koupit eknihy

Václav Cílek

česká, 1955koupit eknihy

Nahrávám...

Populární knihy

/ všechny knihy
Posvátná krajina: Eseje o místech, silách a dracíchVelká kniha o klimatu zemí Koruny českéCo se děje se světem?Nové počasíMrtvá kočka

Autor

Václav Cílek (*11. 5.1955 Brno-Židenice) je český geolog, klimatolog, spisovatel, filosof, překladatel taoistických a zenových textů a popularizátor vědy. Střední školu studoval také v Tanzanii, poté vystudoval hornickou průmyslovku v Příbrami a přírodovědeckou fakultu – obor geologie na Univ... celý životopis(zdroj: wikipedia.cz)

Komentáře (3)

Přidat komentář
kní
30.11.2016

List Václavu Cílkovi
(29.11.2016 Autor: MARTIN C. PUTNA Zdroj: Lidové noviny)

Milý Václave, známe se asi čtvrt století. Během toho čtvrtstoletí jsme se čas od času soukromě potkávali, ale také jsme se oba stali součástí veřejného prostoru této země, kterou oba tak vášnivě studujeme a milujeme. To proto Ti nyní píšu, a proto takto veřejně.
Vzpomínám, jak jsme ve třech, se Zdeňkem Neubauerem, který se nyní na nás dívá z věčnosti, pořádávali výlety za exegezí symboliky Karlova mostu či Karlštejna. Přiznávám, jak jsem Ti v dobrém záviděl, že díky své odbornosti můžeš vidět nejen krajinu, ale i "pod krajinu". Vyznávám, jak rád jsem čítával Tvé knihy, spojující odbornost, básnivou intuici a trochu pábitelství; Velkou knihu o klimatu zemí Koruny české otevírám pravidelně jako průvodkyni po toku roku. Přidávám, že jsem s potěšením zdědil jeden z Tvých knižních úkolů, totiž úkol doprovodit textem knihu fotografií Hany Rysové ze Svaté země.
Ve jménu toho všeho nemohu mlčet k tomu, do jaké společnosti ses přidal a komu svým dobrým jménem dodáváš důvěryhodnosti. Ano, žijeme v době zpochybňování donedávných jistot - v době "otřásání základů", jak to nazývá německý teolog Paul Tillich. Lidé, kteří se snaží jít pod povrch problémů - a vzdělanci jsou ti, jimž je kutání pod povrch profesní povinností (a Ty jsi geolog, Ty to činíš i doslova!) -, vědí, že neexistují žádná jednoduchá a rychlá řešení. Kdo tvrdí, že má jednoduchá a rychlá řešení - a že je má on sám - , je blázen nebo podvodník. A Ty ses přidal k partě, která právě toto tvrdí - ba, která si dala do názvu, že jen dvacet procent nápadů je k něčemu: těch jejich nápadů. "My máme pětinu správných nápadů!" - To není věta moudrých lidí. To je jen a jen marketing. To je věta stejné hodnoty, jako "My máme pětkrát lepší prací prášek!".
Co hůř: Tato parta se donedávna zaklínala, že jí jde o myšlenky, ne o politiku. Nyní konečně vystoupila veřejně s tím, o čem si vrabci na střeše cvrlikali - že jí jde o politiku, a to o politiku bohatě polstrovanou penězi. Mimo jiné ruskými penězi (Petr Šmída, Alfa Bank Moskva). Parta, nyní strana, hlásá, že chce hájit národní zájmy - což chce provést vytržením této země z evropských souvislostí a její izolací, což neznamená nic jiného než návrat do ruské mocenské sféry. Parta, nyní strana, hlásá, že chce hájit prosté lidi proti elitám, a staví do kamer jednak bankéře, jednak akademické podnikatele, usvědčené plagiátory, miláčky proruských médií, ometálované Zemanem. Parta, nyní strana, hlásá, že má realistická řešení - ale má jen a jen populistické kecy. Ano, populistické kecy nyní v dalších a dalších zemích vyhrávají volby. Ale moudrému muži nemá jít o vyhrané volby, nýbrž o pravdu.
Milý Václave, není to jen moje lítost a moje starost. Je to lítost a starost mnoha společných přátel - nad tím, kam a s kým ses to postavil. Prosím, vrať se!

horkosladka
25.10.2016

Renesanční člověk.

Lector
26.02.2013

V. Cílek má dvě tváře: tvář vědce, geologa a klimatologa (ta je veřejnosti asi nejznámější) a tvář literáta a filozofa (ta je patrná v jeho knihách vydávaných v nakladatelství Dokořán). Musím říci, že mi je bližší ta první. Líbí se mi jeho odhalování zdánlivě nesouvisejících souvislostí. Líbí se mi, že V. Cílek se nebojí opustit český "píseček" a komentovat jevy globálního rázu. Je to projev exaktního a analytického myšlení.
Čas od času sáhnu po jeho knihách, protože "mám chuť" zaobírat se i tou druhou tváří. Mám rád jeho úvahy o krajině a jejím vlivu na člověka a vlivu člověka na krajinu. Musím ale na druhou stranu přiznat, že některé úvahy mi jdou tak nějak proti srsti a musím si od textu odpočinout. Někdy mám pocit, že je to jen takové rychlé (a povrchní) střídání myšlenek a nejsem tu erupci schopen pojmout. Připomíná mi to Cimrmana, který je přirovnáván k sopce, která "svoji erupcí zasypala sama sebe". Tohoto pocitu nabývám zvláště při jeho "exkurzích" do krajiny, kdy popuští uzdu své poetice (která ne vždy rezonuje s mým očekáváním). Rozhodně převažuje pocit harmonie, nu a čas od času a sem tam zazní nějaká disonance (psychologové by možná řekli, že je to kognitivní disonance).