sarkafarka1900 sarkafarka1900 komentáře u knih

☰ menu

Pán hory Pán hory Anders de la Motte

Chybělo málo a bylo by to z mé strany za plných 100 %. Problémem z mého pohledu byla jedna nekonzistence z hlediska "nastavení" příběhu a charakteru a schopností jednotlivých postav. Z tohoto hlediska je nesmysl, že hlavní hrdinka nereaguje na své sledování podezřelým automobilem tím, že se vydá opět na místo, kde ten automobil viděla zaparkovaný a také nepověří svou kolegyni prohledáním policejní databáze, jestli někdo z podezřelých podobný automobil nevlastní. Ano, i sebeschopnější vyšetřovatelé dělají chyby, ale pak by zapracování tohoto bodu zápletky pro zachování vnitřní konzistence mělo vypadat jinak. Také ta zápletka s modelem domku není úplně uvěřitelná. Já vím, z hlediska celé knihy to je jen pár odstavců, ale mně se to po zbytek četby knihy pořád "vracelo".

27.04.2024 4 z 5


Stručné dějiny stvoření: Věda a hledání počátku života Stručné dějiny stvoření: Věda a hledání počátku života Bill Mesler

V podstatě nemám co dodat ke komentářům od Adam84, los a Jelitovna :-). Prostě skvělá knížka. Ještě bych pozitivně okomentoval, jak kniha poučně na historických událostech ukazuje, jak se hodnocení vědeckých hypotéz může opakovaně kyvadlově měnit od nekritického přijmutí po nekritické odmítnutí a zase nazpět. A také že vědci jsou "pouze" lidi s kladnými ale i zápornými vlastnostmi a že mimo jiné dosti často "světská sláva polní tráva".

20.04.2024 5 z 5


Lovec králíků Lovec králíků Lars Kepler

(SPOILER) První část knihy hodně zaujala. Ale pak se to zhoršovalo. Posledních sto stran děje na lovu sobů už bylo jasné co se bude dít a text byl absolutně bez napětí a rozhodně to nemůže zachránit to, že se bude popisovat, jak jedné oběti je useknutá ruka, druhé ustřelená noha a třetí má za sebou "vlečku" krve, když padá z útesu. To jsem si už jen odškrtával ze svého seznamu předpovědi, že na lovu sobů budou tři mrtvé oběti vraha + vrah sám a jeden zraněný, který přežije a jeden nezraněný. Z výše uvedeného také plyne, že kniha obsahuje samoúčelné pasáže popisu násilí a nechutností, naštěstí na rozdíl od Nesbo nejsou moc dlouhé. Také prokreslení postav nic moc a někdy si popis charakteru dané postavy v různých částech když ne přímo odporuje, tak minimálně není jasné, proč najednou postava koná nebo myslí tak jak to je v dané chvíli, když to vůbec nesedí na její dřívější popis. A ani posléze to není osvětleno. Např. vrah má narkolepsii, a chvílemi je líčeno, jak ji často nezvládá a jak se to zhoršuje při nervovém vypětí, a pak jsou přitom v knize dlouhé pasáže, kdy ho to vůbec nelimituje a to ani ve chvíli, kdy nejdou věci podle jeho plánu. Není vůbec jasné, proč autor vůbec tu narkolepsii do knihy zahrnul, protože nehraje z hlediska děje vůbec žádnou roli s výjimkou toho, že se vrah netrefí nožem kam chtěl, ale to se mohlo vyřešit např. nějakým zábleskem a nebo svedeno na náhlou vzpomínku z traumatu, kterým vrah také trpí. Taky líčení toho, jak policejní psycholožka najednou dělá "blbosti" na zaplivaném WC na benzínce je "na palici", i když tam je alespoň náznak vylíčení pohnutek po cca 200 stranách. Rovněž to, jak Joonu nechá absolutně klidným a lhostejným to, že ve věznici zabijou jeho spoluvězně-ochránce nejde dohromady s tím, jak je Joona líčen ve zbytku knihy. Působí také divně, že ve chvíli, kdy se ukáže, že hypotéza o terorismu se ukáže chybnou, tak se k některým postavám a dějům z této dějové linky autor už vůbec nevrací, i když tam zahynulo cca 5 elitních policistů/vojáků ze zásahové jednotky, byl ztracen jeden vrtulník a o ruku přišel voják, u kterého nejdříve vypadá, že k němu Joona má bližší vztah, protože ho znal už jako dítě. A ta nevinná svědkyně vraždy ministra je vězněná v ústředí tajné policie snad ještě teď. A jak zaznělo i v jiných komentářích, ten závěr s tím bezrukým torzem těla (?) je úplně nesmysl i když se vezme do úvahy, že to možná má uvozovat další díl série. Na to je to ale málo konkrétní a hlavně je to z hlediska této knihy takový přílepek. Autor zřejmě trpí úchylkou na amputované končetiny...... První část poctivé 4 hvězdičky, ke konci v podstatě odpad.

04.04.2024 2 z 5


Dívka ve vlaku Dívka ve vlaku Paula Hawkins

Přečetl jsem 70 stran a stačilo. To je červená knihovna o nesnesitelné alkoholičce, nesnesitelné nymfomance a ještě třetí ženě, o které už radši nechci nic vědět. Líčení toho, že jedna z nich se stala nezvěstnou, jsem bral jako čtenářovo vysvobození a knihu jsem odložil. Ve spojení s touto knihou by se páter Koniáš snadno stal kladnou postavou.

27.03.2024 odpad!


Manželé odvedle Manželé odvedle Shari Lapena

Kniha sice obsahovala čtivé a napínavé pasáže z hlediska líčení děje, na druhou stranu, jak tady zaznívá v komentářích, jiné pasáže byly plytké, taková "vata", kdy jsem si říkal, už aby byl konec knihy. Také k postavám si člověk nemá důvod vytvořit nějaký bližší vztah, jsou buď takové unylé nebo jejich vylíčení autorkou je odbyté. Konec knihy je po zdánlivém relativním happy endu skutečně nečekaný, ale připadal mi takový samoúčelný. Rovněž se připojuji k názorům, že text, co se týká podoby vět, volby slov a slohu, je mírně řečeno nepropracovaný. Je otázkou, jestli to je problém už autorky, nebo překladatelky nebo se na tom podílely obě. S přimhouřením oka 2,5 hvězdičky

24.03.2024 2 z 5


Deset mrtvých komiků Deset mrtvých komiků Fred Van Lente

Jak uvedeno v některých komentářích, začátek knihy je náročnější na pozornost, aby si čtenář srovnal, kdo je kdo. Ale mně to vyhovovalo, bavilo mě mj. "promítat" si text děje knihy na plánku budovy a ostrova na předsádce. Kniha i proto má svým způsobem komiksový charakter. Projevuje se to také tím, že postavy působí odosobněně, takže alespoň já jsem si k žádné postavě neudělal bližší vztah. O to víc jsem se mohl soustředit na vlastní zápletku, sledování toho, kdo je kde v daný čas a tvorbu hypotéz o tom, kdo je pachatel, kdo bude další obětí apod. Pokud člověk čte pozorně, zásadní věci ohledně totožnosti pachatele a principu zápletky odhalí ke konci první poloviny knihy, ale i pak kniha drží čtenářovu pozornost.

16.03.2024 4 z 5


Co je život? Co je život? Addy Pross

Kniha je dokladem toho (myšleno pozitivně), že méně někdy znamená více. Autor se nevyžívá v explozi rádoby efektních a/nebo nesrozumitelných hypotéz, ale poctivě přibližuje problematiku od "Adama" a mj. se poctivě soustředí na formulaci jednoznačného, bezrozporného a přitom jednoduchého popisu výchozího stavu poznání a teprve následně na popis dynamické podstaty života a vztahu mezi chemií a biologií, i zde co nejjednodušeji ale bezrozporně. Autor má logickými fakty podpořené své tvrzení, že biologie je odnoží chemie. Ale zároveň smysluplně tvrdí, že to je specifická podmnožina chemie se svými vlastními zákonitostmi vyplývajícími z komplexnosti živých systémů. Líbí se mi, jak autor odmítá čistě holistický přístup k problémům a životu v jeho fundamentalistické podobě (tzn. názor, že složité skutečnosti včetně života nejsou už z jejich podstaty vysvětlitelné na základě vlastností jednotlivých částí systému) a přesvědčivě zdůvodňuje, že komplexnost života je redukcionistickým přístupem (tedy rozborem jednotlivých částí systému) v principu vysvětlitelná ("pouze" nejsou ještě známy všechny interakce mezi jednotlivými částmi). Autor ukazuje, jak i na vědecké úrovni se dost často uplatňuje slepá víra ve svůj názor, kdy někteří vědci nejsou schopni vírou nezasaženého rozboru problému pouze na základě objektivních faktů. Teprve když je vědec tohoto schopen, měl by se zabývat studiem jakékoliv vědecké hypotézy (třeba i toho holismu) s tím, že musí být stále připraven na to, že se může objevit poznatek, který jeho hypotézu "smete" ze stolu. Škoda že zhruba poslední čtvrtina knihy je už jen opakování toho, co bylo řečeno v předchozích kapitolách.

06.03.2024 4 z 5


Řád času Řád času Carlo Rovelli

Mé celkové hodnocení se od cca třetiny knihy s každou přečtenou stránkou snižovalo. V první části je rozhodně několik pasáží s podnětnými názory, ale to samo o sobě nestačí. Jedním z hlavních problémů knihy je, že jednotlivé pasáže jsou nakupeny bez vzájemného konzistentního propojení, dokonce si některé navzájem odporují. Autor správně upozorňuje, že je třeba jednoznačně nadefinovat vědecké pojmy, popis výchozí situace a přístup k řešení a že dost rozporů v diskusi problematiky času plyne čistě z jazykových nejednoznačností a rozdílných chápání významů slov jednotlivými lidmi. Ovšem toto konstatování mu nebrání nejdříve hovořit o vlastnostech času a za pár stránek bulvárně konstatovat, že čas je mrtvý (cituji, "Svět je bez času"). To by měl být v tu chvíli logický konec knihy. Ovšem za pár stran autor opět "vesele" mluví o problematice času. Podle mého názoru jsou také nesmyslné obrázky na stranách 16, 39, 71 a 78 českého překladu, které odpovídají tomu, že člověk by zestárl rychleji tam, kde je tvrzeno, že má "více času" (např. v objektech pohybujících se téměř rychlostí světla). Navíc, jak zaznělo i v předchozích názorech čtenářů, zhruba poslední třetina knihy nemá s počáteční problematikou knihy skoro nic společného. Dle mého názoru je tato poslední část chaotické sebestředné plkání o ničem, jako by autora už nebavilo se tématem zabývat a psal náhodně slova, co ho napadla. U překladu je tedy otázka, do jaké míry je hrozný už originál a do jaké míry to zazdil překlad. Dle mého názoru je to ale z velké části problém originální verze.
Takže na začátku knihy jsem si říkal, že to bude na čtyři nebo pět hvězdiček, po přečtení knihy, že se budu rozhodovat mezi jednou a dvěma a teď, když jsem si utřídil myšlenky při psaní komentáře se rozhoduji mezi "odpadem" a jednou hvězdičkou....

17.02.2024 1 z 5


Drak spí Drak spí Michaela Klevisová

(SPOILER) 95 % knihy na 5 hvězdiček, poutavě napsáno, a zároveň skoro vše konzistentně a logicky bezrozporně. Proto škoda, že holínky jsou nesmyslně velikosti 41, kterou by na sebe zřejmě nikdo z dotyčných nenavlékl. Přitom stačilo, aby to bylo 43 nebo 44, a může to být téměř kdokoli, zvlášť když je v textu zmíněno, že si lidé často pořizují větší čísla kvůli tlustým ponožkám apod. Také popis událostí a úvah (hlavně jedné osoby) souvisejících se šlápotou, kterou holínka zanechala, je nekonzistentní s tím, jak jsou jinak fakta a úvahy osob v knize popisovány. Pokud autorka nechtěla být explicitní, aby to neukázalo příliš jednoznačně na vraha, chtělo to přesto text v příslušných pasážích formulovat jinak.

04.02.2024 3 z 5


Jarní oběť Jarní oběť Anders de la Motte

(SPOILER) Zhruba 80 % knihy na 5 hvězdiček, ale jako u některých jiných autorových knih je to všechno pokaženo nepovedeným závěrem. Chtělo by to zřejmě nakladatele, který dokáže před vydáním knihy odhalit nelogičnosti a autora následně donutit k přepracování některých pasáží textu. Aby patolog v roce 1986 tvrdil, že se jedná o hlavu rozbitou kamenem, když se ve skutečnosti jedná o hlavu rozkopnutou kopytem okovaného koně, který se pohyboval na místě činu, to celou kniho "totálně" shodilo. Také popis chování a jednání Arneho, Huberta, Pera a částečně Ingrid a Katrin v závěru knihy je nevěrohodný a působí to, jako by autor potřeboval dovést knihu co nejrychleji ke konci. Přitom jak uvádím výše, až do závěru se jednalo o skvělou knihu. I jednání hlavní hrdinky bylo na rozdíl od Zimního ohně věrohodné. Dokonce mi na rozdíl od Zimního ohně ani nevadilo, že se opět jako v předchozích "knihách ročních období" jedná o příběh vycházející z tragédie skupiny mladých lidí/dětí.

21.01.2024 3 z 5


Zimní oheň Zimní oheň Anders de la Motte

(SPOILER) Moc se mi kniha jako celek nelíbila. Částečně jsem si za to asi mohl sám, četl jsem knihu bezprostředně po skvělém Podzimním případu od stejného autora. Kniha je založena na stejné zápletce ve smyslu kostlivci ve skříni po tragické akci teenagerů a tady je to zpracováno znatelně hůře. Např. je nevěrohodně podáno, jak se z hlavní hrdinky, která je kvůli přestálým událostem uzlíčkem nervů, se přes přibývající šoky a nenadálé tragické zvraty stává neohrožená "vyšetřovatelka" (uvozovky proto, že není policistka), div ne ve stylu Jamese Bonda. I kvůli tomuto mě zhruba první polovina knihy nechávala v klidu (dalším důvodem pro mě byla např. nesympatická oběť, ale to je subjektivní). Na druhou stranu je pravda, že pokud dojmy z první části knihy čtenář hodí za hlavu, tak popis děje odehrávajícího se zhruba ve třetí čtvrtině knihy je strhující. Ovšem závěr knihy ve smyslu "já nejsem tvoje dcera, já jsem tvůj dědeček" je velký úlet. Hlavně to, že hlavní hrdinka, která je v rozpoznávání identit učiněný Sherlock Holmes a má na tom založeno své podnikání, nerozezná při téměř každodenním kontaktu skutečnou identitu osoby, s kterou byla v minulosti v intenzivní kontaktu. A přitom stárnoucí oběť skutečnou identitu pachatelky rozpozná po mnoha letech hned "na první dobrou" při letmém kontaktu. Kdyby to bylo alespoň na základě prořeknutí (jako to bylo nakonec u hlavní hrdinky), ale tak to nebylo, vůbec nebylo jasné, na základě čeho oběť skutečnou identitu pachatelky rozpoznala.

20.01.2024 2 z 5


Podzimní případ Podzimní případ Anders de la Motte

Na rozdíl od autorova Konce léta ucelený, napínavý, vnitřně konzistentní příběh se "správnou" atmosférou. Na jednu stranu "temný" a smutný, na druhou stranu ale vůbec ne bezútěšný. Postavy uvěřitelně různorodé. Kniha mi dost připomínala styl Agathy Christie (myšleno positivně).

14.01.2024 5 z 5


Konec léta Konec léta Anders de la Motte

Příběh nedrží pohromadě. Například jednání některých postav v první části knihy nekoresponduje s tím, jak se chovají v druhé části knihy. Navíc všechny postavy jsou v první polovině knihy nesympatické a to včetně policisty kradoucího cukr v restauracích (já vím, to je subjektivní, ale píši své hodnocení :-)). Přitom autor ucelený napínavý příběh s různorodými postavami napsat umí, viz jeho Podzimní případ.

14.01.2024 2 z 5


Husité na Žižkově: Pomíjivá paměť pražské periferie Husité na Žižkově: Pomíjivá paměť pražské periferie Petr Čornej

Kniha mě rozhodně zaujala. Některé pasáže nejsou primárně ani tak o historii Žižkova, ale dá se říci, že se jedná z velké části o pražský uličník, kde jsou představovány osoby, podle kterých byly ulice pojmenovány, a také je zde popsáno přejmenovávání ulic v jednotlivých časových etapách národních dějin (takže je vlastně připomínána historie celého státu, jak se odrazila ve změnách názvů ulic). Ale nakonec mi to vůbec nevadilo. Podle mě je ovšem pro výrazně kladné hodnocení čtenářem nutné, aby se člověk na Žižkově orientoval (což je můj případ). Obávám se, že čtenář neznající Žižkov, se bude v některých částech textu ztrácet. Ale tak působí valná část vlastivědných publikací. Pro čtenáře neznalé Žižkova by pomohlo vyhrát si více s mapovými přílohami, kdy vedle reprodukcí hlavně těch nejstarších tisků by pomohlo vytvořit k tomu i plánky, kde bude vše čitelné a bude to případně propojeno s přímým porovnáním se současným stavem.

07.01.2024 4 z 5


Jan Lucemburský - Otec slavného syna Jan Lucemburský - Otec slavného syna Lenka Bobková

Četl jsem bezprostředně po přečtení knihy Jan Lucemburský od Wojciecha Iwańczaka. Polský autor dělil knihu na tematické kapitoly, Lenka Bobková spíše časově, hlavně první část knihy. Kombinace těchto přístupů přispěla k hlubšímu poznání osoby Jana Lucemburského. Dokonce bych býval přivítal, aby kniha od Lenky Bobkové byla chronologicky řazena ještě důsledněji, aby se čtenář ještě více vcítil do toho, co musel Jan Lucemburský řešit souběžně v určitých údobích svého života. Ale je pravda, že pokud by čtenář četl tuto knihu bez přečtení knihy polského autora, bylo by čistě chronologické řazení knihy obtížnější na vnímání obsahu knihy a pochopení osobnosti Jana Lucemburského. Trochu mě překvapilo, že i když je kniha Lenky Bobkové daleko obsáhlejší co se týká počtu stran v porovnání s knihou polského autora, o mnoho více zcela nových informací nepřináší. Ale to je asi dáno tím, co je v archívech k nalezení. A popis stejných událostí jinými slovy je pro čtenáře také zajímavý.

23.12.2023 4 z 5


Lichožrouti se vracejí Lichožrouti se vracejí Pavel Šrut

Jakou u prvního dílu, byl jsem "nucen" poslouchat, když manželka četla tuto knihu synovi. I zde za mě nesmyslná, nudná, svým způsobem nechutná kniha (včetně ilustrací). Omlouvám se za expresivní vyjádření, je to subjektivní hodnocení, ale nemohu si pomoci.

21.11.2023 odpad!


Lichožrouti Lichožrouti Pavel Šrut

Poslouchal jsem, když manželka četla tuto knihu synovi. Za mě nesmyslná, nudná, svým způsobem nechutná kniha (včetně ilustrací). Omlouvám se za expresivní vyjádření, je to subjektivní hodnocení, ale nemohu si pomoci.

21.11.2023 odpad!


Jan Lucemburský Jan Lucemburský Wojciech Iwańczak

Ucelený a docela čtivý životopis Jana Lucemburského. Souhlasím s tessa.mik, že členění na tematické kapitoly je v daném zpracování plus. Nejvíce mi vadil nejasný popis volby krále Svaté říše římské po smrti Jindřicha VII. Je konstatován všeobecně známý fakt, že kurfiřtů bylo sedm. Autor popisuje, že nejdříve proti sobě stáli Jan Lucemburský a Fridrich I. a je řečeno, že Jan Lucemburský měl tři hlasy (včetně svého), Fridrich dva hlasy, ale o zbylých dvou kurfiřtech není v této situaci ani slovo. Pak se děj posune a Jan Lucemburský se kandidatury vzdal ve prospěch Ludvíka IV. Bavora. A autor píše, že Ludvík Bavor měl podporu pěti kurfiřtů (strana 53). To by mělo znamenat, že na Fridricha I. zbývají dva hlasy a Ludvík Bavor tedy výrazně vyhrává. Ale Fridrich prý má proti pěti hlasům čtyři hlasy. To znamená, že ze sedmi kurfiřtských hlasů je najednou devět a přitom to není nijak objasněno. Čtenář se může mj. dohadovat, že Jindřich Korutanský se tam najednou objevil proto, že nechtěl přijmout své sesazení z pozice českého krále, ale vůbec to není rozebráno (např. byl to tedy reálný kurfiřtský hlas ?). A i tak by měl být poměr hlasů 5:4 a vyhrát tedy Ludvík. Přitom skoro celou knihu jsou děje líčeny tak, že jsou dva rovnocenní králové Ludvík a Fridrich. Vzhledem k tomu, že činy Jana Lucemburského jsou úzce spojeny s ději ve Svaté říši římské, je dost často obtížné se zorientovat v jeho vztazích k Říši, když není srozumitelně vysvětlena situace ohledně říšských panovníků.

03.11.2023 4 z 5


Smrt přichází na prohlídku Smrt přichází na prohlídku Anders de la Motte

(SPOILER) Podobné dojmy jako u Smrt číhá na Jarmarku. Opět pokaženo koncem. Inteligentní vrah spáchá zcela chladnokrevnou a promyšlenou druhou vraždu a přitom se vražedného nástroje zbavuje (vzhledem k jeho charakteru) zcela nesmyslně. Do jezírka na místě činu by vrah, tak jak je vylíčený v knize, elektrickou šňůru rozhodně neházel (navíc když bylo místo činu liduprázdné a odlehlé a vraha nikdo nerušil). Popis děje, jak policistku napadlo jezírko prohledat, taky nepůsobil moc věrohodně. Také není úplně věrohodné vylíčení děje při první vraždě, kde se jedná o vraždu v afektu a je otázkou, kdy se vrah rozhodl vraždit a vylíčení děje odpovídá předem neplánovanému zabití v rozčílení (navíc strčení ne z úplně vysokých schodů plánovat předem jako vraždu by byl dost úlet). Ale pak neodpovídá charakteru situace, že se vrah v rozrušení před vlastní vraždou, kdy ještě neví, co bude dělat, zároveň promyšleně schovává i s autem z dosahu bezpečnostní kamery....

07.10.2023 3 z 5


Vraní oko Vraní oko Michaela Klevisová

Líbilo se mi o něco méně než Dům na samotě. Hlavně mi připadalo, že tady je děj méně přehledný. Také od jistého bodu knihy byl pachatel odhadnutelný vylučovací metodou (ten to není, ta to není a zbyli dva potenciální pachatelé, z nichž jeden měl jasný motiv). Je samozřejmě k diskusi, zda je to vada knihy, jindy se člověku nebude líbit, že pachatel je zcela nejasný až do závěrečného odhalení :-). Takže zůstává ta horší přehlednost, ale ještě 4 hvězdičky.

28.09.2023 4 z 5