Docela jsem se nudila.

Výborná kniha, která člověka donutí přemýšlet o tom, co to vlastně znamená "ztráta času" a jestli to je opravdu ztráta. Hodně jsem se u ní napřemýšlela, ale taky jsem si užívala příběh, fantazii i samotné úžasné děvčátko Momo. Ačkoli je kniha určená pro děti, řekla bych, že hlavní myšlenku ocení každý dospělý a za sebe můžu říct, že dospělého člověka bude bavit. Líbilo se mi to víc než Nekonečný příběh. Rozhodně plný počet hvězd a doporučuji.

Kouzlu audioknih jsem propadla hlavní díky knížkám pro děti. (I když jak je níže zmiňováno, tohle je pohádka spíš pro dospěláky). A v přednesu mě velice mile překvapil Vladimír Javorský, jak u knížek o Mumincích, tak právě u děvčátka Momo. Knížku máme doma i jako papírovou, ale nějak jsem se do ní stále nemohla začíst. Audioknihu jsem zvládla za pár večerů a i když to není tak úžasně pohádkové jako nepřekonatelný Nekonečný příběh, i tohle vyprávění bylo plné fantazie a lásky ke knihám. Ale bylo temnější, alespoň v porovnání s první, zfilmovanou částí Nekonečného příběhu. Téma zhoršení mezilidských vztahů kvůli nedostatku času a hromadění majetku je poplatné i v dnešní době. Děvčátka Momo, která dokázala lidi stmelovat, mi bylo chvílemi skoro až líto, jak ji každý potřeboval, jako jiskřičku naděje, jako antidepresivum.
Každopádně se chystám do papírové knížky znovu začíst, abych měla jistotu, že mi při poslechu audioverze neunikly nějaké hezké myšlenky.

Momo je za mě lepší než NEKONEČNÝ PŘÍBĚH. Je nádherná, vede k zamyšlení a já ji mám moc ráda.