Snoopi komentáře u knih

Moc mě baví cestovat prstem či kurzorem po mapě - a úplně nejlepší je, když znám přesný cíl, kam se podívám a kam zavítám. Ráda se dozvídám o zajímavých místech naší republiky, a tuto malou, téměř kapesní příručku jsem si pořídila ze zvědavosti, přestože nejsem zrovna zapálený turista. Zprvu se zdála být nepřehledná, ale díky obsahu, uvedenému na začátku, se v ní dalo orientovat snadněji. Dělí se na čtyři části: Místa předků a silné energie, Magické hrady a zámky, Kde se dějí zázraky?, Mystická Praha. Myslím, že každý čtenář a případný zvídavý turista zde najde spousty námětů k zajímavým výletům. Já navíc oceňuji i daleko kvalitnější papír, než bývá u podobných publikací zvykem.

74 21.03.2023

Zajímavý počin, leč zpočátku poněkud nepřehledný :-) Tento netradiční bedekr jsem si pořídila ze zvědavosti - a také kvůli tomu, že naše pohádky mám ráda.
Knížka je roztříděna podle jednotlivých filmů, proto na začátku nechybí rozkládací mapa s vloženými obrázky hradů a zámků, na nichž se natáčelo. Pro případné /ne/zapálené turisty bude přínosné, že na její druhé straně naleznou popis všech používaných turistických značek. Ráda se nechám unášet do světa filmů, které znám téměř zpaměti, ráda se nechám odvádět na místa, kde byly natočeny ve skutečnosti - i kvůli tomu ráda knihou listuji. Navíc se dozvím nějaké zajímavosti ze zákulisí vzniku filmů. Jediné, co mi kazí celkový dojem, je bohužel - velmi nekvalitní papír, který již pouští barvu a nechci vidět, jak ta kniha bude vypadat za nějaký čas. Jenže vzhledem k té ceně, co by člověk chtěl. Kniha svůj účel zatím plní dobře :-)

66 21.03.2023

Knihu jsem si půjčila v knihovně ze zvědavosti; také mě zajímalo, jestli zde objevím něco nového, co ještě nevím. No, nic moc převratného jsem se nedozvěděla :-) V poslední době se mi navíc zdá, že slovo "toxický" ztratilo svůj původní význam, vkradlo se do světa psychologie - a v tomto oboru se mu dostalo až nezdravé publicity a hřeje se na výsluní popularity. Není to jen můj dojem: shodla jsem se na tom s několika svými přáteli psychology. Je to zvláštní, ale kdo nepoužívá výrazy jako "toxický vztah, toxický partner, toxický manžel, toxický...", ten snad jako by ani nebyl, takže za chvíli snad budou toxičtí i naši čtvernozí mazlíčkové, neboť k nim také pociťujeme city - ale to myslím samozřejmě s nadsázkou :-) Možná jsem konzervativní, ale raději bych se držela klasických pojmů jako "manipulátor" či "sociopat", neboť výraz "psychopat" již přestává být v kurzu.
Kniha nás má přesvědčit o tom, že právě my jsme ti "citliví lidé" vydaní všanc dravým - nikoliv toxikomanům, ale toxickým osobnostem. Hned v úvodu jsme zavaleni líčením hrůzostrašných příkladů ze života a značně vypjatých situací, které bohužel skončily tragicky, díky čemuž se nás autorka snaží přesvědčit, jak je důležité tyto konflikty řešit včas. Většinu textu bych nazvala takovou "typicky americkou omáčkou", která má chutnat všem, až je ve výsledku taková "nijaká". Autorka vše až přespříliš "okecává", takže chvíli trvá, než se dostane ke skutečnému jádru věci, kdy nám odhalí typy manipulativních osobností, způsoby jejich specifické manipulace a vysvětlí, jak se jim bránit. Pozitivní je, že nám doporučuje vést si vlastní deník, a k probíraným problémům nabízí tematická zamyšlení a otázky, na něž si můžeme zkoušet sami odpovídat. U jednotlivých probíraných typů bych však uvítala daleko více konkrétních příkladů jejich chování.
Myslím, že se zde najde každý - každý se v životě setkal či setkává s nějakým manipulátorem. Jde o zajímavou příručku, doporučila bych ji lidem tápajícím a nejistým, kteří mají problémy s něčím chováním a potřebují si ujasnit situaci. Pro hlubší ponor do tématu bych doporučila spíše knihy "Nenechte sebou manipulovat" a "Manipulativní rodiče", které jsem četla několikrát a brzy se k nim zase vrátím.

79 18.03.2023

Obdivuji lidi, kteří se s chutí "rýpou v hlíně" a provádějí kousky vpravdě kouzelnické, jen aby ze získaných semínek či oddenků vytvořili něco překrásného, čím se pak nějakou chvíli mohou opájet, přestože jde o momenty křehké a značně pomíjivé. K bezmeznému štěstí jim pak stačí pouhý pohled na to, jak jejich rostlinky rostou, kvetou a prospívají, spolu s příslibem naděje v časech, kdy zrovna odpočívají. Uznávám, že mnohdy je umění některé krásky vypěstovat, a vážím si všech, kteří to dokáží. Tahle vášeň mě totiž zcela míjí, pokud tedy nepočítám zřídkavé vlastnictví kaktusů, které jsem naštěstí stačila rozdat přátelům dřív, než mohly zajít.
Zato moje mamča představuje opačný extrém: květiny přímo zbožňuje a někdy mám téměř až neskutečný dojem, že ta její "zelená džungle u okenních tabulí" jí doma roste a prospívá nikoliv pouze díky její péčí, ale i z čiré radosti a štěstí: ty rostliny se snad předhánějí v tom, která ji potěší nejvíc, zajistí si nejvyšší míru její pozornosti a získá její lásku :-) A to je potom radost dívat se v létě na rozzářený balkón, ozdobený truhlíky muškátů... na rozkvetlé parapety plné orchidejí, toulcovek a toulitek... na ony zvláštní, tak jedovaté a přitom zcela uklidňující odstíny zelených rostlinek, které v pokojích čistí vzduch... Asi nikdy však nezapomenu na listy obří monstery, která nám pomalu ale jistě zabírala celý obývák: pod ni jsme v dětství usedali na gauč k televizi a aby iluze pralesa byla dokonalá, zpoza listů sem tam zazpíval i papoušek, kterého jsme tehdy chovali.
Připadá mi to téměř jako zázrak, že se těm květinám tak daří, poněvadž to zázrak je: u mnohých z nich totiž vůbec neznáme přesné názvy a můžeme tak jenom tušit, jak se o ně správně starat. I z toho důvodu jsem pořídila tuto knihu: velmi snadno se v ní dají dohledat potřebné informace. Navíc mě zaujala svým netradičním pojetím: zabývá se totiž i uměním, jak rostliny správně aranžovat, tedy tak, aby lahodily nejen oku, ale i duši. Obsahuje čtyři základní kapitoly: Interiérové kompozice rostlin, Ukázkové projekty, Profily rostlin, Péče a pěstování, v závěru samozřejmě nechybí rejstřík. Velmi oceňuji nádherné názorné fotografie spolu s návrhy, jak si interiér zařídit. Tady už nejde jen o to "nějak vedle sebe ty rostliny naskládat", ale o to, "jak docílit určitého uměleckého dojmu". Autorka k tomu využívá populárních i neotřelých způsobů: díky jejím instrukcím si hravě vytvoříme pouštní výjev, terárium v otevřené lahvi, kokedamu či mechový obraz v rámu. Knihou si moc ráda listuji, rozšiřuji si obzory a jsem ráda, že jsem ji pořídila - s klidným srdcem ji mohu doporučit i začínajícím pěstitelům.

89 09.03.2023

Velmi netradičně pojatá kniha, která splnila svůj účel - spojuje v sobě učebnici s čítankou a zároveň vede čtenáře /studenty/ k samostatným úvahám nad přečtenými texty. Moc mě mrzí, že v dobách, kdy jsem studovala první ročník gymnázia, se mi tato učebnice nedostala do rukou: spoustu faktů bych tehdy vnímala jinak a získala bych i patřičný nadhled vůči probírané látce.
Pamatuji si, jak jsem na prvních hodinách češtiny nechápala, že si podstatné věci musím "vybrat" a sepsat z výkladu naší češtinářky, a bohužel naše tehdejší učebnice ještě nebyly ani v tisku, takže jsem docela trpěla vědomím, že se vlastně "nemám pořádně z čeho učit". A nebyla jsem jediná :-)
Tato kniha je malý poklad - líbí se mi její koncept, způsob, jak je utvořená, i její zpracování. Dostala jsem od ní, co jsem potřebovala - přehledně uspořádané dějiny všech literatur, včetně té naší, od sumerské literatury po osvícenství. Kapitoly jsou členěny podle stejného schématu: začínají charakteristikou dané kultury či určitého období, provází je medailony autorů, doplněné o četné úryvky z děl. Následují "Obecné údaje", poskytující požadované vědomosti v rozsahu školních osnov, a "Úvahy a názory" s doplňujícími sekundárními texty. Oddíly "Kulturní obzor" a "Význační myslitelé" jsou části pouze doplňkové a rozšiřující a objevují se jen na některých místech. Každou kapitolu zakončuje část "Otázky a úkoly", vybízející k další tvořivé práci s textem, a v "Klíči" je pak doplněna konkrétními návody a seznamem vhodné literatury k prostudování. V závěru nechybí terminologický slovníček, krátké medailony autorů a nezbytný rejstřík.
Líbí se mi, že nejde pouze jen o suchopárný výklad: na stránkách se objevují i četné tematické fotografie a dobové obrázky. Jsem ráda, že jsem se poutavou a čtivou formou za pomocí ukázek dozvěděla více nejen o literárních památkách exotických zemí, jako je Dálný východ, ale i o literatuře islámu. Myslím si, že kniha se dá použít jako nadstavbová učebnice i jako odrazový můstek pro další, hlubší studium. Zpočátku je trochu složité se v ní orientovat, ale když si zvykneme na její uspořádání, informace se v ní dohledávají poměrně snadno. Mohu doporučit i k samostudiu.

86 06.03.2023

Můj návrat ke starým dobrým proslulým hrdinům... a jsem moc ráda, že k umocnění celého zážitku jsem navíc zvolila i skvělé vydání s nádhernými ilustracemi.
Říká se, že dvakrát do téže řeky nevstoupíme: u většiny knih to tak skutečně je, neboť s narůstajícími roky a zkušenostmi nám při každém čtení nabízejí zcela jiný potenciál. Existují však i takové, které jako by čas zvláštním způsobem "konzervovaly": jejich svět zůstává neměnný a my si tak i po letech můžeme dovolit luxus stejných prožitků, jaké jsme cítili při prvním čtení. Harryho Pottera bych - spolu s jinými knihami pro děti a mládež - směle zařadila do druhé skupiny.
Když jsem se k této sérii před pár lety dostala, nečekala jsem od ní vlastně nic. Pouze mne zajímalo, "co na tom Potterovi všichni tak mají": čím to je, že si získal srdce miliónů čtenářů, že se na něj pějí takové ódy, že se z něj stal doslova kult... Vrtalo mi hlavou, jakým zázrakem ke čtení přivedl i zaryté odpůrce, a proč se čtenáři nejen z naší knihovny doslova rvou o nově vycházející díly, které hned jdou z ruky do ruky... Takže i já nakonec hrábla po prvním díle - a byla jsem dočista ztracená :-) V té době také už v kinech běžel i první natočený film, což mi poněkud "ulehčilo práci", neboť jsem k postavám mohla přiřadit konkrétní obličeje. A u knih též zůstalo: další díly jsem již vidět nepotřebovala.
Nejsem přímo zapálený fanoušek, který by si domov vyzdobil vším, co jen vzdáleně připomíná svět Harryho Pottera. Ale ze čtení mám moc dobrý, ba velmi příjemný pocit :-)
Kniha toho nabízí spoustu: poměrně napínavý příběh s mnoha nečekanými zvraty, vystavěný na pevném základu a odehrávající se v atraktivních kulisách kouzelnické školy. Zabývá se tématy jako síla přátelství, víra v dobro a věčný souboj dobra a zla. Zároveň je oslavou nezlomného charakteru a jistých mravních zásad, takže mírnému moralizování se neubráníme. Samotný příběh je dnes již notoricky známý svým filmovým zpracováním, ale čtenářům, kteří se na Pottera vrhají poprvé, zajisté nabídne četné překvapující momenty. Nezbývá než ocenit autorčinu skvělou práci s napětím a obdivovat značnou míru její fantazie. Šikovně a naprosto nenásilně propojila svět ryze současný s tím pohádkovým /mudlové, čarodějové, magie, draci, jednorožci, duchové, trollové/, jenž navíc obohatila o velmi originální prvky /hra famfrpál/, a přidala i zajímavé relikvie /Kámen mudrců, Elixír života, neviditelný plášť, tříhlavý pes/. Aby toho nebylo málo, líčení mnohdy příjemně okořenila decentním a vlídným humorem. Na tomto místě je třeba vyzdvihnout i povedenou práci překladatele, díky němuž jsme objevili spoustu zvláštních novotvarů a pojmenování /zlatonka, Zmijozel, Nebelvír, Havraspár.../ Osobně mě velmi okouzlil i jazyk a užití neotřelých výrazů a přirovnání jako např. "tvrdolící" děvče, "spratkový" kožich, "vypadal jako zpuchřelý ořech", atd.
Snad jen postavy se v rámci děje jeví jako lehce typizované, neboť každá z nich má v textu svou funkci. Nechybí tedy šprtka, věčný smolař, namyšlený záškodník, pan důležitý, ba ani outsider s nečekanými schopnostmi - však už víte, o kom se mluví :-)
Nakonec se nijak nedivím boomu, který kniha vyvolala. Je nadčasová - řeší se v ní témata, která budou aktuální stále: osiřelost, šikana, hledání vlastní identity a sebe sama... ovšem spolu s tím se zde objevuje problém skrytý, leč daleko závažnější: jakási "rasová nadřazenost" dětí z "čistokrevných" kouzelnických rodin.
Čtení mi evokovalo film "Muži v černém", kdy jednotka zvláštního týmu "šikovně likviduje" jakékoliv důkazy a zmínky o mimozemšťanech, jejichž výskyt měl zůstat v utajení: v Harry Potterovi se takto v lidském světě popírá existence čarodějů. Zároveň se mi vybavila kniha "Tajemství 13. nástupiště": tematicky jsou si velmi podobné a není zcela od věci myšlenka, že Rowlingovou hodně inspirovala. Akorát u Pottera je naprosto jasné, že půjde o sérii: kniha působí jako uzavřená epizoda daleko většího celku.
Jsem ráda, že jsem si toto malé "retro" dovolila a znovu se tak ponořila do kouzel prvního dílu: těším se, až přelouskám všechny ostatní díly.

105 06.03.2023

Přiznávám, že od knihy jsem moc neočekávala a přistupovala jsem k ní skepticky. Také nejsem zrovna přívrženec "rychlokvašek z blogů", kterým se brzy po "naplnění kapacitních možností" dostává knižní podoby. Zde jsem však byla mile překvapena už od začátku: zdá se mi, že záměr autorek - jednoduchou a zábavnou formou přiblížit obyčejnému uživateli češtiny četné pravopisné záludnosti - se vydařil. Dokonce mne přesvědčily o tom, že podobně čtivých příruček by klidně mohlo být víc. Nečekejme žádnou nudu ani suchopárné výklady: vybrané jevy, v nichž často chybujeme, jsou vysvětleny stručně a srozumitelně, navíc za pomoci smajlíků a vtipných ilustrací. Velmi oceňuji, že po "pravidelném nářezu teorie" následuje diktát, v němž si můžeme nabyté znalosti otestovat, a správnost odpovědí ověřit v klíči na konci knihy.
Pro lepší orientaci jsou všechny tyto "jazykové perličky" řazeny abecedně a spolu vytvářejí jeden úžasný, dokonale propletený náhrdelník. Věřím, že po něm rádi sáhnou nejen dospělí, ale i děti.
Souhlasím s metaforickým přirovnáním autorek, že "čeština je sval, který ochabne, když jej netrénujeme". Vidím to všude kolem sebe: zdá se mi, že s ukončením povinné školní docházky značně klesá snaha většiny lidí o jakoukoliv korekci vlastního písemného projevu. Jakmile si osvojíme určitá pravidla pravopisu, měli bychom je dále "cvičit", než nám přejdou do krve - a v případě nejistoty se nebát do patřičných příruček nahlížet. Hodně mě mrzí, když například i na zdejší platformě nalézám v četných komentářích chyby veskrze školácké.
Kniha je určena široké veřejnosti. Je jasné, že v ní nemůžou být zachyceny všechny problematické jevy - k tomu slouží další odborné publikace. Při pročítání zde svá "slabá místa" objevíme asi všichni - i já jsem odhalila jevy, jež jsem si vykládala špatně /kardamom, holt X hold/. Ráda jsem se nechala poučit a velmi mě těší, že klasika jako "mě X mně, ji X jí, výjimka, fobie, permanentní, tip X typ" tady rozhodně nechybí. Těším se i na další podobně zaměřené knihy od těchto dvou autorek.

103 24.02.2023

Komiksový příběh o ženách pro ženy, odehrávající se v kulisách dalekého vesmíru. Těžko říct, do jaké míry bude vyhovovat i mužské části čtenářské populace - možná se budou cítit lehce ukřivděni, že zde chybí chlapský element, ale pokud se s daným faktem smíří, čeká je určitě zajímavý zážitek.
Je to zvláštní dílo: už jen tím, že hrdinkami jsou samé ženy, děj je založený na logice jejich myšlení a uvažování a vychází z jejich vlastních konfliktů. Takové "vylepšené ženské čtivo", kde to sice jen "vře v kotli emocí", ale přesto nás neotráví nadbytkem dojmů a pocitů, které hrdinky prožívají. Velmi důležitou roli zde hrají přátelské a partnerské vztahy.
Autorce se nepochybně podařilo vytvořit zajímavý a ryze snový svět, ovšem s ignorací veškerých fyzikálních zákonů a dalších pravidel, a proto nám tak trochu dluží vysvětlení, jak takový svět vůbec může fungovat - např. vůbec neřeší, jak je možné, že lesbické páry mají děti... Spousta věcí nám uniká, některé informace jsou poněkud zmatené a jiná fakta zase nedomyšlená. Přiznávám, že jsem si knihu musela číst dvakrát, a abych se v textu lépe orientovala, dělala jsem si i zápisky. Také mi vadilo neustálé přeskakování z jedné časové roviny do druhé, bylo těžké je od sebe odlišit, přestože se po nějakém době zcela logicky propojí. Při čtení musíme být pozorní, některé věci se vysvětlí až později. Přitom děj není ani nijak složitý a na pořádné dobrodružství dojde až ke konci knihy. Co musím vyzdvihnout, je právě kvalita ilustrací a neuvěřitelná fantazie autorky. A na závěr malý spoiler s otázkou - asi jsem nepochopila, proč se o postavě Elliot mluví stále v množném čísle a všichni ho oslovují "oni".

80 23.02.2023

Velmi zajímavá a poutavá kniha z kategorie non fiction, zvláštní sci-fi, spjatá se skutečným prostředím, odehrávající se v reálných kulisách 90. let na ostrovech ve Švédsku. Autor v ní dětskýma očima nahlíží na jeden obří experiment zvaný Smyčka, díky němuž lidé mohli snad i cestovat v čase. Ve vzpomínkách se vrací do minulosti, do kulis již rozpadajícího se světa zrezivělých pozůstatků monumentálních staveb a podivných strojů, které ho nepřestávají fascinovat. Rekonstruuje průběh všech důležitých událostí, které měly zásadní vliv nejen na osudy všech lidí z ostrovů, a co nejvěrohodněji se nám snaží přiblížit svět, který ve skutečnosti nikdy nebyl.
Jedná se o jakési "memoárové záznamy", občas doplněné "skutečnými" reportážemi z dobového tisku: různě dlouhé texty připomínají spíše směs bizarních povídek, příběhů a zážitků z minulosti, která se tváří tak skutečně, že bychom ji autorovi snad zbaštili i s navijákem. Napomáhají tomu i jeho zcela věrohodné, úchvatné a dech beroucí ilustrace, které texty šikovně doprovází - v první chvíli jsem se i já nechala oklamat, než mi došlo, že jde o velmi povedenou fikci :-) Nesmím opomenout nejen skvělou technickou propracovanost jeho kreseb a maleb, ale i značný rozsah vědeckých poznatků, které nám předestírá.
S chutí a ráda jsem vstoupila do jeho svět a nechala se jím doslova unést. Jenom jedinou výtku bych měla k většímu formátu knihy, takže je poněkud neskladná, ale přenášet se ještě dá. Její velikost vlastně chápu: díky ní nám zase neuniknou podstatné detaily. Mohu jedině doporučit.

85 23.02.2023

Musím říct, že se jedná o skvělý počin. Jak po stránce grafické, tak po stránce obsahové - zamlouvá se mi daleko víc než diář DK 2023. Nalezneme zde spoustu prostoru na vpisování poznámek, doprovází ho mnoho krásných barevných ilustrací a nezabývá se pouze pravopisem - již v úvodu mě mile překvapila Knižní výzva, pozitivně motivující případné nové čtenáře. Není sice tak obsáhlá jako ČV zde na Databázi, nabízí však další zajímavá témata k vyplnění. Navíc si sem můžeme vepsat jak knihy přečtené, tak i ty, které si přejeme sehnat, a do začátku nového roku si připsat i novoroční předsevzetí.
Každý měsíc je vlastně taková uzavřená kapitola, začíná vždy plánovačem a "to do" listem, nechybí ani pranostiky a původ názvu daného měsíce. Ve druhém týdnu se nám odkrývají perličky v podobě nečekaných záludností, nad nimiž se můžeme zamyslet, a v týdnu následujícím se celý jev vysvětlí. V týdnu čtvrtém nás čeká diktát, jehož se nijak obávat nemusíme, a pokud o svých odpovědích přesto pochybujeme, správné řešení si můžeme ověřit v klíči na konci publikace. K měsíci červenci si můžeme připsat i své tipy na dovolenou, kam se chceme podívat, a již u měsíce října přidat seznam dárků, které si kdo v našem okolí přeje.
Diář velmi oživují i zajímavé názvy některých zvláštních "svátků", jejichž dodržením si můžeme zpestřit život - Mezinárodní den štěstí, Mezinárodní den čokolády, atd. :-) Moc mě baví jím listovat, a to i přesto, že z hlediska obsahu mi nemá již tolik nabídnout - s valnou většinou popisovaných jevů se setkáme již na druhém stupni ZŠ, popř. na střední škole.

82 22.02.2023

Taková zvláštní všehochuť - a pěkně ujetá. Zpočátku jsem vůbec netušila, co od knihy čekat, ale mile mě překvapila. Asi se dá vnímat různě - já ji chápala jako zajímavou, vcelku vtipnou recesi a parodii na špionážní romány, všemožné thrillery a detektivky. Co ji značně obohacovalo, byly četné aluze a odkazy na knižní klasiku /Máj, Kytice, Shakespeare, Alenka v Říši divů, Patnáctiletý kapitán, Hrdinný kapitán Korkorán, Mrtvá a živá, Cesta kolem světa za 80 dní/, ale i na mnohé filmy /Nuda v Brně, Lepší to nebude, Kill Bill, atd./ Líbilo se mi, jak si autor vyhrál s jazykem, a také že se nijak nebál utahovat si ze současného dění v Čechách a Evropě - Brexit, vysoká politika, korupční skandály, praní špinavých peněz, nadvláda developerů, problematika utečenců, atd. Při čtení mě velmi bavilo všechny tyto narážky, ať už zcela zjevné či naopak důmyslně maskované, v textu objevovat. Pouze názvy jsou poněkud pozměněné - ocitáme se v srdci "Entropy", v zemi "Bojohemii", jíž před lety okupovali zlí "Moskalové", kterým nyní vládne "Ivan Ivanovič Rasputin"; brzy si uvědomíme, kde jsou "Korunní Zřídla", "Hrachovo Mědiště", tunelový komplex Barka, či kde hledat Bluser, a co se míní společenstvím "OTAN".
Bohužel velkou slabinou románu je samotný příběh - a jeho protagonisté. Myšlenka začlenit do textu jakési "post-románové samostatné bytí" několika literárních postav je určitě zajímavá a originální, ale autorovi se zcela vymkla kontrole, spolu s motivem dvojnictví. Kniha nemá pevný děj, při bližším čtení se neustále rozpadá a "drobí" na stále menší a menší kousíčky: nakonec vůbec nevíme, kdo je kdo, natož co se přesně stalo a proč. K porozumění též nijak nepřispějí naprosto nečekané, prudké posuny v čase i prostoru. Je to škoda, ze zajímavého a netradičního tématu se rozhodně dalo vytěžit daleko více: pomohlo by děj více zpřehlednit a ujasnit motivaci postav. Soudím však, že o příběh autorovi zrovna nešlo.

..."Například od jisté doby se tam pohybují neobvyklé osoby. Jsou úplně bezúhonní, nemají v rejstříku ani žádný dopravní přestupek. Divné, že? A vznikla tam nějaká pokusná farma, kam jezdí lidé až odtud, z hlavního města. Jaké pokusy tam dělají? A co dalšího - jen o kus dál od vaší operační oblasti bývalo rejdiště Tranhů. Pěstírny marihuany, pervitinové laboratoře a kdo ví co ještě. Protidrogovka tam udělala několik dobrých zátahů, ale jistě nezlikvidovala všechno. A najednou je tam klid!"
..."Jste schopný řídit tak velké auto?" "Řídil jsem jsem kamion, lokomotivu a tank," řekl věcně Pešta. "To by mohlo stačit," konstatoval Killy."
..."A hleďme, tady jsou naše CV s uvedením zvláštních kompetencí. O mně se tu píše, ehm, že mám schopnost velet, plánovat a řešit mimořádné situace... a co má být tohle? Logické myšlení skloubené s téměř uměleckou představivostí - to bych ani sám do sebe neřekl. - Billy má zvláštní kompetence... to ani nebudu číst." Billy drapla po archu. "Tak abyste věděli, souhrn mých zvláštních kompetencí je, že se umím postarat o misi jako o rodinu."
..."Tiše!" ozvalo se za ním. A z čista jasna ho kdosi srazil k zemi, do křoví na okraji paseky, dlaní mu mlčel ústa a pak si bolestivým chvatem vynutil nehybnost a poslušnost. "Omlouvám se, nechci vám ublížit, všechno vysvětlím, jen buďte zticha a ani se nepohněte," šeptal sytý mužský hlas. "Hlavně klid. Sledujte, co se děje." Na pasece přistávala helikoptéra. Přistávala bez hluku, s tichým hukotem a bzukotem. Větve okolních stromů se nezmítaly ve vichru vrtule, jen se lehce zachvívaly. Stroj dosedl a pustil dokola salvu reflektorů."
..."Jasmínu loubí, sedím u vína, zve dobré druhy dobrá hodina," oslavuje přátelské popíjení čínský klasik Li Po. "A já jsem sám," pokračuje posmutněle; osamělý piják v uvedené básni se však brzy dočká zajímavých kumpánů. Samotářské pití je totiž méně příjemné a více rizikové, zejména pokud má přinést přechodnou úlevu rozhárané mysli."
..."Jaksi se tu rojí kapitáni," poznamenal Patnáctiletý kapitán. "Ale jenom ty jsi můj," řekla Alice a objala ho. "Nepůjdeme nahoru? Moc ráda bych se trochu tulila a mazlila. Pak si ještě spinkneme. Svět počká, ne?"
..."Patnáctiletý kapitán a Alice našli stolek na terase mezi několika skupinami cyklistů, kteří rozprávěli o trasách, kilometrech a převodech."
..."Tady v Korunních Zřídlech je to zcela nezáživné," pokračoval Philleas Fogg. "Jenom obchodní válka mezi různými moskalskými mafiemi. Tím se nehodlám zabývat."
..."Tma tak hustá, že by se dala krájet a snad i jíst, ale žádná hladová ústa by se takovou tmou nezasytila. Tma černá jako uhel, černější než ztuhlý asfalt, o to černější, že před okamžikem ji prořezávalo prudké světlo svítilny."

82 14.02.2023

Kniha, která klame tělem :-) Působí jako "zaručeně pravdivé" vzpomínky 90ileté služebné Taki: jejíma očima poznáváme domácnost paní Tokiko, manželky pana Hiraie, s nímž vychovává syna Kjóičiho ze svého přechozího manželství. Zápisky působí velmi idylicky a uhlazeně, vnesou nás do atmosféry nadějných 30. let v Tokiu a bez velké újmy nás provedou i léty válečnými. Není divu, že se rádi necháme ukolébat jejím poklidným líčením, a nebýt určitých náznaků, zbaštili bychom autenticitu jejích poznámek i s navijákem.
Hloubavý čtenář totiž po určité době začne v rámci textu vnímat jisté napětí: o dramatických historických událostech té doby, které pomalu, ale jistě zasahují do života celé rodiny, se dozvídáme "jen tak mimoděk". Navíc se na scéně objevuje mladík Takeši, jenž její značně naivní pohled na tehdejší dění vyvažuje svými racionálními glosami. A když už jsme si téměř jisti, jak to s její minulostí bylo ve skutečnosti... přichází poslední, závěrečná kapitola, která všechny naše domněnky rozmetá jak domeček z karet :-)
Nabízí se srovnání s knihou "Soumrak dne" od Kazua Ishigura - obě postavy mají mnoho společného. Taki se také stává nedílnou součástí života "malého domu", ale platí za to vysokou daní: potlačuje své emoce a zcela ztrácí svou osobnost. Jejím údělem je pouze mlčet, stát stranou a být kdykoliv k dispozici. Svým zápalem a "pracovním nasazením" je postava až téměř děsivá, v jistém směru vzbuzuje i lítost: její vzpomínky nabízí šokující obraz života tehdejší vyšší společnosti v Japonsku.
Samotný příběh je v knize ovšem poněkud upozaděn: velmi důležitou roli zde hraje atmosféra a smyslové dojmy, převážně chutě a vůně světa, který si Taki tak paličatě přála zachovat. Při čtení však vyvstává velmi důležitá otázka: do jaké míry jsou naše vlastní vzpomínky věrohodné?
Kniha se mi moc líbila, četla se snadno a lehce. Mrzí mne snad jen občasné chyby v překladu, hlavně některých vazeb a spojení. Jinak jsem byla spokojená a mohu doporučit.

..."Líbí se ti tvůj pokoj?" "Ano, je moc..." určitě jsem se začervenala. Já jsem ten pokoj milovala. Měla dokonce vlastní záchod a všechno vybavení bylo zbrusu nové. "Paní..." pamatuji se, že jsem najednou vážně pronesla: "Paní, já se o tenhle dům budu starat až do smrti!" Paní se pobaveně rozesmála: "Ale, nic takového. Vždyť brzo budeš mít léta na vdávání." "Proč bych se měla vdávat? I kdyby se taková jako já vdala, neumím si představit, že bych mohla mít skvělejší život než v tomhle domě s vámi. Taky bych nesnesla mít v pokoji cizího člověka!"
..."Paní, rozhořčená, že na ni křikl, vběhla do kuchyně: "Už toho mám dost! Kdyžtak vezmu Kjóičiho, odejdu a zařídím si papírnictví." Poté pokaždé, když se manželé pohádali, paní vždy uzavřela slovy: "Zařídím si papírnictví!" Tehdy se papírnictví považovalo za vhodné podnikání pro vdovy."
..."Mým úmyslem je zaznamenat zde své vzpomínky na rodinu Hiraiových, nikoliv psát o sobě, ale chci se tu o něčem zběžně zmínit. Na podzim toho roku jsem totiž dostala nabídku k sňatku."
..."Postupně začalo být méně lepšího zboží a potravin, a abych mohla rodině poskytovat stravu, na kterou byli zvyklí, bylo nutné mít vliv mezi prodavači. To každá služebná jen tak nedokázala. Už s tím vychloubáním radši přestanu, ale netřeba říkat, že v těch dobách jsem měla možnost plně rozvinout a uplatnit své schopnosti."
..."Většina lidí věřila, že je v Japonsku dostatek surovin, ale považovali za nutné "pro jistotu" nakupovat do zásoby, protože v důsledku vládních nařízení začalo být obtížné leccos sehnat. Jinak ne že bychom se občas nedoslechli o nějakých nepokojích, nebo že ten a ten byl zatčen jednotkou Zvláštní policie, ale nikdy o tom, že by naše armáda utrpěla v Číně závažnou porážku, a obchodní domy stále ještě pořádaly výhodné výprodeje."
..."Manžel se v poslední době změnil," pronesla náhle paní. "Nemyslíš, Taki?" "No, já..." "Dřív takový nebyl. Býval velkorysý, víš." Abych neřekla něco nevhodného, radši jsem se mlčky napila čaje."
..."Služebná se však musí řídit pokyny své paní. Pán dá příkazy paní a služebná jedná teprve podle jejích pokynů. Jinak se naruší posloupnost."
"Takeši mi vyčítá, že moje vzpomínky jsou nějak moc příjemné, že za války nemohla vládnout taková spokojenost, ale pokud já se pamatuji, od útoku na Pearl Harbor do městských voleb jsme žili celkem v klidu. Samozřejmě postupně nastaly různé změny: i zelenina začala být na lístky, prodávala se pouze neleštěná rýže a cukroví bylo těžko k dostání."

106 07.02.2023

Skvělé, monumentální dílo českých dialektologů - skláním se před jejich piplavou prací, tleskám a vzdávám hold výsledné podobě všech svazků. Podává první úplný obraz o územním rozrůznění českého jazyka a převážně se zaměřuje na větší i menší nářeční celky a vztahy mezi nimi. Přináší výsledky přímého terénního výzkumu z let 1964 - 1972, prováděného ve vybraných obcích, a z let 1973 - 1976, prováděného ve městech.
Publikace jsou určeny spíše do rukou odborníků či studentů bohemistiky. Ale ani laici, kteří se aspoň trochu o náš jazyk zajímají, nemusí mít z objemnosti svazků strach: najdou zde zajímavá témata a přehledné mapy. Český jazykový atlas patří mezi knihy, které se nečtou od začátku do konce, zato se do nich nahlíží a se zájmem se jimi listuje.
Zároveň daleko přesahují své jazykovědné zaměření - přinášejí cenné poznatky i pro badatele jiných oborů, např. archeologie, historie či geografie.
Jazykové mapy totiž klidně můžeme přirovnat k těm geologickým, z nichž lze odhalovat i vývoj zemské kůry v daném teritoriu. Navíc zde použitá netradiční zobrací technika - kombinace izoglos s nápisy, šraf a značek - umožnila vypracovat mapy, jejichž velkost nepřekročila formát běžné knihy. Nechybí k nim detailní výkladové komentáře, které doplňují získané informace, shrnují výsledky výzkumu, hodnotí jazyková fakta, zkoumají vztah regionálních útvarů k spisovnému jazyku a informují o pojmenovávaných jevech.
Každý díl obsahuje vysvětlující části, které se pravidelně opakují: Předmluva, Obsah, Úvodní část s pojednáním o historii vzniku atlasu českých nářečí, Výzkum nářečí, Kartografické zpracování materiálu, Lexikální část atlasu, Komentáře, Grafická stránka jazykových map, Seznamy zkoumaných obcí a explorátorů, Pravidelné regionální obměny... a v závěru nesmí chybět rejstřík. Právě díky němu můžeme lépe nalézt pojmy, které nás přímo zajímají, s odkazem k číslu stránky, na níž je rozebírán.
První díl zpracovává slovní zásobu z významových okruhů: člověk, domácnost a místní prostředí. Druhý se věnuje slovní zásobě k tématům: zahrada, les, živočišstvo, rostlinstvo, krajina, počasí, vesnice dříve a nyní, zábava, zvyky. Třetí se zabývá tématy: hospodářství, hospodářská usedlost, polní práce, dobytek, drůbež. Čtvrtý díl zpracovává téma tvarosloví, konkrétně územní diference morfologických forem všech ohebných slov. Pátý díl se věnuje hláskoslovné části, dále zpracovává syntaktické jevy, obsahuje i část pojednávající o adverbiích a část věnovanou dodatečnému výzkumu ve městech.
Zprvu je trochu oříšek se v té změti map a faktů orientovat, ale když si čtenář zvykne na uspořádání knihy /hesla jsou řazena tematicky, nikoliv abecedně/, může se dozvědět mnoho zajímavostí. Přiznávám, že mě moc baví sledovat, jak se lidé kolem mě baví, jak mluví... a když v jejich řeči najdu nějaké výraznější nářeční stopy, vrhám se do "pátrání téměř detektivního", abych zjistila, odkud daný člověk asi pochází. Nikdy si takové dobrodružství nenechám ujít: zabavím se a zároveň oživím své znalosti. Náš jazyk nabízí nečekané možnosti.
K jednotlivým dílům se určitě budu v průběhu let ještě vracet, studovat v nich, bádat a hledat odpovědi na své otázky.

76 03.02.2023

Skvělé, monumentální dílo českých dialektologů - skláním se před jejich piplavou prací, tleskám a vzdávám hold výsledné podobě všech svazků. Podává první úplný obraz o územním rozrůznění českého jazyka a převážně se zaměřuje na větší i menší nářeční celky a vztahy mezi nimi. Přináší výsledky přímého terénního výzkumu z let 1964 - 1972, prováděného ve vybraných obcích, a z let 1973 - 1976, prováděného ve městech.
Publikace jsou určeny spíše do rukou odborníků či studentů bohemistiky. Ale ani laici, kteří se aspoň trochu o náš jazyk zajímají, nemusí mít z objemnosti svazků strach: najdou zde zajímavá témata a přehledné mapy. Český jazykový atlas patří mezi knihy, které se nečtou od začátku do konce, zato se do nich nahlíží a se zájmem se jimi listuje.
Zároveň daleko přesahují své jazykovědné zaměření - přinášejí cenné poznatky i pro badatele jiných oborů, např. archeologie, historie či geografie.
Jazykové mapy totiž klidně můžeme přirovnat k těm geologickým, z nichž lze odhalovat i vývoj zemské kůry v daném teritoriu. Navíc zde použitá netradiční zobrací technika - kombinace izoglos s nápisy, šraf a značek - umožnila vypracovat mapy, jejichž velkost nepřekročila formát běžné knihy. Nechybí k nim detailní výkladové komentáře, které doplňují získané informace, shrnují výsledky výzkumu, hodnotí jazyková fakta, zkoumají vztah regionálních útvarů k spisovnému jazyku a informují o pojmenovávaných jevech.
Každý díl obsahuje vysvětlující části, které se pravidelně opakují: Předmluva, Obsah, Úvodní část s pojednáním o historii vzniku atlasu českých nářečí, Výzkum nářečí, Kartografické zpracování materiálu, Lexikální část atlasu, Komentáře, Grafická stránka jazykových map, Seznamy zkoumaných obcí a explorátorů, Pravidelné regionální obměny... a v závěru nesmí chybět rejstřík. Právě díky němu můžeme lépe nalézt pojmy, které nás přímo zajímají, s odkazem k číslu stránky, na níž je rozebírán.
První díl zpracovává slovní zásobu z významových okruhů: člověk, domácnost a místní prostředí. Druhý se věnuje slovní zásobě k tématům: zahrada, les, živočišstvo, rostlinstvo, krajina, počasí, vesnice dříve a nyní, zábava, zvyky. Třetí se zabývá tématy: hospodářství, hospodářská usedlost, polní práce, dobytek, drůbež. Čtvrtý díl zpracovává téma tvarosloví, konkrétně územní diference morfologických forem všech ohebných slov. Pátý díl se věnuje hláskoslovné části, dále zpracovává syntaktické jevy, obsahuje i část pojednávající o adverbiích a část věnovanou dodatečnému výzkumu ve městech.
Zprvu je trochu oříšek se v té změti map a faktů orientovat, ale když si čtenář zvykne na uspořádání knihy /hesla jsou řazena tematicky, nikoliv abecedně/, může se dozvědět mnoho zajímavostí. Přiznávám, že mě moc baví sledovat, jak se lidé kolem mě baví, jak mluví... a když v jejich řeči najdu nějaké výraznější nářeční stopy, vrhám se do "pátrání téměř detektivního", abych zjistila, odkud daný člověk asi pochází. Nikdy si takové dobrodružství nenechám ujít: zabavím se a zároveň oživím své znalosti. Náš jazyk nabízí nečekané možnosti.
K jednotlivým dílům se určitě budu v průběhu let ještě vracet, studovat v nich, bádat a hledat odpovědi na své otázky.

69 03.02.2023

Skvělé, monumentální dílo českých dialektologů - skláním se před jejich piplavou prací, tleskám a vzdávám hold výsledné podobě všech svazků. Podává první úplný obraz o územním rozrůznění českého jazyka a převážně se zaměřuje na větší i menší nářeční celky a vztahy mezi nimi. Přináší výsledky přímého terénního výzkumu z let 1964 - 1972, prováděného ve vybraných obcích, a z let 1973 - 1976, prováděného ve městech.
Publikace jsou určeny spíše do rukou odborníků či studentů bohemistiky. Ale ani laici, kteří se aspoň trochu o náš jazyk zajímají, nemusí mít z objemnosti svazků strach: najdou zde zajímavá témata a přehledné mapy. Český jazykový atlas patří mezi knihy, které se nečtou od začátku do konce, zato se do nich nahlíží a se zájmem se jimi listuje.
Zároveň daleko přesahují své jazykovědné zaměření - přinášejí cenné poznatky i pro badatele jiných oborů, např. archeologie, historie či geografie.
Jazykové mapy totiž klidně můžeme přirovnat k těm geologickým, z nichž lze odhalovat i vývoj zemské kůry v daném teritoriu. Navíc zde použitá netradiční zobrací technika - kombinace izoglos s nápisy, šraf a značek - umožnila vypracovat mapy, jejichž velkost nepřekročila formát běžné knihy. Nechybí k nim detailní výkladové komentáře, které doplňují získané informace, shrnují výsledky výzkumu, hodnotí jazyková fakta, zkoumají vztah regionálních útvarů k spisovnému jazyku a informují o pojmenovávaných jevech.
Každý díl obsahuje vysvětlující části, které se pravidelně opakují: Předmluva, Obsah, Úvodní část s pojednáním o historii vzniku atlasu českých nářečí, Výzkum nářečí, Kartografické zpracování materiálu, Lexikální část atlasu, Komentáře, Grafická stránka jazykových map, Seznamy zkoumaných obcí a explorátorů, Pravidelné regionální obměny... a v závěru nesmí chybět rejstřík. Právě díky němu můžeme lépe nalézt pojmy, které nás přímo zajímají, s odkazem k číslu stránky, na níž je rozebírán.
První díl zpracovává slovní zásobu z významových okruhů: člověk, domácnost a místní prostředí. Druhý se věnuje slovní zásobě k tématům: zahrada, les, živočišstvo, rostlinstvo, krajina, počasí, vesnice dříve a nyní, zábava, zvyky. Třetí se zabývá tématy: hospodářství, hospodářská usedlost, polní práce, dobytek, drůbež. Čtvrtý díl zpracovává téma tvarosloví, konkrétně územní diference morfologických forem všech ohebných slov. Pátý díl se věnuje hláskoslovné části, dále zpracovává syntaktické jevy, obsahuje i část pojednávající o adverbiích a část věnovanou dodatečnému výzkumu ve městech.
Zprvu je trochu oříšek se v té změti map a faktů orientovat, ale když si čtenář zvykne na uspořádání knihy /hesla jsou řazena tematicky, nikoliv abecedně/, může se dozvědět mnoho zajímavostí. Přiznávám, že mě moc baví sledovat, jak se lidé kolem mě baví, jak mluví... a když v jejich řeči najdu nějaké výraznější nářeční stopy, vrhám se do "pátrání téměř detektivního", abych zjistila, odkud daný člověk asi pochází. Nikdy si takové dobrodružství nenechám ujít: zabavím se a zároveň oživím své znalosti. Náš jazyk nabízí nečekané možnosti.
K jednotlivým dílům se určitě budu v průběhu let ještě vracet, studovat v nich, bádat a hledat odpovědi na své otázky.

66 03.02.2023

Skvělé, monumentální dílo českých dialektologů - skláním se před jejich piplavou prací, tleskám a vzdávám hold výsledné podobě všech svazků. Podává první úplný obraz o územním rozrůznění českého jazyka a převážně se zaměřuje na větší i menší nářeční celky a vztahy mezi nimi. Přináší výsledky přímého terénního výzkumu z let 1964 - 1972, prováděného ve vybraných obcích, a z let 1973 - 1976, prováděného ve městech.
Publikace jsou určeny spíše do rukou odborníků či studentů bohemistiky. Ale ani laici, kteří se aspoň trochu o náš jazyk zajímají, nemusí mít z objemnosti svazků strach: najdou zde zajímavá témata a přehledné mapy. Český jazykový atlas patří mezi knihy, které se nečtou od začátku do konce, zato se do nich nahlíží a se zájmem se jimi listuje.
Zároveň daleko přesahují své jazykovědné zaměření - přinášejí cenné poznatky i pro badatele jiných oborů, např. archeologie, historie či geografie.
Jazykové mapy totiž klidně můžeme přirovnat k těm geologickým, z nichž lze odhalovat i vývoj zemské kůry v daném teritoriu. Navíc zde použitá netradiční zobrací technika - kombinace izoglos s nápisy, šraf a značek - umožnila vypracovat mapy, jejichž velkost nepřekročila formát běžné knihy. Nechybí k nim detailní výkladové komentáře, které doplňují získané informace, shrnují výsledky výzkumu, hodnotí jazyková fakta, zkoumají vztah regionálních útvarů k spisovnému jazyku a informují o pojmenovávaných jevech.
Každý díl obsahuje vysvětlující části, které se pravidelně opakují: Předmluva, Obsah, Úvodní část s pojednáním o historii vzniku atlasu českých nářečí, Výzkum nářečí, Kartografické zpracování materiálu, Lexikální část atlasu, Komentáře, Grafická stránka jazykových map, Seznamy zkoumaných obcí a explorátorů, Pravidelné regionální obměny... a v závěru nesmí chybět rejstřík. Právě díky němu můžeme lépe nalézt pojmy, které nás přímo zajímají, s odkazem k číslu stránky, na níž je rozebírán.
První díl zpracovává slovní zásobu z významových okruhů: člověk, domácnost a místní prostředí. Druhý se věnuje slovní zásobě k tématům: zahrada, les, živočišstvo, rostlinstvo, krajina, počasí, vesnice dříve a nyní, zábava, zvyky. Třetí se zabývá tématy: hospodářství, hospodářská usedlost, polní práce, dobytek, drůbež. Čtvrtý díl zpracovává téma tvarosloví, konkrétně územní diference morfologických forem všech ohebných slov. Pátý díl se věnuje hláskoslovné části, dále zpracovává syntaktické jevy, obsahuje i část pojednávající o adverbiích a část věnovanou dodatečnému výzkumu ve městech.
Zprvu je trochu oříšek se v té změti map a faktů orientovat, ale když si čtenář zvykne na uspořádání knihy /hesla jsou řazena tematicky, nikoliv abecedně/, může se dozvědět mnoho zajímavostí. Přiznávám, že mě moc baví sledovat, jak se lidé kolem mě baví, jak mluví... a když v jejich řeči najdu nějaké výraznější nářeční stopy, vrhám se do "pátrání téměř detektivního", abych zjistila, odkud daný člověk asi pochází. Nikdy si takové dobrodružství nenechám ujít: zabavím se a zároveň oživím své znalosti. Náš jazyk nabízí nečekané možnosti.
K jednotlivým dílům se určitě budu v průběhu let ještě vracet, studovat v nich, bádat a hledat odpovědi na své otázky.

64 03.02.2023

Skvělé, monumentální dílo českých dialektologů - skláním se před jejich piplavou prací, tleskám a vzdávám hold výsledné podobě všech svazků. Podává první úplný obraz o územním rozrůznění českého jazyka a převážně se zaměřuje na větší i menší nářeční celky a vztahy mezi nimi. Přináší výsledky přímého terénního výzkumu z let 1964 - 1972, prováděného ve vybraných obcích, a z let 1973 - 1976, prováděného ve městech.
Publikace jsou určeny spíše do rukou odborníků či studentů bohemistiky. Ale ani laici, kteří se aspoň trochu o náš jazyk zajímají, nemusí mít z objemnosti svazků strach: najdou zde zajímavá témata a přehledné mapy. Český jazykový atlas patří mezi knihy, které se nečtou od začátku do konce, zato se do nich nahlíží a se zájmem se jimi listuje.
Zároveň daleko přesahují své jazykovědné zaměření - přinášejí cenné poznatky i pro badatele jiných oborů, např. archeologie, historie či geografie.
Jazykové mapy totiž klidně můžeme přirovnat k těm geologickým, z nichž lze odhalovat i vývoj zemské kůry v daném teritoriu. Navíc zde použitá netradiční zobrací technika - kombinace izoglos s nápisy, šraf a značek - umožnila vypracovat mapy, jejichž velikost nepřekročila formát běžné knihy. Nechybí k nim detailní výkladové komentáře, které doplňují získané informace, shrnují výsledky výzkumu, hodnotí jazyková fakta, zkoumají vztah regionálních útvarů k spisovnému jazyku a informují o pojmenovávaných jevech.
Každý díl obsahuje vysvětlující části, které se pravidelně opakují: Předmluva, Obsah, Úvodní část s pojednáním o historii vzniku atlasu českých nářečí, Výzkum nářečí, Kartografické zpracování materiálu, Lexikální část atlasu, Komentáře, Grafická stránka jazykových map, Seznamy zkoumaných obcí a explorátorů, Pravidelné regionální obměny... a v závěru nesmí chybět rejstřík. Právě díky němu můžeme lépe nalézt pojmy, které nás přímo zajímají, s odkazem k číslu stránky, na níž je rozebírán.
První díl zpracovává slovní zásobu z významových okruhů: člověk, domácnost a místní prostředí. Druhý se věnuje slovní zásobě k tématům: zahrada, les, živočišstvo, rostlinstvo, krajina, počasí, vesnice dříve a nyní, zábava, zvyky. Třetí se zabývá tématy: hospodářství, hospodářská usedlost, polní práce, dobytek, drůbež. Čtvrtý díl zpracovává téma tvarosloví, konkrétně územní diference morfologických forem všech ohebných slov. Pátý díl se věnuje hláskoslovné části, dále zpracovává syntaktické jevy, obsahuje i část pojednávající o adverbiích a část věnovanou dodatečnému výzkumu ve městech.
Zprvu je trochu oříšek se v té změti map a faktů orientovat, ale když si čtenář zvykne na uspořádání knihy /hesla jsou řazena tematicky, nikoliv abecedně/, může se dozvědět mnoho zajímavostí. Přiznávám, že mě moc baví sledovat, jak se lidé kolem mě baví, jak mluví... a když v jejich řeči najdu nějaké výraznější nářeční stopy, vrhám se do "pátrání téměř detektivního", abych zjistila, odkud daný člověk asi pochází. Nikdy si takové dobrodružství nenechám ujít: zabavím se a zároveň oživím své znalosti. Náš jazyk nabízí nečekané možnosti.
K jednotlivým dílům se určitě budu v průběhu let ještě vracet, studovat v nich, bádat a hledat odpovědi na své otázky.

71 03.02.2023

Když mi na něj padne zrak, neubráním se nostalgii. Ten autoatlas je již dočista opotřebovaný, celý omšelý, ohmataný léty neustálého používání a téměř se rozpadá pod rukama, jakmile na něj sáhnu. Přesto nemám sil jej vyhodit do starého papíru: provázel nás na cestách a vykonal pro nás mnoho dobrého. Právě díky němu jsme se vždycky dostali tam, kam jsme zrovna potřebovali. Za své služby si rozhodně zaslouží vlastní důstojné místo v knihovničce, ačkoliv své nejlepší roky má již dávno za sebou.
Když jím zalistuji, ihned se mi vybaví i náš moskvič. Ti dva k sobě prostě patřili a byli nerozluční: dýchavičný ruský mercedes... a v přihrádce spolujezdce jeho nezbytný parťák. Oba se narodili v dobách, kdy net byl ještě utopií a cosi jako GPS pouhý výplod fantazírující mysli, a přesto jsme s nimi procestovali skoro celou republiku. Asi nejvíc na sklonku 90. let, kdy se mnou rodiče jezdili po přijímačkách. Poznali jsme tak mnoho měst: Plzeň, Hradec Králové, Ústí nad Labem, Olomouc, Brno, České Budějovice... asi nejdál jsme ovšem byli v Opavě... anebo snad ve Zlíně? :-) Večer před jízdou jsme vždy zasedli k poradě, táta jakožto řidič se ponořil do tajů čísel cest a křižovatek, jezdil prstem po mapě a v duchu vypočítával čas, zatímco mamča připravovala občerstvení pro všechny a oba se snažili na sobě nedat znát nervozitu, která se jich zmocňovala.
Zní to až neuvěřitelně, ale pokaždé jsme nějak zvládli dojet ve stanoveném limitu, zpravidla na osmou hodinu ranní. A že to mnohdy nebylo nijak jednoduché! Přestože si táta každou trasu doslova "vtloukal do hlavy" tak pečlivě, až ji dokázal namalovat snad i se zavřenýma očima, realita se tištěné skutečnosti v mnohém vzdalovala: na silnicích čekala spousta nástrah - objížďky, opravy, uzavírky, slepé ulice, cesty do nikam... a k tomu všemu ještě zácpy, kolony a sebevrazi na rychlých kolech... Fofr a stres na entou. V rodičích to jen vřelo, štěkali na sebe v kulometné palbě a navzájem se obviňovali z neúspěchu, když se ztratili v jednosměrkách, aniž si přiznali, že jsou v koncích, že mají dost, že už fakt nemůžou, takže nezbylo než stočit okénko a zeptat se náhodných kolemjdoucích na cestu, pokud někdo byl zrovna nablízku :-)
Ale vždycky jsme k cíli dospěli, i když, pravda, občas celí pomačkaní, rozbolavělí a otlačení, jak se auto věčně natřásalo, jak námi házelo ze strany na stranu... a my z něj vystupovali celí unavení, utahaní, zmordovaní, na hranici sil a dočista vyčerpaní tím jednotvárným hukotem silničního provozu, který od počátku cesty útočil na naše ušní bubínky. Obdivuji tátu, jak to všechno zvládal... jak bleskově reagoval, jak dovedně kličkoval labyrintem ulic pražské magistrály, s jakou neomylností vždy zvolil ten správný pruh a prostě věděl, kdy a kam odbočit, a záludnosti mnohých rozestavěných okruhů a obchvatů ho nechávaly chladným... Dostal nás z kdejaké šlamastyky, a že těch situací, kdy brzdy skřípěly a rozhodovaly centimetry, nebylo málo... Nikdy nehavaroval - a taky NIKDY za volantem neusnul, přestože nalítal stovky kiláků a měl toho vždycky po krk...
Některé jízdy jsou nezapomenutelné, jiné kuriózní, humorné či naopak velmi dramatické, každopádně jsem ráda, že si máme o čem vyprávět: staly se legendami, které si v rámci rodiny ústně předáváme stále dokola.
Ten stařičký autoatlas stále ještě máme schovaný. Pamatuje doby, kdy se mnohé komunikace teprve stavěly a budovaly, nebo byly jen vizemi v hlavách odvážných projektantů. Jenže s každým dalším rokem přibývajících kilometrů dálnic zůstával stále více pozadu. Přestával stačit našim požadavkům, stejně jako jeho chrchlavý společník, který již pěkných pár let "spočívá v automobilovém nebi". Jen ten atlas zůstal - a já do něj občas nahlédnu, a dovolím mu tak poslední cestu, cestu časem do minulosti.

80 31.01.2023

Skvělá kniha pro děti - obsahuje vše, co má taková kniha mít: zajímavé téma, silný příběh s velkou dávkou napětí a dobrodružství, tajemství, pevné přátelské vazby, atraktivní reálie, věrohodné postavy. Mladší čtenáře oslovuje i díky tomu, že problémy, s nimiž se hrdinové setkávají, velmi připomínají jejich vlastní svět všedních starostí /škola, šikana, úspěchy a neúspěchy, vztahy/. A to i přesto, že se děj odehrává ve smyšleném prostředí kosmické lodi.
Je znát, že autor něco o vesmíru ví, a své znalosti nám nenápadně podsouvá. Zároveň precizně pracuje s naší pozorností: v momentě, kdy se nám zdá, že děj již sklouzává do jisté rutiny, objeví se nečekaný zvrat, a spolu s tím i spousta dalších otázek. Jeho fantazie je obdivuhodná: i proto mě mrzí, že tak trochu "vykrádá" Harryho Pottera. Je ovšem chvályhodné, že tyto reálie, postavy a motivy umístil do naprosto odlišného prostředí a přebudoval je po svém, čímž vznikl příběh zcela nový a tím i jeho vlastní.
Akorát postavy mají již pevně daný vyhraněný charakter, takže jsou buď jasní "záporáci", nebo "klaďasové". Text se díky tomu neobejde bez několika klišé, ztvárněných např. v podobě jakýchsi "outsiderů", stojících proti skupině "vyvolených", a samozřejmě nechybí postava "zlého" profesora, který těm "snaživým" neustále škodí.
Zajímavý je i originální jazyk a zvláštní výrazy: HOP = Hadice Odborné Pomoci/, letkus, graviton, PROS = Pouzdro Rychlé Ochrany Skafandru, gravitační křídla, pátrač, Insekti = hmyzáci, gravitechnika, exobiologie, hydroponické pěstitelství, G-Mech, přístroj sextant, gravibal = hra připomínající famfrpál od H. Pottera, záchranný modul, úniková kapsle... Zdá se mi však, že některá použitá cizí slova jsou dětem od 9 let bohužel ještě nesrozumitelná. A zpočátku mě i lehce iritovaly časté zmínky a přirovnání o kaktusech, které byly snad všude, dokonce i v jídle :-)
Kniha působí dojmem, že jde o první díl chystané série. Epizoda prvního ročníku se sice uzavře, ale konec je otevřený a vysloveně volá po dalším pokračování: je zde příliš mnoho nezodpovězených otázek a faktů, které žádají vysvětlení. S povděkem jsem zaregistrovala, že již vyšlo druhé pokračování, a moc se těším, až si jej přečtu. Kniha se mi moc líbila, byla jsem příjemně překvapená: četla jsem ji docela dlouho, ale o to víc jsem si čtení vychutnávala. Zároveň musím ocenit i krásné ilustrace, které text doprovází.

"Oba museli vypadat jak propíchnutí kaktusem..."
"Alice byla zelená jak čerstvě rozříznutý kaktus a podobně se i tvářila."
"Jakmile Tomáš uchopil graviton oběma rukama, ucítil jemné brnění. Disk ožil, nepatrně se vzdálil od natažených prstů a v jeho středu se rozzářilo slunce obíhané planetkou, přesně jako tomu bylo u gravitonu profesora Pulsara. Tomáš zavřel oči, aby se mohl lépe soustředit. Umístil prsty do správné vzdálenosti okolo disku, a jakmile ucítil bod, vystřelil ho přes všechny dráhy mimo přitažlivost středu. Disk se rozzářil."

85 29.01.2023

Vcelku povedená fikce v reáliích skutečného města. Přiznávám, že moje hodnocení tentokrát nebude nezaujaté, jelikož autorku osobně znám a vážím si jí. Navíc dům, kolem něhož se všechno točí, doopravdy v Havlíčkově Brodě stojí. Jsem ráda, že jsem jej díky knize objevila, jinak bych ho slepě míjela. Ještě prozradím, že uvnitř se skutečně nachází i kavárna... a pro čtenáře i menší překvapení :-)
Kniha je to hřejivá a milá, a přestože v ní není nouze o tragické momenty, rozhodně nevyznívá pesimisticky. Četla se mi dobře, ovšem vzhledem k bohatému výskytu postav, jejich vzájemné provázanosti a obsáhlému časovému období, vměstnanému do malého prostoru, doporučuji čtenářům dělat si poznámky, které jim pomohou s orientací v textu.
Největší slabinu knihy bohužel vidím ve značně nevyvážené a rozkolísané roli vypravěče. Dokud události vypráví personifikovaný dům - velmi citlivě a vnímavě - nechá se v celém dění poměrně dobře orientovat. Jakmile se však děj překulí do 20. století, vypravěči se stávají přímo sami aktéři. Tehdy přibývá i mnoho postav, které se náhle objevují a zase mizí, je těžké se v nich orientovat a děj se zbytečně zašmodrchává. Líčení je rychlé a klouže po povrchu, působí poněkud uspěchaným dojmem, zvlášť když se delší časový úsek koncentruje do jedné kapitoly.
Právě v těchto momentech se tvorba knihy autorce lehce vymkla kontrole. Možná si ukousla příliš veliké sousto, když chtěla čtenářům přiblížit dramatické osudy majitelů jednoho domu, navíc čtivě, a zvolila proto velmi široké časové rozpětí. Líbí se mi ale její myšlenka, kterou nám skrze dílo předává: mění se lidé, mění se dějiny, mění se čas, jenom ten dům zůstává, jenom on představuje stálici a přežije nás.
V textu se objevují i dobové výstřižky z novin a vtipné aluze na reálie, charakterizující danou dobu - mne například hodně pobavilo označení Havlíčkova Brodu jakožto "megapole brambor". Také musím ocenit práci, kterou si autorka dala s dohledáváním faktů, určitě to nebylo nic snadného. Kniha je to určitě zajímavá a mohu ji doporučit.

"Poprvé po několika staletích mě potkal nejsmutnější osud nás domů. Nikdo se o mě nestaral, v zimě nezatápěl v kamnech, nevětral, aby se mi do koutů nedala plíseň, nevyměňoval tašky, které odnesla vichřice. Ještě pár let a bylo by po mně. Člověk, o kterého nikdo nestojí a nedbá, také brzo umře, i když ho žádná nemoc nerozežírá."
"Vily jsou pyšné a drží se spolu. Moderní a elegantní Knopova vila se jednou řadou oken dívá na romantické věžičky a arkýře Šupichovy vily a druhou na melancholicky pustnoucí dvojvilu bratří Veselých. Na nás obyčejné domy shlížejí svrchu, a my jsme přitom mnohem užitečnější - i když možná ne tak krásné. Kolik lidí by beze mě nemělo práci!"
"Svět se uvelebil v orosené pavučině babího léta a teď si v ní hoví."
"My domy tušíme, že se něco nedobrého chystá, i když ještě nevíme co, i když ještě doufám, že se ve svých pocitech mýlíme. Zrovna tak jako vy lidé."

100 18.01.2023