Snoopi komentáře u knih

Takový "letem světem" průvodce magií: potenciální zájemce o tuto oblast seznamuje se základy jejích jednotlivých odvětví. Trochu pověr, trocha kouzlení, trocha toho neskutečna... ale hlavně fakta - a zajímavosti. Dělí se na šest částí: Nabijte se energií, Pozitivní mysl, Čas na relaxaci, Zdraví alternativně, Znamení horoskopů a Střípky magie.
První oddíl chytře poukazuje na způsoby, jimiž se takzvaně dají "dobít baterky". Zavádí nás na 10 kouzelných míst v Čechách, kde se dá čerpat energie - asi nejznámější je klášter Rosa coeli v Dolních Kounicích. Upozorní na předměty, které do domu přitáhnou štěstí - čtyřlístek, podkovu či amulet slona zná asi každý, ale překvapila mne králičí pacička: nějakou dobu jsem ji také mívala, přestože nejsem nijak pověrčivá a netuším, jak se ke mě vůbec mohla dostat. Zároveň nechybí zmínka o třech předmětech, které s sebou domů raději nenoste, mezi něž patří i nalezené hračky: zvláště v panenkách se prý často skrývá skutečně zlá energie (dobrá rada pro případné urbexery, prohledávající opuštěná sídla). Dostane se nám poučení o síle drahých kamenů, čím nám mohou pomoci, dozvíme se o 10 věcech, které nám doma naopak energii berou a co nám pomůže ji získat zpátky.
Druhá část se zaměřuje na emoce, reiki, umění meditace, ale i zvláštní havajskou techniku s krkolomným názvem "Ho'oponopono", pomáhající obnovit vnitřní sílu a rovnováhu. Dozvíme se pár faktů o problematice snů a jejich významu, reinkarnace a sugesce. Zajímavá mi přijde metoda "RUŠ" - logická práce s naším podvědomím, o níž jsem netušila, že existuje, a tak nějak nevědomky ji nějakou dobu už praktikuji :-)
Třetí část je vysloveně relaxační. Takže bylinkové koupele, rady, jak se zklidnit, blahodárné účinky éterických olejů, čaje, které zvednou náladu, harmonizující čakry a domácí kosmetika. Čtvrtý díl se zabývá principy alternativní léčby. Zvláště si cením pasáži o zooterapii - léčbě pomocí zvířat, která uzdravují: dnes už tedy nejen canisterapie, felinoterapie, ale i ornitoterapie a další. Velký přínos má pro nás i hudba - muzikoterapie se používá při léčbě různých poruch paměti a napomáhá léčbě psychosomatických poruch. Nechybí ani arteterapie - skrze ni můžeme lépe definovat své problémy, pomůže nám velmi intenzivně poznat sami sebe a napomáhá odreagování: velkou roli v ní hrají i samotné barvy a jejich působení na naši psychiku. Důležitá je i terapie vůní - aromaterapie, musíme však vědět, která vůně nám prostě sedne a dělá nám dobře.
V páté části se ocitneme ve sféře horoskopů: zavítáme do Egypta, zjistíme, co o nás říká arabský a keltský, jaký význam pro nás mají runy či co o nás prozradí den narození.
Poslední díl se věnuje magii: dozvíme se, jaké jsou formy věštění a jak fungují, takže nechybí klasika jako výklad z karet a čtení z ruky, ale poučíme se i o tom, jak číst z ohně, lógru, čajových lístků, nebo jak si očistit vlastní domov od zlých sil a přivolat lásku.
Kniha je určená převážně ženám, možná i všem, kteří se o magii chtějí něco málo dozvědět. Některé rady mi přišly úsměvné a spíše mne pobavily, jiné ponoukaly k přemýšlení, další jsou spíše takové povšechné... Každopádně je to zajímavá příručka - i pro čtenáře skeptiky :-)

72 11.07.2024

Pro snazší pochopení díla autorů, převážně básníků, je mnohdy dobré znát i osudy jejich života: co je formovalo, čím si procházeli, co je ovlivňovalo a s čím vším se museli vyrovnávat. Vědět o jejich výhrách i prohrách, silných stránkách i slabostech, s nimiž se potýkali, radostech a strastech, které zažívali. Uvědomit si i jejich osobnost: jak moc zapadali do obrazu tehdejší doby, zda byli otevření novým přístupům nebo osamocení solitéři... Je dobré si o nich číst: v daném kontextu se najednou i jejich dílo jeví úplně jinak - a mnohdy jsme sami překvapeni tím, co vše se dozvíme.
Je tak trochu škoda, že se jedná o jedinou monografii Josefa Hory. Autorka se zabývá nejen jeho životem: zkoumá všechny možné zdroje inspirace jeho díla a věrohodně zprostředkovává i pohled na jeho osobnost a zkušenosti, s nimiž byl konfrontován. Vychází z věrohodných zdrojů - básníkovy rukopisné pozůstalosti, uložené v literárním archívu Památníku národního písemnictví, kde ji veřejnosti zpřístupnila jeho žena, Zdena Horová. Kniha podrobně mapuje jeho tvůrčí cestu - od krajiny dětství, let dozrávání přes hledání vlastního výrazu, až po zápas s nemocí a smrt. Doplňují ji černobílé fotografie, ukázky rukopisu a četné ukázky z básnického díla, dokumentující jeho lidský i tvůrčí vývoj. Jediné, co bych monografii vytkla a co se zároveň - s ohledem k době vzniku - dá pochopit, je její silně ideologické zaměření: autorka neustále "vypichuje" levicovou orientaci Horova díla a prakticky pořád propírá jeho vztah k proletariátu a SSSR. Pokud ovšem toto velkoryse promineme, získáme velmi cenné svědectví o jedné výrazné básnické osobnosti a době, v níž žil.

66 11.07.2024

Leporela, obrázkové knížky z tužšího papíru, nás provázejí již od útlého dětského věku. V rámci edukačního charakteru pomáhají těm nejmenším poznávat svět: formou hry je učí přemýšlet i reagovat a navádějí k prvním dedukcím. Děti se tak za asistence dospělých zkouší v obrázcích orientovat, když vyhledávají vybrané předměty, a jakmile se naučí mluvit, jdou po stopě příběhu a samy popisují, co vidí, čímž rozvíjejí své komunikační a řečové dovednosti.
Leporela existují v mnoha podobách, nepůsobí jen vizuálně: spousta z nich je doprovázena zvukovými efekty, aby si dítě udělalo představu o tom, o jaký zvuk se jedná. Je dobře, že se vyrábějí z tuhého papíru, neboť dětským zoubkům či zásahu dětských rukou těžko odolávají: mnohdy je to zkouška výdrže. V poslední době se velké oblibě těší leporela s otvíracími okénky. Nabízejí zábavu, spojenou s objevováním překvapivých detailů: odklop, koukni, nech se překvapit.
Ani kniha Minnie není výjimkou. Na pěti dvoustranách nabízí nespočet zábavy a podnětů, které malé zvědavce zavádějí do prostředí módního butiku. Na každé stránce jsou pomocí nenápadných otázek instruováni k plnění jednoduchých úkolů, což čtenáře nutí přemýšlet a hledat odpovědi. Práce s knihou však od dítěte již dopředu vyžaduje jisté znalosti ohledně geometrických pojmů, barev a jednoduchých počtů, které si ověřuje v praxi. Až díky tomu pak pro ně to vyhledávání ukrytých předmětů a pojmenování skutečnosti může být velmi zábavné, ba dokonce humorné. Navíc velký přínos takových knih pro rodiče spočívá v tom, že získávají přehled o psychickém vývoji svého dítěte.
Leporelo je to krásné, s velkými odkrývacími políčky, tematicky zaměřenými na: tvary, barvy, počítání, párování a hru na schovávanou. Je určeno pro děti od tří let.

71 07.07.2024

Pokojové rostliny. S mnoha z nich se prakticky neustále setkáváme v různých prostorách, dekorují příbytky přátel či nejbližších, často bývají spíše opomíjené, neboť plní jen "estetickou funkci". Ale i ony pro nás mají nezanedbatelný význam: živá zeleň uklidňuje i osvěží, navodí pocit pohody - a umožňuje i lépe dýchat. Jen rostliny dokáží zázraky: ze vzduchu nasávají nebezpečné těkavé látky jako formaldehyd, xylen či benzen, které se - v malém množství, ale přeci - uvolňují z lepidel a nátěrů. Ochotně a s velkou chutí tyto škodliviny zneškodňují a ještě si na nich pochutnávají. Je proto velká škoda, že jejich benefity stále nedokážeme ocenit.
Mnohdy se nám jen líbí, ale tápeme ohledně jejich názvů či způsobů péče. Pokud si nějaké "zelené společnice" chceme pořídit a poněkud váháme, v této útlé knížečce "muší váhy" a téměř kapesního formátu najdeme cenné informace. Malá tělem, velká srdcem - určitě nám usnadní výběr či případné dilema, která rostlina se nejlépe hodí ke zkrášlení našeho domova. Od africké fialky jonátky až po žumaru: nenalezneme zde samozřejmě všechny, neboť k podávání encyklopedických dat slouží jiné příručky, každopádně na ty nejznámější se určitě dostane. Spolu s cennými radami, jak jim zajistit co nejspokojenější pobyt, aby se jim u nás líbilo a dařilo se jim k oboustranné spokojenosti. Neboť i rostliny vyžadují péči a za naši lásku se nám umí bohatě odvděčit.
A těm, kteří tápou ohledně druhového určení své květiny, může v určení pomoci i bohatá fotodokumentace. Pro pěstitele-začátečníky příručka jako dělaná.

66 07.07.2024

Ani třetí díl volné série své čtenáře rozhodně nezklame. Děj se odehrává v čase nejpříznivějším pro různá dětská dobrodružství: během letních prázdnin. Sourozenci Ondra, Vítek a jejich rodiče tentokrát zavítají do Jizerských hor. Ocitají se na chalupě jejich tety a strýce, jako vystřižené ze starých dob: není zde elektrika, svítí se svíčkami, petrolejkami a baterkou, voda se musí nosit ze studně a vedle domku stojí i dřevěná kadibouda. V přístěnku měla kdysi dokonce být i stará sklárna, která v příběhu také sehraje významnou roli.
Sourozenci, zase o něco starší (z Vítka bude druhák, z Ondry čtvrťák), s sebou samozřejmě nezapomněli vzít i zlobivého střapáče Šmejďáka - a přibrali k sobě i sestřenici Háňu, která je z nich nejstarší - půjde do páté třídy.
Zdejší svět je téměř idylický, navozuje atmosféru časů dávno minulých i nedávných, spojených s chalupařením a jistým diskomfortem, který prostředí vzdálené civilizaci s sebou zákonitě přináší. Hrdinové se tím nijak netrápí, vždyť si jej ke svému pobytu vybrali sami a dobrovolně. Života v přírodě si užívají plnými doušky a nadšeně se vrhají nejen do her, ale vítají jakýkoli popud, slibující nové dobrodružství.
Je to idyla ovšem zdánlivá: děti mezi sebou neustále soutěží a postupně se mezi nimi objevují rozpory: zvláště Háňa si připadá poněkud odstrkovaná a nepochopená, přestože je z nich nejstarší: touží po větším respektu a uznání. Napětí mezi aktéry zesiluje, zvlášť když se všichni rozhodnou pomoci mizejícím strašidlům, které při pobytu venku potkávají. A čeká je nejedno překvapení...
Zajímavý a slibný příběh vtáhne čtenáře do děje už od první stránky, kdy se před ním odvíjí dynamická hra na pikolu. Autorka ví, jak udržet jeho pozornost, a umí pracovat s napětím - ví, kdy tempo vyprávění zvolnit a kdy naopak zrychlit. Využívá také "genia loci": Jizerské hory představuje v celé své kráse, dovedně odkazuje na zdejší reálie a nenápadně ve čtenáři probouzí touhu místo navštívit, přičemž mu jej nijak nepodbízí - spíše jej ponouká k tomu, aby aspoň zkusil "šmejdit prstem po mapě" - Albrechtice, říčka Desná, přehrada Souš, Smědava... Je úžasné, jak nenásilně malým čtenářům představuje různé kouty naší země a seznamuje je i s tradičními či zaniklými profesemi - zde se jedná o skláře.
Zápletky příběhu vystavěla na několika zásadních konfliktech:
1/ Velmi jasně a striktně vymezuje svět dětí a dospělých - už jejich způsob uvažování je jiný: děti jsou nadšené dobrodružstvím, potřebují hru a zábavu a jejich vidění je obohaceno o vnímání strašidel a pohádkových bytostí, jejichž přítomnost berou jako samozřejmost a nijak je neudivuje. Dospělí jsou většinou upozaděni, ocitají se v roli pasivních "pečujících" rekvizit - starají se o pohodlí dětí, vymýšlejí výlety a plánují akce, představují klidné zázemí a bezpečí.
2/ Svět kluků a holek - chlapci jsou spíše praktičtí, racionální, uzavřenější a tíhnou ke skepsi, dívky naopak emotivní, srdečné, spontánní, vstřícné a otevřené.
3/ Svět pohádkový oproti světu skutečnému - v příběhu dochází k jejich mísení a vzájemnému prolínání: strašidla se běžně objevují v našem světě a jenom lidé citliví a vnímaví je dokáží zaznamenat (děti).
4/ Střet dobra a zla - dobrý úmysl se může vymknout z rukou toho, kdo jej inicioval, ale vše se vždy urovná; zlý úmysl se obrací proti tomu, kdo jej realizoval - zlo je vždy po zásluze potrestáno, chyby napraveny a následuje happy end.
5/ Konflikt se sebou samým či s okolím - hrdinové překonávají překážky, luští záhady a řeší problémy, ale nejtěžší zkouška se týká jich samých: musí překonat sami sebe, mnohdy přicházejí o své iluze, ale získávají cenné poznání a zkušenosti...
6/ Úkol, který je třeba splnit, často navíc i v omezeném časovém limitu.
Autorka zajímavě pracuje s motivy, čtenáře samozřejmě neochudila o typické pohádkové relikvie jako kouzelné předměty, tajemné insignie, magický rituál, pohádkové bytosti a strašidla... Poněkud netradiční je postava čaroděje, oproti očekávání kluk - outsider, vyděděnec ze společnosti - že by inspirace H. Potterem? :-)
I tuto knihu jsem četla s napětím, očekáváním - a ačkoli jsem si ji chtěla "dávkovat", přečetla jsem ji během jednoho dne: tak čtivý příběh v sobě ukrývá. Rozhodně jí nijak neškodí ten skrytý edukační podtext, který se objevuje snad ve všech dílech pro děti a mládež: poselství o hřejivé síle přátelství, náklonnosti a čistého citu, který překoná vše špatné... idea silného společenství jako ve Třech mušketýrech, dle zásady "Jeden za všechny, všichni za jednoho!" Optimistické poučení o tom, že je normální občas něco zkazit, ale nesmíme se vzdát a nechat se odradit, příště se určitě už zadaří lépe :-) Navíc si kolikrát ani neuvědomujeme, jak velkou roli hrajeme v životě ostatních lidí: co pro ně znamenáme, to kolikrát ani netušíme. Knihu, doprovázenou nádhernými ilustracemi, mohu jen vřele doporučit - všem. Akorát její formát je poněkud neskladný, to je má jediná výtka, kterou mám :-)
- - -
"Na co zásoby? V létě je dost jídla všude kolem a v zimě já spím, co bych taky dělal jiného. Zásoby mám uložené tady," dodal a zálibně si poplácal kulaté zelené bříško. Vítek se dalších otázek vzdal. Zdálo se, že ostníci to mají s bydlením celkem dobře vymyšlené.
"Jak se taková síť asi vyrábí? Ještě nikdy jsem takovou látku neviděla," přejížděla Háňa prstem po neobvyklém vzoru. Byla by z ní moc hezká sukně."
- - -
"Fels - velmi rozšířené strašidlo, vzhledem k nerozeznání od kamene. Vyskytuje se v řadě tvarů, barev i struktur. Je velmi nenáročné na životní podmínky, dokáže spokojeně prospívat i v nehostinném prostředí. Žije v rodinných klanech a je velmi dlouhověké. S přibývajícími léty může dorůst úctyhodných rozměrů, odtud je také jeho název, německý výraz pro skálu. V Jizerských horách dříve žilo mnoho německy mluvícího obyvatelstva."

82 29.06.2024

O téhle jazykové příručce je určitě dobré vědět. Vychází z autorova hlubokého zájmu o češtinu, konkrétně o samotný proces vzniku nových slov. Sleduje slova prudce se rodící z nekonečné rozpínavosti jazykovědného vesmíru... slova vstávající z popela galaktických srážek významů... slova zjevující se náhle, zářící jako meteory při průletu atmosférou a budící úžas, šok i pobavení... slova nezadržitelně padající k zemi a zákonitě hasnoucí, neboť svých pět minut hvězdné dráhy si náležitě užila... slova přesto důležitá, neboť zobrazují stav současného jazyka a lexika a podněcují vznik slov dalších.
Jde i příručku příznakovou - u použité slovní zásoby převažuje expresivní charakter, tedy slova nespisovná či citově zabarvená. I když tyto novotvary, mnohdy vzniklé náhodnými a trefnými slovními hříčkami, přestávají časem být aktuální a postupně zastarávají, neboť se objevují stále nová a nová slůvka, publikace ve své internetové podobě rozhodně nezůstává pozadu. Je až s podivem, jak pružně a svěže dokáže reagovat na aktuální dění.
V úvodu se její autor, Martin Kavka, přiznává k důvodům, které ho k vytvoření knihy vedly: vždycky měl rád slovníky - a fascinovala ho právě slova, která v jiných slovnících nebyla. Proto je od r. 2008 začal sbírat: nejdřív sám pro sebe, pak postupně "zaúkoloval" své okolí, až vznikla Čeština 2.0, slovník nestandardní češtiny tvořený přímo uživateli. V té době to bylo "módní označení", mělo značit něco nového, přelomového - a tak si z tohoto trendu ve svém názvu trochu utahuje, ale zároveň tím naznačuje, že jde opravdu o současnou verzi jazyka. Během let se Čeština 2.0 stala hřištěm pro jazykové hračičky - novotvary tady nezapadnou, ale zůstávají zde dál jako svědkové doby, v níž jsme žili. Glosují vše od politiky přes společenské či sportovní události po každodenní život.
Ve spolupráci s lexikografem Michalem Škrabalem tak vznikla nezapomenutelná příručka, obsahující přes 3 000 výrazů, což je asi jen čtvrtina všech slov v aktuální online verzi, která se stále rozšiřuje a rozrůstá. Myslím, že jejich úmysl - zahrnout do ní všechny kategorie slov tak, aby se zde vedle "výronů jazykové kreativity a komiky" objevila slova s regionální příchutí, ale i přejímky, výrazy slangové, profesionalismy, atd. - se vydařil. V knize se nacházejí i zpovědi osobností, pro něž je mateřština pracovním nástrojem, např. Pavla Tomeše i René Nekudy. Pročítat takový slovník rozhodně není nuda, zvlášť když ho navíc doprovázejí i vtipné ilustrace Lukáše Fibricha. Navíc to není "cihla", jejímž vrhem byste dokázali někomu způsobit "zranění neslučitelná se životem", takže pokud se chcete pobavit a máte rádi český jazyk, mohu jen vřele doporučit :-)
BLBOFON - (i blbofoun) telefon, který nemá dotykový displej, operační systém a zvládá pouze telefonovat,
esemeskovat a občas svého uživatele vzbudit; opak chytrofonu (16.01. 2012)
LEXÍK - lexikograf, slovníkář, člověk zabývající se tvorbou slovníků a slovníkových hesel
Lexíci pojebaný! Z toho mýho hesla nezbyl na kameni kámen. (mato, 15.05. 2016)
PANDOLEZEC - politik podléhající Číně
To máme v politice už jen samý pandolezce? (A. Mitrofanov, 21.10. 2016)
INSTANTNÍ RODINA - vztah s někým, kdo už má dítě n. děti z předchozího partnerství (jednatel, 13.12. 2016)
GERONTOKÁRA - nákupní taška na kolečkách, kterou často používají důchodci (Lili, 04.09. 2015)
HAVLETIŠTĚ - pražské Letiště Václava Havla v Ruzyni (M. Čumpl, 5. 10. 2012)
ŇADRAN - jadranské pobřeží, které v létě okupují polosvlečené Němky všelikého stáří
OKAMŮRA - člověk, který žije v permanentním strachu z imigrantů a Evropské unie
* p. politika Tomia Okamury. Muslimských uprchlíků tu napočítáš na prstech jedné ruky, ale
okamůry už budují domobranu. (mato, 16.10. 2017)

A abych dokázala své tvrzení, že autoři webových stránek slovníku cestina20.cz dokáží velmi pohotově reagovat na nastalé situace, dovolím si citovat novotvary ryze současné, tedy "ještě žhavé vanem horkovzdušné trouby", které ve slovníku již neobjevíte:
PRAGANO - vítězství českých hokejistů na MS v Praze 2024; odkaz na vítězství na olympiádě v Naganu 1998,
Příklad: "Pragano znovu spojilo Česko."
BLÁBOLOGIE - hanl. studijní obor považovaný za méně hodnotný
Příklad: "Ten zas vystudoval nějakou blábologii a teď nás tu poučuje."
KURVÍČKO - víčko připevněné k lahvi
Příklad: " Teď už dávají kurvíčka i na kefír, takže ho člověk musí vždycky utrhnout, aby se
nezaprasil, když pije přímo z flašky.

88 31.05.2024

Kuchařka, která stojí za povšimnutí. Autoři - stejně jako do přechozí publikace - vybrali 75 zajímavých pokrmů, jejichž recepty nejsou nijak náročné ani nákladné na přípravu. Inspirovali se převážně českou kuchyní, takže tu najdeme klasiku v podobě bramboračky, křenové, koprové a rajské omáčky, svíčkové na smetaně, kulajdy, hovězího vývaru či španělského ptáčka, znojemské hovězí pečeně či slepice na paprice... Svůj výběr též lehce oživili o jídla, vonící exotikou: vepřové kostky na středomořský způsob, chilli con carne s kořením, sýrový quiche s pečeným česnekem a kadeřávkem, minestrone, indická polévka na zahřátí, luštěninový eintopf...
Jejich recepty vycházejí převážně z vepřového, hovězího a kuřecího masa, ale počítají i s masem sezónním a dietním - kančí guláš, králičí stehna s pikantní omáčkou, srnčí plec na bílém víně... Najdeme zde i pokrmy regionální: valašská kyselice, škubánky - trpalky... a kromě devíti receptů na různé druhy guláše si na své přijdou i vegetariáni, nechybí sladká jídla: polévka z pečeného květáku a mrkve, horké maliny, jablka v županu s vanilkovou omáčkou a další.
Recepty rozhodně nevypadají nijak nudně a fádně už vůbec ne. Jsou doprovázeny barevnými fotografiemi, takže čtenář má opravdu chuť se najíst už jen z pohledu do stránek - osobně si dělám zálusk na pomerančové palačinky s pomerančovou omáčkou :-)
V závěru se nám navíc dostane poučení, jak - a na čem - se v kuchyni dá ušetřit. Kuchařka je to lehká, praktická formátem i obsahem, šikovná do ruky - mohu ji jen doporučit. Jediné, co vytýkám, je nekvalitní papír. Ale vzhledem k té nízké pořizovací ceně... co by čtenář/kuchař ještě chtěl :-)

83 11.05.2024

Příručka, která mě provázela dětstvím. Pochází už z dob tuhé normalizace: zřejmě měla z kolektivního povědomí vytěsnit jakékoli zmínky o skautingu jako nežádoucím hnutí. Ovšem autoři knihy si myšlenky této organizace zcela přivlastnili: sice je "zabavili a znárodnili ve svůj prospěch", ale ve skutečnosti se jich drželi jako klíště, a kniha tak v tomto provedení vegetovala několik desetiletí.
Objevila se u mne v čase, kdy se měnil svět a skauting zase získával na popularitě. Během divokých 90. let si další existenci zajistila tím, že opět šikovně "převlékla kabátek": stačilo jen změnit oslovení, z pionýra udělat zálesáka a o nové čtenáře rozhodně neměla nouzi.
Když velkoryse pominu její minulost, myslím, že se skvěle hodí i do dnešní rychlé, digitální doby. Rozhodně patří do rukou dětem, které mají zájem o přírodu a které jsou už znuděné zíráním do blikajících obrazovek chytrých přístrojů: na rozdíl od nich totiž nabízí zážitky reálné. Každého "greenhorna" promění v dobrého zálesáka, čímž není míněn jen člověk, který "bydlí za lesem". Ten opravdový se v přírodě umí pohybovat, chce ji aktivně poznávat a žít s ní v neformálním paktu "vzájemné hospodářské pomoci", kdy bude respektovat její pravidla a ona se mu za to tisíckrát odvděčí.
Jde o příručku rámcovou - tematicky se dělí na čtyři části dle ročních dob, začíná podzimem. Každou kapitolku uvádí krátká předmluva, v níž jsou lákavě načrtnuty možnosti, které se v daném období zálesákům nabízejí. A není nijak na škodu, že v sobě zahrnují i lehce edukační podtext. Už od začátku vybízí čtenáře k založení menší skupinky pozorovatelů, jejichž cílem budou poznávací výlety do přírody. Seznámí nás s jednoduchými radami, jak se v takovém prostředí chovat: dozvíme se zajímavé informace o lesní fauně a flóře - druhy hub, rostlin, stromů a ptáků... čím je důležitá "KáPéZetka", jaké všemožné uzly se dají uvázat, jak vůbec poskytovat první pomoc... a nabízí i podněty k mnoha hrám: Morseovu abecedu, pochodové značky, obrázkové písmo a návod na vytváření šifrovaných zpráv... Velmi si cením kapitolky o mapách, tedy jak se v nich vyznat a vůbec se orientovat v prostoru, abychom se nikde neztratili, a najdeme zde i náročnější dovednosti, které se již váží k bivakování pod širákem, kdy nám nemusí zrovna přát počasí.
Ačkoli se může zdát, že je to příručka "prehistorická", myslím, že aktuální bude pořád: aspoň doufám, že se stále budou objevovat zvídavé děti, které tato "lesní moudrost" uchvátí stejně tak, jako uchvátila nás. Sice jsme nevyužili všechen její potenciál, ale naší malé partě dětí byla zdrojem neocenitelných informací. Podle ní jsme se často řídili a odměnou nám bylo nesčetné množství zážitků, včetně pozorování divoké zvěře. Líbí se mi, že děti nenásilnou formou vede k samostatnosti, vlastnímu uvažování a pocitu zodpovědnosti, tentokrát již zbavená všech nálepek jakékoli ideologie: příroda je skutečně přírodou a zálesák jakýkoli člověk, který se k ní umí správně chovat. Určitě bych ji doporučila i skautským vedoucím či obecně lidem, kteří pracují s dětmi a přemýšlejí o smysluplném trávení jejich času.
Samozřejmě jí směle konkurují daleko moderněji pojaté příručky, např. hned několik knih "Kurzů přežití" od Amara Ibrahima, ale zdají se mi poněkud obecné a příliš povšechné. Pro hlubší ponor do problematiky doporučuji "Obrazový průvodce: Přežití v přírodě" od Weldona Owena - a pro starší čtenáře, zvláště mužům, kompaktní a ucelenou publikaci "SAS - Příručka, jak přežít" od Johna Wisemana. Ale co se týče mne - na Zálesácký rok ve spojení se "Dvěma divochy" od E. T. Setona nedám dopustit :-)

88 07.05.2024

Zajímavě řešená koncepce celé příručky - nestojí klasicky na abecedním řazení jednotlivých léčivek, ale kapitoly jsou rozděleny tematicky podle neduhů, s nimiž se setkáváme. Najdeme zde bylinky pro ženy, bylinky pro muže, bylinky na dnu a revmatismus, na cukrovku, kožní neduhy, srdce a cévy... A k tomu všemu i návody na vytvoření různých tinktur, kosmetických přípravků - a nechybí to nejzákladnější: jak bylinky sbírat, sušit a skladovat.
Zjistíme, že to není nic složitého, a navíc nás takový domácí lék vyjde mnohem levněji než předražené přípravky z lékárny.
Mnoho rostlin dobře známe ze svého okolí - měsíček lékařský, kostival lékařský, mateřídouška obecná... názvy jiných rostlin nám však napoprvé asi nic neřeknou: mydlice lékařská, komonice lékařská, routa vonná, srdečník obecný, kozinec sladkolistý, popenec obecný, zemědým lékařský, drmek obecný, peťour maloúborný... Určitě stojí za to je blíže prozkoumat a podívat se blíže na jejich účinky: publikace těch zajímavostí přináší dostatek.

87 28.04.2024

Milujete psy a fascinuje vás jejich svět? Pak pro vás bude tato příručka jasnou volbou. Je totiž plná skvělých rad a tipů, díky nimž si můžete usnadnit volbu čtvernohého miláčka, lépe mu porozumíte a v mnohém svůj život obohatíte.
Publikace tohoto nakladatelství jsou si hodně podobné, hlavně díky svému tematickému zaměření, ale pokaždé se v nich dá objevit něco nového. A přestože se považuji za znalce v oblasti psích plemen, ráda jsem se nechala poučit a překvapit - netušila jsem třeba, že srst samojeda se využívá podobně jako srst angory, lze z ní vyrábět svetry a jiné zimní oblečení.
A v tom je právě krása podobných příruček: konceptuálně jsou si hodně podobné, ale občas nějakou informací překvapí i mne. Vzhledem k formátu oceňuji i tisk na kvalitnějším papíře a praktický malý formát.

73 28.04.2024

Jste fanoušci přírodní medicíny a fascinuje vás svět léčivých rostlin? Pak pro vás bude tato příručka jasnou volbou. Je totiž plná skvělých rad a tipů, díky kterým může být váš život mnohem zajímavější, bohatší a hlavně zdravější.
Publikace tohoto nakladatelství jsou si hodně podobné, hlavně díky svému tematickému zaměření, ale pokaždé se v nich dá objevit něco nového. Zaujala mne kapitola, věnovaná bylinkám exotickým: aloe vera, eucalyptus a kurkumu už zná skoro každý, ale co takhle ašvaganda, gutu kola, maca peruánská, lapacho, rdesno či schizandra s krásným českým názvem klanopraška čínská? Nebo vám něco říká název vilacora "kočičí dráp"?
Líbí se mi, že se mohu dozvědět něco nového - prakticky za pakatel, s odpovídající kvalitou papíru. Pro milovníky léčivek mohu jen doporučit.

71 28.04.2024

Mnozí lidé jsou diabetiky už od narození, ale většinou se jimi stávají v průběhu let, z různých důvodů, převážně vlivem dědičnosti... A podobné je to i u osob, nesnášejících lepek. Jakmile se dozvědí diagnózu, nastává tak trochu boj se se sebou samým, co si mohou dopřát dobrého, jestli vůbec se o nějakých "dobrotách" dá mluvit i lidí, jejichž jídelníček se musel náhle radikálně změnit. Je velmi náročné se uhlídat. Možná si to ani neuvědomujeme, ale úpravy stravovacích návyků se pak dotýkají i zbytku rodiny, neboť je velmi náročné jídelníček přizpůsobovat někomu na míru. Navíc k dispozici není zrovna velký výběr specializovaných kuchařek, které se tomuto problému věnují.
Proto velmi vítám i tuto knihu: přináší hned 75 předpisů, které mohou pomoci při přípravě jednotlivých pokrmů, a zároveň jsou velmi inspirativní. Nabízí celou škálu receptů, které rozhodně nevypadají nijak nudně a fádně už vůbec ne. Některé pocházejí přímo od odborníků, kteří se na problematiku specializují. Jednotlivé recepty provázejí barevné fotografie, takže čtenář má opravdu chuť se najíst už jen z pohledu do stránek... Pokrmy nejsou nijak nákladné ani náročné na přípravu a používají se v nich snadno dostupné suroviny. V závěru se nám pak dostane poučení o obou dietách včetně informace, jakým potravinám se postižení mají raději vyhýbat.
Kniha se dělí na dvě části - recepty bezlepkové, recepty pro diabetiky - a u několika z nich se dokonce oboje setkají. Určitě doporučuji, jediné, co vytýkám, je nekvalitní papír. Ale vzhledem k té nízké pořizovací ceně... co by čtenář/kuchař ještě chtěl :-)

69 28.04.2024

Znovu se vracím k jedné klasice: Na západní frontě klid... Už jen název tak trochu oxymóron, nutně navozující otázku: je vůbec někdy na frontě klid?
Brilantně napsáno, hlavně popisy válečné mašinerie a všudypřítomný odér smrti, který prostupuje vše, s čím se hrdina setká. I když zde byly líčeny také světlé momenty (třeba návraty do vzpomínek či krásně popsaná chlapská soudržnost), pocitu jisté tísně a strachu o hrdinův život se nikdy zcela nezprostíme: Remarque věděl, jak zapůsobit na naši obraznost... Jeho naturalistická až plastická líčení kruté reality života v zákopech se dostanou pod kůži. Je dobré nezapomínat: historie se opakuje a lidé jsou nepoučitelní. I jeden život člověka je pořád životem, cenný dar, a neměl by se mařit: jasné poselství, které nemusíme nijak složitě pročítat mezi řádky. Nejsmutnějším paradoxem téhle knihy je, že jejími hrdiny jsou napřed naivní mladí idealisté (propagandou zručně verbováni "do zbroje" hájit pofidérní hodnoty), bažící po slíbené slávě... ovšem na bojištích proměněné v kusy potrhaných těl, v lepším případě mrzáky na těle a duši... Ta kniha dostane každého.
Dovolím si i menší odbočku: myslím, že naše představa bojů v zákopech a na frontě je poněkud matná, nejasná, realitě vzdálená - jisté dojmy si "odnášíme" z filmů či médií, ale i tak jsou značně zkreslené... Pro lepší představu, téměř plastický obraz a až šokující obraznost doporučuji komiks od J. Tardiho "To byla zákopová válka". Teprve při jeho čtení jsem mohla lépe porozumět scénám, které Remarque ve svém románu popisuje. Chválím a dílo doporučuji i jako doplněk k četbě, zároveň však trochu varuji: ten komiks je opravdu jen pro silné povahy :-)

Příjemný průvodce po atraktivních lokalitách této - naštěstí turisty trochu opomíjené - krásné země. Jsem ráda, že jsem ji v roce 2017 navštívila, odnesla jsem si hodně nezapomenutelných zážitků včetně mého prvního setkání s mořem, které bylo i v říjnu krásně teplé, a jehož šumění příjemně uklidňovalo :-)
Průvodce je tak akorát do ruky, ani kapesní, ani obří, obsahuje vše podstatné, co je potřeba znát, pokud se rozhodneme zemi navštívit. Je rozdělen na několik částí, od "Praktických tipů na cestu od A do Z" přes oddíl "Země a lidé" a dále přináší informace o jednotlivých regionech: Kotorský záliv, Města na pobřeží, Centrální planina a Skadarské jezero, Sever země - hory, Východní oblast Černé Hory. Dozvíme se to nejdůležitější, jak si v zemi počínat, od možností ubytování a využívání dopravy přes stravování, formu platby, volnočasové aktivity až po různá upozornění, jak jednat v krizových situacích. Příručka také nabízí vybrané zajímavé kapitoly z dějiny země, upozorňuje na přírodu a její zvláštnosti a nechybí ani zmínka o kultuře, tedy filmu, divadle a literatuře - v češtině známe i dílo zdejšího spisovatele Miodraga Bulatoviće.
Celkově jde o velmi přehledně uspořádanou příručku, text bohatě doplňují fotografie a mapy a není nikterak objemná, takže se jako průvodce dokonale hodí na cesty.

76 17.04.2024

Soubor studií, zaměřených na osobnost Jana Nerudy a jeho dílo, jejichž autoři se snaží dobrat pravdy o antisemitském smýšlení tohoto tvůrce. V závěru tedy nechybí ani jeho pamflet "Pro strach židovský", publikovaný zprvu anonymně v roce 1869: později se k němu Neruda přihlásil a zařadil jej do souboru "Studie, krátké a kratší".
Možná čtenáři tato kniha trochu "převrátí" dosavadní vnímání Nerudovy osobnosti: otvírala jsem ji s otázkou, kde by se u něj ten antisemitismus bral? Až při čtení se mi dostávalo i odpovědi: studie vycházejí z jasných faktů jeho života, ale hlavně zkoumají jeho dílo a vlivy, které na něj působily. Nepochybně zajímavý /a velmi zásadní/ byl jeho střet s další výraznou osobností pražského německojazyčného liberálního prostředí, s novinářem, publicistou a nakladatelem Davidem Kuhem - a nešlo o nic menšího než o pravost RKZ. Neruda byl celý život přesvědčen o jejich pravosti, Kuh se k nim naopak stavěl skepticky: když tedy otiskl článek, který jejich pravost zpochybňoval, Neruda jej obvinil z toho, že "nemá cit pro češtinu, když je Žid". A konflikt byl na světě :-)
Za pozornost stojí i studie M. Nekuly "Obraz Židů v Nerudových povídkách malostranských a protižidovský diskurs". V těchto povídkách ještě Nerudovy postoje nejsou tak patrné, nejspíše proto, že do prostředí Malé Strany zase tolik postaviček Židů neumístil... ovšem o to negativnějším dojmem pak působí. Při běžném čtení si jich možná hned nepovšimneme, Nekula je z textu doslova "vypíchl", proto je dobré mít "Povídky malostranské" hned při ruce a srovnávat. Sborník doporučuji všem, kteří se zajímají o osobnost a dílo Jana Nerudy a chtějí se dozvědět i něco ze zákulisí doby a jeho osobního i profesního života.

80 14.04.2024

Kniha, která okouzlí. Vyprávění, které si získá přízeň jak u dětí, tak u dospělých - je zacílené na obě skupiny čtenářů a na každou z nich působí cela rozdílným způsobem. Ačkoli se zde setkáváme s naivním vypravěčem, pro něhož je typická jistá nespolehlivost a zároveň komičnost, v textu se humorné prvky vůbec neobjevují - navíc malému hrdinovi, novopečenému prvňákovi Péťovi, jeho svět a prožitky rádi uvěříme. Děj, laděný spíše do mollových tónů, je zasazený do rámce jednoho roku: zahrnuje všechna roční období včetně svátků a přirozeně se posouvá od jedné rodinné události ke druhé. Navíc v něm autorka velmi citlivě reflektuje zásadní události lidského života, od zrození přes svatbu a smrt. Podařilo se jí též dovedně zachytit kontrast světa dětí a dospělých: skrze dialogy dospělých zaznamenáme jejich skutečné problémy a můžeme si hned uvědomit, co se ve skutečnosti odehrává, na rozdíl od dětského čtenáře, který narážkám a náznakům plně neporozumí. Což v konečném důsledku nijak nevadí, neboť každá zápletka poměrně brzy dochází k logickému vyústění. Zajímavé jsou i postavy: chlapce převážně obklopují laskavé ženy - matka, sousedka, učitelka, spolužačka - a muži, objevující se spíše okrajově: pan Půlpán, tvrďák s citlivým srdcem, či absentující otec, přijíždějící jen občas, ve zvláštní roli dobrodruha a námořníka, o němž se zprvu můžeme domnívat, že je figurou smyšlenou.
Jednotlivé kapitoly fungují jako ucelené samostatné příběhy, mnohdy nečekaně dramatické. Péťa se musí popasovat s mnoha zásadními zvraty jeho života: stěhování, zvykání si na nové prostředí, šikana... Pes Samota zde hraje spíše vedlejší, zato významnou roli: spojuje všechny postavy dohromady a přispívá k vytvoření dojmu sounáležitosti a přátelství. Nedá se opomenout ani kontrast dětství X stáří: při čtení skrze řádky si v plné síle můžeme uvědomit sociální problematiku starších lidí neproduktivního věku, žijících na okraji společnosti.
Nad dějovými pasážemi výrazně převažují ty popisné, které text velmi ozvláštňují - autorka si dovedně hraje s poetikou, vytváří svérázné obrazce, plné barvitých, originálních a nečekaných přirovnání, metafor a obratů, nelze opomíjet ani úlohu zvukomalebných slov: "Zesílila rádio stažené do chraplavého šepotu... Po stěnách i stropu ujídala světla projíždějících aut šera z pokoje... Žáčci se zvedali a zase klesali jako písty a jména, jež jim patřila, poletovala vzduchem a mizela jako mýdlové bubliny za horkého dne..."
Jazyk, jimž postavy promlouvají, je hovorový a specifický - značně vymezuje jednotlivé skupiny: děti mezi sebou hovoří jinak než dospělí a důchodci, jejichž řeč je silně expresivní, plná germanismů, se sklonem k dialektu: "Taková akurátní herdekbaba... jenom takovou culifindu (= slabé kafe)... pořád někde rajzuje... seš voháklej jak socka... nečum, lůzre..."
Kniha se mi moc líbila hlavně díky použitému jazyku a stylu vyprávění, zajímavé perspektivě vypravěče a uzavřené epizodičnosti jednotlivých příhod. Že si ze čtení odnesou něco jiného i dospělí, ilustruji v krátké citaci, v níž se naráží na známé policejní logo: "Bylo by mě zajímalo, jestli jste se nás zrovna pokoušeli chránit, nebo jste s tím někomu pomohli..."
Jako příběh mohla být kniha o něco delší a hutnější, neškodilo by do děje více zapojit Péťova otce. Předpokládám, že autorka se snažila věrně zachytit hovorovou řeč, a proto jí tedy velkoryse odpouštím drobné pravopisné chybičky. Krásné ilustrace jsou dalším příjemným benefitem.

"Obrubník, zebra, obrubník, šedá, bílá, růžová mozaika dlažebních kostek, schod, kočičí hlavy, obrubník, bílá dlažba průchodu, schody dolů, šedá další schody, bílá a znovu venku. Šedý asfalt s bludištěm černých hadů, obrubník a opět dláždění. "Jsme tady, Péťo. Tohle je tvá škola." Hloučky menších i větších dětí vzrušeně klokotaly a pokřikovaly. Budova vrhala dlouhý stín a veliké dveře hltaly školáky jako tlama velryby. "Pravou nohou, Péťo!" řekla maminka a neohroženě vykročila do stínu obludy. Útroby školy byly plné vysokých klecí, ve kterých schlíple visely šaty spolykaných dětí, jako prapory v bezvětří."
"Paní Přerazilová položila na stůl veliký talíř plný chlebů s paštikou a přisedla si. "Vem si," pobídla Péťu. Sama si taky vzala. Chvíli mlčky večeřeli. "Paní Přerazilová," přerušil Péťa poklidný tikot hodin. "Paní Přerazilová, jak vy jste vlastně k Samotovi přišla?" "No jo," polkla poslední sousto," Samotu jsem dostala od svýho nejmladšího. Pořád někde rajzuje a já mu vyčítala, že je věčně v trapu a mně zbejvá než ta samota. Jednou se zasejc někam schystával, a když se přišel rozloučit, dal mi do ruky šňůru a na konci bylo takový klátivý štěně, celý zbědovaný, že prej byl u nich před barákem dva dny na tý šňůře uvázanej. Že prej to mám místo tý samoty. Nejdřív jsem na něj měla vztek. Než aby se postaral vo svoji nebohou matku, nacpe jí čokla. Tak jsem tomu psisku natruc začala říkat Samota. Tak. Ale teď se mu za to v duchu omlouvám. Líp pro mě udělat nemohl. Stáří je, Péťo, strašně ponižující. Já už ti, Péťo, vůbec nechodila mezi lidi. O nikoho jsem se nestarala a nakonec ani o sebe ne. No a kdo by stál vo starou, nepořádnou ženskou. Se Samotou holt ven musím, no a to se pak taky sama jináč vyštronznu. Nevěřil bys, co lidí v mým věku žije jenom s pejskem. Taky člověka už by málokdo snes. Hnáty mě sice bolet nepřestaly, ale nescházím takovým fofrem jako dřívějc. A pak, my měli dycky psy," uzavřela paní Přerazilová a dopila svůj čaj."

80 12.04.2024

Kniha se dělí na šest kapitol, v nichž Dobrovský zachycuje široké období od přistěhování Čechů po úpadek české řeči, který nadchází s bitvou na Bílé hoře. V dalších částech se zabývá Slovany a slovanskou řečí, tvořením a ohýbáním slovanských tvarů řeči, druhy písma, které Slovani používali, obdobím vývoje české řeči a památkami z těchto dob.
Abychom si dokázali lépe představit Dobrovského význam pro naše písemnictví, musíme se přenést do doby, kdy působil - nestačí pouhá fráze "byl největší postavou počátků národního obrození". Disponoval mnoha znalostmi a své schopnosti vložil do služeb vědy, exaktní, přesné... a také kritické. Byl první, kdo vytvořil strukturu PERIODIZACE - své dějiny koncipoval podle forem a proměn jazyka, všímal si politické situace jednotlivých období a stranou neponechával ani panovníky a vládce. Nastolil pravidla, z nich při vytváření historických odborných publikací vycházíme dodnes. Navzdory svému úsilí však byl vůči budoucnosti našeho národa velmi skeptický: dle něj svůj "zlatý věk" zažil již dávno, v období vlády císaře Rudolfa II. Zajímavé je, že do vydání v roce 1818 stihl ještě vepsat dodatek k RKZ, "zázračně objevených" v letech 1817 a 1818, které vzbudily naprostou senzaci - sám to celkové nadšení příliš nesdílel a vůči pravosti Rukopisu zelenohorskému projevoval značné výhrady.
Dostalo se mi do rukou vydání z roku 1951, nadité bohatou předmluvou Dr. Benjamina Jedličky. Je chvályhodné, jak se v ní snaží čtenáře poctivě provést světem této knihy od jejího vzniku až po současnost. Jenže právě závěr ten veškerý dojem přebíjí: na tomto vydání je možné ilustrovat, jak velké drápy tehdejší ideologie měla, když se dokázala vplížit i do textů, v nichž původně neměla co dělat. Těžko soudit, zda to bylo nutné, každopádně B. Jedlička zaklínací slůvka "soudruha Stalina" vkládá téměř do každé věty, snad abychom nezapomínali na to, jak "skvělý jazykovědec" tento vládce byl. Koho však neodradí době poplatná předmluva, dočká se příjemného překvapení.
Je také milé, že toto vydání obsahuje i vůbec první pokus o překlad Dobrovského Dějin do češtiny od Bohumíra Jána Dlabače. Můžeme si všimnout, že jde skutečně jen o pokus - je zde krásně demonstrováno, jak si naše tehdejší čeština ještě nedokázala s tak náročným textem poradit: celý styl je roztomile kostrbatý, neumělý a neohrabaný... takže se vlastně ani nedivím tehdejšímu skepticismu Dobrovského ohledně budoucnosti naší řeči.
Jsem ráda, že jsme se i díky úsilí našich vlastenců v dalších fázích NO dokázali vzchopit... A knihu vřele doporučuji, i přes uvedené nedostatky v předmluvě: jsou věci, za které knihy prostě nemohou...

87 20.03.2024

Skvělá publikace, vhodná jako ÚVOD do studia bohemistiky - jejích služeb jsme bohatě využívali v rámci úvodního jazykovědného semináře. Mrzí mne, že nevyšla daleko dříve, neboť by studentům předchozí studium výrazně usnadnila: první verze příručky vznikala až během zimního semestru akademického roku 2012/2013. Pomohla mi lépe se orientovat v problematice, i s ujasněním konkrétních pojmů. Zabývá se morfematikou, morfologií a syntaxí, k nimž přidává ještě slovotvorbu, která se jinak řadí do lexikologie. K uvedeným disciplínám nabízí základní výklady, doprovázené četnými příklady. Oceňuji, že je zaměřená velmi prakticky a řešení "nevisí" hned u příkladu, ale jsou uváděny souhrnně na konci každé části. Navíc obsahuje kapitoly s komplexními rozbory a cvičením z normativní mluvnice, plus korekturní pravopisná cvičení s řešením. Jako velký bonus vnímám přidaný terminologický slovník s dvojím řazením hesel - tematicky a abecedně, což usnadňuje orientaci, pokud si čtenář potřebuje ověřit znalost konkrétního pojmu. V závěru nechybí seznam doporučené literatury pro další studium.
Pro mě to bylo jedno velké veselé dobrodružství, i když zprvu jsem z něj moc radost neměla, a pustit do něj jsem se i trochu bála: "pitvat" slova na molekuly, rozebírat je na atomy a zase je skládat do slov jiných, sdružovat je do větších celků a hledat vzájemné vazby mezi nimi... těžká práce :-) Vše se zlomilo ve chvíli, kdy jsem to celé začala chápat jako jednou velkou hru, která mě najednou začala bavit. Řešení zadaných úkolů jsem vnímala jako velkou výzvu a když jsem si na seminářích uvědomila, že za špatnou odpověď se "hlavy netrhají" a veškeré dotazy jsou vítány, můj strach se rozplynul a já tomu osobitému kouzlu jazyka zcela propadla. Až díky této příručce jsem si ujasnila některé postupy a procesy, jimž jsem dosud nerozuměla (například jsem konečně pochopila, jak je to se slovesnými třídami). A musím se smát tomu "wau efektu", který se u mě dostavil poté, co jsem sama začala "slova rozbíjet na součástky": připadala jsem si jako dítě, které právě díky stavebnicím Merkur, Seva a jim podobným náhle objevilo svět :-) Přesně takovou příručku jsem potřebovala.
Jen je třeba upozornit na několik důležitých faktů: přístup k syntaxi se trochu liší od tradičního pojetí, které známe ze škol - zobrazení tzv. "závislostního stromu" je poněkud jiné. Také určování některých kategorií doznalo jistých změn (4 jmenné rody, neexistence tzv. "pomnožného" čísla, obohacení zájmen a číslovek o 2 druhy). Pojetí knihy se také v lecčems rozchází s tradičním pojetím Příruční mluvnice české. Pro hlubší vhled do problematiky a další doplnění doporučuji také publikaci M. Čechové "Čeština, řeč a jazyk", z níž jsme hodně čerpali.

91 13.02.2024

Nápovědy... Už samotný název odkazuje, k čemu se tato kniha může hodit, o co v ní půjde: čtivou formou čtenáře ponouká, jak vnímat Holanovy básně, ale přímou interpretaci nenabízí, ten luxus ponechává na každém zvlášť.
Autor v osmi chronologicky řazených esejích, věnovaných Holanovým nejvýznamnějším dílům, umožňuje bloudícím čtenářům nalézt cestu labyrintem básnické obraznosti svého oblíbence a nabízí nespočet záchytných bodů, které jim putování usnadní a snad i zpříjemní.
Ačkoli sám připouští vysokou míru zájmu o Holanovu tvorbu, přiznává, že tato útlá knížka vznikla ze zcela neosobního, vnějškového podnětu. S nabídkou napsat jakési "uvedení" do díla tohoto složitého autora jej oslovil profesor heidelberské slavistiky Urs Heftrich, který plánoval vydat celé Holanovo dílo v němčině. Uznává, že tento záměr mohl lehce "deformovat" jeho způsob psaní s ohledem na německého adresáta, o to víc se snažil přiblížit Šaldovu postulátu, podle něhož má být kritik "někdo, kdo umí lépe číst a lépe přečíst básníka než obyčejný čtenář".
Určitě se mu to podařilo. Bloudit labyrintem Holanových slov s touto knihou v ruce je požitek a já se těším na další a další setkávání: toto rozhodně nebylo poslední.

91 26.01.2024

Slovník jsem si půjčila jako doplněk k učivu: hrábla jsem po něm automaticky, aniž bych si všimla, že je určený spíše žákům 2. st. základních škol či studentům víceletých gymnázií. Osobně mi tedy nic nového nepřinesl, ale pro mladší studenty jej mohu doporučit. Hesla od "abecedy" po "životopis" jsou přehledně řazená, s využitím majuskulí a různých typů písma. Publikace nám z pohodlí domova nabídne speciální "výlet" do světa jazykovědných pojmů, aniž bychom se museli bát, že se v něm ztratíme :-) Spolehlivě mapuje terén, poukazuje na nejdůležitější styčné body v krajině lingvistiky a nejen mladým badatelům nabídne dostatek prostoru, aby se v této oblasti mohli zorientovat a možná i zabydlet. Hodí se do rukou i pedagogům, kteří z něj mohou čerpat inspiraci pro svůj výklad.

87 21.01.2024