Co je život?
Addy Pross
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428602/bmid_co-je-zivot-Ep5-428602.jpg
4
26
7
Přestože nemůžeme vyloučit, že se život v nějaké primitivní podobě nachází i jinde ve sluneční soustavě, pouze na Zemi se jedná o fenomén takřka všudypřítomný. V nejrůznějších formách jej najdeme na souši i v oceánech, ve vzduchu i pod zemí, v termálních pramenech i na vrcholcích hor. O životě víme mnohé, ale řešení té nejdůležitější otázky nám nadále uniká. Kdysi si ji v knize Co je život? (1944) položil i slavný fyzik Erwin Schrödinger a jeho příkladu následovaly celé zástupy vědců. Kdy se neživot změnil v život? Kde se to stalo? Co k tomu bylo potřeba? Co mají všechny živé formy společné? A konečně, měli bychom řešení této otázky hledat v biologii, nebo spíše v chemii a fyzice, popřípadě někde úplně jinde? S definitivní odpovědí dosud nikdo nepřišel, ale možná je to i tím, že si neklademe ty správné otázky. Další a potenciálně zásadní střípek do této skládačky přidává chemik Addy Pross, který se snaží hledat spojnice mezi chemií a biologií a ukazuje, že řada biologických jevů vychází z chemických a fyzikálních principů. A když si jejich podstatu uvědomíme, možná nám konečně pomohou zodpovědět otázku: Co je život?... celý text
Literatura faktu Věda Přírodní vědy
Vydáno: 2020 , Dokořán , ArgoOriginální název:
What is Life? How Chemistry Becomes Biology , 2012
více info...
Přidat komentář
Kdyby mi někdo řekl, že pochopím lépe klíčové biologické pojmy z perspektivy chemie, neuvěřil bych mu. A přece je mi zdatnost (teleonomie anebo úsilí předat vlastní geny do další generace atd.) srozumitelnější z hlediska dynamicko-kinetické rovnováhy, jak o ní pojednává systémová chemie. Redukce biologie na chemii anebo představa biologie jako odvětví chemie, zabývajícího se sebereplikujícími systémy, představuje tak pro mě paradoxně krok k větší názornosti a pojmové jasnosti. Jak se k ní stavějí profesionální biologové, netuším. Potěšil mě obzvlášť epilog, ve kterém Pross do základu představy o životě klade čas: potvrzuje se tím správnost starých filosofických intuicí, které se soustředily kolem dvojice sponových sloves být (einai) a stávat se (gignésthai) (pro zájemce doporučuji vybrané pasáže z klasické Kahnovy knihy The Verb Be in the Ancient Greek). Prossova kniha se četla skvěle, jedním dechem. Děkuji Pavlu Pecháčkovi opět za suverénní převod do češtiny. Zbývá jen otázka: Jaký je rozdíl mezi a) replikující se entitou, b) sebereplikující entitou a c) sebereplikující se entitou? PŘEKLADATEL mi poskytl promptně odpověď, CITUJI: Sebereplikující se entita se od replikující se entity liší tím, že má aparát pro vlastní replikaci. Dokáže se tedy sama, aktivně rozmnožovat. Replikující se entita to nutně umět nemusí a její replikace může být dílem vnějších okolností. (Aspoň tak tomu rozumím já). Sebereplikující entita se od sebereplikující se entity už nijak neliší. To bude jen výsledek mého váhání, jestli tam to „se“ vůbec dávat, protože významově mi obojí přijde stejné a každý to píše jinak, ale nakonec mi to se „se“ znělo tak nějak líp.
Úžasná knížka, která jenom dokládá, jakým zázrakem je všudypřítomný život na naší planetě. Teorii jeho vzniku v podání Addyho Prossa považuji za logickou a argumentačně podloženou. Autor své názory předkládá srozumitelným způsobem, takže se v nich může orientovat i laická veřejnost. Doporučuji!
Super čtení, vše polopaticky vysvětlené, zmíněny jsou i některé zajímavé experimenty v souvislosti s dosud nezodpovězenou otázkou "jak vznikl život?". Zajímavé byla zmínka o experimentech s RNA (co se třeba stane, když se setkají dvě RNA...) nebo co se stane, když smícháte plyny důležité pro život a smícháte to s blesky... Pro lidi znalé ohledně biologických věd to bude z větší části spíše opakování, nebo propojení již existujících znalostí, pro mě byla zajímavější druhá polovina knihy. Přečteno na jeden zátah.
Podnětná kniha zabývající se jednou z největších záhad vědy.
Na začátku knihy autor shrnuje nezodpovězené otázky týkající se vzniku života, v dalších částech pak vysvětluje hypotézy, které by tyto otázky mohly objasnit.
Ústřední téma, kterým se kniha zabývá, je především otázka související se zdánlivým nesouladem mezi 2. termodynamickým zákonem, tedy směřováním k neuspořádanosti u přírodních jevů a vznikem života, tedy naopak směřováním k uspořádanosti a komplexitě.
Četba knihy je s ohledem na složitost problému příjemná, autor vše jednoduše vysvětluje a s ohledem na téma je to četba velmi zajímavá.
Doporučuji!
Veľmi zaujímave a inšpirativne prepojenie evolúcie biologickej a biochemickej so vznikom života ako takého. I keď to je zrejme jedna z otázok, ktoré nebudú nikdy hodnoverne zodpovedané.
na rozdíl od Života na hraně jsou hypotézy o podstatě, vzniku a evoluci živé hmoty vysvětlovány bez přihlédnutí k zákonům kvantového světa, ale autor v podstatě dospívá k analogickým závěrům, opírá se o synergii 2. TZ a DKS, v dodatku pak přidává i hledisko matematiky
Co je život?
Kniha je dokladem toho (myšleno pozitivně), že méně někdy znamená více. Autor se nevyžívá v explozi rádoby efektních a/nebo nesrozumitelných hypotéz, ale poctivě přibližuje problematiku od "Adama" a mj. se poctivě soustředí na formulaci jednoznačného, bezrozporného a přitom jednoduchého popisu výchozího stavu poznání a teprve následně na popis dynamické podstaty života a vztahu mezi chemií a biologií, i zde co nejjednodušeji ale bezrozporně. Autor má logickými fakty podpořené své tvrzení, že biologie je odnoží chemie. Ale zároveň smysluplně tvrdí, že to je specifická podmnožina chemie se svými vlastními zákonitostmi vyplývajícími z komplexnosti živých systémů. Líbí se mi, jak autor odmítá čistě holistický přístup k problémům a životu v jeho fundamentalistické podobě (tzn. názor, že složité skutečnosti včetně života nejsou už z jejich podstaty vysvětlitelné na základě vlastností jednotlivých částí systému) a přesvědčivě zdůvodňuje, že komplexnost života je redukcionistickým přístupem (tedy rozborem jednotlivých částí systému) v principu vysvětlitelná ("pouze" nejsou ještě známy všechny interakce mezi jednotlivými částmi). Autor ukazuje, jak i na vědecké úrovni se dost často uplatňuje slepá víra ve svůj názor, kdy někteří vědci nejsou schopni vírou nezasaženého rozboru problému pouze na základě objektivních faktů. Teprve když je vědec tohoto schopen, měl by se zabývat studiem jakékoliv vědecké hypotézy (třeba i toho holismu) s tím, že musí být stále připraven na to, že se může objevit poznatek, který jeho hypotézu "smete" ze stolu. Škoda že zhruba poslední čtvrtina knihy je už jen opakování toho, co bylo řečeno v předchozích kapitolách.