Ptačí domek
Eva Meijer
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463543/bmid_ptaci-domek-ckV-463543.jpg
4
217
52
Žena žijící sama v malém domku na anglickém venkově se může zdát osamělá, ve skutečnosti se však nachází v té nejlepší společnosti. Len Howardová strávila polovinu života v domku na anglickém venkově. Napsala tam dva bestsellery o červenkách, vrabcích a dalších ptácích z okolí. Dnes tam její podivuhodný životní příběh připomíná už jen cedulka „Bird Cottage“. Okno ptačího domku bylo vždy otevřené, aby mohli vrabci a sýkorky přilétat, kdy se jim zachce, a přistávat na psacím stroji, jakmile k němu Len usedla. Ačkoli nebyla původní profesí bioložka, v padesátých letech minulého století se stala průkopnicí ve zkoumání ptáků: studovala je na základě důvěry a svobody, pozorovala jejich povahu a zvyky. Co přimělo Len k tomu, že radikálně změnila svůj život a vykročila mimo vyšlapané cesty? Co vypovídají příběhy sýkorek o světě lidí? A je vůbec možné vymanit se z očekávání druhých? Ptačí domek vypráví o hudbě a ptačím zpěvu, ale i o tom, co to znamená někam patřit.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Knihu jsem ke své škodě četla na etapy. Myslela jsem, že poměrně krátké kapitoly se budou dobře číst před spaním, ale zrovna přišlo období, kdy jsem únavou nebyla schopná přečíst byť jen jednu stránku. Tak jsem si knížku vzala do vlaku a zjistila, že už jsem mezitím zapomněla většinu postav. Musela jsem zalistovat o pár stránek zpět.
Zpočátku se zdálo, že dojem z knihy tím zůstane definitivně zkažen, ale ve chvíli, kdy se Len odstěhovala do svého Ptačího domku najednou to, co bylo na začátku, z velké části přestalo být důležité. Len byla pro ptáky – jejich výzkum a život s nimi – tak zapálená, že byla ochotna kvůli nim takřka zmrznout (otevřená okna, aby k ní kdykoli mohli), nechala si zničit zařízení domku a vyháněla většinu návštěv. Podivínka? Vlastně ano, ale takovým způsobem, který dává smysl. Chtěla jenom žít svůj život s ptáky a poznat je tak dobře, jako by byli její vlastní rodina... a oni byli.
Můj výsledný dojem z knihy je ten, že zůstane v mojí knihovně – a to hovoří za vše, jelikož knihy už musím dávat i na zem :-).
Mám ráda divoké ptáky a sýkorky obzvlášť, takže je jasné, že můj názor je tím hodně ovlivněný. Knížka je to krásná, ale místy dost smutná. Lenin život byl zvláštní a pro mě ne úplně pochopitelný, zvlášť její vazby s lidmi. Takového chladu v jejím okolí. Ale život se sýkorami koňadrami, tam bylo všeho dost.
Kniha mi byla doporučena jako křehký poetický příběh .... a jako takovou jsem ji přijala ....
Každý z nás má od života jiné očekávání - a touha plnit si sny člověka obohatí ....
A v této " biografii" si Len Howard hledá svoji cestu životem .... ať již cestou hudby, či pozorování mávání ptačích křídel ....
" Hraní je jako létání : výška, rychlost, lehkost, důvěra v myšlenku, že kouzlo je trvanlivé, spolehlivé, dokud to trvá ...."
Vyprávění pozvolné, bez dramatických chvil - a já Len necítila jako osamělou ....
Ona jen žila svůj život ....
Jen ten konec byl trochu smutný - ale vzpomínka na ptačí ženu tu zůstala ....
Když jsem knihu četla, tak jsem byla uchvácená. V tu chvíli to pro mě bylo něco, co jen tak běžně nečtu a nesetkávám se s tím.
Příběh hezky plynul, a dobře se mi jím prokousávalo. Taková příjemná jednohubka.
Ptáky se nějak extra nezabývám, ale tady byly tak hezky zakomponovaní do děje, že se mi líbilo o tom číst, a sledovat jejich osud. A stejně tak příběh hlavní postavy.
Komplexně mě to nutilo se zamyšlet, jak je život pomíjivý, jak ve výsledku rychle odsýpá, a to jak díky popisu života ptactva a soužití s nimi, tak díky popisu průřezu celého života hlavní hrdinky. Stejně tak, jako když sledujete dokument o nějaké významné osobě, ve kterém ukazují její celý život.
Občas mi přišlo otravný její distanc, ale nějak jsem to kousla a snažila se pochopit, proč to tak vlastně je.
Byl to pro mě literární zážitek, vystoupení z komfortní zóny, které stálo za to, ale pořád mi chyběla nějaká ta špetka něčeho, díky čemu by mi příběh vyrazil dech úplně.
Milé, velmi pozvolné čtení. Uznávám, že někomu může přijít i nezáživné. Zajímavosti ze života ptáků byly fajn, ovšem hlavní postava to drobátko přeháněla. Postupně se z ní stávala čím dál tím větší podivínka. Jak tak uvažuju, tak letos už je to snad třetí kniha, kterou jsem přečetla kde je pozorování ptáků jedním z podstatných témat knihy.
Asi jsem od knihy čekala něco jiného…
O dost víc mě bavily kapitoly s názvem Hvězda…
Zbytek mě až tak moc nebavil…
Četla jsem knihu ve společném čtení ale bohužel mě vůbec nebavila :(. Líbila se mi jen ta část z přítomnosti a života ptáků. Bohužel 3/4 jsou o vcelku nezáživném životě trochu podivínské dívky- od dětství po stáří. Její náklonnost k samotě mi nevadila, ale styl vyprávění není pro mě. Mám ráda melancholii, ale pozitivní a zasněnou. Musím přiznat, že posledních pár stran už jsem se ani neobtěžovala dočíst
Tato kniha je románovou biografií Len Howardové. Původně úspěšná houslistka, která se rozhodla pro život na venkově a téměř bez lidí. Svůj život zasvětila zkoumání ptáků, se kterými žila v neskutečné harmonii. Sepsala mnoho článků i dvě úspěšné knihy. Co ji vedlo k takovému životu a jak dokázala zpracovat ptačí výzkum se dozvíme v knize, která je napsána poutavě a citlivě.
Hned v úvodu knihy, kdy čtete o tak běžné věci, jako je stříhání živého plotu, jsem byla napnutá, plná emocí a ani jsem nedutala. Nikdy bych nevěřila, že by se mi mohla líbit kniha o ptácích. Ale to, že poznáváme Len od jejího dětství, její život, kariéru a lásky, tak mě to celé strhlo, Len jsem si zamilovala a prožívala vše společně s ní.
Kniha je napsána tak krásným jazykem, že jsem si čtení neskutečně užívala. Tolik nádherných vět a přirovnání. Původně jsem si chtěla vypsat některé myšlenky, ale pak jsem zjistila, že bych musela vypsat skoro veškerý text. Opravdu co věta, to perla.
Knížka je sice útlá, ale čtení jsem si vychutnávala, žádný spěch, celé jsem to vnímala klidně a měla jsem potřebu to klidně číst a celé si to užívat.
Rozhodně nečekejte žádnou velkou akci, ale poklidný život jedné neobyčejné ženy. Příběh plný emocí a krásného souznění s přírodou.
Krásná obálka. Děj se mně sice zpočátku zdál trochu zmatený/nejspíš tou linií z dětství/, ale pak...to bylo počteníčko. Ne že bych s Len úplně souzněla, ale držela jsem jí palce a obdivovala ji. Dozvěděla jsem se takových věcí o ptácích a přírodě. Kdybych měla jedním slovem popsat můj pocit z téhle knihy, bylo by to něha.
Krásný příběh o soužití. Krásně se četl a opravdu jsem se dost věci dozvěděla.
Doporučuji
Miluju interpretaci Dany Černé a proto jsem hned, jakmile jsem uviděla audioknihu, koupila bez toho, abych si aspoň přečetla anotaci.
Musím říct, že číst to očima, vůbec bych se neprohrabala do konce knihy. Na můj vkus je to moc poetické. Takto se to ale dalo krásně poslouchat.
A nakonec jsem ráda, že jsem doposlechla až do konce. Poslední cca třetina se mi už opravdu líbila. Konec dobrý, všechno dobré. Takže ve výsledku hodnotím kladně. Teprve díky vysvětlení na konci jsem pochopila, že jde o zbeletrizovaný příběh s prvky ze skutečného života Len Howardové. A takové příběhy mám ráda.
Na tuhle knížku jsem se nechala nalákat pozitivními ohlasy a krásnou obálkou. A jsem moc ráda, že jsem po ní sáhla. Svým pomalejším tempem mi sedla dokonale do nálady. Mám ráda ptáky, ráda je pozoruju, ale že bych úplně souzněla s Len, to se říct nedá. To její naprosté přizpůsobení ptačím potřebám asi dovedu pochopit jen do určité míry. Přesto si myslím, že je to opravdu hezky napsaný příběh.
Tato kniha mě ze začátku vůbec nelákala, obálka je nádherná, ale úplně mě nezaujala anotace... Potom jsem viděla hodně pozitivních recenzí na Ptačí domek a rozhodla jsem se, že knihu teda zkusím, když je tak dobře hodnocená.
Příběh pojednává o životě britské hudebnice a "amatérské" ornitoložky Gwendolen "Len" Howardové, která velkou část svého života zasvětila ptákům a jejich sledování.
Příběh je rozdělen do dvou linií, v jedné se seznamujeme se životem Len a druhá je věnována samičce sýkory se jménem Hvězda.
Příběh měl takové pomalé, oddechové tempo, čtení mě bavilo, ale musím říct, že mě více bavila druhá polovina knihy, začátek mi přišel takový nemastný, neslaný, ale když Len dospívala, tak mě příběh začal více bavit. Úplně jsem se s ní nedokázala ztotožnit, ale bylo velmi zajímavé sledovat, jaký byl její život s ptáky.
Byl to takový milý, melancholický příběh a já jsem ráda, že jsem si knihu nakonec přečetla. Ještě jednou musím vyzvednout obálku, která je naprosto dokonalá.
Hodnocení 4*/5*
Krásné, poetické a dojemné, leč zde má zásluhu za notnou část hodnocení sama Len Howardová, její život a dílo a nedokážu Ptačí domek vnímat jen pohledem na kvalitu textu. Autorka má určitě plus za téma a oživení velké ptačí osobnosti, přiblížení ptačího světa těm, kteří by si přímo nenašli cestu k poznání inteligence ptáků (jakože i jiných živých tvorů) a za práci se sbíráním materiálu, kterého nebylo mnoho, ale kapitoly, kde vypráví o malé Len a jejím životě, jsou psané spíš nemastně neslaně, zmateně, vůbec jsem se neorientoval, kdo komu co říká a odkud se které úvahy berou. Zato kapitoly "Hvězda", to bylo pohlazení po duši. Takže...ptáčci jsou úžasní, Len byla úžasná osobnost, kniha ve mě vyvolala velké emoce.
Ptáčky mám ráda. Jsou úžasní. Při čtení mě druhá linka trochu rušila, jako by tam byla navíc a jazyk vyprávění byl občas až moc poetický.
Při čtení podobných knih se čtenářovi může zdát příběh hodně přitažený za vlasy. I já jsem chvílemi pochybovala. Ale co my víme....
Na tuto knihu mne nalákal Zanícený knihkupec. Kniha pojednává o houslistce LEN HOWARDOVÉ, která opouští svou kariéru a rozhodne se přestěhovat do domku na venkově a celý svůj život zasvětila zkoumáním ptáků. Životní příběh Len Howardové zpracovala nizozemská spisovatelka EVA MEIJEROVÁ. Autorka v této knize mísí fakta z jejího života a příběhy z jejího díla s fikcí. Určitě je záslužné, že se autorka rozhodla zpracovat knihu o Len Howardové, poněvadž o jejím životě není moc známo. Střídají se kapitoly z minulosti a přítomnosti, kapitoly jsou krátké. Knihu hodnotím na 70 %.
Myslím si, že podobnou knihu jsem ještě nečetl, aby nějaký člověk zasvětil celý svůj život opeřencům a věnoval jim hodně času jako Len Howardová, která je důkladně pozorovala, studovala jejich chování a napsala o nich několik knih. Popravdě řečeno jsem se úplně to této knihy nezačetl, jak jsem očekával, ale asi budu v menšině, protože převažují vysoká hodnocení.
Myslím si, že ptáčkové mají svůj rozum a vždy zpříjemní ráno svým cvrlikáním, i když jejich ranní zpěv některým lidem může vadit. Zamyslel jsem se nad tím, že je fajn, že si mohou zaletět, kam se jim zlíbí a mohou pozorovat svět z výšky. Stačí jen zamávat křídly a mohou si plachtit. Občas usednou na venkovní parapet nebo se po něm procházejí a já je někdy pozoruji. Zejména k nám přilétají holuby a usadí se na venkovním parapetu a někdy také pták, který se jmenuje kuvik a ten je poslem smrti! Z tohoto opeřence máme vždy obavy, pokud se objeví, protože přináší smutné zprávy. Kamarád, který bydlí na vesnici, vyrobil budku pro ptáky a do ní pravidelně sype zrní a ptáci se pravidelně slétají a nepochybně jsou rádi, že lidem na nich záleží a zejména v zimním období, kdy je nedostatek potravy.
Vzpomínám si, že jsme v minulosti vlastnili knihu, která se jmenovala ATLAS PTÁKŮ a já jsem si v této knize, když jsem byl menší, listoval, ale tuto knihu už nemáme.
V závěru knihy se vyskytuje VYSVĚTLENÍ a rovněž 2 černobílé fotografie. Možná se v knize mohlo nacházet více fotografií s více druhy ptáků, o kterých je v knize pojednáno buď v průběhu samostatného příběhu, anebo fotografie zařadit jako přílohu na konci knihy.
Kniha má nádherný přebal, na kterém jsou zobrazeny sýkorky. Hned bych si ptáčka vzal do dlaně a pohladil si ho. :)
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Ptáci mi ukazují, že čas není přímka, kterou z něj dělají lidé. Věci nekončí, jenom mění tvar. Z pocitu se stává myšlenka, z myšlenky jednání, z jednání myšlenka, z myšlenky pocit. První pocit se vrátí, maluje pruhy přes nový pocit. První myšlenka na chvíli usne, pak se zase objeví. Tak se mísí časy, takhle existujeme v různých okamžicích zároveň.
byl to milý a melancholický příběh psaný pomalejším tempem. kniha se četla hezky, ale nijak zvlášť mě bohužel neoslovila.
Velice hezká a originální kniha. Střídají se pasáže zápisků samotné Gwendolen ze života ptáčků a fikce autorky popisující její život od začátku až do konce.
Zápisky o sýkrokách se mi líbily moc, co se týká Gwendolenina života, trochu mi nesedl styl autorky, kdy zachází do zbytečných podrobností a snahou o vykreselní atmosféry vkládá zbytečné pasáže. Vnímala jsem velký rozdíl ve vyprávění autorky a ve vyprávění samtoné Gwendolen a rušilo mě to.
Jinak je to ale jedna z těch hezčích knih, co jsem četla, samotná osobnost Gwendolen vymykající se stádnosti, její odvaha odejít do samoty, všeho se vzdát a věnovat se svému snu, skromnost a opravdová láska k ptákům, to všechno mě fascinovalo. Je skvělé, že Eva Meijer znovu uvedla její dílo v povědomí.
Štítky knihy
ptáci, ptactvo nizozemská literatura venkov osamělost člověk a příroda člověk a zvíře poetika ornitologie společenské romány
Ptačí domekKniha Ptačí domek je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 262x |
| Čtenářské výzvě | 57x |
| Doporučených | 17x |
| Knihotéce | 115x |
| Chystám se číst | 218x |
| Chci si koupit | 58x |
| dalších seznamech | 4x |
3,5*, posloucháno jako audiokniha
Kniha PTAČÍ DOMEK byla zařazena mezi ty, které prý posluchači vyrazí dech, četla jsem na ni skvělé recenze. Možná proto jsem čekala víc. Má očekávání byla zkrátka větší, ale neznamená to, že jsem dostala málo. Jsem rada, že jsem si knihu přečetla a ještě radši jsem, ze byla vůbec napsána. Hlavní hrdinka Len Howardová opravdu žila a já sympatizuji s jejím životem, který zasvětila studii ptáků, mám (obzvlášť vzhledem k tomu jak to s ptačím domkem nakonec dopadlo) opravdu radost, že skrze knihu její příběh opět ožil. Bylo to milé čtení, bavily mě popisy chování ptáků i sledování Leniny životní poutě. Skoda jen, ze jsem si zhruba ve třetině knihy precetla anotaci na audiolibrixu (zde je trochu jiná); v podstatě mi vyzradila děj až do konce.