Karpatské hry

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Kniha je autorovým svědectvím o Karpatech. Popisuje 35 pohoří, jejich přírodní krásy, tamní domorodce. Píše subjektivně, popisuje, co zde zažíval, jak se cítil, co bylo nejpůsobivější. Tímto způsobem se na čtenáře přenáší autorovo nadšení pro tento kraj. Čtenáře oslovuje „bratříčku“ a vystupuje zde jako skautský rádce, či kmenový vypravěč navrátivší se z dalekých cest. Mluví k tichému dítěti, které hltá každé slova a chce také navštívit ty kraje, čtenář vnímá každé slovo a sní. Je tam v horách a cítí mateřídoušku, třese se zimou u chladných bystřin a vychutnává si výtečný kousek brambory, kterým ho podaroval starý bača. Mimo kapitol s názvy pohoří, která popisují, je zde i první bratrské slovo, poslední bratrské slovo a 13 kapitol jiného rázu, jmenují se hry. Jsou uvedeny citátem a nachází se vždy jedna po dvou či třech popisech hor. Jsou to rady, úvahy, doporučení. Například první „Hra na poutníka s lehkým srdcem“ je o způsobech cestování a trávení dovolené, o množství nutných věcí k cestování, o lehkosti a hlavně o svobodě. Další hry jsou například na diamantové zdraví, na hvězdný širák, na hlad, na vlčí dech a gazelí nohy, na pocestnou radost. Na první pohled jsou tyto hry radami, jak cestovat. Po jejich přečtení ovšem čtenář uvažuje rozsáhleji, o přírodě, o potřebách jedince, o svobodě, o štěstí....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/42_/42696/karpatske-hry-42696.jpg 4.8130
Žánr
Literatura česká, Cestopisy a místopisy
Vydáno, Vestri
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (26)

Kniha Karpatské hry

Přidat komentář
Mijagi
23. března

Použiji autorův styl oslovování a říkám: Tohle byl opravdu velký zážitek, bratříčku! Poetický cestopis rumunskými Karpaty let dávno minulých. Od salaše k salaši, od ohně k ohni... Věřím, že tato kniha ovlivnila a stále dokáže ovlivňovat lidské životy. Jen se k vám musí dostat v pravou chvíli. Možná, kdyby mi kdysi padla do očí místo Kerouacových Dharmových tuláků, byla by má cesta čistší, méně trnitá.

"Třetího večera jsem za tmy sešel z pastvin a přespal pod stromem. Ráno po třech slunečných dnech mlha a déšť. Otlačená záda, nevlídno, chlad. Štiplavý oheň, únava předchozích dnů, vlhký a lepkavý oděv. Pocit zuboženosti, byl bych nad sebou plakal. Náhle na mne padla smrtelná únava, víc duševní než tělesná - další den se vláčet dál pro nicotné a jalové cíle! S rozpolceností ale nelze pokračovat v cestě, nerozhodnost zabíjí. Tupě jsem stál. Bytostně se mi nechtělo odejít, třásl jsem se chladem a nemohoucností. Tehdy jsem spatřil v mlžné pastvině černou chatrč. Večer splynula s tmou. Nebo jí přes noc postavil duch? Jako Mohamed při svých viděních, ani já jsem nevěděl, kdo mne pokouší: dobrý, nebo zlý duch? Přišel jsem blíž, seník byl otevřený. Pocítil jsem úlevu, bylo rozhodnuto. Spěch, lstivý druh, zmizel, labuť zakroužila nad horami. Znovu jsem se převlékl do suchých nočních hadrů a zalezl se spacím pytlem do nejtmavšího kouta. Na střeše šuměl déšť, pradéšť, nejsladší věc je slyšet déšť v suchém seně. První okamžik štěstí - a kolik jich toho dne na mne ještě čekalo! ... Řeka času sladce plynula, její vody dostávaly nový rozměr. Ležel jsem minuty, hodiny, bez pohnutí, déšť šuměl, klesal jsem do vonné, zelené propasti. Kéž by i smrt byla tak bytostná - přechod do jiného stavu vědomí. Síla zmizela, pociťoval jsem jen nekonečnou touhu ležet. Tělo se poddalo podkladu... Nad horami přecházel den, seník byl tichý, i já byl tichý a nehybný, ale v obou vířil život, byli jsme součástí vesmírného dění, lásky, zániku..."

Pokud mě někdy v ruchu uspěchaného velkoměsta potkáte s pohledem jakoby mimo, nechte mě být. To jen sním Nevrlého Karpatskou hru "Na zelenou propast času" a jsem sám daleko v horách, v opuštěné chatrči skrápěné deštěm.

Horal123
10. února

Povinná četba pro všechny horské tuláky

Witta
04.11.2019

Zvláštně psané, ale mně se to celkem líbilo.

engelbert
19.10.2019

Není mnoho knih, o kterých bych mohl říci, že ovlivnily můj život. Tahle rozhodně mezi ně patří.

gemi
08.09.2019

Hluboce lidské, filosofické a pravdivé vyprávění o životě, které přemýšlivého člověka nemůže nechat chladným a zanechá v něm příjemnou brázdu. Měl jsem k dispozici zkrácenou verzi, obsahující pouze samotné hry.

fnoudek
04.07.2019

...můj stan, kterým vítr profukuje, jest líbeznější než nádherný zámek...nádherná kniha, při jejímž čtení jsem musel prostě vyrazit na pár dní do hor, do světa samoty a ticha, do dnů bez tíhy času.

Laféeverte
27.05.2019

Zvláštní kniha o putování , o tom, co člověku přináší a jaké výzvy před něho staví. Záměrně píšu jen o putování a ne o putování po rumunských horách. Byť jsou tu rumunské hory vylíčeny krásně, mám dojem, že to, že autor prošel právě Rumunsko, je prostě jen shoda okolností. Hlavním motivem je podle mě právě ono putování, spoléhání se sama na sebe, obdiv a odpovědnost k přírodě. Kdo byl někdy na horském přechodu, najde se v tom. I když vím, že bych až takového spolehnutí se na osud nebyla schopná, jsem ráda, že aspoň v omezené formě si mohu nějakou z her vyzkoušet.

pivatko
13.04.2019

přečteno díky výzvě, sama bych po takové knížce nesáhla, možná kdybych se potulovala po horách, dala by mi víc

1

Doporučujeme

Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři
Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři
Prázdniny v Evropě
Prázdniny v Evropě
Anglické listy
Anglické listy
Tichý dech
Tichý dech