Holanovské nápovědy
Jiří Opelík
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14839/holanovske-napovedy-14839.jpg
5
10
2
Esej na vysoké odborné úrovni a současně přístupným jazykem představuje zcela nový pohled na básnické dílo klasika české poezie Vladimíra Holana. Odmítá pověry o Holanově hermetičnosti nebo nesrozumitelnosti, podává výklad celého básníkova díla v jednotě významu a tvaru, a to s ohledem na jeho historické i biografické vazby. Autor za tuto monografii získal Cenu F. X. Šaldy za rok 2004.... celý text
Přidat komentář
Holan je zjev takové komplexity, že je těžké o jeho díle sdělit něco konkrétního, ale číst jeho poezii bez jakéhokoli poučení je bezmála jako číst poezii v neznámém jazyce.
Jiří Opelík opět dokazuje, že má dar zpřehlednit téměř nezpřehlednitelné, dokonce to strukturovat a interpretovat. Výklad je veden vývojově, sbírku po sbírce. Sledujeme Holana v kontextu českých dějin 20. století a historie (ať už ta velká nebo osobní) se nám stává oporou pro nástin básníkova vývoje.
Za mě je to velice šťastné rozhodnutí, protože Holanovy sebrané spisy nabízejí čtení tématické, ne lineární. Ne, že by takové čtení nebylo možné (ostatně, preferoval jej Holan sám), ale díky Holanovským nápovědám víme, jaké je podhoubí té či oné sbírky, což mi vyhovuje daleko víc, čtení mi připadá užitečnější.
S Holanem jsem strávil krásný měsíc. Půjčil jsem si všechny svazky sebraných spisů, Holanovské nápovědy a ještě monografii Vladimír Holan - bibliotékář Boha, načež jsem se snažil číst vždy sekundární literaturu a poté poezii samu, sbírku po sbírce.
Nebýt Opelíka, myslím, že bych byl nadobro ztracen. Xavier Galmiche, autor druhé monografie, má velký vhled, zároveň odstup cizince a spoustu skvělých postřehů, ale o Opelíka jsem se mohl vždy opřít, co se týče struktury Holanova díla.
Každému, kdo se chce s Holanem seznámit jednoznačně doporučuji Holanovské nápovědy.
Pro úplnost ještě musím říct, že mě kniha nalákala ke čtení nejen těch "velkých" skladeb jako je (z mých oblíbených) První testament, Terezka Planetová nebo Toskána, ale především těch sbírek, které bych přeskočil, ale ve výsledku se mi líbily z celého Holanova díla nejvíce. Jmenovitě: Na postupu, Bolest, Strach, Sbohem?
Štítky knihy
literární věda textová analýza interpretace literárního díla
Autorovy další knížky
| 1995 |  Dějiny české literatury IV. - Literatura od konce 19. století do roku 1945 |
| 1996 | Josef Čapek |
| 1991 | Karel Čapek ve fotografii |
| 2014 |  Eduard Petiška, jak ho neznáte |
| 2004 | Holanovské nápovědy |
Nápovědy... Už samotný název odkazuje, k čemu se tato kniha může hodit, o co v ní půjde: čtivou formou čtenáře ponouká, jak vnímat Holanovy básně, ale přímou interpretaci nenabízí, ten luxus ponechává na každém zvlášť.
Autor v osmi chronologicky řazených esejích, věnovaných Holanovým nejvýznamnějším dílům, umožňuje bloudícím čtenářům nalézt cestu labyrintem básnické obraznosti svého oblíbence a nabízí nespočet záchytných bodů, které jim putování usnadní a snad i zpříjemní.
Ačkoli sám připouští vysokou míru zájmu o Holanovu tvorbu, přiznává, že tato útlá knížka vznikla ze zcela neosobního, vnějškového podnětu. S nabídkou napsat jakési "uvedení" do díla tohoto složitého autora jej oslovil profesor heidelberské slavistiky Urs Heftrich, který plánoval vydat celé Holanovo dílo v němčině. Uznává, že tento záměr mohl lehce "deformovat" jeho způsob psaní s ohledem na německého adresáta, o to víc se snažil přiblížit Šaldovu postulátu, podle něhož má být kritik "někdo, kdo umí lépe číst a lépe přečíst básníka než obyčejný čtenář".
Určitě se mu to podařilo. Bloudit labyrintem Holanových slov s touto knihou v ruce je požitek a já se těším na další a další setkávání: toto rozhodně nebylo poslední.