Karpatské hry

Jsou knihy, které mění život. Karpatské hry od Miloslava Nevrlého jsou jednou z nich. Podobně jako Kniha o Jizerských horách objevila mnoha lidem jejich kraj, svět pomníčků, dávných cest a příběhů, tak i Karpatské hry ovlivnily tisíce a tisíce lidí - a to nejen skautů, cestovatelů a trampů. Tuto knihu mnoho lidí opisovalo a předávalo kamarádům. Někteří úryvky z ní rozdávali a lepili na nárožích - v době totality, kdy něco takového bylo neobvyklé, podezřelé až trestné.
Jak knihu Karpatské hry přiblížit? Je to kniha dobrodružství, kniha báseň, kniha životní cesty. Kniha o lidech v dalekých horách i kniha o lidech vám nejbližších. Karpatské hry jsou beletrií, cestopisem i čtením o duši. Mezi silné a okouzlující popisy rumunských hor a údolí se vplétají veselé i hluboké životní hry, díky kterým jsme šťastnější, svobodnější a vidíme víc věcí kolem sebe. Miloslav Nevrlý je vzácný a skromný průvodce. Karpatské hry jsou vlastně inspirace pro každý den, a tak se tu objevují malé radosti, objevování a také hry, v nich nalézáme skryté a skutečné perly jako Hra na vonnou paměť, něco až archetypálního, kdy vůně probouzí paměť. „Vdechneš vůni, kterou jsi čtvrt století necítil, a rázem zazáří staré cesty, dávné dívky, zpráchnivělé sruby, říční břehy“.
Hra na veselou skromnost, Hra na vlčí dech, na gazelí nohy, Hra na jitřní radost... Jídlo, běh, věci kolem nás, cestování - zdánlivé samozřejmosti v jiném světle. Ve světle, které vám může změnit, obohatit život. Cesta do hor je v knize cestou k sobě a k lidem kolem sebe, přemýšlení o svém životě tu je jako šumění lesa a zvuk vody v rumunských řekách.
Nevrlému se podařilo vydat cestopis, který rozhodně není jen faktografickým průvodcem, ale citlivou reflexí vnímání světa kolem.
Jsou knihy, které si vždy najdou své čtenáře, Karpatské hry k nim stále patří bezesporu.

Tato kniha otevře pozornému čtenáři cestu k něčemu, co se slovy popisuje jen obtížně. Karpatské hry nejsou cestopisem, ale způsobem, jak se dívat na svět — tišeji, opravdověji a bez spěchu.
Nevrlý píše úsporně a přesně. Každá věta má váhu. Není to poezie, ale jazyk, který člověka nutí zastavit se a poslouchat. Hory tu nejsou pouhou kulisou děje, ale partnerem ve vnitřním rozhovoru.
Kdo hledá klid, najde ho, kdo hledá sám sebe, možná najde víc, než čekal.

Četla jsem několikrát. A vždycky mám chuť okamžitě někam vyrazit. Stejně jako jsem vyrazila tenkrát dávno poprvé

Kdybych mohla, dám těch hvězdiček deset. Jedna z nejkrásnějších knih, co jsem kdy četla.

Bible - Karpatské hry pro naši partu průvodců na Novém Hrádku v NP Podyjí představovaly Bibli, a bez nadsázky. Jeden něco z knihy po paměti ocitoval, druhý hned trefil z kterého pohoří nebo hry citát pochází. Na čundry jsme tahali mouku a cibuli, abychom své útroby uctili rumunskou kaší mamaligou. Nebudu to natahovat - díky za mimořádnou inspiraci, pane Náčelníku!

"Karpatské hry jsou jednou velkou básní v próze."

Mrzí mě, že jsem knihu nečetla v době prvního vydání. Přes Náčelníka jsem se tedy dostala ke Karpatským hrám a virtuálně jsem se toulala po rumunských horách, měla minimum věcí, jídla, zato jsem zažívala naprosté splynutí s přírodou, seděla u praskajícího ohně, pila z horských bystřin a snila o tom, že jednou to bude třeba skutečností. V mládí by to mělo jistě jiný rozměr, emoce by ještě nebyly tak obroušené, vůně tak potlačené a sluch už ne tak jemný. Kniha bude ve mně dřímat a kdykoli se dostanu do ticha přírody, bude mě provázet a propojovat s pocity pana Nevrlého, kterým tak rozumím.

Při čtení této knihy máte sto chutí se sbalit a vyrazit vstříc horám a krásné přírodě. Knížka je moc krásná a je to takové pohlazení po duši. Opravdu krásné putování Rumunskými horami.

Krasná kniha, která čtenáři nepopisuje cestu, ale rovnou se s ním na cestu vydává. Ačkoliv mi kvůli malému prckovi v tuhle chvíli chybí autorem zmiňovaná možnost prostě se sebrat a vyrazit, kniha mě do hor alespoň pomyslně přenesla. Jediné co bych snad vytkla je gendrová jednoznačnost, která mě jakoždo dámského čtenáře občas vytrhla z jinak plynule plynoucího proudu slov.

Vzali jsme si to s sebou na vandr do rumunských Apusen s nejvyšším vrcholem Bihor. Čtrnáct dní v divoké přírodě, nesestupovali jsme do vesnic, stany i jídlo jsme měli na zádech...zhruba 20kg, tři kluci a tři holky. Studentská léta. Karpatské hry jsme četli večer na pokračování u ohně. Řekla bych, že to pochopí spíš ti, kdo mají blízko ke skautingu nebo jsou zvyklí na čundry bez hotelů a výhod. Knihu jsme občas brali jako recesi. Ale je to pěkné čtení!

Nádherná knížka, která si podmaní duši člověka. Krásné pocity a autorova slova. Knížka není pojatá jako cestopis, soustředí se na city, které člověk prožívá ve spojení s přírodou.

To byla poezie v próze. Knihu nám doporučil průvodce při naší letošní cestě do Rumunska, díky. Bylo to krásné putování po horách, jak je autor zažil před asi padesáti lety. Dnes už by to putování bylo jiné, ale určitě se i dnes můžete v rumunských horách ztratit. Rumunsko nás překvapilo svou nádhernou přírodou a milými lidmi. Ráda jsem si zavzpomínala.

Krásné čtení, mystika opravdového cestování. Geograficky to pro mě bylo poněkud vzdálené, rumunské hory mi nic neříkají, ale kniha je plná myšlenek, úvah a přístupů, které mi jsou blízké. Autorovo hluboké procítění krajiny a cestovatelské splynutí s přírodou jsem si vychutnala. Včetně krásného jazyka. Rozhodně bych se teď vydala raději do hor Rumunska než třeba do Alp :-)

Asi jsem byl trochu nalákán pod kouzlem cestopisu. Ale KH jsou o něčem úplně jiném než o cestování. Je to o svobodě. A ztratit se může pouze ten, kdo má cíl.

Bratříčku,
na to, abys měl svobodnou a lehkou duši, nemusíš nutně jezdit do rumunských hor. Tahle kniha tě pošťouchne správným směrem. Čti, dívej se, dojímej, čichej, miluj, žij...

Karpatské hry jsou vskutku nejpodivnější "turistický průvodce", jaký jsem kdy četl. Daleko spíš je to báseň v próze, skvěle a umně napsaná, jakoby s každým drobným slůvkem odvažovaným na lékárnických vážkách, ale přitom i neuvěřitelně syrová a hluboce lidská. Navíc v mém vydání s úžasnými ilustracemi Ludvíka Kunce. Nutné je poznamenat, že autorovy názory mohou místy vypadat dosti extrémně. Jakoby formulované podle modifikovaného hesla "může tě to zabít, ovšem pokud tě to nezabije, rozhodně tě to obohatí a posílí"... Celkový dojem: 95%

Někde jsem tu četla, že to není knížka do metra. Věřím, že číst si ji někde v přírodě během putování bude mít úplně jiné kouzlo. Ale když takhle jede člověk v pondělí ráno do práce, nic se mu nechce a je unavený, je krásné z toho metra na chvíli uniknout do barvitě popsaného prostředí karpatských hor. Vyprávění je to nádherné, chce to jen se uvolnit a nechat se na chvíli unášet romantickými představami, nikam nespěchat. A dávkovat si to po kouskách, abyste si všechny kapitoly náležitě vychutnali. Snad jediná výtka je, že teď zápolím se silným nutkáním ihned vyrazit někam do hor mimo civilizaci.

Karpatské hry jsem četla asi před deseti lety a ano, líbily se mi. A když se mi teď dostalo do rukou vydání s ilustracemi Ludvíka Kunce (původně tedy určené jako dárek pro někoho jiného), nešlo jinak než otevřít. A tentokrát mi slova Miloslava Nevrlého přišla geniální ve své jednoduchosti, hloubce a kráse, pochopila jsem toho mnohem více než před lety. Že by to bylo našlapanými kilometry po horách, dny strávenými v přírodě, koukáním do ohně, spaním v lese?
Tolik jsem se těšila na chvíle, kdy večer zalezu se psem do spacáku a posvítím čelovkou na tulácké řádky.

Skvost!