Ptačí domek
Eva Meijer
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463543/bmid_ptaci-domek-ckV-463543.jpg
4
215
52
Žena žijící sama v malém domku na anglickém venkově se může zdát osamělá, ve skutečnosti se však nachází v té nejlepší společnosti. Len Howardová strávila polovinu života v domku na anglickém venkově. Napsala tam dva bestsellery o červenkách, vrabcích a dalších ptácích z okolí. Dnes tam její podivuhodný životní příběh připomíná už jen cedulka „Bird Cottage“. Okno ptačího domku bylo vždy otevřené, aby mohli vrabci a sýkorky přilétat, kdy se jim zachce, a přistávat na psacím stroji, jakmile k němu Len usedla. Ačkoli nebyla původní profesí bioložka, v padesátých letech minulého století se stala průkopnicí ve zkoumání ptáků: studovala je na základě důvěry a svobody, pozorovala jejich povahu a zvyky. Co přimělo Len k tomu, že radikálně změnila svůj život a vykročila mimo vyšlapané cesty? Co vypovídají příběhy sýkorek o světě lidí? A je vůbec možné vymanit se z očekávání druhých? Ptačí domek vypráví o hudbě a ptačím zpěvu, ale i o tom, co to znamená někam patřit.... celý text
Přidat komentář
Potřebná kniha.
Je o ženě, o jaké se mluvívá jako o neškodném bláznovi. Lidé takové pozorují z dálky, pomlouvají je, protože nerozumí jejich smyslu života. A přesto byl život paní Len plný až po okraj. Tato žena nežila zbytečně, i když jsou její knihy prakticky zapomenuté.
Je to krásné čtení pro toho, kdo má rád zajímavé lidi, kdo má rád přírodu, kdo nepotřebuje, aby děj letěl jako blázen. Poklidná atmosféra života v ptačím domku se přenese do duše a po přečtení dlouho zůstává.
Autorka se přestěhuje do domku u lesa poblíž chráněné kraj.oblasti, který nazývá Ptačím domkem kvůli lásce k různorodým ptákům, kteří zde žijí. Díky tomu jsem se dozvěděla hodně o způsobu života a chování různých tvorečků.
Jak krásný vztah si dokáže vytvořit člověk s přírodou! Jak něžný a blízký vztah může mít i se zvířaty, které jsou pro druhé lidi jen nepatrné nebo mu nestojí o přemýšlení o nich, natož aby se jim snažil pomoci. Hrdinka, která hájí hnízdící ptáky před necitlivými zásahy, může být za podivínskou potížistku (od první stránky, viz.prořezávání keřů v nejméně vhodné době, její snaha se něčeho domoci u úřadů). Není to úplně bezproblémové čtení, v některých situacích jsem měla soucit s ptáky i s hrdinkou, která je nelhostejná a bojuje třeba i s větrnými mlýny.
Bohužel jsem nestihla dočíst a musela vrátit do městské knihovny. Snad se ke knize ještě později vrátím.
"Výzkum měřitelných reakcí vycházející z toho, že myšlenky a pocity zvířat nejsou poznatelné, přináší výsledky, které tento závěr potvrdí. Když budete někoho považovat za stroj, odrazí se to ve vašich badatelských otázkách a tím se vymezí prostor, v němž bude předmět našeho výzkumu moci odpovídat. Takzvaně objektivní způsob studia je tudíž stejně zabarvený předpoklady jako ostatní metody."
Chvíli mě trvalo, než jsem si zvykla na poněkud útržkovitý styl vyjadřování. Kniha je psána v kratších větách a chybí jí větší ponor do hloubky, psychologické pozadí. Člověk by se o vnitřním i vnějším světě Len Howardové rád dozvěděl více. Tato žena však zůstala stranou a o jejím životě se mnoho neví, takže se autorka možná nechtěla pouštět do širšího světa fikce a děj raději vystavěla velkou měrou na skutečnostech, které zjistila nebo si ověřila Každopádně mě příběh hodně oslovil a to souznění člověka s ptáky, všechna ta pečlivá pozorování, zážitky a zaujetí pro svět malých tvorů je mi blízké. Je až neuvěřitelné, jak hluboké splynutí může nastat mezi člověkem a ptákem a smutné, že jen málo lidí je ochotno si tuto možnost vůbec připustit. Nemám ráda, když se životy zvířat podceňují a pohlíží se na ně jako na něco zbytečného a podřadného. Tato kniha dává za pravdu mému osobnímu postoji.
Knížka o životě Len Howardové - ornitoložce. Knížka byla jemná, něžná, ale i místy smutná.
Chvíli mi trvalo se začíst. Čekala jsem více obsahu o ptácích, ale jak to bývá, očekávání plodí zklamání a tak poté co jsem k té knize přistoupila jinak, konečně mě oslovila. I když jsem z ní měla spíš pocit smutku, osamělosti, ať už z nepřístupné Len, tak z některých ptačích příběhů, jako byl ten Šedivky. Nakonec člověku dochází, jak se životy lidí i ptáků odvíjejí podobně. Pokud je sledujeme zpovzdálí, vypadají všechny stejně. Když se na ně zaměříme, vidíme jedinečné osobnosti a jejich osudy. Každopádně se jedná o fiktivní životopis skutečné postavy a já bych si ráda přečetla její vlastní autorské dílo.
Taková příjemná, nenáročná knížka. Pro ženy. Aspoň si moc neumím představit, že by se opravdu líbila chlapovi, ale kdo ví. Vypráví o životě houslistky a amatérské ornitoložky Gwendolen, přibližně od jejího věku 17 let až do stáří, ale zachycuje jen takové úseky, takže se v čase skáče, není to souvislé podrobné vyprávění. O rodině, jak se začala věnovat hudební kariéře, jak žila v Londýně a hrála v orchestru, na pozadí dvou světových válek, trochu milostného života, až jak se přestěhovala na venkov, ponořila se do výzkumu ptačího světa a stala se známou spisovatelkou. Ptáci s ní bydleli v domku, ona je krmila, učila, a tak. Docela jsem jí záviděla. Když teď chodím sypat ven zrní ptákům, tak si s nimi pohovořím. A je fakt, že sýkory neulítnou, tak třeba na mě jednou nějaká taky usedne. :-)
Kapitola vždycky začne krátkým úsekem, který se věnuje jedné konkrétní koňadře, Hvězdě, asi její nejoblíbenější, a pak pokračuje příběh samotné Len. Je to psáno takovým zvláštním, úsporným způsobem, líbilo se mi to. Jestli někdo čeká, že je to kniha o ptácích, tak ti jsou spíš na druhém místě, je to příběh hlavně o ženě. A o lidech vůbec. Ten prolog, jak z obce přijdou ostříhat živý plot, aby to hezky vypadalo, a tím zničí všechna hnízda s ptáčaty... bože, to je jak u nás na vesnici. Vždycky a všude se najdou pitomci. Každopádně knížka byla milá, i když i trochu smutná, a mě docela chytla za srdce. A má krásnou obálku.
Když nemůže člověk do přírody, sáhne po knize o přírodě. No ne? Já už dlouho měla připravený Ptačí domek, o kterém tak často básní @zanicenyknihkupec A já chápu už proč! I když jsem měla na začátku malinko problém se začtením, zlomilo se to. A já si užila moc hezký lidský příběh o tom, jak moc nás může příroda naučit. Jak moc nás může očarovat a směrovat. A už teď vím, že jakmile k nám do krmítka přiletí návštěva, budu nad ní přemýšlet jinak a hlouběji. @knihodura
PTAČÍ DOMEK od Evy Meijerové s velkým citem popisuje život Angličanky Gwendolen Howardové od jejího dětství až do stáří, od začátku 20. století do sedmdesátých let. Příběh této milovnice ptáků, amatérské ornitoložky, která se na ptáky, především sýkorky, začala dívat jinak než vědci i ostatní amatéři té doby, je velmi citlivě a k tomu pečlivě zpracován.
Gwendolen si nastěhovala ptáky, nebo lépe řečeno, nechala je, aby se nastěhovali, do jejího malého domku na anglickém venkově, a tak si s nimi mohla vybudovat blízké vztahy, které popsala v článcích a knihách. Tato klidná, něžná, křehká, samotářská a trochu podivínská uzavřená žena dala přednost společnosti ptáků před lidmi. Nikdy se nevdala, neměla rodinu ani děti, její rodinou a nejbližšími bytostmi byli právě ptáci.
Dodnes je její práce většinově odmítána jako nevědecká a ptáky polidšťující. Zemřela vlastně zapomenutá a sama, její zahradu po její smrti vykáceli navzdory slibům úřadů. To známe. Ptáci zmizeli.
Věřím, že tato vizionářská žena předběhla svou dobu a její způsob pozorování ptáků a vnímání jejich chování ještě přijde. Až pochopíme, že ptáci a ostatní zvířata nejsou objekty, nýbrž subjekty s individuálními povahovými rysy, osobními preferencemi, emocemi, různou inteligencí a temperamentem. A také s různou mírou důvěry k člověku. A že laboratorní zkoumání živých tvorů je velkou chybou.
Jsem moc ráda, že se mi tato vzácná, nádherná kniha dostala do rukou a mohla jsem si ji přečíst, nesmírně mě obohatila.
Citáty z knihy:
„ My se vždycky domníváme, že existuje nějaký cíl, nějaký důvod, že věci nějak dopadnou, že přijde nějaká pointa. Jenže většina životů není nic víc než sbírka náhodných událostí, okamžiků mezi velkými nic.
---
Nesmím se ptát, zda je to, co dělám, nějak k užitku, zda toho dělám dost. Ptáci mi ukazují, že čas není přímka, kterou z něj dělají lidé. Věci nekončí, jenom mění tvar. Z pocitu se stává myšlenka, z myšlenky jednání, z jednání myšlenka, z myšlenky pocit. První myšlenka na chvíli usne, pak se zase objeví. Tak se mísí časy, takhle existujeme v různých okamžicích zároveň.
V posteli mi srdce tluče příliš rychle, alkohol mi kreslí čáry v těle, od rukou do hlavy, k nohám, síť bez struktury, nervy.
Prostěradlo sotva vychladlo. Když přichází spánek, vydávám se na místo, kde zůstávají vzpomínky, když na ně nemyslíme.“
Taková něha z úplně jiného světa. Četla jsem vždycky pár stran před spaním a tak se mi Len se svojí ptačí družinou vmíchávala do snů. A musím říct, že jsem se cítila dost příjemně.
Ta knížka je TAK jiná ve srovnání s jinými. Zklidní duši, pofouká škrábance.
Taky se vám někdy stalo, že na vás v knihkupectví kniha z regálu přímo volala: "Vem si mě!" a vy jste byli na 100 % přesvědčeni, že to je TA kniha, která bude naprosto pro vás a nemohli jste se dočkat, až ji přečtete? A pak přišla ledová sprcha v podobě zjištění, že už po pár prvních stránkách jste cítili, že tohle vás asi bavit nebude?
Achjo.
Tak to se mi přesně stalo s Ptačím domkem. Poprvé jsem ji rozečetla loni touto dobou. A odložila ji s myšlenkou, že na ni teď zřejmě není ta správná doba. No a když jsem ji rozečetla teď, napodruhé, mé pocity se nezměnily.. Vůbec se mi nečetla lehce, nebavila mě, nechápala jsem ji a vyloženě jsem se musela nutit, abych ji dočetla.. Absolutně tomu nerozumím, jelikož je to knížka z HOSTu! (který zbožňuju) a všude na ni naleznete samá kladná hodnocení. Bohužel, tohle hodnocení mě mrzí, ale tahle kniha nebyla pro mě.
Příběh zapálené amatérské ornitoložky není pro každého, je potřeba stejně naladěného čtenáře, který ptákům fandí. Ale na druhé straně nejde o odborný etologický text, spíš jen životopis jedné excentrické dámy a několika sýkorek, s nimiž se sblížila.
Čekala jsem více povídání o ptácích, ne o jejím životě. Knížka mě trochu zklamala, ale pasáže o ptácích byly zajímavé.
(SPOILER)
Knížka, která zaujala hromadu čtenářů svou poetičností a přiblížením života Len Howard, která se mohla stát velmi slavnou houslistkou, ale rozhodla se raději pro život na anglické venkovské samotě a zasvětila svůj život pozorování chování a přemýšlení ptáků. Vydala dvě velmi úspěšné knihy, byť neměla žádné bližší vzdělání v tomto oboru.
Chápu ten boom okolo téhle knihy, protože její pomalu plynoucí děj plný krásných pasáží popisující život Len protkaný příběhem sýkorky Hvězdy, která s ní žila přes 9 let je krásný, ale za mě té knize bohužel něco chybí. Nějaká větší jiskra, náboj, něco.. možná je to tím, že Len se na tuhle cestu vydala dobrovolně a ano, byla přínosem společnosti, ale její život nebyl nijak extra převratný. Možná je to to, proč mě tahle kniha tolik nenadchla. je hezká, za přečtení rozhodně stojí, ale vracet se k ní nejspíše nikdy nebudu.
Moje hodnocení: 7/10
Knihu jsem celou dobu vnímala spíše než jako životopis, jako román na motivy skutečných událostí, což ale ničemu neubírá a naopak přidává ještě punc uměleckého ducha, který knihou rovněž nenápadně prostupuje. Z příběhu dýchá jedinečná atmosféra, prolínání s kapitolami o Hvězdě je skvěle provázané s tím, co se děje na "scéně" životního příběhu hlavní postavy, krásně sestavené metafory podtrhují touhu po samotě, která občas dřímá v každém z nás.
Audiokniha :
Poetický, melancholicky laděný příběh lásky, zklamání, osamění a znovunalézání. Lenina křehká citlivá duše se vyrovnává se šrámy, které jí její nejbližší uštědřují (chlad a odtažitost matky, platonické vzplanutí bez opětování, nenaplněný vztah, plytkost vztahů) po svém – nejprve únikem do světa hudby, následně odchodem do ústraní a pokusem o znovunalezení harmonie i smyslu bytí v soužití s divokými ptáky. Pro většinu nepochopitelné rozhodnutí, které však bylo doprovázeno neobvyklým přínosem ornitologům díky Lenině výjimečnému daru pozorování a analyzování života sýkorek. Jejich svět byl jejím světem, a proto věřím, že život, který Len nakonec prožila, byl pro ni naplněným.
Úžasná interpretace Dany Černé působí, že lyrickému příběhu nasloucháte jedním dechem jako by to byla detektivka. Moc hezké !
Óda na přírodu, kniha o samotě, o lidech, o ptácích, o životě,…
Lyrická, melancholická, jemná. Někdo říká, že to bylo pohlazení po duši. Na mě působila spíš smutně. Kvůli tomu, jací jsme my lidi, ale i kvůli Len, za kterou mi bylo smutno pro její samotu, i když ona tak byla vlastně šťastná.
Asi nesdílím to všeobecné obrovské nadšení, které kolem této knihy panuje, ale i tak je to kniha, minimálně pro svůj námět, výjimečná a mě se moc líbila. Obzvláště potom v audiu v interpretaci Dany Černé.
Příběh je v podstatě biografie. O Len se toho neví tolik, aby si autorka nemusela domyslet některé scény, ale prý jde v podstatě o poměrně věrný popis toho, jak to doopravdy bylo.
Bohužel je tohle jeden z důvodů mého nižšího hodnocení. Příběh klouzal dost po povrchu. Střídaly se zde kapitoly ze současnosti o pozorování ptactva a ty z minulosti samotné Len. Její dětství a to jak se dostala do ptačího domku. Jenže ono se právě tohle moc nedozvíme. Nezažila nic, co by z ní racionálně udělalo tak extrémní samotářku. V dětství byla velmi ambiciózní, cílevědomá a najednou se, pro mě, z ničeho nic dostala do domku a ptáci pro ní začali představovali smysl jejího bytí.
Do poloviny jsem z knihy byla docela nadšená, pak už mi to ale přišlo stále dokola. Hlavní problém bylo, že jsem se vůbec nedokázala vcítit do Len a pochopit její poslání. Pokud to dokážete tak budete knihou nejspíš uneseni.
IG: @hanybooks
Veľmi krásna knižka plná nevšedných obrazov, ktorá zanechá na duši príjemné pocity. Najviac sa mi páčili "scénky" s trénovaním a správaním sa vtáčikov, tie boli pôsobivé a osviežujúce.
Štítky knihy
ptáci, ptactvo nizozemská literatura venkov osamělost člověk a příroda člověk a zvíře poetika ornitologie společenské romány
Ptačí domekKniha Ptačí domek je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 259x |
| Čtenářské výzvě | 57x |
| Doporučených | 17x |
| Knihotéce | 115x |
| Chystám se číst | 218x |
| Chci si koupit | 59x |
| dalších seznamech | 4x |
Krásná to kniha. I poměrně strohým stylem dokáže autorka vytvořit v hlavě čtenáře nádherné obrazy. O Len Howardové, Ptačí ženě ze Sussexu, jsem předtím neměla ani tušení, a přitom to musela být úžasná bytost. Škoda, že u nás nikdy nevyšly její publikace o ptácích, které se ve své době těšily velkému zájmu... PS. Není nic lepšího než knihu číst u otevřeného okna a slyšet přitom zvenku všemožné cvrlikání, čirikání a trylkování všech těch drobných ptáčků, jejichž život studovala. Příběh mi zůstane v srdci...