Václav Cílek

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1955

Nová kniha

Kudy plyne Vltava

Kudy plyne Vltava - Václav Cílek

Kniha představuje zatím nejobsáhlejší přírodovědnou monografii naší národní řeky a nechybí v ní ani kapitoly věnované dějinám. Vltava je lemovaná desítkami význ... detail knihy

Populární knihy

/ všech 87 knih
Kolaps a regenerace: Cesty civilizací a kultur
Kolaps a regenerace: Cesty civilizací a kultur
Ruka noci podaná – Základy rodinné a krizové připravenosti
Ruka noci podaná – Základy rodinné a krizové připravenosti
Česko na křižovatce
Česko na křižovatce
Krajiny vnitřní a vnější
Krajiny vnitřní a vnější

Nové komentáře u autorových knih

Krajiny vnitřní a vnější Krajiny vnitřní a vnější

„Pokud se orientujete v horninách a zajímají vás, kniha je pro vás přímo stvořená. Já jsem její velkou část tápal a nedokázal ocenit vyprávěný příběh. Moc se mi líbí autorův přístup nejen ke krajině, ale i k životu a jeho hledání spojitostí mezi krajinou a například krásnou literaturou. Nejvíc se mi líbila závěrečná kapitola, některá popisovaná místa musím navštívit a vidět na vlastní oči :)“... celý text
— pepap

Poutník časem chaosu Poutník časem chaosu

„Některé odpovědi na první dojem působí, že si Václav Cílek odporuje. Ale čtenář si pak většinou uvědomí, že jde v dané chvíli o to, na který aspekt problému se V. Cílek v odpovědi soustředí. Prostě většina problémů je komplikovaná a má vícero příčin a pokusy o jejich řešení vyžadují simultánní činnosti na vícero "frontách". Konkrétní odpovědi se ovšem musí v danou chvíli soustředit na jeden aspekt řešeného problému. Kniha pak působí místy trochu ¨rozháraně", což je podle mně "daní" za to, že byla zvolena forma rozhovoru, kdy není po rozboru jednotlivých aspektů problému provedena syntéza a nejsou formulovány komplexní závěry. Přesto se jedná o podnětnou knihu.“... celý text
— sarkafarka1900

Věci, které září Věci, které září

„Je to takové... typicky cílkovské. Parnasistní nafouklá bublina, obalené do lákavé skořápky. Cílek chytá příliš mnoho zajíců, ale ti mu proklouzávají mezi prsty. Klouže po povrchu zajímavých/senzačních/záhadných témat, ale místo, aby napomohl k jejich objasnění nebo přiblížení k současnému odbornému náhledu na tato témata, jen podporuje onu vyprázdněnou záhadnost, podobně jako autoři céčkové úrovně. Například u panonských valů zcela ignoruje, že části vznikaly v různých dobách, plete páté přes deváté, mluví o Slovanech a najednou je skokem v dobách, kdy na území dnešniho Slovenska ještě žádní Slované nebyli. Vůbec nevysvětlí, že Andrej Kmeť, podobně jako u nás třeba Václav Krolmus, měl ma slovenské dějiny velmi idealizovaný pohled plný romantiky, kde prim hrála národní hrdost a obdiv k skvělé minulosti před fakty a vědeckým přístupem (Cílek celkově rád odkazuje na prastaré autory, jejichž náhled na problém je víc nadšenecký než vědecký, plný národnostního cítění a tehdejšího "budovatelského zápalu", důsledně zapomíná zmiňovat, že jsou tito autoři již považováni za překonané a jejich myšlenky byly dávno vyvrácené). Při zmínkách o Nibelunzích a slovech o tom, jak se i ve Skandinávii vyprávělo o Attilovi, se mi protáčely panenky. Splácat dohromaty Huna Attilu a Atlího z Eddy (který je v tomto případě bratrem Brynhildy) je nad mé chápání. Myslím, že daleko užitečnější by bylo přečíst si jak středověký epos Píseň o Nibelunzích i Eddu Snorriho Sturlusona. Pak by snad Cílkovi došlo, jak zkresluje a motá páté přes deváté. Sitno a Blaník rozhodně nejsou jediné hory, kde mají čekat bájní rytíři na pravý okamžik. Podobné pověsti bývají spojovány i s Karlem Velikým, Artušem, Fridrichem Barbarossou a dalšími. Ohledně prvotřídního umění, které bylo dle Cílka ve středověku přístupné i nejprostším, bych doporučila podívat se na to trochu hlouběji. Mnohé kostelíky, které se nalézají v (z dnešního pohledu) malých vesničkách, mohly být ve středověku poměrně významnými centry, třeba tudy vedla nějaká důležitá komunikace nebo místo patřilo do sféry nějaké významné osobnosti nebo rodu, nejde tedy o výskyt prvotřídního umění na bezvýznameném místě, ale o změnu významnosti dané lokality. Kapitoly na téma Bílek a Mucha by také potřebovaly poněkud zkorigovat. Všimněte si, jak Cílek neustále zdůrazňuje otisk theosofie, antroposofie, rosenkrusiánství, mystiky a pařížského pobytu ve Slovanské epopeji, ale sotva zmíní, že možná ještě větší vliv měla Muchova cesta do Ameriky. Pařížský pobyt měl dle autora zásadní vliv na to, že se epopej stala kosmopilitním uměleckým dílem. Já bych spíš řekla, že na jejím vzniku a podobě se daleko víc podílely ideály a především peníze jednoho amerického milovníka Slovnastva. O tom, že epopej financoval majetný slovanofil Charles Crane padne v knize jen poměrně letmá zmínka, kolem této postavy Cílek chodí po špičkách a píše o ní kde co všechno, jen ne ve spojitosti s epopejí, asi by si někdo mohl všimnout, že na bankovkách a na obraze, znázorňující personifikaci Slovanstva není nikdo jiný než Craneova dcera, Američkanka Josephine Bradleyová - ale copak by to dnes ještě někoho pobuřovalo nebo znechutilo? Myslím, že ne, tak proč o tom mlčet? Cílek navíc tvrdí, že epopej nesouvisí zas až tak moc s dobovou politikou, protože přece byla namalována až po vzniku Československa. Nikoli, polovina obrazů vznikla před rokem 1919, navíc, i nově vzniklé státy (nebo spíš právě ty) přece potřebují jakousi ideovou oporu, takže ona malá míra politizovanosti je spíš autorovým přáním. Mylně se dnes domníváme, že secese je umění pro umění, umění, kde jde především o krásu, hravost, pohádkovost, fantastično, ale zcela opomíjíme neméně zajímavou stránku secese, a tou je její silná ideová či politická náplň, více viz kniha "Vytváření národních identit..." od Anne-Marie Thiessové.“... celý text
— Sisssi

Kniha o klimatu zemí Koruny české Kniha o klimatu zemí Koruny české

„Knihu jsem nakonec nedočetla, hlavně asi proto, že jsem se nedokázala plně soustředit na tu záplavu faktů, odborných termínů a na mě složitě podaných informací. Odnáším si nicméně dojem velkého díla s ohromným množstvím faktů, postaveného z velké části na mravenčí a systematické práci. Klima je podmíněno spoustou faktorů a jejich vzájemných interakcí, které člověk běžně nedokáže pojmout, uvědomit si a vstřebat. Teplota oceánů, větry, sluneční aktivita, vše je úzce propojené. Osobně si myslím, že člověk klima ovlivňuje, už jen proto, že nás je moc a technicky (chemicky) zasahujeme do všeho. Naděje, že nás spasí Green Deal je ovšem jedna velká iluze (především je to politické téma, tedy zápas o zdroje, vliv a moc), která nejspíš ještě prohloubí dnešní klimatické a ekologické problémy. To, co bychom pro "záchranu" planety měli dělat - citlivě přistupovat k půdě, lesům, zastavit lidskou rozpínavost a ziskuchtivost - není totiž tak pohodlné, a tudíž je účinné řešení (či naděje na něj) stále někde v nedohlednu.“... celý text
— Scarefish

Cestami zelených mužů Cestami zelených mužů

„Tak tohle jsem příliš nepochopila. Když kniha vyšla poprvé, bylo to oprávněná první vlaštovka, protože k tématu zeleného muže u nás do té doby nic moc nebylo. Ale uplynulo 13 let a naše vědění se posunulo dál. Není mi jasné, proč byla kniha vydána znovu, když nebyly v textu provedeny žádné změny v souladu s pokračujícím bádáním na toto velezajímavé téma. Jediný, kdo v novém vydání zveřejnil úpně jiné povídání, byl Matouš Jaluška, nejsem si však jistá, zda nám jeho nový text pomáhá proniknout k zelenému muži blíž. Drobné změny můžeme zaznament i v úvodní Cílkově kapitole, ale bohužel se od zeleného muže spíše vzdaluje, než by se mu přibližoval. Jak jinak si vysvětlit vyškrtnutí pasáží o Baradě a Gerase (vyobrazení mozaiky z Gerasy tak nedává v textu nového vydání příliš smysl), které se v 1. vydání alespoň snažilo odhalit nějaké předevropské kořeny či inspirační zdroje zeleného muže. Místo toho nám Cílek předkládá povídání o karbonském lese, které nemá s kulturním fenoménem do kamene tesané olistěné hlavy vůbec co do činění (lidsky samozřejmě chápu, že Cílek jako přírodovědec k vytváření podobných oslích můstků inklinuje, ale z vědeckého hlediska je to prostě nesmysl, když zvážíte, že v té době neexistoval nejen člověk, ale ještě ani savci jako takoví). Původní úprava (včetně obálky) mi připadala hezčí, elegantnější, navíc o zeleném muži z Norwiche, který je na obálce nového vydání, se v textu snad ani nemluví. V obrazové příloze se sice objevila pozvánka na korunovaci Karla III., není však nijak okomentovaná, což je škoda, protože pozvánka se zeleným mužem vyvolala v západních akademických kruzích poměrně ostrou, avšak podnětnou debatu. V dubnu 2023 o ní referoval Jiří Dynda v časopisu Religio (článek "Zelený muž krále Karla III." je dohledatelný na internetu). Je to jen můj dojem, nebo se autoři opravdu v zájmu zachování záhadnosti a tajemnosti tématu cíleně vyhýbají textům, v kterých "přihořívá" a záměrně odvádí naši pozornost do končin, kde je "samá voda"? Cílek se v této i v několika svých dalších knihách vyznává ze své lásky a celoživotní fascinace zeleným mužem (Makom, Krajiny vnitřní a vnější, Posvátná krajina,...), často se však pouští na tenký led. Například jeho fabulování o cypřiši, do něhož se pouští na stanách 22-26 je poněkud mimo, o této symbolice si můžeme přečíst více například v textu Aleše Mudry: K branám ráje a Jeruzaléma. Významy reliéfu na portálu klášterního kostela v Plasích v časopise Umění, roč. 68, č. 4 (2020), s. 350-364). Autorka jednoho z příspěvků, Michaela Ottová, se tematikou zelenéh muže zabývala i ve svých dalších textech, z nichž většina není v novém vydání této knihy vůbec zmíněna. Přitom jde o texty k zeleným muřům v českém prostředí zcela zásadní (kniha "Pod ochranou Krista Spasitele a svaté Barbory", článek "Na hranicích posvátného prostoru. Zelený muž v presbytáři kostela sv. Matěje v Horšicích", Pod Zelenou Horou, 14(26), č. 4, 2011, s. 6-9;) Divím se, že nebyli přizváni takové osobnosti, jako je třeba Aleš Mudra nebo Jiří Kroupa. Na závěr - zcela zásadní text poslední doby, bohužel jen v angličtině, představuje stať Ronalda Huttona "The Green Man" (najdete v časopise Journal for the Study of Religion, Nature & Culture. 2023, Vol. 17 Issue 2 - celé číslo vzniklo právě v souvislosti s diskusí, rozpoutanou korunovační pozvánkou Karla III.), kde jsou shrnuty a vysvětleny největší mýty a také vývoj fenoménu zeleného muže. Je tam vyvrácena spojitost s Jackem in the Green, Zeleným rytířem i Chidrem (čímž ztrácí na relevanci třeba kapitola Jakuba Hlaváčka). Jak napsala Mercia MacDermottová, hledači zeleného muže mají mít otevřenou mysl a být vnímaví i vůči zdánlivě nepravděpodobným stopám.“... celý text
— Sisssi

Přejít na knížky autora