1. Domů
2. Autoři
3. Eva Meijer
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 2
• Bazar
• Životopis
• Citáty 5
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Eva Meijer

Ptačí domek

„Tahle kniha se stala mou srdcovou záležitostí! Ráda bych si přečetla knihy přímo od Len, bohužel dosud nebyly přeloženy do češtiny. Snad se toho někdy dočkáme :-)“... celý text
— heczek

---

Ptačí domek

„Moc hezký čtenářský zažitek.“
— Kanylka

---

Řeč zvířat

„Čtenář IHT (který mě ostatně k četbě knihy inspiroval) mi mluví z duše. Různá zjištění o zvířecích jazycích/komunikaci autorka často představuje pouze jednou větou („papoušci dostávají jména od svých rodičů“) + citací příslušné studie. Více do hloubky je zpracován pouze oddíl o pokusech komunikovat lidskou řečí se zvířaty: s lidoopy, papoušky, delfíny a slony. Když už si nizozemská filosofka dala tu práci studie přečíst, mohla z nich prezentovat víc než název, přinejlepším abstrakt. :) Některé jsou totiž velmi zajímavé, mě třeba upoutali: * terejové nosící své partnerce květiny, aby mohla ozdobit sebe či hnízdo * kosatky, které mluví s delfíny napodobováním jejich zvuků * žraloci komunikující rozvibrováním vody, koně ukazující ušima a larvy třásenky signalizující velikost nebezpečí poměrem dvou složek ve feromonu Vlastní přínos Evy Meijerové spočívá v tom, že na dorozumívání zvířat a se zvířaty aplikuje myšlenky filosofů jazyka. Wittgensteinův koncept jazykových her zdůrazňuje, že sdělení dává smysl až jeho kontext. V tomto případě kontext druhově specifický: gestikulace, kultura, u sociálních zvířat etiketa. „Kdyby lev uměl mluvit,“ míní Wittgenstein, „nerozuměli bychom mu“. Anebo ano, pokud poznáme víc? Raimond Gaita se domnívá, že zvířatům porozumět lze, protože s nimi sdílíme svět a evoluční minulost. Merleau-Ponty zase věří, že „tělo nemáme, tělem jsme“; autorka tedy v jeho stopách sleduje různé způsoby tělesného vyjadřování zvířat. Např. změny barev u krakatic, které mají strukturu nesoucí smysl a možná i odkazují k vnějším objektům. Pro biologa to bude málo. Ale autorka svůj příspěvek možná adresovala spíš humanitně zaměřeným kolegům jako upozornění, že mluvíme-li o jazyce, musíme zohlednit i existenci jiných systémů než lidských. Je pravda, že někteří duchovědci stále považují kulturu za výsostné území rodu Homo, a na teologické fakultě jsem se dokonce dozvěděla, že „zvířata nemají vědomí“ (protože se tam filosofie přednášela podle Tomáše Akvinského). Takže si myslím, že v určitém kontextu její příspěvek relevanci mít může. Autorka nepíše bezpříznakově, svůj výzkum propojuje s apelem na práva zvířat. To je podle mě ok, ale možná by to mělo zůstat v úvodu a doslovu? Oceňuji reflexi, co je vlastně jazyk a gramatika. Kniha netvrdí, že zvířecí komunikační systémy jsou jazyky se vším všudy, např. včetně rekurze. Tuto otázku nechává otevřenou. Přesto mi občas přišlo, že některé pojmy vyprazdňuje, aby zahrnuly i nonhumánní zvířata. Když moskevští toulaví psi jezdí metrem, opravdu to není projev „politického odporu“ proti lidským privilegiím. Stejně tak kradení tašek makaky nelze označit za „politickou komunikaci“ s lidmi, kteří jim obsadili území. Její přemrštěná inkluze je protějškem přemrštěné exkluze, kdy se definice kultury a lidství naopak upravují tak, aby na ně zvířata „nedosáhla“, jak o tom píše Stanislav Komárek („lidskost znamená používání nástrojů“ – aha, zvířata to umějí taky, tedy „lidskost znamená používání složených nástrojů“ – to taky ne, tak „lidskost znamená vyrábění nástrojů nástroji“ – jejda, ani to ne...). Pokud hledáte hodně stručný (120 stran) přehled bádání o zvířecí komunikaci a nevadí vám trocha filosofie, mohlo by se vám to líbit. Pokud chcete víc do hloubky, nejpřitažlivější pro vás bude seznam použité literatury.“... celý text
— JulianaH.

---

---

Ptačí domek

„Pokud máte rádi ptáky, bude se vám líbit. Knihu jsem poslouchala a líbezným hlasem mi ho do ucha vyprávěla Dana Černá. Poslech moc příjemný, ale obsahově mě moc nezaujal. Po dokončení jsem si přečetla, že se jedná o biografie. (Aha, tak to už chápu víc.) Autorka vypráví o Len Howardové, která ráda pozorovala ptáky, takže se o ptácích dozvíte dost, ale tak nějak mi to šlo jedním uchem tam a druhým ven. Jazyk je celkem poetický a já nejsem schopna ho nejspíš plně ocenit, protože neoplývám takovou vášní pro ptáky. V příběhu mě rušily skoky v čase a chvíli mi trvalo, než jsem se zorientovala kam až daleko skočila, ale možná to bylo jen mou nepozorností.“... celý text
— lulucinax

---

Ptačí domek

„„Ptačí domek“ od Evy Meijerové je hluboce dojemný a neobyčejně silný příběh, který vás uchvátí svou křehkostí i syrovostí. Tento román vás vtáhne do života hlavní hrdinky, která obětovala svůj dosavadní svět, aby žila v harmonii s přírodou, ptáky a jejich neskonalou krásou. Jemnost popisů přírody, melodie ptačího zpěvu a každodenní rituály hlavní hrdinky vás obklopí jako měkký plášť, ale pak náhle přichází trpkost lidského zásahu a nelítostné změny. Kácení živého plotu je jen začátek boje o přežití, v němž se zoufalství prolíná s nadějí – dojemně silná scéna, kdy se hrdinka pokouší zachránit poslední mládě, vás zasáhne přímo do srdce. Autorka brilantně vykresluje nejen krásu přírody, ale i její pomíjivost, a zároveň klade otázky o naší odpovědnosti vůči ní. Tento příběh není jen o ptácích, ale i o lidském stárnutí, ztrátě a touze nalézt smíření – rezonuje hluboko pod kůží a zanechá vás zamyšlené nad tím, jak vzácný a zároveň zranitelný náš svět je.“... celý text
— MeziŘádky