Řád času

17.02.2024

Mé celkové hodnocení se od cca třetiny knihy s každou přečtenou stránkou snižovalo. V první části je rozhodně několik pasáží s podnětnými názory, ale to samo o sobě nestačí. Jedním z hlavních problémů knihy je, že jednotlivé pasáže jsou nakupeny bez vzájemného konzistentního propojení, dokonce si některé navzájem odporují. Autor správně upozorňuje, že je třeba jednoznačně nadefinovat vědecké pojmy, popis výchozí situace a přístup k řešení a že dost rozporů v diskusi problematiky času plyne čistě z jazykových nejednoznačností a rozdílných chápání významů slov jednotlivými lidmi. Ovšem toto konstatování mu nebrání nejdříve hovořit o vlastnostech času a za pár stránek bulvárně konstatovat, že čas je mrtvý (cituji, "Svět je bez času"). To by měl být v tu chvíli logický konec knihy. Ovšem za pár stran autor opět "vesele" mluví o problematice času. Podle mého názoru jsou také nesmyslné obrázky na stranách 16, 39, 71 a 78 českého překladu, které odpovídají tomu, že člověk by zestárl rychleji tam, kde je tvrzeno, že má "více času" (např. v objektech pohybujících se téměř rychlostí světla). Navíc, jak zaznělo i v předchozích názorech čtenářů, zhruba poslední třetina knihy nemá s počáteční problematikou knihy skoro nic společného. Dle mého názoru je tato poslední část chaotické sebestředné plkání o ničem, jako by autora už nebavilo se tématem zabývat a psal náhodně slova, co ho napadla. U překladu je tedy otázka, do jaké míry je hrozný už originál a do jaké míry to zazdil překlad. Dle mého názoru je to ale z velké části problém originální verze.
Takže na začátku knihy jsem si říkal, že to bude na čtyři nebo pět hvězdiček, po přečtení knihy, že se budu rozhodovat mezi jednou a dvěma a teď, když jsem si utřídil myšlenky při psaní komentáře se rozhoduji mezi "odpadem" a jednou hvězdičkou....

16.12.2023

Mám rád literaturu faktu a k této knize jsem přistupoval s nadšením, že se dozvím a naučím něco nového z oblasti fyziky, která je tak trochu obestřena záhadami. To se mi splnilo bohužel tak napůl. Což o to, kniha je psaná čtivě, nicméně o fyzice se bavíme maximálně právě onu polovinu knihy. Zbytek je spíše otázkou filosofie a i ta fyzika je ve většině teoretická, experimentálně nepodložená, jak i sám autor uznává. Ve výsledku tvrdá data v knize obsažená jsou jen to, že plynutí času je ovlivňováno rychlostí pohybu a gravitací. Holt abych se něco dalšího dozvěděl, budu muset hledat jiné publikace na toto téma...

09.12.2023

Tady celkem slušně nadhodnocená publikace kde se ti co to neví, dozví, že čas je relativní pojem. Pan autor, přední teoretický fyzik C. Rovelli se v knížce opájí mraky filozofických úvah a ve skutečnosti nám neřekne žádnou novinku mladší dvaceti let. Za mě trochu zklamání a vyhozené zlatky.

15.10.2023

Naprosto vynikající kniha, která otevírá oči těm, co ji čtou opravdu pozorně. Krásně popisuje jak subjektivní a iluzorní je pohled na čas. Nádherně popisuje růst entropie a s ním související vnímání toku času. Doporučuji všem, kteří se snaží pochopit tento svět.

09.02.2023

Perfektné! Z môjho pohľadu píše Rovelli celkom jednoducho a veľmi zaujímavo. Nie je to náročná vedecká publikácia, ani sa nezachádza do tvrdej filozofie, ale na druhej strane (najmä v druhej a tretej časti) sa môžu aj laici trochu nechápavo pozastaviť nad niektorými termínmi z teoretickej fyziky a filozofie - čo ma privádza k tomu, že je to vlastne kniha pre každého, koho zaujíma fenomén času. Svoje si tu nájde laik, prírodovedec aj filozof. Za mňa je to skvelá monografia - neuveriteľne inšpiratívna, prehlbujúca moju zvedavosť a túžbu po poznaní. Existujeme teda my v čase alebo čas v nás?

Kniha me inspirovala, abych přišel do práce o tři hodiny později s vysvětlením ,že jsem nepřišel nijak později, jelikož v mém koutku galaxie se současnost posouvá jiným tempem.
Co se týče knihy samotné, tak nějak nevím, jak ji hodnotit. Pro koho byla vlastně určena? První část nejspíš pro laiky, širší veřejnost, druhá část plná kvant, entropie a spinových sítí pak byla převzata nejspíš z přípravných skript na přírodovědeckou fakultu jakési univerzity, část třetí -filozofická- pak nejspíš měla posloužit jako diskuzní palivo pro filozofickou fakultu téže univerzity...

Asi nemohu * poctivě ohodnotit populárně naučnou knihu o podstatě času, ve které je filozofie tím nejjednodušším článkem k pochopení, nicméně za to, že mne tahle kniha dostala ZA hranici mého smýšlení o čase, jakož za sečtělost a poetičnost autora, dám aspoň doporučení (ovšem s výhradou – mějte už o kvantové fyzice něco načteno).

31.03.2022

Mžik, ve společnosti této knihy, byl, je a bude neuvěřitelným zážitkem!
Pravda, nejsem schopen smysluplně tlumočit cokoliv z toho, co jsem právě přečetl, ale rozuměl jsem tomu. (Ovšem u kapitoly 10 nebo 11 jsem si musel s pokorou přiznat, že jsem se zcela ztratil, tak jsem to dal znovu od začátku a úspěšně se, tedy napodruhé, dostal na poslední stránku.)
Fyzika je pro mne pole neorané, nový styl uvažování, zcela jiná optika, úplně jiné soustředění, takže představa, že se někomu snažím představit to, čím jsem v průběhu četby prošel, je nereálná. (Upřímně, komu bych to také vyprávěl...)
Spíš uvažuji nahlas o této nové realitě, o mých kosmických Italech, kteří během čtvrtroku obrátili můj způsob vnímání naruby (Je směšné, jak se ve svých čtyřiceti letech nechávám stále ovlivňovat...), o možnosti, že za čas narazím na jiné knihy, na protinázory, že uvidím Rovelliho na stejné polici Aktuálně nepodstatných knih, kam dnes putovali Nietzsche s Heideggerem.
Ale to jsou ty otázky... To je to neukojitelné puzení po vědomostech... To je ta radost ze života, ta možnost proplouvat tímto životem, tu s Pobytem, tu se smyčkovou kvantovou gravitací. Protože, ač ta polička hovoří o "aktuálně nepodstatných knihách", jednou jsem je přečetl a posunul díky nim tu svou mřížku hodnocení světa do stávající roviny - bez nich by to nešlo!

Kniha je, řekl bych, poměrně náročnější než jsem očekával. První část je skvělá a člověk si z ní i něco málo odnese. Od druhé části už jsem se ale z 90% jen "vezl" a četl něco, čemu jsem nerozuměl. Dočetl jsem až do konce, což se vyplatilo. V závěru je kniha shrnuta vcelku pochopitelným stylem. Nicméně kniha je rozhodně spíše pro někoho, kdo se ve fyzice orientuje trošku více. Nebo alespoň trochu více než já. Vzhledem k tomu, že jsem ne vše pochopil, tak knihu nehodnotím.

Ačkoli se podle upoutávky kniha tváří jako populárně naučná, musim s lítostí konstatovat, že jsem ji vůbec nerozuměla.

06.05.2021

Všechno, co jste chtěli o času vědět a báli jste se zeptat... Poměrně krátké, ale velmi inspirativní a poučné dílko. K Řádu času jsem se dostala díky seriálu Dark (naprosto skvělá záležitost, o které člověk může přemýšlet tam a zase zpátky :-) a čekala jsem náročné pojednání o nejnovějších fyzikálních objevech z této oblasti. Při čtení jsem ale zjistila, že fyzici (alespoň někteří určitě) jsou poetické duše s filozofickým rozhledem a dokáží i náročné téma podat tak, že ho pochopí i neandrtálec mého formátu, který se odjakživa fyzice vyhýbal jako čert kříži :-) Autor se hlásí k teorii smyčkové kvantové gravitace, která sjednocuje obecnou teorii relativity s kvantovou fyzikou. Zní to složitě, ale jeho pojednání o času je skutečně skvěle a pochopitelně podané a dozvíte se o něm nejednu informaci, kterou jste zatím nevěděli. Třeba že čas je subjektivní, běží různě v závislosti na přítomnosti hmoty a v závislosti na rychlosti, není spojitý a vlastně je možné se dostat až jakéhosi stavu bezčasovosti... A že entropie světu vládne. Velmi povedené.

01.02.2021

Hodně zajímavá kniha o tom, že čas není realita, ale jen subjektivní vjem. Střední pasáž je pekelně těžká a nejspíš jsem ji ani nepochopil, ale nenechte se tím odradit. Konec je takovým filosofickým uklidněním.

29.01.2021

Podobně jako Charliemu z knihy Ten, kdo stojí v koutě od Stephena Chboskeho, přijde i mně téměř každá kniha, kterou dočtu jako ta nejlepší. Je to úsměvné, ale ve většině případů je to tak. Populárně naučných knih o fyzice a čase jsem už několik přečetl, přesto se však tato od ostatních odlišuje. Vyniká stylem a poetičností, se kterou je napsána. Dosud jsem se v obdobných knihách s něčím takovým nesetkal.

Autor podává stručný, ale velmi dobře strukturovaný přehled současného poznání v této oblasti (první a druhá část knihy), který kombinuje s některými svými hypotézami a vysvětleními (třetí část knihy). Nemohu se ubránit srovnání se Stručnou historií času, kdy vybranou problematiku, jako např. popis hranic (horizontu) vnímání naší reality, Rovelli podle mého názoru uvádí a vysvětluje lépe než Hawking.

25.01.2021

Super knížka, která se dá přečíst prakticky za večer, každopádně se mi líbí ten autorovo styl psaní, že to, co píše, může pochopit nejspíš i laik, který se od přírodní vědy příliš nezajímá (ovšem pouze můj odhad).
Kdo se někdy zaobíral myšlenkou, jestli vůbec něco jako čas existuje, nebo, moje oblíbené motto: všechno je zároveň minulost, přítomnost, a zároveň budoucnost (tj. vše dohromady a zároveň ne), zkuste si přečíst, nebudete zklamaní.
Autor prolíná historii (ovšem ne příliš - tak nějak akorát a umí to podat) se současností. Je pravda, že některé kapitoly bych si představovala trochu jinak, místy mi po půlce knihy přišlo jako časté opakování těch samých myšlenek, ale kniha určitě stojí za přečtení.

06.01.2021

jasný, stručný a přehledný výklad o podstatě času jako fyzikální (proměnné) veličiny, trochu z historie vnímání času s přesahem do filozofie, teze současného vědeckého poznání korespondují s autorovou smyčkovou teorií kvantové gravitace; náročnější odborný výklad a vzorečky jsou vstřícně k běžnému čtenáři minimalizovány a přesunuty do poznámek

klíčová teze: nikoli energie, ale entropie

31.12.2020

Au, po přečtení zdejších komentářů je mé sebevědomí dost otřeseno, protože při četbě jsem si občas připadala jako někdo, kdo chce vyplavat nad hladinu, protože mu dochází vzduch a nemůže si vzpomenout, kde je nahoře a kde dole? Občas překvapivě srozumitelné, často mozek vařící čtení, zejména pokud šlo o teorii a vzorečky. Určitě to je snadnější četba pro někoho, kdo nechodil za školu v hodinách fyziky, takže bylo nutné si zopakovat termodynamické zákony a pár dalších pojmů. Každopádně je tam mnoho fascinujících informací, které mi nabídly jiný úhel vnímání reality.

29.12.2020

První část knihy bortící laické představy o čase byla fascinující. V další části, kdy jde Rovelli do větší hloubky, bych ale ocenil zevrubnější pojetí. Každopádně je to skvělé čtení, které jsem zhltl za dva večery. A zážitek byl umocněn faktem, že jsem krátce před tím, než se mi kniha dostala do rukou, dokoukal seriál Dark, takže jsem měl bezprostřední příležitost popřemýšlet o něm i v kontextu toho, co se dnes o čase ví.

23.05.2020

Dostala sa mi do rúk druhá kniha od tohto fantastického teoretického fyzika!
Čas. Mystérium, ktoré nás sprevádza celý život. Ako mu máme rozumieť, z čoho sa skladá a kam "plynie"? Neuveriteľné množstvo bravúrnych myšlienok, ktoré v knihe čitateľ dostane sa len tak nevidí. S cieľom dozvedieť sa o tejto fyzikálnej veličine viac z odborného vedeckého hľadiska, textu sekunduje výživné množstvo filozofických textov a teórií, na ktoré autor priamo odkazuje (čo len dosvedčuje rozhľadenosť spisovateľa). Text je písaný veľmi ľudsky, dokonca som mala miestami pocit, že čítam román, tak ľahučko stranami človek prepláva. Niektoré pasáže, prirodzene, vyžadujú vysokú dávku sústredenia, pretože miera vedeckosti nemusí byť ľahko stráviteľná pre laika. No i napriek čiastočným spomaleniam v čítaní sa kniha odvíja úplne ľahúčko.

Je pre mňa veľmi zložité vybrať najobľúbenejšie pasáže, preože sú dlhé a zároveň ma hrozne mrzí, že napriek tomu, že sú už prečítané, neostávaju v mysli, neodtlačia sa do pamäte, ale ostávajú navždy pevne prilepené o stránky. Aj to je čaro času.
"Sme množinou nezávislých procesov, ktoré nasledujú po sebe vo chvíľach. Každú chvíľu našej existencie viaže k bezprostredne blízkej a vzdialenej minulosti špecifické trojité vlákno - pamäť. Naša prítomnosť sa hmýri stopami z našej minulosti. Sme príbehmi sami pre seba. Nie som tá chvíľková masa tela vystretá na gauči, ktorá ťuká na laptope písmeno "a"; sú to moje myšlienky plné stôp, veta, ktorú píšem, pohladenia mojej matky, pokojná neha, ktorou ma môj otec usmerňoval, moje cesty, moje lektúry, čo sa mi usadili v mozgu, moje lásky, sklamania, priateľstvá...Som predovšetkým tým, kto sa pred minútou oblial čajom. Tým, čo pred chvíľou vyťukal slovo "pamäť" na klávesnici počítača."
.."Stopy minulosti existujú a stopy budúcnosti nie len preto, že entropia bola nízka. Zo žiadneho iného dôvodu. Jediným zdrojom rozdielu medzi minulosťou a budúcnosťou je nízka entropia v minulosti, a teda nič iné. Na zanechanie stopy je nevyhnutné, aby sa niečo zastavilo, prestalo sa hýbať, a to sa môže stať iba v nezvratnom procese, čiže pri premene energie na teplo. Preto sa zahrievajú počítače, mozog, Mesiac, keď naň dopadnú meteority, a dokonca i husie brko stredovekých benediktínskych pisárov trochu zahrievalo papier, na ktorom spočinul atrament. Vo svete bez tepla by sa všetko pružne odrážalo a nič by nezanechalo stopu."
- A pri takýchto Carlových myšlienkach mi napadlo, že aj ľudské vzťahy majú rozličnú mieru entropie. Pokiaľ je všetko pokojné, organizované a plynulé, entropia by mala byť nízka. Ak však zavládne chaos, emócie a vášne, entropia sa stupňuje a jej hodnota sa dvíha. Možno by sa dalo povedať, že pokiaľ máme s niekym veľmi vášnivý, alebo rozorvaný dynamický vzťah, nájdeme za ním vysokú entropiu.

04.05.2020

Kniha je útlá, za jeden den se dá přečíst. Kvantový fyzik objasňuje poměrně jednoduchou formou své názory na to, co je čas, zda existuje, a pokud ano, v závislosti na čem. Shrnuje minulost fyziky a propojuje se současným věděním od řeckých filozofů a matematiků , přes Newtona a Einsteina k nám. Představit si platnost jeho názorů je překvapivé, až šokující. Například - věděli jste, že v každém bodu prostoru čas plyne jinak? Že na horách plyne rychleji a u moře pomaleji? Že směr času z minulosti do budoucnosti je dán jen a pouze počáteční velmi nízkou entropií vesmíru, která se neustále zvětšuje? Že čas je závislý u toho konkrétního atomu či předmětu na jeho poloze v prostoru a jeho rychlosti? Že elektron v původním stavu a ten samý elektron interagující např. se stínidlem se v mezifázi nachází v alternativním nematerializovaném stavu jakéhosi oblaku svých existenčních možností? Že čas je vlastně naší neznalostí, existuje jenom díky rozmazanosti našeho pohledu na svět? Tohle a mnoho jiného na vás vykoukne z neotřelé mysli Rovelliho. Vše by bylo perfektní až na jeho potřebu filozofovat, která nemá dostatečnou oporu v jeho mysli, znalostech a prožitcích. Takže je schopen vytáhnout příklad z Mahabharáty o tom, že nejsme tělem ani jeho součástmi, dokonce ani interakcí jeho součástí a pochopit to po svém (to znamená z hlediska ztotožnění se s tělem), také je schopen citovat Budhu, koketuje s advaitou, ale nemá hlubší znalost, vlastní prožitek bezčasí a ztráty ega. Tudíž nakonec si vede svou, egem invertovanou pravdu - jsem svými myšlenkami, vzpomínkami, jsem omezen v čase, jsem svým tělem, jsem svojí myslí. Místy budí dojem, že si není jist tím, zda emoce chce a zda jsou na jeho straně v pátrání po pravdě, nebo mu hodně vadí, zda jimi je, či není, zda jsou mu sympatické nebo nesympatické (zde masivně polarizuje). Kdyby byl schopen propojit kvantovou fyziku s empirickým věděním starých jógových mistrů - tento opus by byl dokonalý. Když se do něj ponoříte se znalostí Védant, Aštavakragíty, Drgdršjavivéky, Šankary, zjistíte, jak se jeho poznatky fantasticky kryjí s dávnou filozofií. Tam ještě tento skvělý pán nepřekročil svůj stín. Ale to nevadí, kniha má stejně svoji obrovskou hodnotu.

15.04.2020

Nemnoho autorů umí tak dobře, poutavě, zasvěceně a ve své podstatě jednoduše psát o složitých věcech, jako právě Rovelli. Řád času je v mnoha aspektech podobný jako předchozí kniha Realita. Ale jde se hlouběji, především filozoficky hlouběji. I když ve své podstatě jsou to vše jen nástiny, protože mnoho těch konceptů je stále takříkajíc "work in progress". Doufám, že Rovelli neřekl poslední slovo. K tomu mu přeji hodně zdraví a hlavně času...