Co se děje se světem?

15. února

Zajímavá směsice úvah, poznatků, informací. Na mě trošku chaos, něco jsem musela přeskočit :).

8 19.05.2019

Soubor esejů Václava Cílka působí naoko nesourodě, černobílé fotografie nejsou dost kvalitní a tím poněkud postrádají svou dokumentační hodnotu.
To jsou snad jediné malé výtky, které je knize mám. Jinak obdivuji autorův přehled, kultivovanost projevu, místy až poetický jazyk. Jako dlouholetého zahrádkáře mě pochopitelně nejvíc zaujala úvodní část o zahrádkách a zahradničení. Václav Cílek téměř pateticky popisuje vztah člověka k půdě, a to v historickém kontextu. Jenom mě trochu zarazila jeho krátká zmínka o tom, že vlastní zahradu poněkud zanedbává. To Karel Čapek je se svým pojednáním "Zahradníkův rok" v praktických otázkách přesvědčivější.
Bonusem navíc jsou nádherné ilustrace od Kateřiny Piňosové.
Knihu doporučuji všem, kterým není lhostejný další osud naší generace, ale především pak generací příštích.

35 29.10.2018

„V půdě a životě rostlin, popásajících se stádech a bzukotu včel je totiž něco věčného.“

Eseje pana Cílka jsou pro mě srdeční záležitostí, obdivuji široký záběr, přehled i odbornost tohoto pána :-). Řekla bych, že se v téhle literární formě, na hranici mezi literaturou a odborným textem přímo našel. Pro mě je to rozhodně radost, číst Cílkovy odborně i lidsky zajímavé a přitom tak poetické texty.

Co tedy objevíte, pokud nahlédnete do Cílkovy knížky?
Texty hodné zamyšlení a přitom jemně drnkající na lyrickou strunu.
Texty – eseje, které se díky své formě, postavené na individuálním stanovisku, pohybují mezi subjektivním pohledem a odbornou realitou.
Texty, které se pěkně čtou, v popisných částech lahodí duši a v obrazových i oku :-), ale hlavně jsou osobité, svými tématy dokážou oslovit, nabízejí prostor k zamyšlení.

Proto jsem si pana Cílka zařadila do jedné linie vedle Jana Kellera, Stanislava Komárka a Erazima Koháka, filozofů, ekologů, sociologů, ale především zajímavých osobností dívajících se podobným směrem :-).

Proto je pro mě pochopitelné určité znepokojení
... s jakým pan Cílek sleduje současné civilizační procesy, během kterých „získáváme mnoho nových dovedností, ale zároveň ztrácíme lyrický cit, jehož praktickou částí je třeba pěstování květin a teoretickou třeba čtení poezie“,
... nad tím, jak si učitelé stěžují, že je stále složitější dnešní znuděnou generaci něčím zaujmout,
... s jakým se pan Cílek dívá na současné návrhy řešení chronických ekonomických krizí, protože se domnívá, že řešení čistě za pomocí nových důmyslnějších a chytřejších ekonomických nástrojů, prostě nestačí.

Proto je pro mě pochopitelný i nadhled a mírný optimismus ukazující cestu
... jako směsici velice starých a velice nových postupů ... „těch starých, protože se za ta staletí či tisíciletí prostě osvědčily a těch nových, protože šetří čas a energii a umožňují nevídané věci, jako třeba v případě filtrování vody“,
... jak jít hlouběji, zajít ještě mnohem dál, hluboko do sféry kultury, protože je to právě kultura, která „je založená na způsobu, jak vnímáme svět“,
... a tedy, že dlouhodobě a udržitelně příznivá cesta nastane, až si budeme vědomi „podhoubí světa, tedy jeho vzájemné provázanosti, protože ekonomická krize pravděpodobně není o penězích, ale o nás samých. Má kulturní kořeny a odráží to, jak vidíme svět“,
... jak přestat „znásilňovat čas a pochopit to správné měřítko, ve kterém se dá žít a rychlost s jakou se toho dá dosáhnout“.

„Příliš vysoký strom se může vyvrátit, ale i žít chráněn jinými pralesními tvory.“

„Angličané milují mohutné libanonské cedry pro jejich schopnost žít dlouho a ve vichřicích času sílit pomalu, ale tento obdiv nepřenáší na rychle rostoucí a snadno se rozpadající topol. Jenže my žijeme spíš v době topolů než v době cedrů.“

1 09.06.2018

hodnotím hlavně první polovinu knihy - o zahrádkách a zahrádkaření. Tato část je velmi povedená, vracela jsem se k jednotlivým kapitolám. Další části působí rozháraným dojmem, spíš jako kratší texty naskládané k sobě. První část knihy kvalitou výrazně převyšuje část druhou.

23.03.2018

velice inspirativní čtení

2 14.01.2018

Kniha mne svou první polovinou, kterou bych označila za myšlenkově ucelenější a přehlednější, nadchla. Cílkův usměvavý realismus nad obrazem světa rozpadajícího se na kusy byl přesně to, co jsem vnitřně už dlouho potřebovala slyšet, pro co jsem potřebovala podporu z vnějšku. To, co jsem si zde přečetla, pro mne bylo asi jako bych najednou viděla díky věcným, racionálním argumentům autora jasně to, co jsem už předtím tušila za zamlženým sklem vlastních úvah.
Zhruba za polovicí tok myšlenek trochu zvolní, několik stěžejních věcí se opakuje, ale troufám si tvrdit, že to tato kniha potřebuje, že kdyby pokračovala a končila v tom plném rozletu, neodkládala bych ji s takovým optimistickým výhledem do budoucna. Pomalejší tempo v závěru mne zbavil pocitu světového humanitárně-klimatologického armagedonu, který by možná jen zesílil, kdyby autor jen vršil fakta bez své moudré a laskavé interpretace.

1 06.01.2018

Obtížné čtení a stejně tak obtížné hodnocení. Asi v polovině se cosi stalo a následný pel mel názorů na vše (a nic?) mě jen zmátl.