Co se děje se světem?

25 29. října

„V půdě a životě rostlin, popásajících se stádech a bzukotu včel je totiž něco věčného.“

Eseje pana Cílka jsou pro mě srdeční záležitostí, obdivuji široký záběr, přehled i odbornost tohoto pána :-). Řekla bych, že se v téhle literární formě, na hranici mezi literaturou a odborným textem přímo našel. Pro mě je to rozhodně radost, číst Cílkovy odborně i lidsky zajímavé a přitom tak poetické texty.

Co tedy objevíte, pokud nahlédnete do Cílkovy knížky?
Texty hodné zamyšlení a přitom jemně drnkající na lyrickou strunu.
Texty – eseje, které se díky své formě, postavené na individuálním stanovisku, pohybují mezi subjektivním pohledem a odbornou realitou.
Texty, které se pěkně čtou, v popisných částech lahodí duši a v obrazových i oku :-), ale hlavně jsou osobité, svými tématy dokážou oslovit, nabízejí prostor k zamyšlení.

Proto jsem si pana Cílka zařadila do jedné linie vedle Jana Kellera, Stanislava Komárka a Erazima Koháka, filozofů, ekologů, sociologů, ale především zajímavých osobností dívajících se podobným směrem :-).

Proto je pro mě pochopitelné určité znepokojení
... s jakým pan Cílek sleduje současné civilizační procesy, během kterých „získáváme mnoho nových dovedností, ale zároveň ztrácíme lyrický cit, jehož praktickou částí je třeba pěstování květin a teoretickou třeba čtení poezie“,
... nad tím, jak si učitelé stěžují, že je stále složitější dnešní znuděnou generaci něčím zaujmout,
... s jakým se pan Cílek dívá na současné návrhy řešení chronických ekonomických krizí, protože se domnívá, že řešení čistě za pomocí nových důmyslnějších a chytřejších ekonomických nástrojů, prostě nestačí.

Proto je pro mě pochopitelný i nadhled a mírný optimismus ukazující cestu
... jako směsici velice starých a velice nových postupů ... „těch starých, protože se za ta staletí či tisíciletí prostě osvědčily a těch nových, protože šetří čas a energii a umožňují nevídané věci, jako třeba v případě filtrování vody“,
... jak jít hlouběji, zajít ještě mnohem dál, hluboko do sféry kultury, protože je to právě kultura, která „je založená na způsobu, jak vnímáme svět“,
... a tedy, že dlouhodobě a udržitelně příznivá cesta nastane, až si budeme vědomi „podhoubí světa, tedy jeho vzájemné provázanosti, protože ekonomická krize pravděpodobně není o penězích, ale o nás samých. Má kulturní kořeny a odráží to, jak vidíme svět“,
... jak přestat „znásilňovat čas a pochopit to správné měřítko, ve kterém se dá žít a rychlost s jakou se toho dá dosáhnout“.

„Příliš vysoký strom se může vyvrátit, ale i žít chráněn jinými pralesními tvory.“

„Angličané milují mohutné libanonské cedry pro jejich schopnost žít dlouho a ve vichřicích času sílit pomalu, ale tento obdiv nepřenáší na rychle rostoucí a snadno se rozpadající topol. Jenže my žijeme spíš v době topolů než v době cedrů.“

1 09. června

hodnotím hlavně první polovinu knihy - o zahrádkách a zahrádkaření. Tato část je velmi povedená, vracela jsem se k jednotlivým kapitolám. Další části působí rozháraným dojmem, spíš jako kratší texty naskládané k sobě. První část knihy kvalitou výrazně převyšuje část druhou.

velice inspirativní čtení

2 14. ledna

Kniha mne svou první polovinou, kterou bych označila za myšlenkově ucelenější a přehlednější, nadchla. Cílkův usměvavý realismus nad obrazem světa rozpadajícího se na kusy byl přesně to, co jsem vnitřně už dlouho potřebovala slyšet, pro co jsem potřebovala podporu z vnějšku. To, co jsem si zde přečetla, pro mne bylo asi jako bych najednou viděla díky věcným, racionálním argumentům autora jasně to, co jsem už předtím tušila za zamlženým sklem vlastních úvah.
Zhruba za polovicí tok myšlenek trochu zvolní, několik stěžejních věcí se opakuje, ale troufám si tvrdit, že to tato kniha potřebuje, že kdyby pokračovala a končila v tom plném rozletu, neodkládala bych ji s takovým optimistickým výhledem do budoucna. Pomalejší tempo v závěru mne zbavil pocitu světového humanitárně-klimatologického armagedonu, který by možná jen zesílil, kdyby autor jen vršil fakta bez své moudré a laskavé interpretace.

1 06. ledna

Obtížné čtení a stejně tak obtížné hodnocení. Asi v polovině se cosi stalo a následný pel mel názorů na vše (a nic?) mě jen zmátl.

Výborné čtení , dost inspirativní a k zamyšlení.

1 06.11.2017

Pan Cílek je můj oblíbený autor, mám rád jeho přednášky a rozhovory pro rozhlas, hodně je poslouchám jako MP3. Mám už několik jeho knih, ale takhle pro mně byla zatím nejtěžší, její přečtení mi trvalo neobvykle dlouho. Jak už psali čtenáři přede mnou, je to asi tím širokým záběrem témat vměstnaných do poměrně malé knihy. Nicméně kniha je to pěkná a po kouskách si jí budu s chutí číst i v budoucnu. Navíc je to bod č. 19 čtenářské výzvy, darovaná kniha :-)

2 25.08.2017

S knihou jsem měl trochu problém. Zhruba v půlce jsem ji chtěl odložit, neboť se jaksi nedostávalo k tomu, k čemu mě navnadil její titul. První polovina je v podstatě soubor na esejů na téma: zahrádka, umění a cestování. Když v půlce knihy dojde autor k podstatě, rychle se informačně vyčerpá a následuje dojezd, který charakterizuje směsice názorů na různorodá témata včetně třeba fenoménu zombie... Obecně je mi autorův postoj a náhled na svět sympatický, ale tato kniha je takovým příliš široce rozkročeným slepencem vědeckých faktů, náhledů a názorů různé hloubky a kvality. Tak si skoro říkám, že Cílek je mnohem lepší řečník, sloupkař až esejista než autor mohutnějších literárních útvarů.

5 14.08.2017

Jedna z nejnovějších knih Václava Cílka je souborem esejů, které spojují témata krajiny a společnosti. Snad každý si klademe tu otázku, kterou má knížka v názvu a snažíme se na ni nalézt odpovědi na zemi, na nebi i sami v sobě. A Václav Cílek nám v tom hledání může pomoci. Píše o dějinách zahrad a zahrádek, o indiánské péči o půdu, o ledu v Arktidě, o svatyních v Athénách, erozi půdy v Afghánistánu, rozšířené fobii ze zombie, o antropocénu i o migraci. Kromě zajímavých a čtivých teorií a závěrů mě v knize potěšil způsob sestavení pramenů a zdrojů na konci. A nemohu opomenout dechberoucí ilustrace Kateřiny Piňosové, ty jsem si okamžitě zamilovala.
„Civilizace dojde svého konce jen v tom případě, že není schopna další tvořivosti a neumí si nalézt novou podobu. Úplný rozpad není možný ani proto, že společnost nikdy nebyla jednotná a zejména v Evropě existovala v řadě forem od trapistických klášterů až po kluby playboyů. Hlavní část establishmentu, která je provázaná se senzitivním základem smyslové kultury, odejde s ní, ale mnohé alternativní směry zůstanou změnami jen málo dotčené, anebo se dokonce nestíněny silovým vlivem centra dál rozvinou. To, co nepatří k potápějící se lodi, se s ní neutopí. Je nám dopřáno to zvláštní privilegium žít, myslet a konat v jednom z nejzvláštnějších období posledního tisíciletí. Nemůžeme jej zastavit, ale můžeme pochopit a tím zmírnit či rozložit tragické události přechodných období.“
A to je nakonec docela pozitivní zpráva, co říkáte?

05.06.2017

Pro mě těžké zklamání. Čekala jsem od ní úplně něco jiného. První část ještě relativně šla, ale poté jsem se s tím tak těžce prokousávala, že jsem to nakonec vzdala a to se mi stává opravdu výjimečně...

1 28.05.2017

Václav Cílek je jednou z mála veřejně známých osobností (v jeho případě se mi nějak příčí použít slovo "celebrita") našeho národa, které podle mne opravdu stojí za to poslouchat a číst. Autor v jedné ze závěrečných kapitolek knihy píše: "Zcela převládají knížky na téma, že to s námi blbě dopadne, ale většina děl klasické literatury je útěšná stejně jako barokní hudba nebo krajinomalba 19. století." A stejně tak útěšná a krásná je i tato kniha, která v sobě dokázala harmonicky skloubit pragmatické otázky a poezii. To vše doplněno fantastickými kresbami Kateřiny Piňosové. Mne osobně, jakožto nadšeného zahrádkáře, první část knihy nazvaná Res rustica bohemica, dostala do skutečně zvláštní nálady, jež byla směsicí nostalgie, smíření, harmonie a důvěry v přírodu. Celá kniha vyznívá nakonec přes mnohá varování a nastínění hrozeb, jimž budeme muset v budoucnu čelit, velmi optimisticky. Možná je to také tím, že přesně v duchu Sorokinovy proměny smyslové kultury v duchovní, kniha promlouvá spíše než ke konzumní a pudové přirozenosti člověka k jeho schopnosti přesáhnout vlastní přízemnost a titěrnost v poměru k Všehomíru :-)

2 13.05.2017

čtu po kouskách, jinak nelze. Po přečtení návratu k půdě jsme nakoupili plno bylinek, květinek a zeleniny. Počasí nám konečně umožnilo vše vysadit a máme plně obsazený voňavý balkon.

7 16.03.2017

Rušila mě roztříštěnost, široký záběr témat, nevyváženost hloubky a množství informací. Svými myšlenkami a informacemi mě autor dokázal zaujmout, bohužel ne po celou dobu čtení. Václav Cílek má svůj vyhraněný pohled na svět. Některé úvahy jsou inspirativní, jiné příliš idealistické a nereálné. Ovšem přírodozahrádkářský úvod je roztomilý. Krásný hold přírodě a zahrádkaření je napsaný tak, že čtenář zapomíná, že kromě kvetoucích stromů, voňavého domácího ovoce a chutné zeleniny existuje také havěť, která vám sežere část úrody, že neexistují jen nádherné květiny, ale také uporný plevel. Po přečtení první části je čtenáři jasné, že péče o zahradu a pěstování rostlin je jednou z nejhezčích a nejrozumnějších činností na světě. Hm..., což také je.

2 11.03.2017

I když knih na podobné téma je dnes více než dost (i od samotného autora), tato kniha my svým stylem a výběrem témat silně učarovala. Volím schválně tento termín, protože fakta je možné sehnat kdekoliv, ale vzájemná provázanost myšlenek a jejich forma je vyjímečná i mezi knihami pana Cílka.

01.03.2017

Výborná kniha k zamyšlení i k odpočinku. Chtěl bych mít přehled jako pan Cílek.

K vypůjčení této knihy mě vedl rozhovor s autorem knihy v Magazinu MF Dnes. Zde byl vlastně uveden snad stručný obsah autora této knihy. Po vypůjčení jsem se pustil do čtení knihy. Zaujal mě její rozsah. Je to zajímavé čtení, jistě s erudicí autora, který zde uložil svoje poznatky a budoucí vize. Avšak je nutné, aby čtenář byl na určité úrovni. To já, bohužel nejsem, tak jsem si vybral s knihy nejzajímavější kapitoly a to s hlavně s budoucí vizí autora k otázkám-Co se děje se světem?