Konec civilizace

kniha od:


KoupitKoupit eknihuAudiokniha

Huxleyho satirická antiutopie Konec civilizace (1932) je spolu se Zamjatinovou novelou My a Orwellovým románem 1984 jednou z prvních vizí budoucnosti, která domýšlí důsledky formujících se diktátorských režimů meziválečné Evropy. K napsání knihy vedly Huxleyho vlastní zkušenosti s Mussoliniho Itálií a zprávy ze Sovětského svazu. Jeho vize budoucnosti se složitě a pevně strukturovanou společností, v níž je geneticky a psychologicky předem určeno postavení každého jedince, je sice velmi hořká a pesimistická, nicméně realita, zosobněná Hitlerem a Stalinem, byla ještě mnohem horší. Jak sám později přiznal: „Diktatura budoucnosti v mé představivosti byla mnohem méně brutální nežli budoucí diktatura výborně popsaná Orwellem." O stálé aktuálnosti této knihy svědčí to, že snahy o naplnění Huxleyho vizí – manipulace jedincem od samého jeho početí především – je možné vysledovat ve výrocích mnoha novodobých „inženýrů lidských duší" – jak u politiků s diktátorskými sklony, tak i u vědců, bádajících v podmínkách demokratických společností....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/59_/59620/konec-civilizace-bh1-59620.jpg 4.21175
Žánr
Literatura světová, Romány, Sci-fi
Vydáno, Maťa
Orig. název

Brave New World, 1932

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (180)

Kniha Konec civilizace

Přidat komentář
david5746
23. října

Po pár stránkách přišlo prozření a nadšení, protože jsem si uvědomil, že jsem vlastně nedávno viděl docela slušný seriál Brave new world, který je zjevně na motivy knihy. Zdůrazňuji, že na motivy, seriál zachovává svět a úplné základy postav a děje, zbytek je ale autorská licence.
Příběh se odehrává v zajímavé distopické společnosti, kde každej může (a vlastně by měl) s každýn, společnost je rozdělena na kasty a duševní pohodu dodávají všudypřítomné tabletky "somy". Zrovna tohle bylo v seriálu super, když někdo řekl něco špatného a hned se ozvalo několikanásobné cvaknutí krabiček na somu.
Potud asi klady. Knížka mě moc nebavila, dějově se až tak moc nedělo a to mi ještě dost silně pomáhaly vizualizace na základě seriálu, bez toho by čtení bylo asi ještě prázdnější. S příchodem divocha to často sklouzávalo na dlouhé úvahy o ničem. A ten závěr? Byla tu jistá snaha o gradaci finále, ale mně to prostě přišlo divný.

Z úcty k době vzniku díla a tím pádem obdivuhodné fantazii autora, ponechávám nadprůměrné hodnocení.

terkabed
14. října

Já nevím. Námět dobrý, ale zpracování horší. Myslela jsem si, že se mi to bude líbit víc, protože třeba 1984 se mi líbilo hodně. Ale zase tohle nebyla moc náročná kniha, stihla jsem jí za den. První půlka lepší než druhá. Konec jsem asi úplně nepochopila.


MíšaS.
14. října

Nemohu si pomoci, ale kniha se mi nelíbila. Měla slušný začátek a já jsem si říkala, že to je zajímavě rozehrané. Jenže, pak se to celé nějak zvrtlo a druhá půlka knihy po příchodu Divocha je zcela prvoplánová a postava Divocha je křečovitě černobílá. A ten konec?? Nejlepší komentář - Patrik0816.

Zelený_Drak
05. září

Hned na začátku u prohlídky líhní mi došlo, jak stará ta kniha musí být. Bylo jasné, že je o hodně starší než objev struktury DNA. Vzhledem k tomu, že jde o dílo z počátku 30. let 20. století, překvapila mě odborná přesnost. Tak jsem zjistila, že autor měl bratra biologa. Kdepak pozdější Orwell, tohle mě bavilo mnohem víc a přišlo mi to i výstižnější. Zároveň tím, jak je kniha stará bezděčně podtrhuje, jak moc se jedná o společnost, kde se prosadil mužský přístup k... civilizaci. Společnost jako perfektně fungující stroj. Na všechno je prášek. Všechno se dá naplánovat. Všechno je pod kontrolou. Všechno se dá opravit. Co se nedá opravit, dá se aspoň nějak zužitkovat. V knize není snad ani jediná žena alfa. Všechny ženy jsou přinejlepším bety a nijak se nepodílí na řízení stroje. To je výborné. Viděla jsem nedlouho po dočtení první díl seriálu a tam úplně to pokazili. Kdybych na knihu narazila o několik let dřív, asi bych z ní byla úplně nadšená. Dnes už mi tam k dokonalosti něco chybělo. Ale stejně si ji někdy budu muset přečíst ještě jednou.

jakub2199
25. srpna

Je mnoho knih, které se hlásí o kategorii distopie, ale jen málo která si ho zaslouží. Konec civilizace však mezi ty zasloužené patří bez pochyb. Čtenář si nemůže než knihu srovnat s takovými klasikami jako 1984 a 451 stupňů Fahrenheita. Vize budoucnosti je to rozhodně pochmurná. Ale co je na knize nejzajímavější je její rozdíl od dvou výše zmiňovaných knih. V každé z nich nacházíme protagonistu, který rebeluje proti systému. Vyrostl v něm, ale přesto ho začne zpochybňovat. Konec civilizace nám takového hrdinu nedopřává. Spíše bychom mohli říci, že takovým hrdinou jsme my sami. Jsme to totiž my, kteří hodnotíme společnost v knize, my srovnáváme a kritizujeme.
Popravdě si ani po dočtení nejsem jistý zda autor zachycenou budoucnost kritizoval nebo ne. Měl-li bych se odvážit mu přisoudit nějaké hodnocení, tak by to bylo - Je to jiné než jaké to máme my, ale když je většina spokojena, proč jim to brát. Možná, že šlo o kritiku konformity, možná a možná o pouhou fantazii. Tak či onak je to rozhodně kniha hodná přečtení.

lencin
25. srpna

Idea divocha vs. šťastné civilizace závislé na somě.
Alfa, beta, gama,delta....

Marekh
21. srpna

Upřímně řečeno jsem se o tomto autorovi a této knize dozvěděl až v tomto roce z knižních videí, v minulosti jsem vůbec nevěděl, že tento autor existuje, což je určitě škoda, poněvadž kniha KONEC CIVILIZACE se mi líbila. Myslím si, že většina čtenářů četla knihu 1984 od Georga Orwella, anebo mají alespoň o této knize nějaké povědomí, kdežto knihu Konec civilizace bude asi znát méně čtenářů, mám takový dojem. Knihu hodnotím na 100 %.

Autor kritizuje komunismus i kapitalismus. Ve světě, který autor vytvořil, je na první pohled všechno v pořádku. „Svět je teď stabilní. Lidé jsou šťastni. Dostanou, co chtějí, a chtějí jen to, co mohou dostat. Daří se jim dobře, jsou bezpečni; nikdy nejsou nemocní, nemají strach ze smrti; netrápí je matka ani otec; nemají ženy ani děti, nemají lásku, kterou by silně prožívali; jsou predestinováni tak, že se prakticky nemohou chovat jinak, než jak se chovat mají. A když se něco nedaří, je tu soma..“ A přesto někteří hrdinové tohoto antiutopického románu nejsou spokojeni s tímto světem a přejí si změnu. Na jedné straně existuje svět, který je odlidštěný, lidé se klonují, probíhá umělé oplodnění, které se ještě v době vzniku této knihy neprovádělo, a na druhé straně existuje civilizace, která se nachází za hranicemi tohoto světa, ve kterém vše probíhá přirozeným způsobem, tak jak jsme zvyklí v současném světě a co považujeme za normální a přirozené. Autor někdy ve vyprávění přeskakuje z jednoho tématu (dialogů) na jiný, což působilo zvláštně, ale příliš mne to nevyrušovalo. V knize se vyskytují také filosofické otázky nad kterými se čtenář může zamyslet.

Kniha se četla celkově dobře, když přihlédnu k faktu, že kniha byla vydána v roce 1932. Myslím si, že kniha je nadčasová a to, co autor v knize popisoval, se může stát v budoucnosti skutečností. Některé věci autor předpověděl a dnes se běžně provádí jako umělé oplodnění, dělají se experimenty s klonováním savců apod. Čtenáři, kteří četli knihu 1984, a líbila se jim, mohou vyzkoušet také tuto knihu a myslím si, že by se jim mohla líbit. Z mého pohledu je čtivá i v současné době a je stále aktuální, aktuálnější než kdy dříve.

V knize se nachází také DOSLOV, který mi trochu zamotal hlavu. Je psaný takovou formou, že si ho musím ještě jednou přečíst, abych do něho hlouběji pronikl. Samozřejmě v knize se nacházely také pasáže, ke kterým jsem se musel vracet a znovu si je přečíst, abych je pochopil. Jsem rád, že jsem se o této knize dozvěděl a mohl si ji přečíst. Vím, že tato kniha je zařazena také do povinné četby na jednom gymnáziu, což si myslím, že je dobrá volba. Knihu si mohou vybrat maturanti, kteří mají rádi žánr sci-fi.

Citáty z knihy, kterém mne oslovily:

Neboť zvláštní, jak známo, přispívá ke zdatnosti a ke štěstí, kdežto obecné je pro mysl jen nutným zlem. Páteří lidstva nejsou filosofové, nýbrž kutilové, kteří si hrají s lupenkovou pilkou, a filatelisté.

Ti, kdo to myslí dobře, si často počínají právě tak jako ti, kdo to myslí špatně.

Tělesná nedostatečnost může vést k přebytku ducha. Ale proces je zřejmě reverzibilní. Přebytek ducha může způsobovat, že člověk jde za svými cíli, a může vést k dobrovolné slepotě a hluchotě osamocení, které si člověk sám zvolil, k umělé impotenci askeze.

Jedna z hlavních funkcí přítele spočívá v tom, aby snášel (v mírnější a symbolické formě) tresty, které bychom rádi uvalili na své nepřátele, ale nemůžeme.

Všeobecné štěstí udržuje kola v neustálém chodu, což pravda a krása nedokáže.

Luque17
10. srpna

Četl jsem v originále, český překlad knihy je naprosto nedůstojný. V mnohém překonané, ale v mnohém taky nadčasové. Huxley se musel při psaní bavit - narážky na skutečné postavy a charaktery (Henry Ford jako Bůh, Bertrand Russell, Helmholtz atp.), já se bavil také.

With regards,
Bernard Marx

1 ...

Doporučujeme

Nekonečné moře
Nekonečné moře
Setkání s Rámou
Setkání s Rámou
Illuminae
Illuminae
Božský imperátor Duny
Božský imperátor Duny