Václav Cílek citáty

česká, 1955

Citáty (6)

Kniha je věc ztracená mezi jinými věcmi, dokud nepotká člověka, který porozumí jejím znakům. Tehdy se dostaví jednoduchá emoce, jež se nedá psychologicky ani literárně vyložit - je to krása. (Borgesův svět)


Myslím si, že stará místa rozechvívají ty části duše, o kterých bychom ani nevěděli. Přístup do předkřesťanských poloh neznamená jen nějakou krutost přírody a barbarství válčících kmenů, ale také kontakt s živým reálným světem, se zemí a vesmírem. Tento kontakt jsme nahradili filmy, jako je Hobit nebo Hvězdné války, ale to jsou jen velmi vzdálené připomínky živého vztahu ke světu, ve kterém se nejednalo o vítězství nad temným pánem, ale o to aby dítě nezemřelo hladem, a aby bylo na sůl. Být v kontaktu s pravěkem znamená větší úplnost duše. Součástí této obohacující citlivosti je romantický přístup ke světu. Romance bývaly milostné a hrdinské příběhy psané románským jazykem. Byly nepraktické a hrdinové někdy hynuli na přemíru citů, ale přesto romantický vztah k lidem, přírodě a minulosti je způsob, jak žít plný život. Na úspěch v bance vám stačí něco jako počítač v hlavě. Mentální kalkulačku zapnete na plný výkon a ve jménu úspěchu odpojíte všechny hluboké emoce.


Návrat posvátného je nezbytný, jenže posvátné nás omezuje, protože se setkáváme s mnoha věcmi, které nám mohou škodit a o kterých jsme si to dřív nemysleli. Stejná medicína strach zahání i vytváří. Ale asi to za to stojí, protože pak člověk vnímá svět jako živý, propojený, veselý a nebezpečný. A tak krásný, velmi krásný, někdy až k neunesení.


Sbírka jako další životní prostor. Myslím si, že člověk by přece jenom měl v průběhu svého života vytvářet alespoň malé sbírky: - knihy, které jej ovlivnily - hudby, které je spjata s významnými obdobími jeho života - míst, jež navštívil a do kterých se rád vracel - osobních předmětů a fotografií, jenž jej spojují s lidmi, okamžiky a událostmi - několik obrazů či grafik - kamenů, mušlí, ušlechtilých materiálů, zkamenělin či obecně přírodnin, které prohlubují jeho citlivost k barvím, tvarům, zemi, různým formám života a propasti času.


V minulosti bylo víc parnerských vztahů k silám, se kterými musel člověk spolupracovat. Síla techniky udělala z mnoha bývalých partnerů, jako je voda nebo stromy, předměty, se kterými můžeme podle své vůle manipulovat. Manipulace nakonec, a to někdy i po dlouhé době, končí vzpourou. Počasí si postaví hlavu, půda nechce rodit, bakterie neposlouchají antibiotika a pes uteče do lesa. (Kameny a hvězdy)


Země má tajemnou moc přivlastnit si člověka. Krajiny vnitřní a vnější