Konec civilizace

od:

Konec civilizace

Huxleyho satirická antiutopie Konec civilizace (1932) je spolu se Zamjatinovou novelou My a Orwellovým románem 1984 jednou z prvních vizí budoucnosti, která domýšlí důsledky formujících se diktátorských režimů meziválečné Evropy. K napsání knihy vedly Huxleyho vlastní zkušenosti s Mussoliniho Itálií a zprávy ze Sovětského svazu. Jeho v... celý text

Huxleyho satirická antiutopie Konec civilizace (1932) je spolu se Zamjatinovou novelou My a Orwellovým románem 1984 jednou z prvních vizí budoucnosti, která domýšlí důsledky formujících se diktátorských režimů meziválečné Evropy. K napsání knihy vedly Huxleyho vlastní zkušenosti s Mussoliniho Itálií a zprávy ze Sovětského svazu. Jeho vize budoucnosti se složitě a pevně strukturovanou společností, v níž je geneticky a psychologicky předem určeno postavení každého jedince, je sice velmi hořká a pesimistická, nicméně realita, zosobněná Hitlerem a Stalinem, byla ještě mnohem horší. Jak sám později přiznal: „Diktatura budoucnosti v mé představivosti byla mnohem méně brutální nežli budoucí diktatura výborně popsaná Orwellem."
O stálé aktuálnosti této knihy svědčí to, že snahy o naplnění Huxleyho vizí – manipulace jedincem od samého jeho početí především – je možné vysledovat ve výrocích mnoha novodobých „inženýrů lidských duší" – jak u politiků s diktátorskými sklony, tak i u vědců, bádajících v podmínkách demokratických společností. méně textu

https://www.databazeknih.cz/images_books/59_/59620/konec-civilizace-59620.jpg 4.3767
Originální název:

Brave New World (1932)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Sci-fi
Vydáno:, Maťa
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (96)

Přidat komentář
Jacck
27. července

Podobně jako v případě 1984 se jedná o antiutopický román. Huxley však k tématu přistupuje trochu jinak než Orwell. Huxley spíš zkoumá otázku, jak by vypadala civilizace, která by odstranila všechno utrpení a ponechala lidem jen štěstí, uspokojení a nekonečný konzum požitků a zábav. V této dystopické společnosti už neexistuje rodina, lidé jsou industriálně produkování v inkubátorech, hned od narození jsou predestinováni, tj. psychologicky i fyzicky programování pro určitou společenskou roli, aby v ní byli spojeni. Z života lidí je odstraněn stres, odstraněna smrt, odstraněna samota, odstraněny jakékoliv překážky. Lidé si donekonečna navozují pocit štěstí sledováním virtuální reality nebo braním drogy zvané soma. Jedná se vlastně o tyranii věčného štěstí, kterého bylo dosaženo za tu cenu, že bylo nutné obětovat svobodu, pravdu atd. Když ze života odstraníme bolest, život se stane mnohem chudším. Kniha měla několik zajímavých myšlenek. Čtyři hvězdičky dávám proto, že nebyla dle mého dobře napsaná, špatně se četla a neměla moc dobrý příběh, nebyly tam žádné kladné postavy a ty postavy co tam byly se chovaly nelogicky.

dmatej
13. července

Tahle knížka je při své kratičké délce neobyčejně bohatá. A nedává žádné "rozhřešení", neříká, kde je dobro a kde zlo, jen nabízí dvě možná uspořádání světa, která se vzájemně vylučují a netolerují.
Neodbytně z ní člověk ale získá pocit, že jsme někde na půli cesty, přičemž je ale vyloučeno, abychom se do té úrovně dostali, ledaže ... a na to se snad i bojím pomyslet.

Elle1
11. července

Mno, tuhle knihu rozhodně nemůžu nesrovnávat s 1984... Obě jsou to ikonické scifi knihy 20.století a jsou si v lecčems podobné, avšak právě Konec civilizace mi přišel trochu víc (mnohem víc) přátelštější, jelikož nepůsobí tak depresivně, ba naopak, jak děj postupuje, tak si začnete říkat, že svět, který Huxley vytvořil, není až tak strašný jako v Orwellovi ( v '84 je je pouhá představa onoho světa naprosto děsivá).
Kniha je poutavá a příběh dost zajímavý, ihned mě to vtáhlo do děje a knihu jsem měla rychle přečtenou. Takže palec nahoru, tenhle kousek stojí za přečtení!

messner
04. června

Výborné! Číslo jedna u mňa však ostáva neprekonateľné 1984!

havranice
07. května

Prostě velmi aktuální antiutopistický román - po přečtení jsem si dalších několik let všímala, jak se jeho vize fakt naplňují, a to velkou rychlostí. Stojí za přečtení a zamyšlení. Z hlediska porozumění tomu, kam dnešní svět směřuje mi to přijde skoro jako povinnost tuto knihu znát. Dávám ji k různým příležitostem jako dárek přátelům. Není vůbec dlouhá ani náročná na čtení, stylem psaní může sednout celkem širším masám. Z hlediska myšlenek aktuálních pro dnešní dobu dávám 5 hvězdiček, ale přiznávám, že kdyby tam nebyla ta aktuálnost a měla bych to hodnotit jenom po literární stránce - bylo by to cca 3 a půl hvězdičky - dobré, čtivé, zajímavé, ale ne úplně nějaká bomba.

Marquis
16. dubna

A čo je vlastne šťastie, pán Huxley...? Ani peyotl, ani ayahuasca vám ho nemohli dať, a tak ste sa rozhodol byť veľkým skeptikom a vizionársky napísať Orwellovmu 1984 dokonalé libreto. A učinil ste dobre... Útle dielo, ostatne ako mnoha iných dystopií, dnes skultovnelo a takpovediac - ožilo. Ešte síce nie sme tak blízko genetickému "šľachteniu", triedne rozdiely si však vieme odlíšiť hravo samy. A zbytok je už len smutné prikyvovanie - sebareflexia a hĺbanie nad spoločnosťou nás činí nešťastnými; xanax, valium a iné chemikálie raz odoznejú a my sme znovu nešťastní; socializovanie sa s partajou intelektuálne zakrnelých "súdruhov" nás od subjektívneho pocitu osamelosti nevylieči... Prekrásny nový svet akoby chvíľami pripomínal neskoršie Sartrove myšlienky, akurát nutne laicky. Sme odsúdení k slobode, - ale predsa tvrdohlavo lipneme na zastaralom modely Spoločnosti plnej zákazov a príkazov, ktoré pre nás vytvorili ľudia, ktorí už sú dávno mŕtvi a ktorý úzkostlivo presadzujú iní, ktorým je jedno, kto príde po nich. Návrat ku koreňom (Príroda) sa môže vzhľadom k neustálemu opakovaniu témy v dielach iných autorov javiť ako klišé, no s istotou sa dá povedať, že nič lepšie už nevymyslíme a čím skôr sa zmierime s nevyhnutným, tým lepšie pre nás. Homo homini lupus z roku 1932, akurát korektne a účelovo.

Luvák
10. dubna

Zpráva z roku 1932 o naší současnosti.

Omy
07. března

Očekávala jsem klasickou dystopii, se zkaženou společností a hrdinnými jednotlivci, kteří budou bojovat za změnu, a místo toho jsem dostala TOHLE. Neskutečně trefné a efektní zamyšlení se nad lidským charakterem, dokonalou společností a nad tím, co že to vlastně chceme. Ať už je to zdejší moderní civilizace, divošská rezervace nebo odloučené ostrovy s intelektuály, obyvatelé se na odlišné lidi dívají srz prsty (když už je považují za lidi) a tíhnou k podobně smýšlejícím.. a ke štěstí a pohodlnosti. Ať si John říká cochce, v důsledku je stejný jako ti hnusní blíženci. Známý citát, když John inspektorovi uraženě odpovídá "Tak tedy ano, požaduji právo být nešťastný.", považuji vůbec za geniální.. John, cizinec v obou společenstvech, do kterých se dostal, chce, aby lidé přijali jeho hodnoty, chce někam patřit. A nepatří, poprvé ho vyřadila společnost, podruhé on vyřadil ji - její principy a hodnoty jsou úplně odlišné od těch jeho, a tak ve svém Neštěstí prohlásí svou touhu.. a odejde pryč z té ohavné civilizace, přesněji - 15 min od nejbližšího obchoďáku. A tak žije ve své samotě, odříkání a neštěstí, což ho těší, ale když si tento pocit uvědomí, zbičuje se důtkami. Jaký to bludný kruh - i on je, svým hodnotám navzdory, naprogramován ke štěstí..

FilMo
06. března

Táto kniha značne predstihla svoju dobu, ale to už všetci vieme... Nebyť toho konca, ktorý bol asi na knihe najlepší, dal by som len priemerné 3 *

Baiba
25. února

Co k tomu dodat, stále aktuální. Každý si v románu najde své téma. Osobně mi přišla nejděsivější vize umírajících lidí, kterým systém nedovolil zestárnout. Nedá se samozřejmě nesrovnávat s Orwellem, jehož vize budoucnosti je ale mnohem drásavější...

VladimirTetur
03. února

Nosným tématem románu je instantní štěstí, jehož snadná dosažitelnost dovedla společnost až k branám pekelným. Huxley předběhl svou dobu a jako zkušený tripper správně vytušil skutečný potenciál halucinogenních látek v kombinaci se sociálním inženýrstvím. Tímto románem nám ukázal, kde už možná jako konzumní společnost vězíme až po uši. Je to už několikátá kniha poukazující na to, že instantní štěstí "sex, drogy a rock'n roll", chcete-li "chléb a hry" jsou hluboce integrovanou součástí sociálního systému naprosté kontroly našich životů. Svoboda vypadá jinak a pokud boj o ni vzdáme, probudíme se jednoho dne v totalitě.

Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četl. Směle řadím tento román po boku děl Jacka Londona, Tulák po hvězdách a Démon alkohol. Je to skvěle napsané, čtivé, zábavné, poučné. Správně načasované citáty ze Shakespeara mě hluboce zasáhly. Člověk, který tohle dokázal napsat, musel o životě už jó něco vědět. Ty tuny poctivě přečtených a pochopených knih, ty tisíce procestovaných mil, ty naplno odžité roky... to nezvládne každý. Na ramenou takových titánů pak můžeme stát my, když studujeme jejich dílo a bereme si z něj ponaučení, abychom aspoň svými životy pohnuli o něco lepším směrem, než je nám úředníky matrixu predestinováno.

annemonne
01. února

vlastně to možná ani tolik není utopie jako metafora pro reálný dnešní svět /já vím trošku odvážná myšlenka/

smazenaryba
01. února

Tak čo si vyberiete ? Nikdy nekončiace (ikeď nepravé) šťastie s každodenným neviazaným sexom ? Opustený ostrov kde sa naplno môžete odovzdať svojim záujmom a depresiám (ale bez možnosti sa vrátiť) ? Alebo pustovnícky život ktorým naplno odsúdite modernú civilizáciu ? A máte vôbec na výber ? Keď ste schopní prečítať tieto riadky tak možno áno.

Huxleyho majstrovské dielo je nielen skvelou štúdiou, ako by mohol (musel?)fungovať "dokonalý" svet, ale aj o tom, ako ľahko dokážeme zanevrieť na všetky naše predsavzatia a morálne zásady, keď nám sláva stúpne do hlavy, čo je vlastne zásadný kameň úrazu našej (ne)slávnej civilizácie. Robí to krásne funkčným spôsobom. Keď je treba tak je jednoduchý a doslovný, dostatočne technický a detailný, v správnych momentoch nádherne poetický (a to nielen citátmi od Shakespeara).

Vo svojej podstate je to však hlavne veľmi pragmatické dielo a Huxley sa vo svojej utópii ani v najmenšom nesnažil hľadať nejaké lacné riešenie, ktoré by čitateľovi ponúklo útechu. V predslove však hovorí o tom, že jediným a najvýznamnejším pokrokom, ktoré musí ľudstvo dosiahnuť aby zmenilo svoje nepekné vyhliadky je "revolúcia ľudskej duše". Nuž, asi si budem musieť znova vziať dvojitú dávku somy. Alfy to veru nemajú ľahké milý čitateľský kolegovia !

Dandy1
16. ledna

Somu máme, spotřeba antidepresiv stoupá. A sex bez lásky je dnes u mnoha jedinců taky normální, zdá se. Pocitové kino nahradily aplikace.
I děti ze zkumavky máme. Zatím legálně jen do počtu tři. I geny upravit umíme. Huxley byl vizionář.

LahoferRose
22.08.2016

Huxley měl v této knize bezesporu geniální nápady, ale nemůžu si pomoct... přišlo mi, že velký potenciál svých nápadů nedotáhl do konce. Mám pocit, že na knize mohl zapracovat víc, dát si záležet a dotáhnout ji do dokonalosti. Konec civilizace má možná lepší nápady než 1984 od Orwella, ale Osmdesát čtyřka je právě dotažená do konce a proto je o tolik lepší. Škoda toho.

patrik0816
22.08.2016

V prvé řadě bych chtěl uznat fakt, že Huxleymu se vize budoucnosti v mnoha ohledech velmi povedla. Do mnoha už současných věcí se strefil a mnoho dalšího možná ještě příjde. To jak je popisována např. hudba a nezávazný sex, to je už vpostatě v přirovnání s elektronickou hudbou a tanečními párty přítomnost. Další věci se možná jednou přiostří nebo se dokonce stanou skutečností - rozpad rodinných a tradičích hodnot, rozpad smysluplného vzdělání a umění, způsob cestování, jak je popisováno v knize apod...

V druhé řadě musím uznat, že kniha měla velmi slušný rozjezd (byť úvodní část a popisy umělého oplodňování byly možná trochu moc rozvláčné), postavy Bernarda Marxe, Leniny a Helmholtze mě zaujaly od samého počátku, vize futuristické civilizace byly skvělá, všechno bylo připraveno na strhující zápletku, ovšem čistě dle mého názoru, od příchodu Divocha šla kniha po dějové stránce absolutně do kytek. Druhá část knihy nejen jako z jiné knihy, ale jako od jiného autora.

Berte mě jako šílence kritizujícího klasiku, ale vážně - oproti ostatním postavám je Divoch charakterově prvoplánovitá, příliš romantická a idealistická postava, která nemá absolutně žádnou hloubku. Je jen prostředkem autora, jak dovršit svou skeptickou vizi nad budoucí civilizaci a zobrazit kontrast mezi "starou" a "novou" civilizací a není skutečně dýchající knižní bytostí a uvěřitelnou postavou. U ostatních postav máte pocit oné trojrozměrnosti, která jim dodává skutečnost. Máte pocit, že v této alternativní realitě budoucího světa skutečně můžou existovat lidé jako Bernard Marx, Lenina Crowfordová nebo Hemholtz Watson. Divoch, ale jako Shakespeara citující mašina trojího rozměru nikdy nedosáhl. Samotný závěr je pak cynickým dovršením tohohle podivného směru, který kniha nabrala. Postava Divocha sice také přinesla do knihy světlé momenty, jako emocionálně dojemná "noc strávená pod hvězdami" apod., nemůžu se však zbavit dojmu, že z Brave New World se v druhé polovině stala nabubřelá sentimentální břečka. Jakoby Huxley nevěřil, že čtenáři pochopí, co jim chtěl sdělit a tak v polovině přidal další postavu, která poselství zvýrazní, zakroužkuje a ještě třikrát podtrhne. I samotný fakt, že v první polovině knihy je hlavní postavou Bernard, který v druhé polovině z knihy skoro zmizí, aby hlavní pozornost dostala postava, která se poprvé objevila až v polovině je poněkud zvláštní, odporující jakýmkoliv vyprávěcím zvykům a poněkud kostrbaté.

Brave New World se často (k mému nepochopení) srovnává s 1984. Dle mého (čistě a svatě laického čtenářského názoru) však nedosahuje ani zdaleko velikosti a kvality Orwellova legendárního díla. Jakožto vizionář byl možná Huxley přesnější a trefnější, ovšem jakožto vypravěč se nedokázal ani z poloviny vyrovnat Orwellovi. Zatímco 1984 je po dějové stránce dechberoucí a plné zvratů, ba dokonce popisovaný svět je zde skutečnější (a to byť je o dost vzdálenější od skutečné reality, než Brave New World), Brave New World byť napsán dříve, vychází z tohoto srovnání jako jasně slabší. A byť vizionářsky je to dílo skvělé, na stránky se Huxleyho svět napodařilo přenést do tak skutečné podoby, jako Orwellovi.

Sečteno podtrženo: typ sdělění skvělý, způsob sdělení pokulhával.

Terien
07.08.2016

Milé děti a dnes si povíme pohádku o tom co bylo/bude/je (zašktrněte dle názoru :) ) když z Henryho Forda uděláme boha a z jeho výrobní linky náboženství.
Kniha podle mne nic extra ani po filozofické stránce, resp. obrazu moderní společnosti ani po po stránce příběhové. Bernard je neskutečný červ, Divoch hmm... proč to neříci rovnou solidní idiot (Bohužel musím připustit že mi připomíná mě samotného více než by se mi líbilo a nejspíše dopadnu stejně. :P).
Za mě tedy hodně slabý průměr, nevěřím že bych si ji někdy přečetl znovu....i když teď mě napadá že bych ji mohl prodat tady na bazaru, pokud na to nebudu líný :) takže zapomeňte co jsem psal...JE TO SKVĚLÉ A NADČASOVÉ DÍLO

P.S.: Trochu mi vrtá hlavou označení pneumatický/á,...pneumatická dívka ( předpokládám: pevná a pružná? černá se vzorkem asi ne :D )

Rawen616
17.06.2016

Rozhodně velmi zajímavá kniha co dunutí k zamyšlení, zvlášť když vezmeme v potaz kdy byla napsána. Ukazuje střetnutí dvou světů. Na jedné straně civilizace, kde jsou lidé pěstováni ve zkumavkách a od mala je jim jasně určeno čím budou díky vymytí mozku a kde lidé buď pracují nebo se baví drogami a prostoduchou zábavou a všichni MUSÍ být neustále šťastní a družní. Na straně druhé divoši kteří stále ještě uznávají něco jako rodinu, kulturu, lásku a lidskou individualitu ale žijí v bídě, spíš jako jakási atrakce pro ty "civilizované".
Je to velmi dobrá alternativa k Orwellovo 1984. Orwell zničil lidstvo strachem - strachem z přemýšlení, strachem z druhých a jedinou emoci kterou dovolil je nenávist. Huxley zničil lidstvo tak, že je každý od narození šťastný, kozumní a nepřemýšlí. Obojí je stejně děsivé.

lucie.8
02.06.2016

Kdybych měla vystihnou tuto knihu jedním slovem, bylo by to: ZNEKLIDŇUJÍCÍ. Stále vás nutí přemýšlet nad morálkou. Je možné sebrat lidem možnost volby? "Vyrobit" je přesně pro jejich budoucí povolání? Na druhou stranu - všichni jsou přece v tom novém světě tak šťastní.

Radous
25.05.2016

Solidně depresivní počin. Zmáknul jsem to za dva dny. Nedivím se, že to má v rámci žánru takovou autoritu. Rozhodně to nechá člověka zamyslet.

rengers
11.05.2016

Nádherná knížka o povaze člověka, jak uvažuje a jak myslí, hlavně sám na sebe! V dnešní době se lidé neumí radovat z maličkostí a pořád jsou z něčeho nešťastní.
Nenasytnost, drogy, alkohol, peníze nám štěstí a klid v duši nepřinese, jenom zalepí naši neschopnost normálně žít!

otlak
14.04.2016

Tak v tomhle my právě žijeme

Landreth
03.04.2016

Další antiutopický román do sbírky... Společnost, kterou Huxley popisuje, je v lecčems horší než například u 1984 nebo My - lidé jsou zde doslova vyrábění a programování k určité pracovní činnosti, pomocí drog se udržují ve veselé náladě a nejen že nemají žádnou možnost volby, oni jsou za to ještě rádi. Zároveň je kladen důraz na konzum, vše se točí kolem výroby a spotřeby, proto se lidem programuje například odpor k přírodě, protože toulání přírodou je ekonomicky nevýhodné a nezaměstná žádnou továrnu...
Podobně se jako v případě 1984 nebo My točí kolem páru hlavních hrdinů, pojmenovaných Lenina Crowneová a Bernard Marx (příhodná jména pro ne zrovna svobodnou společnost). Narozdíl od výše zmíněných se ale děj od půlky knihy vyvíjí jiným směrem než k předpokládané lovestory, a to díky Divochovi, který má fungovat jako protiklad společnosti. Mění se zároveň i charaktery obou hlavních hrdinů, což zejména u Bernarda trochu zklamalo. Obecně celý závěr knihy vyznívá trochu do ztracena, což je dost škoda...

Peleus
14.02.2016

Výstižné: "Dny míjely. Úspěch stoupal Bernardovi dráždivě do hlavy a dokonale jej smiřoval (jak to má dělat každý dobrý opojný prostředek) se světem, který se mu dříve zdál velmi neuspokojivý. Jakmile jej svět uznal za důležitého, byl řád věcí docela v pořádku. Ale i když jej úspěch naladil smířlivě, přece jen se nevzdal výsady tento svět kritizovat.

Neboť kritizování samo v něm zvyšovalo pocit vlastní důležitosti a velikosti. A také upřímně věřil,že jsou věci, které je třeba kritizovat. Před lidmi, kteří se teď kolem něho točili kvůli tomu -, stavěl Bernard na odiv svou nekonvenčnost. Zdvořile mu naslouchali. Ale za jeho zády potřásali hlavami. Zatím tu však byl -, a proto byli zdvořilí. A protože byli zdvořilí, cítil se Bernard skutečně jako obr a zároveň lehký a povznesený, lehčí než vzduch."
___________________________________________________________________________

A ještě jeden postřeh: "Vždycky je tu soma, aby utišila vaši zlost, aby vás smířila s nepřáteli, aby vás obdařila trpělivostí a shovívavostí. V minulosti se toho mohlo dosáhnout jen s vynaložením velikého úsilí a po letech tvrdé mravní výchovy. Teď spolknete dvě nebo tři půlgramové tabletky, a je to. Dnes může být každý ctnostný. Můžete nosit přinejmenším polovinu své mravnosti při sobě v lahvičce. Křesťanství bez slz - to je soma."

igor6519
04.02.2016

Mnoho kritikov porovnava 1984 a BNW s komentarom, ze Huxley sa asi "trafil" do vizie spolocnosti a buducnosti lepsie ako Orwell. Pri pohlade pod povrch je tato predstava rovnako strasna, ak nie este horsia ako totalita "jednej strany".

Mrnda
02.02.2016

Doporučuji ještě dokončit čtení autorovou esejí napsanou o 20 let později: Brave New World Revisited.

Albina
01.02.2016

Dnes mě ta kniha děsí míň než kdysi, protože Huxleyova vize budoucnosti se současnými geopolitickými změnami bledne.

Knihomol22
14.01.2016

Kazdopadne zajimava kniha, nicmene na prolinani deju jsem si musel zvyknout. Chvilema jsem se v tom ztrácel.
Doporucuju kazdemu, kdo chce zit svuj vlastni zivot.

Tynyton
05.01.2016

Rozhodně zajímavý pohled na to, jak by naše civilizace mohla dopadnout. Knížka slabá, dobře se četla.

adaaugusta
01.12.2015

stopni:
Ale Divoch není svobodně uvažující jedinec. Divoch je také predestinován, i když jiným způsobem. A jeho predestinace je nebezpečnější a zhoubnější, než predestinace civilizovaných lidí.
Civilizovaní lidé papouškují hypnopedické poučky a Divoch Shakespeara.
Což jsem si ovšem uvědomila až po několikátém přečtení knihy. Při prvním přečtení jsem si myslela, že Divoch mluví za autora, ale za autora spíš mluví Mustafa Mond.
V kontextu ostatních autorových knih se Konec civilizace jeví trochu jinak, než bez něj.