Scarefish komentáře u knih

Krásná kniha psaná nádhernou poetickou češtinou. Úsměvné i smutné příběhy ze světa přírody - takové, jaká dnes už není. Autor dokázal procítit život zvířat, těch nádherných tvorů, z nichž každý, i ten sebemenší, se snaží udržet při životě stůj co stůj. Autorovi lze jen v dobrém závidět, že prožil to, co prožil ve světě, který dával smysl navzdory všem těžkostem, tvrdé práci a chudobě. Působivé jsou ilustrace Mirko Hanáka. Skvělý příběh je Vlkodlak.

2 12.04.2024

Kniha rozhovorů se dvěma syny pozoruhodné, dnes již vlastně zapomenuté, osobnosti vydavatele a překladatele Josefa Floriana, který tak nějak zázračně dokázal v prvních desetiletích minulého století vydávat řekněme vzácnou a ojedinělou překladovou i českou literaturu v nevšední podobě, tedy jako ucelené umělecké dílo - včetně grafické úpravy, ilustrací, často i na ručním papíře. A to vše ve skromných podmínkách, za pomocí rodiny a několika mecenášů. Měl dvanáct dětí, z nichž většina disponovala nevšedním talentem řemeslným, výtvarným i hudebním. Mimořádná rodina v zapadlé vesničce - dnes městysu Stará Říše. Aleš Palán se zasloužil o velmi cenné dobové svědectví a zachování mnoha detailů, které poskytují čtenáři představu o všestrannosti Josefa Floriana a tehdejších poměrech. Počátkem devadesátých let jsem měla to štěstí, že jsem ten pozoruhodný dům ve Staré Říši navštívila a viděla Florianovu knihovnu ještě dříve, než se tato nesmírně cenná sbírka tak nešťastným a ne zcela jasným řízením rozdělila a rozptýlila kdesi ve světě.

2 28.02.2024

Výborná kniha. Četla jsem ji v angličtině a bavila jsem se. Možná ji víc ocení dospělí než děti.

2 18.01.2024

Moje oblíbená kniha. Opakovaně se k ní vracím a ráda si nechávám ožívat to kouzlo ojedinělého sídla, ducha, tvorby a života. Dobře se mi čte obzvláště v obdobích úzkosti, která mě čas od času postihnou. Dává mi sílu. Škoda, že skutečné kouzlo Petrkova je jednou pro vždy minulostí, odešlo se svými majiteli. Měla jsem to štěstí, že jsem tam jednou byla a zažila bratry Reynky. Dnešní muzeum je pěkné a určitě je dobře, že budova zůstane zachována, a snad i ten reynkovský duch tam povlávat bude. Ale už to není ono, nemůže být.

7 15.01.2024

Jedna z mála knih, ke které se ve svém pokročilejším věku opakovaně vracím. Vůbec celý Petrkov č. p. 13 s Bohuslavem Reynkem a jeho rodinou je takové moje celoživotní téma. Je moc dobře, že tato kniha, cele věnována životu Suzanne Renaud, vznikla. Pozornost na ni se zpravidla upínala jen přes jejího manžela, přitom její osud a tvorba si zaslouží detailnější pozornost. Autorka pracovala s mnohými prameny, zejména s četnou dochovanou korespondencí, takže mohla do knihy zapracovat i niterné pocity této silné a zároveň křehké, vnímavé a citlivé ženy. Je nepředstavitelné, jak těžké muselo pro ni být přesazení z francouzského, vcelku pohodlného života, do nehostinné Vysočiny a čirého venkovského života, do velkého studeného domu bez koupelny a pěkné kuchyně, prakticky bez topení. Jakému strádání byla vystavena i po citové stránce žena, která měla ve své rodné zemi namířeno k samostatnému životu vysokoškolské učitelky a umělkyně. V Petrkově sice našla vnitřní souznění se svým manželem, ve víře a literární tvorbě, založila rodinu a měla dva syny, toto všechno ji však ztrátu Francie plně nenahradilo. Zejména v tíživém období okupace a poúnorového režimu, kdy byla Suzanne od své vlasti plně odtržena a rodina musela čelit chudobě a mnoha příkořím, byl život nepředstavitelně bolestný.
Nedaleko petrkovské usedlosti je dnes informační tabule, kde mimo jiné najdeme tyto verše:
Dnes duše má je zahrada stará, kde smířením se šeří,
kde hmyz se v klidu zapřádá,
kde pláče na prořídlém keři kopřiva,
šedovlasá stařena o čelo růží opřená.
(S. R., Dveře v přítmí)

5 03.01.2024

Veverčí příběh jsem četla se zaujetím. Trochu mě rušily chyby v interpunkci a občasné stylistické prohřešky, ale celkově považuji tuto knihu za velmi dobře napsanou. Autorčino zaujetí veverčím světem, trpělivost, pozorovatelské nadšení a barvité vyjadřování činí z její četby zážitek. Je až neuvěřitelné, co paní Kateřina dokázala vidět, popsat a prožít s veverkou Pinky a jejími potomky, jaké citové propojení lze vytvořit s malým divokým tvorem. Veverky považujeme běžně za obyčejná zvířata, která vídáváme celkem často a nehledáme v nich nic moc zajímavého. Tato kniha ukazuje, že každá veverka má svoji povahu, bystrost a osobité zvyky, jež ji činí jedinečnou. Pinky přivedla na svět 50 mláďat a prakticky je všechna odchovala na jedné kouzelné zahradě, kde nikdy nechyběly jak oříšky a další laskominy, tak i nadstandardní materiál ke stavbě hnízd. A já v té zahradě taky byla a práci manželů Soukupových obdivuju. Jejich zápal pro veverky může někomu připadat bláznivý, faktem však je, že práce pro přírodu je dnes jedna z mála, která má smysl. Katko a Petře, patří vám velký dík!

30.11.2023

Knihu jsem četla před mnoha lety a pamatuju se, že se mi moc líbila. Poutavé vyprávění, tajemný motiv, záhada spojená se ztrátou paměti. Autorem výborně popsaná atmosféra domu, stupňující se napětí, psychologie postav. Hltala jsem ty řádky a čekala na rozuzlení.

3 25.11.2023

Tato kniha mě v dětství minula, její četba mě, pokud se pamatuju, vůbec nelákala. Když jsem ji pak četla svým dětem, byla jsem nadšená a dokázala v ní najít mnoho moudrého. Moje děti ji kupodivu měly také rády, ale co si z ní tehdy odnášely, netuším. Podle mě je to kniha, k níž musí člověk dozrát, aby ji plně ocenil, pochopil to kouzlo pomalého medvídka, věčně nabručeného Ijáčka a pomateného Tygříka.

1 15.11.2023

Kniha rozhovorů s ženami, které si vytáhly černého Petra a dokázaly přestát těžké věci a vzdorovat těžkému osudu. Odnáším si z ní především příběh Apoleny, ten ve mně bude rezonovat hodně dlouho. O svém nebetyčně svízelném životě vypráví věcně, popisně, bez výčitek a nářků. Žije z minima, smířená a samostatná, má dva přátele, kteří ji občas navštíví, které volá v případě krajní nouze. Jinak si přeje jen to, aby ji lidé nechávali na pokoji. Ostatní příběhy mě až tak nezaujaly, Sieglinde jsem i vynechala. Ono je to v podstatě tak, že ženu s těžkým osudem najdete v každém městě. Jen ta Apolena je ojedinělá. Nechci v žádném případě znevážit či neocenit práci Aleše Palána, který se v rozhovorech "zhlédl". Jen se ptám, jestli si kniha tohoto typu, jež je v podstatě výsledek novinářské práce, "zaslouží" tak výpravnou podobu, super těžký křídový papír a fotky renomované fotografky.

4 07.11.2023

Výborně zpracovaný příběh o pohnutém osudu prostého člověka, sedláka a hospodáře, který zažil válečné útrapy, "radosti" osvobození Rudou armádou i děsivá padesátá léta - kolektivizaci. Hořkosladký humor. Opět přivádí k zamyšlení nad tím, jaké krutosti a absurdity si lidé na sebe dokázali vymyslet. Jak museli trpět sedláci, kteří do svých statků dávali svou těžkou práci i srdce, milovali svá hospodářská zvířata (koně), když přicházeli o všechno. Kniha má i výbornou audio-podobu v podání Michala Pavlaty

8 31.10.2023

Chvíli mě trvalo, než jsem si zvykla na poněkud útržkovitý styl vyjadřování. Kniha je psána v kratších větách a chybí jí větší ponor do hloubky, psychologické pozadí. Člověk by se o vnitřním i vnějším světě Len Howardové rád dozvěděl více. Tato žena však zůstala stranou a o jejím životě se mnoho neví, takže se autorka možná nechtěla pouštět do širšího světa fikce a děj raději vystavěla velkou měrou na skutečnostech, které zjistila nebo si ověřila Každopádně mě příběh hodně oslovil a to souznění člověka s ptáky, všechna ta pečlivá pozorování, zážitky a zaujetí pro svět malých tvorů je mi blízké. Je až neuvěřitelné, jak hluboké splynutí může nastat mezi člověkem a ptákem a smutné, že jen málo lidí je ochotno si tuto možnost vůbec připustit. Nemám ráda, když se životy zvířat podceňují a pohlíží se na ně jako na něco zbytečného a podřadného. Tato kniha dává za pravdu mému osobnímu postoji.

5 08.10.2023

Příběhy lidí, kteří se z různých důvodů vzdali vymožeností civilizace. Sama jsem introvert a zastánce ticha, jednoduchosti a skromnosti - i když v reálném životě oceňuju pohodlí a mám ráda věci - ovšem takové, které pro mě mají i nějakou vnitřní hodnotu. Ze svého dětství na malém městě si pamatuju několik podivínů žijících na okraji společnosti, někteří chodili i k nám domů a v mé paměti jsou s nimi spojené drobné úsměvné historky. V podstatě jsou takoví lidé určitou ingrediencí zpestřující život menšího společenství maloměsta či vesnice. Proto mi i tato kniha byla blízká. Mám ji ve své knihovně a určitě se k ní budu vracet.

11 03.10.2023

Sbírka méně známých povídek. Příběhy veselé i smutné, jak je vytvořil život a pan spisovatel napsal. Jelikož jsem se vynacházela v klostermannovském rozpoložení, přečetla jsem i tuto sestavu a nezklamala mě, i když je možná literárně slabší než jiná autorova díla.
.

16.09.2023

Tuhle knížku jsem měla moc ráda. Pohádky s méně obvyklými motivy, přiblížily mi mořský svět a kraje, kam se v čase mého dětství moc nejezdilo. Podporovala moje snění.

1 21.08.2023

Pěkný soubor šumavských povídek, z měst i venkova. Četla jsem s radostí. Síla příběhů tkví i v tom, že autentický zachycují skutečné události a poměry, v nichž žili lidé časů minulých. Poučí nás víc než učebnice dějepisu.

2 21.08.2023

Hned ta první. V. Nezval a báseň, kterou nadiktoval příteli na vyšehradském hřbitově pár dní před smrtí.

Když večer svítí
lucerny jako rybí šupiny,
noci, v tvé síti
je sladko žíti
s lunami, s delfíny.

Když večer svítí
lucerny jako divé korále,
noci, v tvé síti
je sladko žíti
a hrát si na krále.

Když večer svítí
lucerny jako okna kasina,
noci, v tvé síti
je sladko žíti
a myslet na syna.

Ach, koni, koníčku,
kdo mi tě osedlá,
kdo rozhoupá tě, lodi,
když přízrak za mnou chodí
a noc je zlá.

1 16.08.2023

Kůs, Voldřich, častá šumavská příjmení. Přijdete na hřbitov v obci Stachy a zjistíte, že velká část náhrobků patří právě těmto starobylým rodům. Pro mě je krásné cítit toto propojení minulosti, přítomnosti a příběhů, které pan Klostermann svými povídkami vypráví. Čím jsem starší, tím víc mě stará literatura těší a autentické historky z časů, kdy byl život neskutečně těžký mi dávají větší smysl než moderní - mnohdy plytká - literární tvorba.

3 28.07.2023

Krásné čtení, mystika opravdového cestování. Geograficky to pro mě bylo poněkud vzdálené, rumunské hory mi nic neříkají, ale kniha je plná myšlenek, úvah a přístupů, které mi jsou blízké. Autorovo hluboké procítění krajiny a cestovatelské splynutí s přírodou jsem si vychutnala. Včetně krásného jazyka. Rozhodně bych se teď vydala raději do hor Rumunska než třeba do Alp :-)

5 20.07.2023

Moje velmi oblíbená kniha. Četla jsem ji s radostí, obohatila mě.

1 15.07.2023

Milá knížka určená dětem, ale s potěšením jsem si ji přečetla i já, dětskému věku dávno odrostlá. Portréty našich nejběžnějších druhů, psané s láskou a porozuměním pro přírodu a ptačí svět. Krásné ilustrace Karla Svolinského.

1 11.07.2023