Dům pod náměstím

Dům pod náměstím https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499137/bmid_dum-pod-namestim-Mva-499137.jpeg 4 123 40

Román o pomíjivosti času a neměnnosti lidských životů. Starý dům na hlavní ulici kousek pod náměstím v malém městě na Vysočině jako by měl svou vlastní paměť. Osudy jeho obyvatel se do jeho stěn zapisovaly od roku 1695 a dům má co vyprávět. A tak vypráví. Především o konci devatenáctého století, kdy v něm začala fungovat pletařská dílna, z níž později vznikla velká a dodnes fungující továrna. O odvážném mladém muži Josefu Vlkovském, který si zde roku 1925 otevřel obchod s potravinami. O prudkém vzestupu živnosti, otevření velkoobchodu, ale i o válečných omezeních, rodinné tragédii, znárodnění a konfiskaci majetku. Dům vypráví svůj vlastní příběh, prolínající se s tragickým osudem ředitele textilní továrny Knopa, a pokračuje přes nové začátky a změny v devadesátých letech až do současnosti. Čas plyne, dům s obchodem „U Vlků“ zůstává. Skrze studentku Anežku si pak současnost podá na usmířenou ruku s minulostí. Markéta Hejkalová na pozadí vyprávění o historii jednoho domu postupně odkrývá silné osudy obyvatel kraje uprostřed naší země.... celý text

Komentáře (40)


Dreisii
Dreisii
20.02.2024 4 z 5

Kniha se mi velice líbila jelikož jsem rodák z města o kterým je řeč v knize a dům znám,bylo to moc pěkný čtení.

aralka
aralka
30.12.2023 3 z 5

Knihu jsem si pořídila kvůli tomu, že mám moc ráda staré domy a jejich atmosféru a druhý důvod byl ten, že jsem chtěla srovnat tento ne úplně původní nápad, kdy sám Dům vypráví příběh s knihou, kterou jsem kdysi četla od jiné autorky... Ale bohužel knize Anny Sedlmayerové Dům tato "nesahá ani po kotníky", potenciál tam byl velký, ale nebyl využitý... začátek měl našlápnuto celkem dobře, ale pak se vše jaksi rozdrobilo, objevuje se množství postav v různých časových obdobích, v ději nabíhají jedna postava za druhou, hodně z nich v různém příbuzenském vztahu,pak už jsem se v tom ztrácela... ani ta atmosféra starého domu nebyla podaná tak, aby z ní měl čtenář požitek, jen různé přestavby na obchod, na kavárnu, maximálně jeden výklenek a pod. Bavilo by mě více popisů, jak dům vypadal, jaká měl okna, podlahy, stropy, schodiště, zábradlí atd. Kniha není kompaktní, nedrží pohromadě, rozbíhá se mnoha směry, mění se vypravěči, místa i styl vyprávění... možná za nějakou dobu přečtu knihu ještě jednou, třeba z ní budu mít lepší pocit :-(


Nasko
Nasko
17.12.2023 5 z 5

Docela mě překvapuje, že má kniha hodnocení tady na databázi v modrých procentech, protože mně teda přišla naprosto skvělá.

Námět originální, prolínání osudů mistrně naplánované, (úplně vidím ty myšlenkové mapy a provázky na zdi jako v americké detektivce), vybroušený jazyk... No krása.

Čím více jsme byli v minulosti, tím mě to bavilo víc, moderní zakončení v současnosti mi přišlo o něco málo horší, ale i tak je to jednoznačně plný počet hvězd. Autorce moc děkuji.

Lucissia
Lucissia
16.12.2023 4 z 5

Ano, zajímavý nápad. Začátek se mi zdál příliš rychlý, naopak konec zbytečně protahovaný, s domem samotným už to nemělo příliš společného. Ale čtyři hvězdy si kniha zaslouží. :-)

Chesterton
Chesterton
01.12.2023 2 z 5

Mě to přišlo divný, nudný, bez šťávy, lehce naivní i na ČRo, kde snesu víc než očima v papíru. Nechtělo se mi s tímto ztrácet vzácný čas, když je tolik skvělých příběhů. . . .asi to nebylo napsané pro mě :o)
Dobrý nápad, špatná realizace, jak píše los. . .
2/2

alef
alef
01.12.2023 3 z 5

Hlasy těch, co tu žili, rezonují v jeho zdech,
historie se zapsala do jeho krovů,
a tak vypráví,
je to totiž bezmála 400 let, co tu stojí, kousek pod náměstím

Škoda, že příběh celý neodvyprávěl dům sám, z těch, co tam žili, si nakonec někdo vzal svůj hlas, ale mně se nejvíc líbilo naslouchat šepotu jeho zdí a ševelení jeho krovů – a hledat za nimi slova. Lidé tak totiž vyprávět neumí, sklouzávají do osobnější roviny, jsou jakoby víc slyšet, jenže mě se líbilo právě to poslouchání – tichého, nevtíravého šumění uvnitř domu, líbil se mi právě ten klidný ráz --- běhu ranných událostí, který zákonitě později nabral na rychlosti, stejně, jako zrychlilo naše, současné, století. A z tichého ševelení se rázem stal radiový šum – jako když ladíš rádio – spousta zvuků, které se mísí, překřikují --- a lezou na nervy, dokud nenaladíš to, co hledáš /pokud to v té změti zvuků najdeš/, a to už mě tolik nebavilo, neměla jsem dost trpělivosti, zvuky mě rušily a toužila jsem vrátit se k tomu klidnému proudu z počátku, jenže to právě nejde zastavit, a tak zrychlený proud času odnesl slova, na která už jsem neměla dost trpělivosti a s nimi i konec příběhu ...

... zůstaly 3* - visí na tenkých nitkách na půdě a houpají se ve větru – a vydávají přitom docela příjemný zvuk, jako když cinkají ta správná slova – tak pěkně to zní :-).

intelektuálka
intelektuálka
19.11.2023 4 z 5

Kdyby domy mohly vyprávět
co se dělo po sto let .....

Autorka zvolila zajímavé téma .... příběh jednoho domu, který začíná r. 1695 ....

....stejně jako vy lidé - ani my si nepamatujeme chvíli, kdy jsme se ocitly na světě ....

Ale máme okna /tak jako člověk oči / a těmi pozorujeme, co se kolem nás děje....

A jak plyne čas, dochází ke změnám - jak obyvatel, tak doby, tak i životních osudů .... a promítá se zde i politická situace v zemi ....

A mně se líbila loutka "Vlka" - která přežívala a putovala, aby se posléze vrátila tam, kam patří ,,,,

..... a dům se na mě usmívá a šeptá mi, ať se ničeho nebojím ....že život dobře dopadne ,,,,,
Když přežil on, přežije i člověk ,,,,,

Hezké čtení i pěkný nápad - každý starý dům by měl mít svoji kroniku ....

for-com
for-com
25.10.2023 3 z 5

Dům pod náměstím má dobré téma a zajímavého vypravěče, dům. Jenže asi jen do půlky knihy. Od druhé poloviny knihy se dům dostává do pozadí a ke konci se neobjevuje už prakticky vůbec, což je velká škoda. Navíc začínají bobtnat postavy a jak děti mají děti,a ty mají děti atd. začíná se v tom člověk trochu ztrácet, ještě když se ty jednotlivé rodiny a jejich osudy proplétají. Autorka zvolila spíše epizodní způsob vypravování, což není úplně můj šálek čaje. Cítím v tom trochu promarněnou šanci. Mrzí mě to, protože se děj odehrává na mé milované Vysočině. Poslouchala jsem jako audioknihu a pan Táborský (který měl mnohem větší prostor) a paní Lazorčáková byli skvělí.

Sorrow
Sorrow
24.10.2023 1 z 5

Ve většině případů se snažím na knihách nalézt pozitiva a teprve později se přesunout k negativům, v tomto případě k nim však (krom pochvaly nápadu domu jako vypravěče příběhu) přejdu rovnou... Bohužel totiž musím říct, že se mi na Domě pod náměstím nelíbilo vlastně nic. Více než 400 let historie se zkrátka nedá napasovat do 200 stránek, první roky jsou uspěchané a utržkovité a v porovnání s tím, kolik prostoru je pak věnováno pozdějším rokům, vyvstává otázka, proč to ranější období vůbec zmiňovat... Postavy jsou hrozně šablonovité a černobílé, u skoro každé z nich máte pocit, že je do příběhu našroubovaná účelně a vztahové propletence kvůli tomu vůbec nepůsobí pravděpodobně. Mrzí mě, že nebylo více prostoru věnováno ani smýšlení a chování hrdinů v různých časových obdobích - na mě to totiž působilo tak, že člověk v 18. století jedná úplně stejně jako ten ve 20. Ani přechod od domu vypravěče k Anežce vypravěčce mi moc nedával smysl, proč dům nedovypráví vlastní příběh sám? No, tohle byl za mě prostě docela velký přešlap a vzhledem k tomu, že mám Markétu Hejkalovou jako osobnost moc ráda a fandím všem jejím projektům, je mi líto, že nemám na knize co pochválit...
Dům pod náměstím jsem poslouchala v audiopodobě. Part domu namluvil Miroslav Táborský, jehož interpretace se mi moc líbila. Naopak Anežka v podání Veroniky Lazorčákové mi připadala docela nevýrazná a při jejím přednesu mi myšlenky velmi často uskakovaly jinam. Možná za to ale může i prostý fakt, že se ke slovu dostává až zhruba v poslední třetině, kdy jsem už byla dávno zklamaná a věděla jsem, že titul doposlouchám spíš jen ze setrvačnosti.

fruitbueno
fruitbueno
21.10.2023 4 z 5

Oceňuji nápad s netradičním vypravěčem! Text plynul poklidně, bez hlubšího zkoumání postav, kterých zejména směrem k současnosti přibylo tolik, že jsem se ke konci zcela nepokrytě ztrácela v tom, kdo je kdo, kdo je čí rodina, kdo kam patří a podobně.

sporran
sporran
30.09.2023 4 z 5

Kniha se zajímavým pojetím. Pojítkem je tu dům a s ním spojené osudy jednotlivých členů rodin.

JancaMia
JancaMia
20.09.2023 5 z 5

Tohle bylo pohlazení po duši, průřez dějinami a osudy lidí v samotném domě. Pevně doufám že až pojedu do Havlíčkova Brodu, v domě uvidím postavičku vlka co kdysi stál za výlohou (o které v knize básní několik generací). Půjčeno z knihovny.

Luca84
Luca84
31.07.2023 4 z 5

Vypravěčem příběhu je dům stojící na maloměstě v srdci Vysočiny, a některé jeho "myšlenky" jsou skvostné. Už vím jak vypadá dům, když se směje a co to znamená, když začnou praskat zdi. :) Domem prochází různé rodiny, je prodán, chvíli prázdný, chvíli plný štěstí a pak zase smutku. Dům "narozený" roku 1695 začíná vyprávět osudy rodin, které jím prošly. Zajímavý způsob, jak převyprávět část dějin. Kniha mě zaujala od první stránky. Příběh plynul rychle. Jen bych vytkla až příliš postav, které se mi ke konci motaly a musela jsem se neustále zamýšlet kdo, kde, jak a s kým. :) Jinak líbilo.

Jak se píše na obálce, román o domě, který pamatuje velké dějiny, a o lidech, kteří s nimi museli žít.

VFD
VFD
05.06.2023

pribeh domu a historie vlastniku domu v prubehu veku.

Katka2382
Katka2382
23.04.2023 5 z 5

Kniha je to pěkná a velmi čtivá. Ikdyž si také myslím že tam bylo trochu moc postav a bylo to pak trochu chaotické.
Ale rozhodně se ráda poohlédnu po dalších knihach autorky.

misssicccka
misssicccka
20.03.2023 3 z 5

Je to jak hokejove utkani - tri tretiny, prvni dost utahana, ale dum ma navrch, v dalsi maji navrch postavy, ta je nejctivejsi a obsahuje historicky nejzajimavejsi cast. Pak je posledni tretina, jiz soucasnost, nastava zmatek a miseni postav. Moc nahod, vsichni jsou vlastne pribuzni, nebo neci znami, lec o tom ani nevi.
Je to takove podobne stylu pani Mornstajnove, bohuzel zrychlene a je toho tam zbytecne moc.
Ale i tak se mi to líbilo, asi proto, ze k Brambora Cíty mam zvlastni vztah.

poselpulnoci
poselpulnoci
06.03.2023 2 z 5

Nový román Markéty Hejkalové rozhodně netrpí nedostatkem čtivosti, ale tím, že si za hlavního byť ne jediného vypravěče zvolila postavu při vší neobvyklosti překvapivě plochou a nevýraznou, její příběh postrádá někoho nebo něco, co by autorce umožnilo zachycený běh událostí a přehlídku lidských osudů nahlédnout z nečekané či alespoň svébytné perspektivy. Takhle si bohužel čtenář z knihy odnáší spíše povšechné dojmy a k tomu palčivý pocit, že se navzdory specifickým kulisám s podobným vyprávěním nesetkává v české literatuře zdaleka poprvé.

bookcase
bookcase
05.03.2023 5 z 5

Mně se to moc líbilo, hlavně to, jak byla historie naší země zaznamenána v životech několika rodin, které jsou spojené s konkrétním domem. Jen by se mi zamlouvalo, kdyby to bylo delší, ten dům i "jeho" rodiny si to zaslouží. A taky bych uvítala rodokmen rodin, ke konci už jsem si musela připomínat, kdo byl s kým a v jakém vztahu.

kosátkoo
kosátkoo
03.03.2023 2 z 5

Anotace mě nalákala, ale samotné čtení už pak tak zábavné nebylo.

Senga
Senga
30.01.2023 3 z 5

Ze začátku příběh vyprávěl dům, to bylo ještě přehledné. Pak se z toho stal příběh rodiny Vlkovských a dalšího spletence lidí provázaných vztahy, o kterých neměli někdy ani tušení. Vyprávění přešlo na samotné aktéry. Jejich životy prostě plynuly, čas běžel, dům stál a kniha skončila. Přišlo mi to nějak bez myšlenky, pointy - pominemi-li tu, že vše se mění, jen kamenný dům vzdoruje času, vyjma tedy jeho zubu.....