Konec civilizace

6 07. února

Za mě moc povedená adaptace, která má možná poměrně nelíbivou strojovou kresbu, ale příběh je hluboký a zajímavý. Hodně často dávám Konec civilizace do trojice s 1984 (Orwell) a My (Zamjatin) a zrovna Huxley vytváří protipól oběma, když popisuje zvláštní znepokojivou dystopii, která ale svým způsobem funguje. Postavy nejsou v ohrožení, nikde není válka, v podstatě se stačí přizpůsobit a člověk může žít velmi spokojeně. A o to je to možná horší, protože ono to v některých aspektech působí opravdu líbivě a člověk si pak vyčítá, když si řekne, že tohle je lepší a tohle je funkčnější apod. Příběh nemá vyhrazeného záporák a jde tak spíš o mravní apel na čtenáře, aby si bránil vizi svobody a individuality a nepodřídil se nadsázce řádu. Asi se ani nedivím, že se v anotaci objevuje, že jde o "nejproročtější dílo", protože ze tří výše zmíněných dystopií má tahle asi největší potenciál se časem uskutečňovat. Naštěstí jsou lidé dost neřádní na to, abychom se museli příliš bát.

Jinak mě ale oproti knize překvapilo, jak je příběh osekaný, což se tedy u komiksu není čemu divit, ale tohle bylo trošku víc, než jsem čekal. Kresba sice nelíbivá, ale uházející a možná k tématu vhodná, pro mě ale nepříjemná. Finále vyobrazeno klasicky, ale přišlo mi příliš přemýšlivé na to, aby vydalo nějaké jasné poselství...

7 03. února

Náročné čtení, však také kniha vyšla poprvé před devadesáti lety. Na motivy románu byl natočen seriál Nový krásný svět. Oproti textu však brutálně zcenzurovany, zjemnělé nuance, které však jsou nosnou linkou příběhu o civilizaci, kde se děti již nerodí, jsou vytvářeny a dělený do kast. Příběh vypráví o Lenine, bety plus a její konfrontaci pohodlného života předurčeného již ve výrobě embryí s životem v rezervaci, kde ještě žijí lidé postaru. Následný návrat však nepřináší onen konflikt viděný v seriálu. Konec knihy je hodně filozofický a poplatný době. Určitě stojí za přečtení, ale nečekejte emoční estrádu.

10 20. ledna

Velké překvapení pro mě. Čekal jsem takového trochu H. G. Wellse. Starodávný jazyk a trochu naivní představy o sci-fi. Ale byl jsem naprosto uchvácený, jak moc to funguje pořád, jak je to pořád aktuální a jazyk díla vůbec nezestárnul. Naopak jsem si uvědomil, jak moc z Konce civilizace vycházel Viktor Pelevin v knize Snuff (hlavně ta ironie a motiv „divochů“ zatažených do „normálního“ světa). A ta ironie a sarkasmus a satira je na tom to nejlepší. „Ó, Forde, Freude, kterýž jsi dvojjediný!“ Divoch, který cituje Shakespeara a ukazuje civilizaci, jak by měla žít. Konec je silný a chvilku mi trvalo, než mi došel. Huxley je fakt třída.

5 04. ledna

V dnešní době by asi kniha s takovým námětem opravdu někde zapadla a nebyla by žádnou senzací. Ale na dobu, kdy byla napsaná, je to slušná a propracovaná dystopie, která zpracovává zajímavé téma.

3 14.11.2022

No. S ohledem na to, že kniha byla napsána před 90 lety, tak asi fajn. Teď už jsem příliš uchvácena nebyla, protože pravěk z děje mírně cítit byl. Nicméně příběh super, medicínské technikálie mě bavily velmi. Je i zajímavé, jakou Huxley cítí hrozbu z diktatury, protože dnes by měl vhled doopravdy jiný.

21 09.11.2022

Kniha, kterou musí přečíst každý. Vynikající absurdita úžasného světa, který chce být tím nejlepším. Společnost je predestinovaná, každý má svoji funkci v pevné hierarchii. Postavení jedince je dané již v embryonálním stadiu, všechno se děje in vitro i když sexu je více než libo. Výchova stojí na hromadných sugescích, drogy jsou normální. Lidskost, jak ji snad známe, je fuč. Vše padá na příběhu, který je prostý a v něm se nejvíc podepsala doba vzniku. Zestárl a zdětinštěl. Hodně podnětu na přemýšlení a diskuze:)

8 04.10.2022

Myslím, že knihu objektivně nemusím popisovat, neb patří mezi jedno z nejvýznamnějších sci-fi 20. století a rozhodně si myslím, že je to jedno z děl, které je známé široké veřejnosti.
Pokud bych ji měla přirovnat ke knihám psaným v podobným stylu - 1984, 451° Fahrenheita, pro mně byla suverénně nejlepší.
Ostatně jako spoustu knih, neuspokojí tato kniha každého. Má velmi pomalý rozjezd, kde se spíše popisuje běžné dění světa, to jak ten svět funguje, kdo má jakou pozici a co to obnáší, a tak dále. A návrh na konzumní společnost, ze které prakticky zmizela lidskost, je skvělý. Samotná zápletka byla docela prostinká, avšak líbí se mi, že se díky ní čtenáři rozklíčuje fungování Nového světa. Postava Johna (divocha) na mě působila příliš uhlazeně. Moc nechápu, odkud pramenily jeho romantické myšlenky (zcela pochybuji, že od indiánů či Lindy, a že by to opravdu zmohly "pouhé" knihy mi přijde přehnané). Jednoduše byl zcela odtržen od reality, nejen té, kterou prožíval 16 let, nicméně i té, která se mu otevřela v Novém světě.
Jinými slovy, tato kniha má své mouchy, avšak má i své klady a pokud vás zaujalo Bradburyho 451° F, myslím, že je velká šance, že i toto dílo se vám bude v lecčems zamlouvat.