Lichožrouti

Onehdy jsem jako špunt k téhle knížce přišla jako slepý k houslím. A četla se mi stejně dobře, jako se tomu slepýmu hraje na housle. Ilustrace příšerek jsou tak uncanny, že je div, že to zbaštilo tolik dětí, aby na motivy téhle knižní série mohli natočit film. Celá ta kniha je taková strašně melodramatická, jako by to ani nebylo pro děti, a jsou tam motivy jako touha patřit mezi "cool lidi" (tím rozumějme fetky, v tomhle případě lichožrouty, kteří nectí pravidla konzumace lichých ponožek) a nechat se jima označkovat piercingama a nakonec to skončí blbě pro jednoho z dvojčat.
Jo, a Kudla Dederon je můj sleep paralysis démon.

Neviem presne ako hodnotiť túto knihu, deťom v škôlke sa síce páčila, ale miestami som vynechávala niektoré slová, ktoré sa mi veľmi nehodili pre deti. Príbeh o párožrútoch celkom originálny, ale sú mnohé oveľa oveľa kvalitnejšie knihy pre deti.

Tak tohle opravdu ne. Pro koho je tahle kniha vůbec určena?Předpokládal jsem, že pro malé děti, když se tam objevují malé prišerky co žerou ponožky, ale hodně jsem se zmílil. Číst malému synovi o tom jak se někdo, někde, něčím sjíždí a jak má feťácke nadobicko atd. je sáhnuti hodně vedle. Nemluvě o nesmyslně rozsekanych kapitolách, přeskakování, spousta neukoncenych dějových linek nebo nesmyslně vyřešených jednou větou. Humor nula. Tohle opravdu ne a nechápu jak tady tento paskvil může mít takové hodnocení.

Za mě je teda Šrut král české moderní autorské pohádky. Námět je geniální a vyprávění je tak působivé a chytlavé, že i jako dospělou jej musím milovat. Ráda se na ně dívám, ráda je poslouchám i si je čtu. Každému bych je doporučila. Mě vždycky hrozně mrzelo, že nemám geniální nápady a nemůžu být tudíž neotřelou nezapomenutelnou spisovatelkou. No fakt, já bych prostě nevymyslela, že se mi doma ztrácí ponožky právě proto, že mi je krade tvor, jenž je pro to speciálně stvořený a ještě má takhle super neotřelé jméno, které si už nikdy nikdo nebude spojovat s ničím jiným.
Myslím si, že je skvělé, že si Lichožrouty mohou číst i začínající čtenáři a pro ně jsou právě určeny krásné krátké kapitolky, ale mě jako dospělou neuráží, myslím, že dotváří celkový charakter knihy. Příběh je plný promyšlených detailů a zákonitostí této lichožroutské říše, jež se nádherně prolíná s každodenním světem a pomáhá i těm nejmenším vyrovnat se s různými společenskými problémy. Nezájem rodičů, touha po rodině, každodennost, různorodost lidských povah, povolání a zálib, mezilidské vztahy a mnoho dalšího, vše zde vidím. Víte, proč se mají dětem číst pohádky? Aby se dokázaly orientovat i na základě svého doposavad malého poznání světa, aby viděly, že jsou dobří lidé a že jsou i ti zlí, a nějak to s nimi musíme skoulet a vycházet s nimi. Miluju Šrutovu nonsensovou tvorbu, to co on udělal pro literaturu pro děti a mládež, udělal málokdo.

Zhrzeného rodiče dole si nevšímejte, klidně to svým dětem dejte.

Syn to dotáhl ze školy, být to na mě, neprošlo by to domácí cenzurou.
První, co mě praštilo: autoři neudrží myšlenku déle než minutu. Příběh je už od počátku roztříštěný do různých dějových linií. A to po tak titěrných kapitolkách, že se dítě ani nestačí ponořit do příběhu a pořád musí přepínat soustředění z jedné do druhé. Děti snad mají trénovat udržování pozornosti, ne její tříštění. Za to hvězdička dolů.
Za druhé: hned z kraje je šikana naservírována jako docela fajn zábava. Na to fakt nemám slušných slov. Za tohle TŘI HVĚZDIČKY DOLŮ!!!
Zbývá už jen jedna hvězdička za zajímavý námět.

Dočteno až po několikáté. Pamatuju si jak to po vydání byl boom jako Harry Potter a úplně stejně mě to míjelo. Viděla jsem pohádku/film a řekla jsem si, že dám knížce šanci, ale až opravdu asi po třetím začátku a moc mi to neutíkalo. Přitom to byl napínavý příběh, hezky vymyšlené pro děti...

Hezky vymyšlený příběh, který se bude líbit dětem i dospělým.

Knihu jsem četla kdysi, hned po vydání a tak se mi letošní výzva hodila, protože tohle je fakt nápaditý příběh, který se neomrzí. Kdo by neměl doma lichouše? A tak je dobré se dozvědět něco o jejich životě, aby se jim s námi bydlelo lépe. Díky knize zjistíme, že se od nás zase tak moc neliší. Také jsou malí i velcí, tlustí i tencí, chytří i hloupí. Mají své radosti i starosti. A výjimečně, ale opravdu výjimečně, se s námi spřátelí. Hlavní hrdina Hihlík je sympaťák, zažívá různá dobrodružství a málem doplatí na své dobré srdce. Naštěstí je to pohádka a tak příběh skončí, jak má. Asi svatbou a dalekou cestou. Ilustrace Galiny Miklínové jsou dokonalé a dělají z vyprávění perfektní zážitek. Příběh je určen všem, kdož si již sami oblékají ponožky, punčošky a podkolenky.

(SPOILER) Cetla jsem synovi (8), trochu jsem ho na knizku navedla, ze se mi hodi do Vyzvy :D netusila jsem, o cem m a byt, jen ze dostala oceneni jako kniha desetileti.
Syn zvladl poslouchat sto stran. Prekvapilo me to, vubec se nevyznal, o kom prave ctu. Je zvykly na jednodussi pohadky. Ja knihu s chuti docetla. Kdyz tam bylo prepadeni, unos, vydirani, loupeze a otcozrada, byla jsem rada, ze to nemusim vsechno synovi vysvetlovat! :D
Kniha rozhodne hezka, napadita, napinava. Ale nedokazu odhadnout, pro jakou vekovou skupinu je urcena..

Knihu jsem četla svým dcerám a musím říct, že je vydařená. Vtipná a srozumitelně napsaná.

knížka je hezká můžu doporučit

Krásné vysvětlení toho, proč mám v šatníku samé LiChÁčE...

Ve skvělém zpracování jsem díky projektu LiSTOVaNí poznala knihu a nyní díky výzvě jsem si ji i přečetla. Mám ráda detektivky a tak tato kniha byla milé zavzpomínání na knihy z dětství. Zajímavý námět ze života o záhadném mizení ponožek v domácnostech. Ilustrace pěkné, ale dost mi vadil "stránkový" posun - obrázek k ději, který se odehrál o několik stránek zpět.

Jsem trochu v rozpacích… Začátek mě nadchnul, vše kolem lichožroutů mi přišlo jako super nápad a opravdu jsem se bavila. Ale pak se přidávaly další a další postavy, kapitoly byly divně přeházené, pro děti podle mě často zbytečně složité souvislosti. Od půlky už jsem se do čtení nutila jen silou vůle, ani jsem neobjevila žádnou přidanou hodnotu, skryté poselství, ponaučení, nic. Krásný je jazyk, kterým je kniha psaná. A pak ilustrace. Ty se mi moc líbily, ale kopla bych toho, kdo knihu dával dohromady, protože odpovídající obrázky jsou až x stránek za textem, ke kterému patří. Myslela jsem si, jak si knihu přečtu a schovám pro děti, ale asi ji pošlu dál, nenadchla mě.

Koukala jsem po ní už několik let, tak jsem ráda, že mě ČV přiměla ji opravdu přečíst. Moc ráda jsem to udělala a dobře jsem se pobavila. Je to přesný obrázek naší společnosti podaný v pohádkovém světě. Napadala mě souvislost s Kmotrem a jinými podobnými knihami pro dospělé. A Šrutovo zacházení se slovy se mi velmi zamlouvá. Děkuji za tuhle příležitost.

Návrat do dětských let, ale proč ne. Výzva mi umožnila zase zvolit úplně jiný žánr, než co bych si vybrala.
Ze začátku jsem měla problém se začíst, ale pak mě najednou kniha vtáhla do děje..

Nejsem cílová skupina, moc mě to tedy nezaujalo. Nicméně oceňuji nápad i zpracování a těším se, že si to třeba někdy přečtu se synem.

Lichožrouty mi z CD četla paní Hrzánová. Už chápu, kam se mi ztrácí ponožky.