Labutí dům
Daniela Krolupperová
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/481817/mid_labuti-dum-fQG-481817.jpg
5
69
23
Píšou se 20. léta 20. století a Československem hýbe technický pokrok. Automobilismus, filmový průmysl i módní salony jen kvetou a všude se vznáší naděje a sny. Má je i trojice dětí, které svede osud dohromady: Rézi, která vypomáhá s úklidem v Labutím domě, miluje svět módy, její spolužačka Madla by ráda byla lékařkou a učeň Pavel se chce za každou cenu stát konstruktérem automobilů. Uskuteční své odvážné plány, i když se jim do cesty staví různé překážky?... celý text
Přidat komentář
Moc hezká, pozitivní, motivující a hlavně inspirativní četba. Balzám na duši. Když jste poctiví, cílevědomí a jdete si za svými sny, mohou se splnit :) Líbilo se mi.
Kniha mě uchvátila a vtáhla do děje tak moc, že jsem se myšlenkově ocitla přímo v tom období. Je napsaná velmi poutavě, ilustrace dokonalé, hodlám se k ní vracet, protože mi ukazuje minulou dobu, chování a módu. Jsem z ní nadšená!
Kniha příjemná na omak: svěží, voňavá a uhlazená jako čerstvě vyžehlené šaty. Krásná na pohled, ušitá z nejkvalitnějšího materiálu, zdánlivě dokonalá, až se stává... poněkud nudná. Hlavní hrdinka, dívka Rézi, představuje tak trochu ztělesnění "amerického snu", ovšem v českých podmínkách. Vyrůstá jako polosirotek v nuzných podmínkách, žije jen se svou maminkou, švadlenou, která se má co ohánět, aby obě uživila. Jejich vztah je plný lásky a porozumění - a aby na tu maminku těch těch starostí nebylo tolik, Rézi se nabídne, že bude ve svém volnu vypomáhat ve vyhlášeném Labutím domě. Sní o tom, že jednou bude také navštěvovat podobné kavárny jako zde, ale asi nejvíce ji pohání představa, že se prosadí jako uznávaná švadlena. Spolu s ní sledujeme osudy jejích dvou přátel, příjemného, nadaného a též cílevědomého Pavla a lehce vzdorovité Madly.
Autorce se podařilo skvěle zachytit atmosféru doby první republiky: život tehdejších salónů, kaváren a vyšší společnosti a spolu s tím i to, co s sebou přinášel nezbytný pokrok - rozvoj automobilismu a vědy, filmového průmyslu, ale i počátky emancipace a dalších společenských změn. Učinila tak ovšem bohužel na úkor samotného děje, který je poněkud upozaděný: ve vyprávění chybí nějaké zásadní zvraty, konflikty nebo výrazné zápletky - čteme pouze příběh dívky, která si šla za svým, a díky své vůli a štěstí, jehož měla k dispozici snad až podezřele moc, svého cíle dosáhla. Díky té všudypřítomné průhledné motivaci typu "když něco umíš, máš na to se prosadit a bude ti přáno" se text stává značně přeslazený, čímž si však paradoxně může získat srdce mladých čtenářů, jimž je přednostně určen, neboť podobným šťastným koncům ještě rádi věří.
Kniha zároveň tak trochu balancuje na hranici klasického příběhu, určenému dětem, a románu pro dívky, v něhož nakonec vyústí: zdá se mi, jako by autorka odmítla svou hrdinku "opustit včas", a tvrdošíjně ji provází i obdobím dospívání. Také postavy jsou poněkud plytké: podle popisu si můžeme udělat solidní představu o jejich zevnějšku, ale o jejich nitru se zase tolik nedozvíme, a je velká škoda, že Madla ani Pavel nedostali v textu více prostoru. O to víc asi vynikne profil slečny Vranitzké, která Rézi učí francouzštinu a vybraným mravům.
Příliš se mi nezamlouvalo ani další jasné poselství knihy - šaty dělají člověka: stačí, aby Pavel radikálně změnil své image a dostane se mu přijetí u nadřízeného... Těch pohádek tu na mne bylo až příliš, ale jako příjemné zpestření a zajímavý vhled do jedné etapy naší historie se kniha četla hezky. Navíc je v ní mnoho krásných ilustrací.
"Když maminka brala do ruky lžíci, Rézi si všimla, jak má nateklé prsty. A unavené oči. Rézi dobře věděla, že kdyby maminka měla šicí stroj, prsty by jí tolik neotékaly a oči nepálily. Kdyby měla šicí stroj, mohla by šít doma a nechodit po lidech. Zařídila by se pro sebe. To by bylo báječné! Všechno by bylo mnohem snazší. Jenomže šicí stroj stál hotové jmění."
"Jen Tonička Kaplanová byla čilá. V Toničce Kaplanové to vřelo. Dneska ráno se dozvěděla, že nedostane vánoční pochvalu od pana ředitele. Nejlepší žákyní v mateřském jazyce byla totiž Rézi. Ta hubená holka z pavlače, co chodí do školy v sešmajdaných válenkách a přešitém kabátě ze zašlé vlny. Ne ona, Tonička, jak byla zvyklá ze své staré dívčí školy, ale tahle ušmudlaná chudinka. To Toničku nesmírně hnětlo. Takovou věc nemůže nechat jen tak. O přestávce se jakoby ledabyle přišourala k Rézině lavici. "Tak co, šmudlo," prohodila jedovatě, "dneska jdeš za hastroše?"
"Po svatbě se rodiče odstěhovali do Prahy. Tatínek tady dostal velmi dobré místo. A byli přece Češi! Už šest let měli svůj vlastní stát! A moudrého pana prezidenta."
"Cítila, že Kristu těší, že ji má na povel. V její řeči však poznávala maminčina slova. "Nejdál dojdeš s poctivou prací, holčičko moje," říkávala jí. Na nepoctivém jednání se nedá stavět. Poctivý člověk si svým jednáním získá úctu lidí a dobré přátele. Nepoctivec vždycky skončí v hanbě." To Rézi rozhodně neměla v úmyslu."
"Většina dětí z Rézina okolí rodičům tykala, vykání se pomalu vytrácelo. Ale Rézi tykání rodičům pořád připadalo takové divné, takové... hulvátské. Copak takhle se mluví s rodiči? Jako všechny děti z pavlačového domu mamince vykala. Dobře věděla, že děti, které svým rodičům nevykají, považuje maminka za nevychovance. Pro tuhle novotu neměla pochopení. Všechno, co je moderní, nemusí být vždycky správné, říkávala. Úcta k rodičům je základ rodiny. Rézi ale už několikrát napadlo, že úcta a tykání se možná nemusí vylučovat."
"Víš, Pavle, z chování člověka se dá poznat spousta věcí, které si vůbec neuvědomujeme. Ty ses naposledy cítil v kanceláři klidně a sebejistě, a to bylo z tvého chování znát," vysvětlila mamka. "Pokud člověk působí dostatečně sebejistě, budí v ostatních dojem, že něco umí, že něco dokáže. Když si nevěří, působí jako neschopný nekňuba, i kdyby toho uměl dost. A ty jsi teď dobře zapůsobil nejen na úředníky, ale i na pana konstruktéra. Ty toho totiž umíš hodně, Pavle. Jen bylo zapotřebí to také ukázat lidem kolem tebe. Prosadit si možnost to ukázat." Pavel zářil: "Mockrát vám děkuju! Vážně, bez tohohle skvělého obleku, té košile..." Pavel si bezděčně pohladil košili. "I bez té košile, Pavle, i bez té košile by to šlo," přerušila ho maminka. "Jistě by ses postupně prosadil, i kdybys měl jiné šaty. Ale ztratil bys čas a připravil se o řadu příležitostí. A to by byla škoda."
Pro mě zatím asi nejlepší - nejkrásnější - kniha od Daniely Krolupperové... :-)
Mam štěstí na knihy :-)
Je úžasná, je krásná, je jiná, je něžná, je motivační, je laskavá, je svěží, je barevná, je bohatá, je skromná, je pro všechny.
Jako zmrzlina.
ČVd 5 historická kniha. Autorka ani malířka nikdy nezklamou, ale TOHLE JE taková nádhera! 1.republika je vykreslena co nejreálněji, dětem přístupně v příběhu -- úcta k rodičům a lidem vůbec, úsilí ve škole a v zaměstnání, hodnota práce i snů, hodnota přátelství a laskavosti... Pokud se to některým dospělákům jeví jako klišé proč o něčem podobném jen sní.... proč to nedělají?
Milá a poetická knížka poněkud idealizující období třicátých let. Problematické je věkové zařazení, protože zpočátku může být knížka zajímavá i pro malé slečny, ale ty s knihou rozhodně dospět nestačí a zápletky posledních kapitol (nadto působící poněkud nadbytečně po úvodní, celkem napínavé části s dobře vystavenými zápletkami) jsou už zčásti mimo jejich chápání. Rozhodně dívčí čtení, i když mužský element je zde v podobě Pavla zastoupen také. Přesto ale nevyznívá zcela ve prospěch mladého konstruktéra, který je zcela pohlcen prací. To sice hlavní hrdinka v závěru také, přesto jí zůstává čas pro své přátele a rodinu. Myšlenka, že lecčeho lze dosáhnout poctivou a pilnou prací, je určitě chvályhodná, ale v případě tohoto příběhu, i období, v němž se odehrává, působí trochu idealisticky. Přesto lze kladně hodnotit krásnou češtinu, minimum překlepů a hlavně - nádherné ilustrace paní Chupíkové. Celkově spíše lepší kniha autorky, která je jinak co se týká literatury pro děti až neskutečně produktivní.
Milovala jsem už jako dítě vyprávění mých prarodičů o prvorepublikové době a s touto knihou jsem se v ní ocitla. Úžasná knížka, odpočinková, laskavá, od které se nebudete moci odtrhnout. Určitě se k ní ráda vrátím.
Krásná kniha pro děti, která nezklame ani dospělého, co má rád období První republiky. Užila jsem si jí i díky nádherným ilustracím, které dokonale vystihují dobu.
Nejkrásnější kniha pro děti, kterou jsme v poslední době s dcerou četly. Je určitě pro starší, ale šestiletá dcera ji zvládla s tím, že jsme čtení často přerušovaly a vysvětlovaly si nejasnosti. A ty ilustrace jsou úžasné.
Nezbývá mi než souhlasit s ostatními. Je to nádhera. Četla jsem s 9-tiletou dcerou a užila jsem si ji více než ona. Nerozuměla všemu, takže jsem se snažila vysvětlovat, dokonce jsme se tak dostaly i k zvukovému filmu na youtube na Charlie Chaplina (ten ji nadchl). Snad se ke knize později vrátí. Za mě skvostné dílo pro děti, ikdyž raději trochu starší.
Nádherná knížka. Nemluvím o příběhu, ale vizuální podobě svazku, jen jej držet v rukou a listovat je příjemné. Samotný příběh je velmi jednoduchý, poselství explicitně řečené. Být pilní, pracovití, slušní a hlavně nevzdávat se. Zcela souzním.
Dobově kniha navazuje na Past na korunu, v tomto případě jde však o mnohem prostější vyprávění.
Krása spojená s nádherou, říkávala moje maminka!
Tady se opravdu povedlo snad všecičko - formát (mně naopak velmi vyhovuje, nemám ráda úzké knihy, a tahle se rozprostře doširoka), křídový papír, bezchybná sazba příjemného fontu, úžasné ilustrace Evy Chlupíkové a samozřejmě vlastní příběh. Skvělý tip na dárek, a to nejen pro děti.
Ano, je to taková milá pohádka, a my dospělí samozřejmě víme, že v novém československém státě zdaleka ne všechno bylo dokonalé, ale kniha je určena dětskému čtenáři, a právě jemu může přiblížit úplně jiný svět. Nevím, nakolik bude dětem srozumitelná, ale já jsem byla nadšená. Ze stránek knížky doslova dýchal ten dávno minulý svět - poválečná bída a beznaděj, kterou postupně vystřídaly lepší časy, dokud . . .
Nedávno si jeden třeťák u nás v knihovně půjčil Jak jsem dal gól přes celou republiku (autorka V. Borůvková). Měla jsem obavu, jak se s knihou popasuje, ale dnes už vím, že ji přečetl, obtížnější pasáže probíral s tátou a po dočtení byl nadšený. Tak doufám, že i Labutí dům najde takového nadšeného dětského čtenáře - asi spíše dívku, a snad nebude jedna jediná. Tahle knížka by si to určitě zasloužila!
Knihu bych určila odrostlejším dětem, po přečtení ji dcera nedostane k 9. narozeninám, ale asi později, myslím, že starší si ji užije víc. Je to nádherný kousek. Jak ilustracemi, tak milým příběhem, skvěle zasazenými reáliemi doby první republiky a poselstvím nevzdávat se, jít za svým snem. Navíc téma krejčovského salónu mi jako amatérské švadlence bylo velmi blízké a chvílemi jsem se cítila zpět ve svém dětství u babičky, dámské krejčové. Už dlouho jsem v ruce nedržela tak po všech stránkách vydařenou knihu.
Kniha mě naprosto uchvátila. Krásný nápad představit dobu 20. let 20. století čtenářům on osmi let! V knize jsou do příjemného příběhu dosazeny reálie 20. let, což velmi oceňuji, jelikož zde čtenář z kontextu zjistí: že děti rodičům vykaly, služkám se onikalo, vyráběla se v Praze vozy Pragovka, dívky běžně nestudovaly apod. Tento milý příběh navíc doplňují nádherné, netradiční ilustrace, které korespondují se světem tehdejší módy, kam se s hlavní hrdinkou vydáváme.
Labutí dům právě dočítám a jsem nadšená. Příběh se mi moc líbí, dokonce jsem získala tip na film pro pamětníky, který jsem neznala Lásky Kačenky Strnadové . Jen jednu jedinou výhradu mám: formát knihy mi nevyhovuje. Kniha je nádherně zpracovaná ,moc pěkné ilustrace, kvalitní vazba, kvalitní papír - proto je těžší, což by nevadilo, ale je široká a špatně se drží .... Jinak dávám 5 hvězd. Děkuji za pěkný zážitek.
Moc krásná kniha. Pokud jste milovníkem filmů pro pamětníky, nepotřebujete žádná přehnaná dramata, chcete si jen tak číst a snít o první republice, doporučuji. Ač dětská kniha, s radostí jsem si ji přečetla. Vše doplňují moc pěkné a detailní ilustrace.
Umím si představit, že by kniha Labutí dům měla pokračování a na osudech hlavních hrdinů čtenáře provedla druhou světovou válkou a následujícími událostmi. Potenciál na to má.
Štítky knihy
Praha pro děti pro děti od 8 let první republika, 1918-1938 pro rodiče parta dětí pro dospívající mládež (young adult) dětská dobrodružství dějiny pro děti a mládež české romány
Autorovy další knížky
| 2014 |  Zločin na Starém Městě pražském |
| 2009 | Draka je lepší pozdravit aneb O etiketě |
| 2018 | Past na korunu |
| 2016 | Jde sem lesem - Bylinková pohádka |
| 2010 | Zákeřné keře: Pohádka |
Kniha Labutí dům je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 83x |
| Čtenářské výzvě | 12x |
| Doporučených | 11x |
| Knihotéce | 37x |
| Chystám se číst | 60x |
| Chci si koupit | 14x |
| dalších seznamech | 8x |
Nádherná knížka, nejen pro děti. Užila jsem si ji i já, miluju období 20 - 40. let minulého století. Děti si v ní najdou poselství, že sny se mají plnit. Já jako "správný dospělý" jsem už v tomto příběhu přemýšlela dopředu, co je za pár let čeká...