Snoopi komentáře u knih

Zajímavě řešená koncepce celé příručky - nestojí klasicky na abecedním řazení jednotlivých léčivek, ale kapitoly jsou rozděleny tematicky podle neduhů, s nimiž se setkáváme. Najdeme zde bylinky pro ženy, bylinky pro muže, bylinky na dnu a revmatismus, na cukrovku, kožní neduhy, srdce a cévy... A k tomu všemu i návody na vytvoření různých tinktur, kosmetických přípravků - a nechybí to nejzákladnější: jak bylinky sbírat, sušit a skladovat.
Zjistíme, že to není nic složitého, a navíc nás takový domácí lék vyjde mnohem levněji než předražené přípravky z lékárny.
Mnoho rostlin dobře známé ze svého okolí - měsíček lékařský, kostival lékařský, mateřídouška obecná... názvy jiných rostlin nám napoprvé asi nic neřeknou: mydlice lékařská, komonice lékařská, routa vonná, srdečník obecný, kozinec sladkolistý, popenec obecný, zemědým lékařský, drmek obecný, peťour maloúborný... Určitě stojí za to je blíže prozkoumat a podívat se na jejich účinky: publikace těch zajímavostí přináší dostatek.

7 28.04.2024

Milujete psy a fascinuje vás jejich svět? Pak pro vás bude tato příručka jasnou volbou. Je totiž plná skvělých rad a tipů, díky nimž si můžete usnadnit volbu čtvernohého miláčka, lépe mu porozumíte a v mnohém svůj život obohatíte.
Publikace tohoto nakladatelství jsou si hodně podobné, hlavně díky svému tematickému zaměření, ale pokaždé se v nich dá objevit něco nového. A přestože se považuji za znalce v oblasti psích plemen, ráda jsem se nechala poučit a překvapit - netušila jsem třeba, že srst samojeda se využívá podobně jako srst angory, lze z ní vyrábět svetry a jiné zimní oblečení.
A v tom je právě krása podobných příruček: konceptuálně jsou si hodně podobné, ale občas nějakou informací překvapí i mne. Vzhledem k formátu oceňuji i tisk na kvalitnějším papíře a praktický malý formát.

9 28.04.2024

Jste fanoušci přírodní medicíny a fascinuje vás svět léčivých rostlin? Pak pro vás bude tato příručka jasnou volbou. Je totiž plná skvělých rad a tipů, díky kterým může být váš život mnohem zajímavější, bohatší a hlavně zdravější.
Publikace tohoto nakladatelství jsou si hodně podobné, hlavně díky svému tematickému zaměření, ale pokaždé se v nich dá objevit něco nového. Zaujala mne kapitola, věnovaná bylinkám exotickým: aloe vera, eucalyptus a kurkumu už zná skoro každý, ale co takhle ašvaganda, gutu kola, maca peruánská, lapacho, rdesno či schizandra s krásným českým názvem klanopraška čínská? Nebo vám něco říká název vilacora "kočičí dráp"?
Líbí se mi, že se mohu dozvědět něco nového - prakticky za pakatel, s odpovídající kvalitou papíru. Pro milovníky léčivek mohu jen doporučit.

7 28.04.2024

Mnozí lidé jsou diabetiky už od narození, ale většinou se jimi stávají v průběhu let, z různých důvodů, převážně vlivem dědičnosti... A podobné je to i u osob, nesnášejících lepek. Jakmile se dozvědí diagnózu, nastává tak trochu boj se se sebou samým, co si mohou dopřát dobrého, jestli vůbec se o nějakých "dobrotách" dá mluvit i lidí, jejichž jídelníček se musel náhle radikálně změnit. Je velmi náročné se uhlídat. Možná si to ani neuvědomujeme, ale úpravy stravovacích návyků se pak dotýkají i zbytku rodiny, neboť je velmi náročné jídelníček přizpůsobovat někomu na míru. Navíc k dispozici není zrovna velký výběr specializovaných kuchařek, které se tomuto problému věnují.
Proto velmi vítám i tuto knihu: přináší hned 75 předpisů, které mohou pomoci při přípravě jednotlivých pokrmů, a zároveň jsou velmi inspirativní. Nabízí celou škálu receptů, které rozhodně nevypadají nijak nudně a fádně už vůbec ne. Některé pocházejí přímo od odborníků, kteří se na problematiku specializují. Jednotlivé recepty provázejí barevné fotografie, takže čtenář má opravdu chuť se najíst už jen z pohledu do stránek... Pokrmy nejsou nijak nákladné ani náročné na přípravu a používají se v nich snadno dostupné suroviny. V závěru se nám pak dostane poučení o obou dietách včetně informace, jakým potravinám se postižení mají raději vyhýbat.
Kniha se dělí na dvě části - recepty bezlepkové, recepty pro diabetiky - a u několika z nich se dokonce oboje setkají. Určitě doporučuji, jediné, co vytýkám, je nekvalitní papír. Ale vzhledem k té nízké pořizovací ceně... co by čtenář/kuchař ještě chtěl :-)

8 28.04.2024

Znovu se vracím k jedné klasice: Na západní frontě klid... Už jen název tak trochu oxymóron, nutně navozující otázku: je vůbec někdy na frontě klid?
Brilantně napsáno, hlavně popisy válečné mašinerie a všudypřítomný odér smrti, který prostupuje vše, s čím se hrdina setká. I když zde byly líčeny také světlé momenty (třeba návraty do vzpomínek či krásně popsaná chlapská soudržnost), pocitu jisté tísně a strachu o hrdinův život se nikdy zcela nezprostíme: Remarque věděl, jak zapůsobit na naši obraznost... Jeho naturalistická až plastická líčení kruté reality života v zákopech se dostanou pod kůži. Je dobré nezapomínat: historie se opakuje a lidé jsou nepoučitelní. I jeden život člověka je pořád životem, cenný dar, a neměl by se mařit: jasné poselství, které nemusíme nijak složitě pročítat mezi řádky. Nejsmutnějším paradoxem téhle knihy je, že jejími hrdiny jsou napřed naivní mladí idealisté (propagandou zručně verbováni "do zbroje" hájit pofidérní hodnoty), bažící po slíbené slávě... ovšem na bojištích proměněné v kusy potrhaných těl, v lepším případě mrzáky na těle a duši... Ta kniha dostane každého.
Dovolím si i menší odbočku: myslím, že naše představa bojů v zákopech a na frontě je poněkud matná, nejasná, realitě vzdálená - jisté dojmy si "odnášíme" z filmů či médií, ale i tak jsou značně zkreslené... Pro lepší představu, téměř plastický obraz a až šokující obraznost doporučuji komiks od J. Tardiho "To byla zákopová válka". Teprve při jeho čtení jsem mohla lépe porozumět scénám, které Remarque ve svém románu popisuje. Chválím a dílo doporučuji i jako doplněk k četbě, zároveň však trochu varuji: ten komiks je opravdu jen pro silné povahy :-)

Příjemný průvodce po atraktivních lokalitách této - naštěstí turisty trochu opomíjené - krásné země. Jsem ráda, že jsem ji v roce 2017 navštívila, odnesla jsem si hodně nezapomenutelných zážitků včetně mého prvního setkání s mořem, které bylo i v říjnu krásně teplé, a jehož šumění příjemně uklidňovalo :-)
Průvodce je tak akorát do ruky, ani kapesní, ani obří, obsahuje vše podstatné, co je potřeba znát, pokud se rozhodneme zemi navštívit. Je rozdělen na několik částí, od "Praktických tipů na cestu od A do Z" přes oddíl "Země a lidé" a dále přináší informace o jednotlivých regionech: Kotorský záliv, Města na pobřeží, Centrální planina a Skadarské jezero, Sever země - hory, Východní oblast Černé Hory. Dozvíme se to nejdůležitější, jak si v zemi počínat, od možností ubytování a využívání dopravy přes stravování, formu platby, volnočasové aktivity až po různá upozornění, jak jednat v krizových situacích. Příručka také nabízí vybrané zajímavé kapitoly z dějiny země, upozorňuje na přírodu a její zvláštnosti a nechybí ani zmínka o kultuře, tedy filmu, divadle a literatuře - v češtině známe i dílo zdejšího spisovatele Miodraga Bulatoviće.
Celkově jde o velmi přehledně uspořádanou příručku, text bohatě doplňují fotografie a mapy a není nikterak objemná, takže se jako průvodce dokonale hodí na cesty.

54 17.04.2024

Soubor studií, zaměřených na osobnost Jana Nerudy a jeho dílo, jejichž autoři se snaží dobrat pravdy o antisemitském smýšlení tohoto tvůrce. V závěru tedy nechybí ani jeho pamflet "Pro strach židovský", publikovaný zprvu anonymně v roce 1869: později se k němu Neruda přihlásil a zařadil jej do souboru "Studie, krátké a kratší".
Možná čtenáři tato kniha trochu "převrátí" dosavadní vnímání Nerudovy osobnosti: otvírala jsem ji s otázkou, kde by se u něj ten antisemitismus bral? Až při čtení se mi dostávalo i odpovědi: studie vycházejí z jasných faktů jeho života, ale hlavně zkoumají jeho dílo a vlivy, které na něj působily. Nepochybně zajímavý /a velmi zásadní/ byl jeho střet s další výraznou osobností pražského německojazyčného liberálního prostředí, s novinářem, publicistou a nakladatelem Davidem Kuhem - a nešlo o nic menšího než o pravost RKZ. Neruda byl celý život přesvědčen o jejich pravosti, Kuh se k nim naopak stavěl skepticky: když tedy otiskl článek, který jejich pravost zpochybňoval, Neruda jej obvinil z toho, že "nemá cit pro češtinu, když je Žid". A konflikt byl na světě :-)
Za pozornost stojí i studie M. Nekuly "Obraz Židů v Nerudových povídkách malostranských a protižidovský diskurs". V těchto povídkách ještě Nerudovy postoje nejsou tak patrné, nejspíše proto, že do prostředí Malé Strany zase tolik postaviček Židů neumístil... ovšem o to negativnějším dojmem pak působí. Při běžném čtení si jich možná hned nepovšimneme, Nekula je z textu doslova "vypíchl", proto je dobré mít "Povídky malostranské" hned při ruce a srovnávat. Sborník doporučuji všem, kteří se zajímají o osobnost a dílo Jana Nerudy a chtějí se dozvědět i něco ze zákulisí doby a jeho osobního i profesního života.

62 14.04.2024

Kniha, která okouzlí. Vyprávění, které si získá přízeň jak u dětí, tak u dospělých - je zacílené na obě skupiny čtenářů a na každou z nich působí cela rozdílným způsobem. Ačkoli se zde setkáváme s naivním vypravěčem, pro něhož je typická jistá nespolehlivost a zároveň komičnost, v textu se humorné prvky vůbec neobjevují - navíc malému hrdinovi, novopečenému prvňákovi Péťovi, jeho svět a prožitky rádi uvěříme. Děj, laděný spíše do mollových tónů, je zasazený do rámce jednoho roku: zahrnuje všechna roční období včetně svátků a přirozeně se posouvá od jedné rodinné události ke druhé. Navíc v něm autorka velmi citlivě reflektuje zásadní události lidského života, od zrození přes svatbu a smrt. Podařilo se jí též dovedně zachytit kontrast světa dětí a dospělých: skrze dialogy dospělých zaznamenáme jejich skutečné problémy a můžeme si hned uvědomit, co se ve skutečnosti odehrává, na rozdíl od dětského čtenáře, který narážkám a náznakům plně neporozumí. Což v konečném důsledku nijak nevadí, neboť každá zápletka poměrně brzy dochází k logickému vyústění. Zajímavé jsou i postavy: chlapce převážně obklopují laskavé ženy - matka, sousedka, učitelka, spolužačka - a muži, objevující se spíše okrajově: pan Půlpán, tvrďák s citlivým srdcem, či absentující otec, přijíždějící jen občas, ve zvláštní roli dobrodruha a námořníka, o němž se zprvu můžeme domnívat, že je figurou smyšlenou.
Jednotlivé kapitoly fungují jako ucelené samostatné příběhy, mnohdy nečekaně dramatické. Péťa se musí popasovat s mnoha zásadními zvraty jeho života: stěhování, zvykání si na nové prostředí, šikana... Pes Samota zde hraje spíše vedlejší, zato významnou roli: spojuje všechny postavy dohromady a přispívá k vytvoření dojmu sounáležitosti a přátelství. Nedá se opomenout ani kontrast dětství X stáří: při čtení skrze řádky si v plné síle můžeme uvědomit sociální problematiku starších lidí neproduktivního věku, žijících na okraji společnosti.
Nad dějovými pasážemi výrazně převažují ty popisné, které text velmi ozvláštňují - autorka si dovedně hraje s poetikou, vytváří svérázné obrazce, plné barvitých, originálních a nečekaných přirovnání, metafor a obratů, nelze opomíjet ani úlohu zvukomalebných slov: "Zesílila rádio stažené do chraplavého šepotu... Po stěnách i stropu ujídala světla projíždějících aut šera z pokoje... Žáčci se zvedali a zase klesali jako písty a jména, jež jim patřila, poletovala vzduchem a mizela jako mýdlové bubliny za horkého dne..."
Jazyk, jimž postavy promlouvají, je hovorový a specifický - značně vymezuje jednotlivé skupiny: děti mezi sebou hovoří jinak než dospělí a důchodci, jejichž řeč je silně expresivní, plná germanismů, se sklonem k dialektu: "Taková akurátní herdekbaba... jenom takovou culifindu (= slabé kafe)... pořád někde rajzuje... seš voháklej jak socka... nečum, lůzre..."
Kniha se mi moc líbila hlavně díky použitému jazyku a stylu vyprávění, zajímavé perspektivě vypravěče a uzavřené epizodičnosti jednotlivých příhod. Že si ze čtení odnesou něco jiného i dospělí, ilustruji v krátké citaci, v níž se naráží na známé policejní logo: "Bylo by mě zajímalo, jestli jste se nás zrovna pokoušeli chránit, nebo jste s tím někomu pomohli..."
Jako příběh mohla být kniha o něco delší a hutnější, neškodilo by do děje více zapojit Péťova otce. Předpokládám, že autorka se snažila věrně zachytit hovorovou řeč, a proto jí tedy velkoryse odpouštím drobné pravopisné chybičky. Krásné ilustrace jsou dalším příjemným benefitem.

"Obrubník, zebra, obrubník, šedá, bílá, růžová mozaika dlažebních kostek, schod, kočičí hlavy, obrubník, bílá dlažba průchodu, schody dolů, šedá další schody, bílá a znovu venku. Šedý asfalt s bludištěm černých hadů, obrubník a opět dláždění. "Jsme tady, Péťo. Tohle je tvá škola." Hloučky menších i větších dětí vzrušeně klokotaly a pokřikovaly. Budova vrhala dlouhý stín a veliké dveře hltaly školáky jako tlama velryby. "Pravou nohou, Péťo!" řekla maminka a neohroženě vykročila do stínu obludy. Útroby školy byly plné vysokých klecí, ve kterých schlíple visely šaty spolykaných dětí, jako prapory v bezvětří."
"Paní Přerazilová položila na stůl veliký talíř plný chlebů s paštikou a přisedla si. "Vem si," pobídla Péťu. Sama si taky vzala. Chvíli mlčky večeřeli. "Paní Přerazilová," přerušil Péťa poklidný tikot hodin. "Paní Přerazilová, jak vy jste vlastně k Samotovi přišla?" "No jo," polkla poslední sousto," Samotu jsem dostala od svýho nejmladšího. Pořád někde rajzuje a já mu vyčítala, že je věčně v trapu a mně zbejvá než ta samota. Jednou se zasejc někam schystával, a když se přišel rozloučit, dal mi do ruky šňůru a na konci bylo takový klátivý štěně, celý zbědovaný, že prej byl u nich před barákem dva dny na tý šňůře uvázanej. Že prej to mám místo tý samoty. Nejdřív jsem na něj měla vztek. Než aby se postaral vo svoji nebohou matku, nacpe jí čokla. Tak jsem tomu psisku natruc začala říkat Samota. Tak. Ale teď se mu za to v duchu omlouvám. Líp pro mě udělat nemohl. Stáří je, Péťo, strašně ponižující. Já už ti, Péťo, vůbec nechodila mezi lidi. O nikoho jsem se nestarala a nakonec ani o sebe ne. No a kdo by stál vo starou, nepořádnou ženskou. Se Samotou holt ven musím, no a to se pak taky sama jináč vyštronznu. Nevěřil bys, co lidí v mým věku žije jenom s pejskem. Taky člověka už by málokdo snes. Hnáty mě sice bolet nepřestaly, ale nescházím takovým fofrem jako dřívějc. A pak, my měli dycky psy," uzavřela paní Přerazilová a dopila svůj čaj."

62 12.04.2024

Kniha se dělí na šest kapitol, v nichž Dobrovský zachycuje široké období od přistěhování Čechů po úpadek české řeči, který nadchází s bitvou na Bílé hoře. V dalších částech se zabývá Slovany a slovanskou řečí, tvořením a ohýbáním slovanských tvarů řeči, druhy písma, které Slovani používali, obdobím vývoje české řeči a památkami z těchto dob.
Abychom si dokázali lépe představit Dobrovského význam pro naše písemnictví, musíme se přenést do doby, kdy působil - nestačí pouhá fráze "byl největší postavou počátků národního obrození". Disponoval mnoha znalostmi a své schopnosti vložil do služeb vědy, exaktní, přesné... a také kritické. Byl první, kdo vytvořil strukturu PERIODIZACE - své dějiny koncipoval podle forem a proměn jazyka, všímal si politické situace jednotlivých období a stranou neponechával ani panovníky a vládce. Nastolil pravidla, z nich při vytváření historických odborných publikací vycházíme dodnes. Navzdory svému úsilí však byl vůči budoucnosti našeho národa velmi skeptický: dle něj svůj "zlatý věk" zažil již dávno, v období vlády císaře Rudolfa II. Zajímavé je, že do vydání v roce 1818 stihl ještě vepsat dodatek k RKZ, "zázračně objevených" v letech 1817 a 1818, které vzbudily naprostou senzaci - sám to celkové nadšení příliš nesdílel a vůči pravosti Rukopisu zelenohorskému projevoval značné výhrady.
Dostalo se mi do rukou vydání z roku 1951, nadité bohatou předmluvou Dr. Benjamina Jedličky. Je chvályhodné, jak se v ní snaží čtenáře poctivě provést světem této knihy od jejího vzniku až po současnost. Jenže právě závěr ten veškerý dojem přebíjí: na tomto vydání je možné ilustrovat, jak velké drápy tehdejší ideologie měla, když se dokázala vplížit i do textů, v nichž původně neměla co dělat. Těžko soudit, zda to bylo nutné, každopádně B. Jedlička zaklínací slůvka "soudruha Stalina" vkládá téměř do každé věty, snad abychom nezapomínali na to, jak "skvělý jazykovědec" tento vládce byl. Koho však neodradí době poplatná předmluva, dočká se příjemného překvapení.
Je také milé, že toto vydání obsahuje i vůbec první pokus o překlad Dobrovského Dějin do češtiny od Bohumíra Jána Dlabače. Můžeme si všimnout, že jde skutečně jen o pokus - je zde krásně demonstrováno, jak si naše tehdejší čeština ještě nedokázala s tak náročným textem poradit: celý styl je roztomile kostrbatý, neumělý a neohrabaný... takže se vlastně ani nedivím tehdejšímu skepticismu Dobrovského ohledně budoucnosti naší řeči.
Jsem ráda, že jsme se i díky úsilí našich vlastenců v dalších fázích NO dokázali vzchopit... A knihu vřele doporučuji, i přes uvedené nedostatky v předmluvě: jsou věci, za které knihy prostě nemohou...

79 20.03.2024

Skvělá publikace, vhodná jako ÚVOD do studia bohemistiky - jejích služeb jsme bohatě využívali v rámci úvodního jazykovědného semináře. Mrzí mne, že nevyšla daleko dříve, neboť by studentům předchozí studium výrazně usnadnila: první verze příručky vznikala až během zimního semestru akademického roku 2012/2013. Pomohla mi lépe se orientovat v problematice, i s ujasněním konkrétních pojmů. Zabývá se morfematikou, morfologií a syntaxí, k nimž přidává ještě slovotvorbu, která se jinak řadí do lexikologie. K uvedeným disciplínám nabízí základní výklady, doprovázené četnými příklady. Oceňuji, že je zaměřená velmi prakticky a řešení "nevisí" hned u příkladu, ale jsou uváděny souhrnně na konci každé části. Navíc obsahuje kapitoly s komplexními rozbory a cvičením z normativní mluvnice, plus korekturní pravopisná cvičení s řešením. Jako velký bonus vnímám přidaný terminologický slovník s dvojím řazením hesel - tematicky a abecedně, což usnadňuje orientaci, pokud si čtenář potřebuje ověřit znalost konkrétního pojmu. V závěru nechybí seznam doporučené literatury pro další studium.
Pro mě to bylo jedno velké veselé dobrodružství, i když zprvu jsem z něj moc radost neměla, a pustit do něj jsem se i trochu bála: "pitvat" slova na molekuly, rozebírat je na atomy a zase je skládat do slov jiných, sdružovat je do větších celků a hledat vzájemné vazby mezi nimi... těžká práce :-) Vše se zlomilo ve chvíli, kdy jsem to celé začala chápat jako jednou velkou hru, která mě najednou začala bavit. Řešení zadaných úkolů jsem vnímala jako velkou výzvu a když jsem si na seminářích uvědomila, že za špatnou odpověď se "hlavy netrhají" a veškeré dotazy jsou vítány, můj strach se rozplynul a já tomu osobitému kouzlu jazyka zcela propadla. Až díky této příručce jsem si ujasnila některé postupy a procesy, jimž jsem dosud nerozuměla (například jsem konečně pochopila, jak je to se slovesnými třídami). A musím se smát tomu "wau efektu", který se u mě dostavil poté, co jsem sama začala "slova rozbíjet na součástky": připadala jsem si jako dítě, které právě díky stavebnicím Merkur, Seva a jim podobným náhle objevilo svět :-) Přesně takovou příručku jsem potřebovala.
Jen je třeba upozornit na několik důležitých faktů: přístup k syntaxi se trochu liší od tradičního pojetí, které známe ze škol - zobrazení tzv. "závislostního stromu" je poněkud jiné. Také určování některých kategorií doznalo jistých změn (4 jmenné rody, neexistence tzv. "pomnožného" čísla, obohacení zájmen a číslovek o 2 druhy). Pojetí knihy se také v lecčems rozchází s tradičním pojetím Příruční mluvnice české. Pro hlubší vhled do problematiky a další doplnění doporučuji také publikaci M. Čechové "Čeština, řeč a jazyk", z níž jsme hodně čerpali.

84 13.02.2024

Nápovědy... Už samotný název odkazuje, k čemu se tato kniha může hodit, o co v ní půjde: čtivou formou čtenáře ponouká, jak vnímat Holanovy básně, ale přímou interpretaci nenabízí, ten luxus ponechává na každém zvlášť.
Autor v osmi chronologicky řazených esejích, věnovaných Holanovým nejvýznamnějším dílům, umožňuje bloudícím čtenářům nalézt cestu labyrintem básnické obraznosti svého oblíbence a nabízí nespočet záchytných bodů, které jim putování usnadní a snad i zpříjemní.
Ačkoli sám připouští vysokou míru zájmu o Holanovu tvorbu, přiznává, že tato útlá knížka vznikla ze zcela neosobního, vnějškového podnětu. S nabídkou napsat jakési "uvedení" do díla tohoto složitého autora jej oslovil profesor heidelberské slavistiky Urs Heftrich, který plánoval vydat celé Holanovo dílo v němčině. Uznává, že tento záměr mohl lehce "deformovat" jeho způsob psaní s ohledem na německého adresáta, o to víc se snažil přiblížit Šaldovu postulátu, podle něhož má být kritik "někdo, kdo umí lépe číst a lépe přečíst básníka než obyčejný čtenář".
Určitě se mu to podařilo. Bloudit labyrintem Holanových slov s touto knihou v ruce je požitek a já se těším na další a další setkávání: toto rozhodně nebylo poslední.

87 26.01.2024

Slovník jsem si půjčila jako doplněk k učivu: hrábla jsem po něm automaticky, aniž bych si všimla, že je určený spíše žákům 2. st. základních škol či studentům víceletých gymnázií. Osobně mi tedy nic nového nepřinesl, ale pro mladší studenty jej mohu doporučit. Hesla od "abecedy" po "životopis" jsou přehledně řazená, s využitím majuskulí a různých typů písma. Publikace nám z pohodlí domova nabídne speciální "výlet" do světa jazykovědných pojmů, aniž bychom se museli bát, že se v něm ztratíme :-) Spolehlivě mapuje terén, poukazuje na nejdůležitější styčné body v krajině lingvistiky a nejen mladým badatelům nabídne dostatek prostoru, aby se v této oblasti mohli zorientovat a možná i zabydlet. Hodí se do rukou i pedagogům, kteří z něj mohou čerpat inspiraci pro svůj výklad.

84 21.01.2024

Nemohu posoudit, do jaké míry je slovník věrohodný a jak přesně dané výrazy zachycují současnou podobu tohoto dialektu, neboť jím nejsem odchovaná, ale královsky jsem se bavila. Pobavil mne i výrazný nápis na obalu výtisku z knihovny: mládeži do 18 let zakázáno! :-) Není divu, že jsem k této publikaci přistupovala spíše z recese, než abych v ní hledala vědecké poučení: kniha je stejně koncipovaná pouze jako dvoujazyčný slovník: z češtiny do hantecu a z hantecu do češtiny, plus vybrané tematické zajímavosti, ale o samotném brněnském nářečí, konkrétně o jeho vzniku a proměnách v průběhu času, se nic bližšího nedozvíme.
Hantec mne zaujal už s překladem Malého prince do tohoto nářečí, který vyšel v roce 2020. Proniknout do hlubin této řeči byl oříšek, ale když jsem porozuměla principům, na nichž je postavena, dekódovat mnohé výrazy pomocí znalosti němčiny pak bylo snazší. Shodou okolností jsem v televizi nedávno opět viděla i humornou epizodu televizních Bakalářů, kde hantec - a herec Miroslav Donutil - hraje významnou roli. Byl to právě on a skupina brněnských umělců kolem Franty Kocourka, kteří tento dialekt zpopularizovali pro dnešní dobu.
Ano, u některých výrazů v knize jsem se červenala, ale není ani divu - svou obtížnou srozumitelností, jež má mnohdy zakrýt skutečný význam slov, a výrazivem spodiny společnosti z éry první republiky vykazuje rysy spíše argotu a slangu než mluvy bližší střední třídě.
Překvapilo mne, že mnohá slovní spojení používám i já, zřejmě se mi zalíbila a tak nějak "automaticky" mi přešla do krve. Věřím, že slovník aspoň z části vychází ze stabilní základny skutečně používaných slov a nenabízí tedy jen povrchní zábavu pubescentům, kteří ho potutelně vezmou do rukou. Bohužel v něm chybí zásadní informace o způsobu provedení lexikografické práce, tedy výzkumu, který předcházel jeho vzniku. Ale alespoň mě hodně bavilo hledat zde zajímavé metafory a neotřelá přirovnání řeči velmi, velmi kontroverzní a neotřelé.

žhavit drát - telefonovat
vo tom žádná - nade vši pochybnost
zobanec - jídlo
zmóglovat - zmanipulovat, udělat
zmerčit - spatřit
zrubat - zmlátit
vysmáté jak lečo - bezstarostný, spokojený
šmrdolit se - vrtět se, vykonávat blíže neurčené pohyby
šerlok - policista
šábrovat v díře - pracovat v dolech
uvařit svišťa - zplodit dítě
matroš - materiál
listokřup - vegetarián
líznót se, lízlé - být opilý
líznót se štatlem - projít se
krén - špatné
hodit sicnu - posadit se
hodit zpátečku - vrátit se
hodit životu mávačku - zemřit
provětrat žraloky - jít na procházku

90 18.01.2024

Soubor literárněvědných studií, vzniklých k nejrůznějším příležitostem: odborné studie, vystoupení na literárněvědných sympoziích a konferencích i jako předmluvy a doslovy - některé jsou zde publikovány prvně. Autor, známý badatel a literární historik s velkým podílem na našem literárním dění, ve svazku shromáždil práce věnované interpretaci básnických děl nejvýznamnějších básnických osobností české literatury - zaměřil se na dvě přelomová období, 90. léta 19. století a 20. léta 20. století. Ve svých statích nejen analyzuje tvorbu vybraných básníků: dokáže ji vnímat i v širším kontextu a všímá si osobitých rysů jejich poetiky. Velmi podnětné jsou jeho hlubší ponory do světa lyriky takových tvůrců, jako Jaroslava Seiferta, Františka Halase, Karla Hlaváčka, S. K. Neumanna a dalších.
Studie jsou psány čtivým, nikterak komplikovaným jazykem, nabízejí klíč k pochopení děl uvedených autorů a prakticky mohou sloužit i jako odrazový můstek k jejich další interpretaci.
Kniha mi poskytla ucelený pohled na dílo některých zde probíraných autorů a umožnila mi lépe se v jejich tvorbě orientovat. Asi nejvíc oceňuji stať "Apollinairovo Pásmo a dvě fáze české polytematické poezie", díky níž jsem dokázala porozumět tomu, jak zásadní dopad na českou poezii mělo vydání tohoto díla v Čapkově překladu v roce 1919.

85 13.01.2024

Může se zdát, že vzhledem k vydání /rok 1994/ se jedná o publikaci zastaralou, ale není to pravda. Přestože se svět v mnohém změnil a komunikace hodně zrychlila, najdeme zde zkratky, zkratková slova, kódy, značky a symboly, které se mnohdy užívají dodnes. Kniha dobře poslouží pro rychlou orientaci v jejich množství a dotýká se různých oblastí lidské činnosti - jsou zde zastoupeny četné mezinárodní organizace a instituce, politické strany, společenské organizace a spolky, církve, kulturní instituce, profesní organizace, státní správa, tiskové informační agentury, doprava, celní kódy, měnové jednotky, chemické značky, fyzikální jednotky, ekonomie a financování, kosmonautika, meteorologie, vojenství, lékařství a farmacie, hudba, jazykověda, akademické tituly, výběrové odborné zkratky ostatních vědních oborů i obecně užívané jazykové zkratky z češtiny, latiny, angličtiny, francouzštiny a němčiny.
Kniha zároveň tak trochu "konzervuje" minulost, objevíme zde i zkratky z dob minulých. Záměrem autorů bylo dešifrovat je tak, aniž by knihu nijak zatěžovali uváděním informací encyklopedického charakteru. Trochu problém měli s abecedním řazením, zvláště když u některých se někdy tečka vyskytuje a jindy ne - výrazy tedy seřadili podle skutečného výskytu a jejich psaní podřídili naší normě abecedního řazení, jehož zásady si můžeme přečíst v přehledně uspořádané úvodní části. Hodí se do rukou všem, kteří se občas setkají s nějakými "nerozluštitelnými" zkratkami a nevědí si s nimi rady. Možná by se dalo uvažovat i o jisté "aktualizované verzi" slovníku.

MLD - Moldava, Moldavsko
mld. - miliarda
politruk - politický instruktor
ŘSPDL - řízená střela s plochou dráhou letu

93 31.12.2023

Publikace řazená mezi jazykové slovníky, s tematikou cizích slov.
Moc mě baví probírat se slovníky. Symbolicky se prohrabovat materiálem, který šikovně nasbírali a uspořádali jiní... hladit něžně stránky a nechat je opatrně proklouzávat mezi prsty... naslouchat jejich šustění a občas se pozastavit nad nějakým zajímavým výrazem, jenž mi padne do oka, nebo si nějaké heslo sama zvolit, dobrodružně po něm pátrat a dychtivě očekávat, co se o něm dozvím... Slovníky prostě miluju. V knihovně je mi jich někdy líto, zvláště těch jazykových: mrzí mne, že na ně sedá prach, že zůstávají zapomenuté kdesi ve skladu... Mnohé si opravdu nezaslouží hrát tu pofidérní roli "závaží" pro zatěžkávací zkoušky stability regálů - nesou v sobě tolik informací, tolik vědění a znalostí, jen v nich umět hledat...
A tak je občas zvědavě vytahuji na světlo boží: nemůžu si pomoci, je to silnější než já. Téměř nábožně otvírám jejich stránky a dopřávám si vlastní exkurzi do jejich zvláštního světa. Pouštějí mne tam rádi, vždyť hesla znám a přístup není kódovaný - zvlášť když vím, co hledám. Potřebuji věřit tomu, že jedině slovníky tištěné jsou ty pravé, přestože mnohé z nich již mají své digitalizované databáze... Potřebuji přímo fyzicky zažívat ten zvláštní pocit "hmatatelné existence", když je držím v ruce, tu radost, když se jich mohu dotýkat, to vnitřní propojení s myšlenkami jejich tvůrců... Potřebuji vnímat jejich vůni, a zvláště ty nové pro mne mají neskutečné kouzlo - věřím, že takových krásných bláznů, "čichačů", kterým k extázi stačí vůně nové knihy, je daleko více než závisláků na toluenu :-)
Těším se ze svobody, kterou mi nabízejí: nemusím je nutně číst od strany 1 až do konce, od A do Z, nečekám od nich napínavé příběhy a děj - záleží jenom na mé vůli, jak hluboko do jejich nitra nahlédnu a co si z něj odnesu. Žádná čtečka ani počítač mi takový zážitek neposkytne, a může se do nich vejít třeba písemnictví celého světa: není nad "fyzickou přítomnost" knih, které jsou teď, tady - a pro mne.
Vždycky mne potěší, když objevím slovník něčím netradiční, zvláštní nebo unikátní.
Tento mě skutečně zaskočil - nejen svým malým rozsahem, ale i dojmem, jakým působí: jako by ho sepsali na stroji v podivném samizdatu z dob minulého století. Jenže rok vydání mluví jasně. Čekala jsem, že v něm naleznu spíše takový "slovníček" abecedně řazených celosvětově používaných výrazů, ale objevila jsem něco úplně jiného: základy nového umělého jazyka. Skládá se ze dvou částí: obsahuje základní gramatiku jazyka zvaného "interlingua" a abecedně řazený překladový slovník z tohoto jazyka do češtiny.
Ze struktury hesel jsem vyrozuměla, že jde o umělý jazyk, o němž jsem dosud neměla ani ponětí: za ten nejznámější jsem prostě považovala esperanto. Ano, jde skutečně o umělý mezinárodní jazyk, volně založený na románských jazycích, zejména latině, publikovaný v roce 1951 Mezinárodní asociací pro pomocný jazyk.
Z úvodní části se dozvíme, že "Interlingue" je zkratkovité slovo, složené ze slov "international" a lingue - tedy "mezinárodní jazyk. Čerpá převážně z latiny, italštiny, ale sem tam se vloudí i výraz, pocházející ze španělštiny.
Obdivuji nesmírnou píli tvůrců tohoto jazyka, ale myslím si, že esperanto prostě vede, to hraje prim, a nejen v českých zemích...

Respon/der - odpovídati
Reseniment - nenávist, hněv
Régul - pravidlo
Temp/e - počasí
Segment - úsek, úseč
Puré - kaše
Puella - dívka

84 31.12.2023

Tuto knihu napsal S. King evidentně pro své fanoušky: aby je potěšil, aby jim nějak zpříjemnil, vyvážil a možná i vysvětlil ten zážitek jakéhosi děsivého "temna", jehož se ve svých knihách tak často až fyzicky dotýká. Ale hlavně ji napsal kvůli sobě, aby ulevil svému svědomí a zároveň i odhalil svou vnitřní "temnotu", s níž se potýká. A hlavně aby se to dobře prodávalo, neboť jeho jméno bylo již v době vydání značkou, která vydělává, a on prostě ví, jak to má zařídit.
Již ten název je matoucí: v knihovnách je kniha řazena mezi literární vědu, přestože tam vlastně nepatří: většinou jde o zápisky ryze memoárového charakteru, které se ovšem poněkud zvrtnou a najednou se ubírají cestou ke zcela jinému žánru: tvůrčímu psaní. A jakmile spisovatel odkryje své karty, začne sem otevřeně vkládat daleko více "poučených" rad a mouder o tom, jak správně psát, hlavně dialogy... jak "lepit a skládat" součástky textu tak, aby vůbec držel pohromadě... to vše bohatě prokládané jeho osobními zkušenostmi, a své výlevy ještě zaštítí celou řádkou slavných jmen...
Tak tohle teda NE. Už jen ta opovážlivost, s níž hodnotí /a kritizuje/ díla slavných autorů, jimž nesahá ani po kotníky. Tváří se, že vstupuje na pole literární vědy, ovšem celý text je pouze o jednom jediném - o jeho osobě. Podává nám o sobě obraz, jaký chce, abychom si o něm udělali. Taková šikovná manipulace čtenářovou myslí - vždyť v tom je profesionál.
Jeho knihy jsem četla v době dospívání, v určité fázi mého života patřily k mému "čtenářskému vývinu" stejně tak, jako dobrodružné romány a Mayovky předtím kralovaly mému dětství. Časem mi ovšem přestaly stačit, můj čtenářský zájem se přesunul zase někam jinam. Někdo u jeho knih zůstává, musí je číst opakovaně a zároveň sleduje jeho další produkci /vždyť se jedná o velmi plodného autora, navíc se světovým renomé/, někdo z nich vyrůstá jako ze střevíců, které mu jsou náhle malé, a obojí je zcela přirozené. Neupírám mu bohatou fantazii, tvůrčí potenciál s talentem od Boha, ale větší dávka skromnosti by mu rozhodně neuškodila.
Tato kniha je navíc koncipovaná pro americké reálie, kvůli čemuž nám spousta souvislostí zbytečně uniká, bohužel se v ní objevují i odkazy na téměř neznámé spisovatele.
Nečetla jsem ji celou - nechtěla jsem "zabíjet čas" tak zbytečně dlouhým textem, který mne nijak neoslnil, natož aby mne nějak obohatil. Spíš se jednalo jen o jakési "listování", hledání toho, co mne zaujme - občas se zadařilo, většinou však ne. Vybrala jsem si ji kvůli letošní ČV, bylo to trochu "násilné", neboť díla Kinga a Austenové mě zcela míjejí.

84 28.12.2023

Poněvadž nijak nemusím ten zuřivý shon, humbuk a mediální tlak, který se dostavuje každý rok pravidelně ve stejnou dobu, kdy všichni naráz "zešílí" a paradoxně si navzájem přejí svátky hlavně "klidné a pohodové", rozhodla jsem se, že si letos na Štědrý den přečtu něco zvláštního. Něco, co se Vánoc týká, ale co souzní s mými pocity - a tak jsem zvědavě hrábla po této krátké pohádce. Zajímala mne z několika důvodů: její filmová verze si získala značnou popularitu, znala jsem ji z příručky 2x101 knih pro děti a mládež a autor ve svých populárních knihách pro děti používal tzv. anapest, tříslabičnou stopu, složenou ze dvou nepřízvučných slabik a poslední přízvučné, což je v prozodickém systému češtiny prakticky nerealizovatelné.
Kniha ve mně ovšem vyvolala rozporuplné pocity, přestože vyznívá pozitivně. Vždyť je to tak hezké číst příběhy o napravených mrzoutech, jimž se nějakým zázrakem "změní vidění světa" a oni zase začnou prožívat radost.
Je to tak krásné věřit šťastným koncům smíření, kdy se v srdcích těch nejzahořklejších samotářů něco zlomí a oni projdou prudkou proměnou - k lepšímu. A kdy jindy prožívat právě takové pohádky než o Vánocích, kdy se i duše jinak skeptického dospělého nechává těmito konci ráda unášet.
Krajně nesympatická postava zatrpklého Grinche do takového schématu přesně zapadá. Ale něčím se i vymyká: svým konáním loudí úsměv na tváři - vždyť ten je tak ošklivý, až je krásný! Vzbuzuje sympatie: každý mu musí bezděky fandit, ať chce či ne, přestože se usmívá naivitě jeho jednoduché rovnice: nebudou dárky, nebude výzdoba - nebudou svátky, nebude kravál!!! :-) Ten příběh má své kouzlo, i když ti starší a sečtělejší samozřejmě vytuší, kudy se děj bude ubírat, kam směřuje autorův záměr - že duch Vánoc není jen o darech a předmětech svátky charakterizující, ale o hodnotách, které s sebou svátky přinášejí. O naději, víře, odpuštění, ale i o pocitu sounáležitosti, který by v nás měly vyvolávat. Autor už v roce 1957 (!) kritizoval stoupající komercializaci největších křesťanských svátků, ovšem žádné vyslovené mentorování zde nenajdeme.
Také musím pochválit jeho krásné ilustrace, které knihu doprovázejí: jsou velmi vydařené, vtipné a do textu se hodí.
Co mi zde však hodně, hodně nesedí, je samotná básnická forma. Za ty verše bych překladatelce nejraději vyprášila kožich, ale protože jsou Vánoce, nebudu podporovat násilí :-) Působí laicky neučesaným až křečovitým dojmem. Jakoby se překladatelka snažila té původní verze držet ze všech sil, jenže již poněkud zapomněla na přirozený rytmus jazyka českého a četné krásy výrazových prostředků, které sám o sobě nabízí... Vím, že to byl úkol těžký, skloubit autorovu poetiku s češtinou, a mrzí mne to o to víc, že v překladu se určitě ztratilo cenné množství jeho slovních hříček. Těžké říct, zda by nebylo lepší rovnou zvolit prozaickou formu vyprávění, ale obojí má svá úskalí.
Film jsem zatím neviděla, věřím, že je zajímavý, i když jde o zcela jiné médium. Hodnotím knihu - těžko říct, jestli se ještě někdy objeví kvalitnější a lepší překlad, zvlášť když jde - z hlediska formy originálu - o tak náročný text. Jsem ráda, že v češtině je vůbec k dispozici, přičemž to není nijak dávno, co vyšel. Navíc si myslím, že dětem jsou nějaké rytmy ukradené: pro ně je nejdůležitější příběh. A ten tato útlá knížka rozhodně nabízí.

"Pak se Kdovíci usadí ke stolům, staří i mladí, celé rody!
To budou hody! To budou hody!
To vám budou zas takové HODY!
HODY!
HODY!
HODY!
K večeři všichni nachystají kdovíkovského kapříka
a při tom pomyšlení se Grinch už docela zajíká!"
"A pak dostal nápad!
Příšerný nápad!
ANO, TO TEHDY GRINCH
DOSTAL SKVĚLÝ, PŘÍŠERNÝ NÁPAD!"

83 26.12.2023

Kniha příjemná na omak: svěží, voňavá a uhlazená jako čerstvě vyžehlené šaty. Krásná na pohled, ušitá z nejkvalitnějšího materiálu, zdánlivě dokonalá, až se stává... poněkud nudná. Hlavní hrdinka, dívka Rézi, představuje tak trochu ztělesnění "amerického snu", ovšem v českých podmínkách. Vyrůstá jako polosirotek v nuzných podmínkách, žije jen se svou maminkou, švadlenou, která se má co ohánět, aby obě uživila. Jejich vztah je plný lásky a porozumění - a aby na tu maminku těch těch starostí nebylo tolik, Rézi se nabídne, že bude ve svém volnu vypomáhat ve vyhlášeném Labutím domě. Sní o tom, že jednou bude také navštěvovat podobné kavárny jako zde, ale asi nejvíce ji pohání představa, že se prosadí jako uznávaná švadlena. Spolu s ní sledujeme osudy jejích dvou přátel, příjemného, nadaného a též cílevědomého Pavla a lehce vzdorovité Madly.
Autorce se podařilo skvěle zachytit atmosféru doby první republiky: život tehdejších salónů, kaváren a vyšší společnosti a spolu s tím i to, co s sebou přinášel nezbytný pokrok - rozvoj automobilismu a vědy, filmového průmyslu, ale i počátky emancipace a dalších společenských změn. Učinila tak ovšem bohužel na úkor samotného děje, který je poněkud upozaděný: ve vyprávění chybí nějaké zásadní zvraty, konflikty nebo výrazné zápletky - čteme pouze příběh dívky, která si šla za svým, a díky své vůli a štěstí, jehož měla k dispozici snad až podezřele moc, svého cíle dosáhla. Díky té všudypřítomné průhledné motivaci typu "když něco umíš, máš na to se prosadit a bude ti přáno" se text stává značně přeslazený, čímž si však paradoxně může získat srdce mladých čtenářů, jimž je přednostně určen, neboť podobným šťastným koncům ještě rádi věří.
Kniha zároveň tak trochu balancuje na hranici klasického příběhu, určenému dětem, a románu pro dívky, v něhož nakonec vyústí: zdá se mi, jako by autorka odmítla svou hrdinku "opustit včas", a tvrdošíjně ji provází i obdobím dospívání. Také postavy jsou poněkud plytké: podle popisu si můžeme udělat solidní představu o jejich zevnějšku, ale o jejich nitru se zase tolik nedozvíme, a je velká škoda, že Madla ani Pavel nedostali v textu více prostoru. O to víc asi vynikne profil slečny Vranitzké, která Rézi učí francouzštinu a vybraným mravům.
Příliš se mi nezamlouvalo ani další jasné poselství knihy - šaty dělají člověka: stačí, aby Pavel radikálně změnil své image a dostane se mu přijetí u nadřízeného... Těch pohádek tu na mne bylo až příliš, ale jako příjemné zpestření a zajímavý vhled do jedné etapy naší historie se kniha četla hezky. Navíc je v ní mnoho krásných ilustrací.

"Když maminka brala do ruky lžíci, Rézi si všimla, jak má nateklé prsty. A unavené oči. Rézi dobře věděla, že kdyby maminka měla šicí stroj, prsty by jí tolik neotékaly a oči nepálily. Kdyby měla šicí stroj, mohla by šít doma a nechodit po lidech. Zařídila by se pro sebe. To by bylo báječné! Všechno by bylo mnohem snazší. Jenomže šicí stroj stál hotové jmění."
"Jen Tonička Kaplanová byla čilá. V Toničce Kaplanové to vřelo. Dneska ráno se dozvěděla, že nedostane vánoční pochvalu od pana ředitele. Nejlepší žákyní v mateřském jazyce byla totiž Rézi. Ta hubená holka z pavlače, co chodí do školy v sešmajdaných válenkách a přešitém kabátě ze zašlé vlny. Ne ona, Tonička, jak byla zvyklá ze své staré dívčí školy, ale tahle ušmudlaná chudinka. To Toničku nesmírně hnětlo. Takovou věc nemůže nechat jen tak. O přestávce se jakoby ledabyle přišourala k Rézině lavici. "Tak co, šmudlo," prohodila jedovatě, "dneska jdeš za hastroše?"
"Po svatbě se rodiče odstěhovali do Prahy. Tatínek tady dostal velmi dobré místo. A byli přece Češi! Už šest let měli svůj vlastní stát! A moudrého pana prezidenta."
"Cítila, že Kristu těší, že ji má na povel. V její řeči však poznávala maminčina slova. "Nejdál dojdeš s poctivou prací, holčičko moje," říkávala jí. Na nepoctivém jednání se nedá stavět. Poctivý člověk si svým jednáním získá úctu lidí a dobré přátele. Nepoctivec vždycky skončí v hanbě." To Rézi rozhodně neměla v úmyslu."
"Většina dětí z Rézina okolí rodičům tykala, vykání se pomalu vytrácelo. Ale Rézi tykání rodičům pořád připadalo takové divné, takové... hulvátské. Copak takhle se mluví s rodiči? Jako všechny děti z pavlačového domu mamince vykala. Dobře věděla, že děti, které svým rodičům nevykají, považuje maminka za nevychovance. Pro tuhle novotu neměla pochopení. Všechno, co je moderní, nemusí být vždycky správné, říkávala. Úcta k rodičům je základ rodiny. Rézi ale už několikrát napadlo, že úcta a tykání se možná nemusí vylučovat."
"Víš, Pavle, z chování člověka se dá poznat spousta věcí, které si vůbec neuvědomujeme. Ty ses naposledy cítil v kanceláři klidně a sebejistě, a to bylo z tvého chování znát," vysvětlila mamka. "Pokud člověk působí dostatečně sebejistě, budí v ostatních dojem, že něco umí, že něco dokáže. Když si nevěří, působí jako neschopný nekňuba, i kdyby toho uměl dost. A ty jsi teď dobře zapůsobil nejen na úředníky, ale i na pana konstruktéra. Ty toho totiž umíš hodně, Pavle. Jen bylo zapotřebí to také ukázat lidem kolem tebe. Prosadit si možnost to ukázat." Pavel zářil: "Mockrát vám děkuju! Vážně, bez tohohle skvělého obleku, té košile..." Pavel si bezděčně pohladil košili. "I bez té košile, Pavle, i bez té košile by to šlo," přerušila ho maminka. "Jistě by ses postupně prosadil, i kdybys měl jiné šaty. Ale ztratil bys čas a připravil se o řadu příležitostí. A to by byla škoda."

79 18.12.2023

Miluji slovníky všech druhů... Sbírám ty, které se týkají oborů, které mě zajímají, nejvíce jazykovědné a literárněvědné. Pokud je nemám doma či je z různých důvodů nemohu vlastnit, ráda se po nich poohlédnu na regálech knihoven: s chutí pak jimi listuji, nadšeně hladím jejich stránky a mazlím se s nimi s trochou lítosti, že jim "nemohu nabídnout trvalý domov". Přitahují mne přímo magicky: ráda vstupuji do nabízeného kouzelného světa slov, nechám se jím unášet, zkoumám jejich uspořádání, baví mě hledat poučení i zajímavá hesla a nepřestává mne udivovat mravenčí práce, která stála za vznikem každé takové publikace. Věřím, že s rozvojem "e-kultury" působivost jejich stránek fyzicky nezanikne, i když uznávám, že mnohé z nich jsou skutečně "cihly" a nemanipuluje se s nimi zrovna lehce :-)
Tento slovník je naopak lehký, praktický... a nesmírně užitečný. Ve své knihovně by jej měl mít každý uživatel češtiny: hodí se všem, kteří sepisují jakoukoli písemnost, záleží jim na kvalitě daného textu a chtějí se vyhnout častým klišé či nadužívání nějakého slova.
Patří mezi synonymické slovníky, bez nichž se neobejdou učitelé, studenti, novináři, redaktoři, překladatelé, ba ani spisovatelé a básníci. Obsahuje více než 22 000 hesel a asi 40 000 synonym: ke každému heslu jsou přiřazeny jeho synonymní výrazy, tedy slova, která mají stejný význam a která lze v příslušném kontextu vzájemně nahradit. U víceznačných hesel nabízí i synonyma ve významových řadách a u frekventovaných a důležitých výrazů i jejich antonyma.
Mám k dispozici vydání z roku 2001, které je druhou, aktualizovanou verzí slovníku z roku 1994, a jsem s ním velmi spokojena. A to i přesto, že se v době svého vzniku ještě neopírá o korpusová data. Když něco hledám, stačí jen zalistovat... a nikdy nezklame :-) Zaujme už svou obálkou: líbí se mi ten typ moderních "abstraktních oblečků", do nichž své skvělé jazykové publikace odělo Nakladatelství Lidové noviny po roce 2000.

85 18.12.2023