sarkafarka1900
komentáře u knih
Farma zvířat
George Orwell (p)
Kniha, která rozhodně stojí za přečtení. Mé dojmy bezprostředně po přečtení (aniž bych předem četl nějaké předmluvy, doslovy, komentáře) jsou následující. Vyznění depresivní ve smyslu: i když je na začátku snaha vyřešit skutečně existující problémy využitím ušlechtilých a na faktech založených myšlenek, vždy to skončí katastrofou, kdy si lidé/zvířata jdou po krku. Na rozdíl od některých jiných čtenářů na mě kniha nepůsobí tak, že se autorův kritický postoj týká pouze komunismu/socialismu, ale prostě lidské společnosti jako celek, kdy vývoj nevyhnutelně skončí v konfliktu v jakémkoliv zřízení, ne pouze komunistickém (lidé i zvířata nakonec jedno jsou). Rozdíl je "pouze" v míře katastrofy (ono samozřejmě není jedno, jestli je zřízením zničeno 80 nebo 10 procent lidí/zvířat).
Teprve po přečtení knihy jsem si přečetl osobní Orwellův komentář k Farmě zvířat, který je uveden na konci knihy (vydání v Rybka Publishers 2021). Má se jednat o překlad Orwellovy předmluvy k ukrajinskému vydání Farmy zvířat z roku 1947 a má to být jediný dochovaný Orwellův komentář/předmluva k Farmě zvířat. Ty informace k ukrajinskému vydání jsou docela zvláštní a budí určité pochybnosti (je mj. uvedeno, že to vydání zabavili američtí vojáci a předali Sovětskému svazu), ale v tuto chvíli předpokládám, že komentář je autentický. Pokud to tak je, potvrzuje Orwellův komentář můj výše uvedený dojem např. tím, že Orwell byl skutečně kritický i k britské kapitalistické společnosti a byl socialista, který si ale uvědomuje, že myšlenky socialismu/komunismu vedou v reálné společnosti ke katastrofě. Kritický postoj slouží Orellovi ke cti, ovšem Orwell v předmluvě explicitně uvádí, že jedním z cílů jeho textu je obroda socialistických myšlenek..... Je tedy paradoxem (jak je uvedeno i v některých komentářích zde), že podle všeho přesvědčený socialista Orwell byl a je využíván k pravicové nesmiřitelné kritice socialismu/komunismu. Bylo a je to dáno mj. zákonitým oboustranným zjednodušováním proklamací a tezí v období studené války i po ní.
Poznámka k překladu (Blanka Carriere, 2021 ISBN ISBN 978-80-87950-63-0): větná skladba některých vět je nepřirozená. Dále je někdy prohazováno přiřazení farem Skrblov a Liškov farmářům Frederickovi nebo Pilkingtonovi. Liškov patří Pilkingtonovi a Skrblov Frederickovi, ale v knize jsou odstavce, kde je to opačně.
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
Nebudu originální. Jak uvádí jiní, je to klasika, která stojí za přečtení. Některé pasáže mě přivedly k různým zamyšlením. Připojuji se k těm, kteří píšou, že s postupujícím věkem se zvyšuje pozitivita jejich hodnocení této knihy :-). Vzpomínám na kapitolu z Malého prince v učebnici, jak jsme ji četli během školního vyučování, a jak jsem si říkal, že to je pěkná blbost. Pak přešlo více jak 15 let a přečetl jsem celou útlou knížku a můj názor se zcela změnil :-). 4,5 hvězdičky.
Mistr a Markétka
Michail Bulgakov
Zvláštní kniha. Zjednodušeně a subjektivně řečeno, nenacházel jsem v knize žádné konkrétní myšlenky, ale celkově, hlavně tíživou atmosférou a líčením surrealistických scén, ve mně kniha zanechala hluboký dojem. V tuto chvíli se přikláním k názoru, že autorovi se podařilo vystihnout podstatu převládajícího ruského/sovětského přístupu k životu, kde se "rozumový a člověčenský" přístup vůbec "nechytá". Zároveň poselstvím knihy podle mého názoru je, že nejhorší možnou reakcí je začít se tomuto ruskému/sovětskému posmívat a hledět na to přezíravě, neboť to vede k podcenění protivníka a k vlastní zkáze....
Vraní oko
Michaela Klevisová
Líbilo se mi o něco méně než Dům na samotě. Hlavně mi připadalo, že tady je děj méně přehledný. Také od jistého bodu knihy byl pachatel odhadnutelný vylučovací metodou (ten to není, ta to není a zbyli dva potenciální pachatelé, z nichž jeden měl jasný motiv). Je samozřejmě k diskusi, zda je to vada knihy, jindy se člověku nebude líbit, že pachatel je zcela nejasný až do závěrečného odhalení :-). Takže zůstává ta horší přehlednost, ale ještě 4 hvězdičky.
Zatím dobrý
Jan Novák
Jak je uvedeno i v jiných komentářích. I když je Jan Novák bratry Mašíny obdivuje, kniha je napsána objektivně a komplexně, každý čtenář si může vytvořit svůj názor. Navrch je kniha napsána velmi čtivě.
Z knihy podle mého názoru vyplývá, že mladým Mašínům chybělo velení někoho zkušeného, takže svou činnost vzali za "špatný konec". Dopadlo to, mimo jiné, jako kdyby jejich otec bojoval proti protektorátním četníkům místo nacistům. Často se před útěkem chovali zmateně (to se netýká vlastního útěku, tam si věděli rady). Obávám se, že komunistům spíše prospěli než uškodili.
Podzimní případ
Anders de la Motte
Na rozdíl od autorova Konce léta ucelený, napínavý, vnitřně konzistentní příběh se "správnou" atmosférou. Na jednu stranu "temný" a smutný, na druhou stranu ale vůbec ne bezútěšný. Postavy uvěřitelně různorodé. Kniha mi dost připomínala styl Agathy Christie (myšleno positivně).
1984
George Orwell (p)
Kniha obsahuje několik velmi "silných" pasáží, které přesně vystihují život a podstatu fungování socialistické / komunistické ideologie a jejího aparátu, u nás v letech 1948-1989. Čtenář si ovšem uvědomuje, že některé principy popsané ideologie působí bez nutnosti mít u moci diktaturu. Docela tíživé je např. líčení zavádění novomluvu, čili newspeaku, to je bohužel aktuální i nyní, i když to na první pohled třeba není tak zřejmé. Také popis omezování významu slov a s tím související hloupnutí obyvatelstva je s přesahem do naší současnosti až na to, že si hlavně mladá generace vlivem technologií vystačuje sama - zkracování slov (např. SMSky), inflace používání módních výrazů (být IN) a zároveň zmenšování používané slovní zásoby (pohodlnost), zavádění a spoléhání se na umělou inteligenci (ztráta schopnosti aktivního chápání a používání slov) atd. Mrazivé je v knize líčení provádění sadistických výslechů.
Vidím dva hlavní problémy knihy. Za prvé mi připadalo, jako by autor rozpracoval nezávisle na sobě tři části textu a to (i) dějovou zápletku, (ii) myšlenkovou podstatu (pamflet) diktatury Velkého Bratra a (iii) popis sadistických výslechů, ale bohužel už odpadlo zpracování těchto částí do souvislého jednolitého textu a autor ty části jen zařadil za sebe s označením první, druhá a třetí kapitola. Takže druhá kapitola a třetí kapitola téměř nijak neposouvají děj knihy a je otrava pročítat tolik stran. Jak zaznělo v několika komentářích zde, kdyby speciálně tyto části byly silně zkráceny, knize by to hodně pomohlo (ale nezachránilo by ji to). Druhým problémem knihy je, že děj knihy se odehrává ve chvíli, kdy Velký bratr už zvítězil. Takže ta kniha z hlediska nějakého děje je o ničem. Zjednodušeně řečeno, setkáváme se v podstatě jen se třemi postavami: Smithem, který si neustále opakuje, že špatně skončí a Velký bratr ho zničí, Julií, která je neinteligentní požitkářkou, která je ovládána svými pudy a sadistickým O´Brienem, kterému vzhledem k neotřesitelné pozici Velkého bratra už stačí se plně soustředit na své sadistické choutky. To má za následek, že i z tohoto důvodu minimálně dvě třetiny druhé a třetí kapitoly jsou nastavovaná kaše (ale ten zbytek hlavně třetí kapitoly je hodně působivý a vystihuje podstatu násilného aparátu diktatury). Celkově shrnuto ale kniha byla docela velké zklamání.
Dívka ve vlaku
Paula Hawkins
Přečetl jsem 70 stran a stačilo. To je červená knihovna o nesnesitelné alkoholičce, nesnesitelné nymfomance a ještě třetí ženě, o které už radši nechci nic vědět. Líčení toho, že jedna z nich se stala nezvěstnou, jsem bral jako čtenářovo vysvobození a knihu jsem odložil. Ve spojení s touto knihou by se páter Koniáš snadno stal kladnou postavou.
Dům na samotě
Michaela Klevisová
Kniha se dobře četla, charaktery postav docela dobře vykreslené. Počet postav není ani nízký ani vysoký, takže se čtenář neztrácí v ději a zároveň se nejedná o detektivku, kde by bylo jasné, že pachatel je jedna ze dvou postav, protože více postav tam není. Čtenář má tedy k promýšlení více dějových linek, což oceňuji. Jen závěr té linky s osmnáct let nezvěstným Radimem je podivný. I když se mj. jeví, že policie tomu případu nevěnovala v minulosti dostatečnou pozornost, tak prostě na konci knihy jsou všichni včetně policie "spokojeni", že byl odhalen pachatel aktuálních vražd a i když vyšly najevo nové skutečnosti, nikdo obnovené vyšetřování důvodu Radimova zmizení a Radimova osudu nezačne....
Jméno růže
Umberto Eco
Ano, to byla Ecova kniha pro mě. Přečetl jsem jedním dechem, třebaže (nebo právě proto,
že ?) jsem už před tím viděl film.
Manželé odvedle
Shari Lapena
Kniha sice obsahovala čtivé a napínavé pasáže z hlediska líčení děje, na druhou stranu, jak tady zaznívá v komentářích, jiné pasáže byly plytké, taková "vata", kdy jsem si říkal, už aby byl konec knihy. Také k postavám si člověk nemá důvod vytvořit nějaký bližší vztah, jsou buď takové unylé nebo jejich vylíčení autorkou je odbyté. Konec knihy je po zdánlivém relativním happy endu skutečně nečekaný, ale připadal mi takový samoúčelný. Rovněž se připojuji k názorům, že text, co se týká podoby vět, volby slov a slohu, je mírně řečeno nepropracovaný. Je otázkou, jestli to je problém už autorky, nebo překladatelky nebo se na tom podílely obě. S přimhouřením oka 2,5 hvězdičky
Alchymista
Paulo Coelho
Shodou okolností jsem knihu dnes vzdal do ruky a našel tam vložené své téměř 25 let staré poznámky (byla česká vydání i před rokem 2005). Hodnoceno na základě tehdejšího čtení - pět hvězdiček. Ale už tehdy nešlo při čtení o příběh, ale to, jak mě některé pasáže dovedly k vlastním zamyšlením. Když dnes knihou listuji, říkám si, že se jedná o knihu, u které se bude u velké části čtenářů hodnocení snižovat s narůstajícím věkem. Četl jsem tehdy několik knih od Coelha a tato byla nejlepší. Vybavuji si, že u těch dalších knih jsem byl už i před těmi skoro 25 lety daleko kritičtější.
Tajemství sídla Craven Manor
Darcy Coates
Oddechovka na dovolenou, na které jsem knihu také za dva dny přečetl. Celkem zajímavý začátek s "dobrou atmosférou", ale jak je zmíněno i v jiných komentářích, nečekaně brzy napětí opadne odtajněním některých skutečností. Sice se to pak ještě trochu "rozjede", ale není to už ono. To, že je někde staletí opuštěný dům, čtenářova fantazie v pohodě vezme, ale že je za křovím po staletí bez interakce s okolím celé opuštěné město i s kostrami, to radši bez komentáře. Ale že jsem knihu četl na pohodové dovolené, tak 2,5 hvězdičky :-).
Lovec králíků
Lars Kepler
(SPOILER) První část knihy hodně zaujala. Ale pak se to zhoršovalo. Posledních sto stran děje na lovu sobů už bylo jasné co se bude dít a text byl absolutně bez napětí a rozhodně to nemůže zachránit to, že se bude popisovat, jak jedné oběti je useknutá ruka, druhé ustřelená noha a třetí má za sebou "vlečku" krve, když padá z útesu. To jsem si už jen odškrtával ze svého seznamu předpovědi, že na lovu sobů budou tři mrtvé oběti vraha + vrah sám a jeden zraněný, který přežije a jeden nezraněný. Z výše uvedeného také plyne, že kniha obsahuje samoúčelné pasáže popisu násilí a nechutností, naštěstí na rozdíl od Nesbo nejsou moc dlouhé. Také prokreslení postav nic moc a někdy si popis charakteru dané postavy v různých částech když ne přímo odporuje, tak minimálně není jasné, proč najednou postava koná nebo myslí tak jak to je v dané chvíli, když to vůbec nesedí na její dřívější popis. A ani posléze to není osvětleno. Např. vrah má narkolepsii, a chvílemi je líčeno, jak ji často nezvládá a jak se to zhoršuje při nervovém vypětí, a pak jsou přitom v knize dlouhé pasáže, kdy ho to vůbec nelimituje a to ani ve chvíli, kdy nejdou věci podle jeho plánu. Není vůbec jasné, proč autor vůbec tu narkolepsii do knihy zahrnul, protože nehraje z hlediska děje vůbec žádnou roli s výjimkou toho, že se vrah netrefí nožem kam chtěl, ale to se mohlo vyřešit např. nějakým zábleskem a nebo svedeno na náhlou vzpomínku z traumatu, kterým vrah také trpí. Taky líčení toho, jak policejní psycholožka najednou dělá "blbosti" na zaplivaném WC na benzínce je "na palici", i když tam je alespoň náznak vylíčení pohnutek po cca 200 stranách. Rovněž to, jak Joonu nechá absolutně klidným a lhostejným to, že ve věznici zabijou jeho spoluvězně-ochránce nejde dohromady s tím, jak je Joona líčen ve zbytku knihy. Působí také divně, že ve chvíli, kdy se ukáže, že hypotéza o terorismu se ukáže chybnou, tak se k některým postavám a dějům z této dějové linky autor už vůbec nevrací, i když tam zahynulo cca 5 elitních policistů/vojáků ze zásahové jednotky, byl ztracen jeden vrtulník a o ruku přišel voják, u kterého nejdříve vypadá, že k němu Joona má bližší vztah, protože ho znal už jako dítě. A ta nevinná svědkyně vraždy ministra je vězněná v ústředí tajné policie snad ještě teď. A jak zaznělo i v jiných komentářích, ten závěr s tím bezrukým torzem těla (?) je úplně nesmysl i když se vezme do úvahy, že to možná má uvozovat další díl série. Na to je to ale málo konkrétní a hlavně je to z hlediska této knihy takový přílepek. Autor zřejmě trpí úchylkou na amputované končetiny...... První část poctivé 4 hvězdičky, ke konci v podstatě odpad.
Konec civilizace
Aldous Huxley
V některých bodech dobrý odhad budoucnosti. Na jednu stranu popis systému zcela odlidštěné predestinace realizované multiplikovaným genetickým inženýrstvím, na druhou stranu nadhození otázky, zda je to zcela neakceptovatelné, pokud se predestinované lidské bytosti cítí šťastné.... Na to je navázáno: je to akceptovatelné, pokud je to za cenu drogové závislosti (soma)? Do protikladu k odlidštěné společnosti je položena původní „současná / naše“ společnost, ale ani ta není v knize líčena jako „to pravé ořechové“. Řekl bych, že autor nakonec nevidí rozdíl (ve smyslu lepší/horší) mezi odlidštěnou budoucností a minulostí reprezentovanou násilnickým divochem z rezervace. Minulost má alkohol, budoucnost má drogu somu. Úskalím knihy je, že minulost je reprezentována neurotickým násilníkem z rezervace a budoucnost odlidštěnou společností „šťastných“ (či skutečně šťastných ?) zdrogovaných bytostí. Ve výsledku bezútěšná kniha. Je na čtenáři, jak se k tomu postaví. Tak snad ten neurotický násilnický divoch desinterpretující z objektivního důvodu své nevědomosti (rezervace a jedna kniha od Shakespeara jsou už z podstaty věci jen omezenými vzorky světa) pojmy láska, společnost, mezilidské vztahy, Shakespearovo dílo apod. není typický představitel „staré dobré společnosti“. Ale člověk/čtenář má důvody k pochybnostem..... Jinak knihu jsem sice přečetl, ale bezprostředně mě do děje moc nevtáhla. Přistupoval jsem k četbě většinou čistě „pragmaticky“ uvažujíce, co asi autor zrovna chtěl v jednotlivých pasážích „říci“. Je to čistě můj pohled, nikomu ho nevnucuji :-).
Co se děje se světem?
Václav Cílek
Rád čtu Cílkovy knihy. Přeci jen ale některé části textu této knihy nejsou tak propracované, jak je čtenář u p. Cílka zvyklý. Iritovali mě samoúčelné kýčovité ilustrace K. Piňosové. Nejvíce mě zaujaly úvahy nad mladou generací. Pro někoho možná "staromilské" názory, ale já to tak nevidím. To, že se svět a lidé v něm mění, není důvodem přezíravě zapomínat věci minulé. A bohužel např. postřeh, že čím dál větší část mladá generace není např. schopna zaznamenávat skutečnost pomocí tužky a papíru, je bohužel holá skutečnost (potvrzuji na základě vlastní zkušenosti). To, že člověk využívá výdobytků pokroku, není důvodem k tomu ztratit schopnost žít v "předpotopních" podmínkách.
Mýtus zvaný Stínadla
Miloš Dvorský
Dozvěděl jsem se plno zajímavých a pro mě nových informací (mj. o skutečných místech, která zřejmě Jaroslava Foglara inspirovala) a zároveň nemám pocit, že by mi toto poznání zkazilo dojmy z komiksů nebo knih o Rychlých šípech. Je to právě naopak. První vydání jsem četl už před lety, kdy mi ta četba hodně zpříjemnila uzdravování z těžké chřipky. Teď jsme si, už se synem, po návštěvě výborné výstavy Město jako přízrak (bohužel už jen do 4.9.2022) pořídili výrazně rozšířené vydání této knihy. Rozšíření není jen kosmetické a četl jsem opět "jedním dechem".
Drak spí
Michaela Klevisová
(SPOILER) 95 % knihy na 5 hvězdiček, poutavě napsáno, a zároveň skoro vše konzistentně a logicky bezrozporně. Proto škoda, že holínky jsou nesmyslně velikosti 41, kterou by na sebe zřejmě nikdo z dotyčných nenavlékl. Přitom stačilo, aby to bylo 43 nebo 44, a může to být téměř kdokoli, zvlášť když je v textu zmíněno, že si lidé často pořizují větší čísla kvůli tlustým ponožkám apod. Také popis událostí a úvah (hlavně jedné osoby) souvisejících se šlápotou, kterou holínka zanechala, je nekonzistentní s tím, jak jsou jinak fakta a úvahy osob v knize popisovány. Pokud autorka nechtěla být explicitní, aby to neukázalo příliš jednoznačně na vraha, chtělo to přesto text v příslušných pasážích formulovat jinak.
Jak číst čísla: Deset pravidel pro orientaci ve statistikách
Tim Harford
Výborná kniha, která mj. čtivě a přitom výstižně popisuje, jak je nutné s důrazem na fakta rozebírat, třídit a kriticky hodnotit hromadu informací, která se na nás valí ze všech stran. Autor výstižně popisuje, jak je nutné se při zpracování a vyhodnocování souborů informací vypořádávat i s psychologickou "stránkou věci". Prostě statistika je sice "výpočetní disciplína", ale provádějí jí a hlavně její výsledky interpretují a přijímají lidé a ne stroje. V druhé polovině knihy se sice autor na několika místech chytá trochu sám do "vlastní pasti", ale přesto dávám pět hvězdiček.
Foucaultovo kyvadlo
Umberto Eco
Nudná nezáživná kniha bez jakékoliv smysluplné myšlenky a smysluplného děje s "dvourozměrnými" či spíše "jednorozměrnými" postavami bez jakéhokoliv charisma. Z tohoto pohledu čistý odpad. Zároveň jsem ale měl neustále pocit (a proto jsem četl dál a dál), že je ta kniha takto napsána schválně, aby si autor "vystřelil" ze pseudointelektuálů, kteří budou v knize hledat a hlavně nacházet to, co tam není. Prostě takové "Císařovy nové šaty intelektuálů". Pokud by to tak bylo, tak je ta kniha vlastně na 5 hvězdiček :-).