Konec civilizace

Konec civilizace https://www.databazeknih.cz/img/books/59_/59620/bmid_konec-civilizace-bh1-59620.jpg 4 1609 269

Huxleyho satirická antiutopie Konec civilizace (1932) je spolu se Zamjatinovou novelou My (1920) a Orwellovým románem 1984 (1949) jednou z prvních vizí budoucnosti, která domýšlí důsledky formujících se diktátorských režimů meziválečné Evropy. K napsání knihy vedly Huxleyho vlastní zkušenosti s Mussoliniho Itálií a zprávy ze Sovětského svazu. Jeho vize budoucnosti se složitě a pevně strukturovanou společností, v níž je geneticky a psychologicky předem určeno postavení každého jedince, je sice velmi hořká a pesimistická, nicméně realita, zosobněná Hitlerem a Stalinem, byla ještě mnohem horší. Jak sám později přiznal: „Diktatura budoucnosti v mé představivosti byla mnohem méně brutální nežli budoucí diktatura výborně popsaná Orwellem." O stálé aktuálnosti této knihy svědčí to, že snahy o naplnění Huxleyho vizí – manipulace jedincem od samého jeho početí především – je možné vysledovat ve výrocích mnoha novodobých „inženýrů lidských duší" – jak u politiků s diktátorskými sklony, tak i u vědců, bádajících v podmínkách demokratických společností.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Romány , Sci-fi

Vydáno: , Maťa
Originální název:

Brave New World , 1932


více info...

Komentáře (269)


Maraiser
Maraiser
12.02.2024 3 z 5

Jsem poněkud rozpolcen. Začátek a především třetí kapitola mi dala strašně zabrat. Byl jsem dost mimo. Pak to konečně začalo mít děj, něco odehrávalo, bavilo mne to. A pak konec. Jakože cože?

daniellXmD
daniellXmD
12.02.2024 4 z 5

Určitě nejlepší z trojice We, 1984 a Brave New World. To proto, že tato vize budoucnosti je vpodstatě totožná s dnešním stavem a odpovídá tomu co havel nazíval post-totalitní společností.

Narozdíl od ostatních distopických románů tento ukazuje na dobrovolné otroctví, odlidštění a tedy naprostou nemožnost změny. Přesně podle hesla:

'Kdyby svoboda pršela, otroci roztáhnou deštníky.'


Sylvanas
Sylvanas
07.02.2024 3 z 5

Mě osobně kniha bohužel absolutně nebavila. Chápu její myšlenku, ale po celou dobu to pro mě bylo hrozně nečtivé, až otravné. Předpověď možné budoucnosti rozhodně zajímavá, ale to je za mě všechno. Čímž neříkám, že je to špatná knížka, jen mně se zkrátka nelíbila a čekala jsem něco jiného.

666Jitka
666Jitka
07.02.2024 5 z 5

Další z klasických děl, z jehož námětu je člověku všelijak o to více, když si člověk uvědomí, že koncept takovéto společnosti není zdaleka nemožný, stačí se podívat, co se děje v naší době a kam se lidstvo "posunulo" za posledních pár desítek let. Pro někoho velmi lákavá představa umělého štěstí a pohodlného života, který nezná nemoci, nedostatek čehokoli, nebudeme-li se ovšem bavit o lásce, rodině, citech, osobní svobodě apod., pro jiného však hrozivá noční můra, pocit bezmoci, zoufalství a beznaděje. Asi bych nejspíše visela v majáku a moje nohy ukazovaly do všech světových stran. Výborný literární počin, který je v mých očích takovým slabším čajem oproti 1984, nutno si však uvědomit, že bylo toto alarmující dílo vydáno již v roce 1932 !

Hanys_
Hanys_
06.02.2024 4 z 5

Jako, na to že to je utopický román starý necelých 100 let, tak to klobouk dolů. Dost zajímavý svět Huxley stvořil (děti se vyrábějí, už od mala jsou kastovány do různých tříd - alfy, bety. divoši jsou lidi, kteří žijí postaru, atd) a ikdyž to nepůsobí tak depresivně jako o pár let později Orwellovo 1984, tak z toho taky chvilkama mrazí.

vvikingg
vvikingg
29.01.2024 4 z 5

Klasika, vyšlo u nás poprvé v roce1970. Zmiňovaná droga soma na které každý v knize ujíždí je známá z indických zápisků Rgvéda z doby starých Árjů. Sómu tvoří halucinogenní rostliny jako prostředník pro styk s bohy, patří sem třeba muchomůrka červená. Heče peče Ford a špás spoj se s dívkou hned naráz, chlapci , dívky v roztoužení , teď dojdete uvolnění, heče peče...

Rilian
Rilian
12.11.2023 4 z 5

Konečně jsem se dostal k třetímu z nejznámějších antiutopistických románů (vedle Orwella a Zamjatina). Pokud porovnám čistě jenom povahu nesvobodné společnosti v těchto třech dílech, pak Huxleyho vize z toho vychází jako ta nejméně děsivá, a to ze dvou důvodů. Předně zde alespoň existuje možnost úniku pro všechny, kdo s režimem nesouhlasí (tj. vyhnanství mezi divochy) a dále nedochází k likvidaci historie (ta je spíše vysmívaná než cenzurovaná).
Huxley tímto dílem nekritizoval pouze komunismus nebo jenom kapitalismus, jak se často tvrdí, nýbrž jakoukoliv snahu o ideální společnost. Velice se mi líbilo přenesení fordovských metod do porodnictví a výchovy jednotlivých kast. Stejně úsměvně působí i střet mezi barbarem, hovoříci jazykem Shakespeara a civilizovaným člověkem, který se vyjadřuje jenom ve slaboduchých říkankách.
Rozhodně doporučuji přečíst všechny tři romány (Konec civilizace, My a 1984), nicméně bych je neporovnával měřítkem Orwellova románu, protože potom budete všechny ostatní považovat za méně povedené.
Aldous Huxley tímto románem ovlivnil pozdější autory podobně jako G. Orwell, ačkoliv mu chybí ono brilantní zpracování technokratické stránky totalitního režimu. Tíha, která dolehne na čtenáře v tomto díle je jiné povahy, protože autor nastínil dobrovolný zánik lidstva preferující komfort a zábavu před svobodou, tudíž i svobodou být nešťastným.

mnohoknih
mnohoknih
28.10.2023 4 z 5

Diktátorský režim dovedený k dokonalosti. Satira, antiutopie, sci-fi? Ať je to, co je to, zažít to nechci. I číst o tom bylo utrpení. Na jedné straně "šťastní" jedinci v pevně dané hierarchii a to tak, že od embria. Na straně druhé divoši, přijduvší na svět standardní cestou a vyhoštění neposlušní. Autor popisuje systém, ve kterém se vyrobí ten správný počet lidí pro potřebnou činnost, aby byla zajištěna výroba pro stále se zvyšující spotřebu. A je samozřejmě pošetilé mít u toho nějaké negativní pocity, od toho je tu soma. Droga, která uklidní a pokud si ji vezmeš víc, ona Tě vezme na snovou dovolenou. Příběh musel být ve své době nadčasový a možná i nepředstavitelný. Nyní skoro realita. Vždyť v systému jde hlavně o blaho lidstva a nikoliv jedince. Popisovat postavy není potřeba, jsou jen na dokreslení situace. Hlavní je myšlenka. A ačkoliv vznikla před 100 lety, dnes z ní mrazí.

Hyaenodon
Hyaenodon
12.10.2023 4 z 5

Tak tohle byla celkem silná káva. Vadil mi poněkud zmatený začátek, kde se "bez střihů" pendlovalo mezi řadou postav, ale pak si to sedlo. Každopádně se mi (ne)líbí, jak se řada modelů chování "postfordovské" společnosti stává dneska standardem - hlavně se bavit, nevázat se a mít "právo" na štěstí... :/

WTF momenty: V organizované společnosti nemá nikdo důvod být vznešený nebo hrdinný. Krása je přitažlivá a my nechceme, aby lidé byli přitahováni starými věcmi. Chceme, aby měli rádi věci nové.

sarkafarka1900
sarkafarka1900
24.09.2023 3 z 5

V některých bodech dobrý odhad budoucnosti. Na jednu stranu popis systému zcela odlidštěné predestinace realizované multiplikovaným genetickým inženýrstvím, na druhou stranu nadhození otázky, zda je to zcela neakceptovatelné, pokud se predestinované lidské bytosti cítí šťastné.... Na to je navázáno: je to akceptovatelné, pokud je to za cenu drogové závislosti (soma)? Do protikladu k odlidštěné společnosti je položena původní „současná / naše“ společnost, ale ani ta není v knize líčena jako „to pravé ořechové“. Řekl bych, že autor nakonec nevidí rozdíl (ve smyslu lepší/horší) mezi odlidštěnou budoucností a minulostí reprezentovanou násilnickým divochem z rezervace. Minulost má alkohol, budoucnost má drogu somu. Úskalím knihy je, že minulost je reprezentována neurotickým násilníkem z rezervace a budoucnost odlidštěnou společností „šťastných“ (či skutečně šťastných ?) zdrogovaných bytostí. Ve výsledku bezútěšná kniha. Je na čtenáři, jak se k tomu postaví. Tak snad ten neurotický násilnický divoch desinterpretující z objektivního důvodu své nevědomosti (rezervace a jedna kniha od Shakespeara jsou už z podstaty věci jen omezenými vzorky světa) pojmy láska, společnost, mezilidské vztahy, Shakespearovo dílo apod. není typický představitel „staré dobré společnosti“. Ale člověk/čtenář má důvody k pochybnostem..... Jinak knihu jsem sice přečetl, ale bezprostředně mě do děje moc nevtáhla. Přistupoval jsem k četbě většinou čistě „pragmaticky“ uvažujíce, co asi autor zrovna chtěl v jednotlivých pasážích „říci“. Je to čistě můj pohled, nikomu ho nevnucuji :-).

Knihotyna
Knihotyna
21.09.2023 5 z 5

Kniha Konec civilizace byla napsána už v roce 1932!
Já jsem zahlédla tohle komiksové zpracování a musím se přiznat, že jsem vůbec nevěděla, do čeho jdu!
No a teda, tohle byl mazec!
Komiks je kolorovaný, mě se grafika líbila, ale samozřejmě nesedne všem.
Ocitáme se v prostředí, kde se lidé nerodí, ale vytváří a už od počátku své existence jsou předem rozděleni do kast. Jsou pomoci fyzické i psychické manipulace "vloženi" do své role.
Je zde svět, kde zdánlivě neexistují pocity jako štěstí, smutek, zlost, vztek, láska. A především rodina. Každý patří každému. Všichni jsou spokojeni, dělají svou práci, ke které byli určeni a ve volných chvílích se baví pomocí jisté drogy a užívají si orgie, ať už řízené či neřízené.
V každém takovém systému je však někdo, kdo pochybuje a jinak tomu není ani zde.
Navíc stále existuje Divočina a divoši, kteří žijí zastaralým způsobem a ke kterým se dá zajet na jakousi exkurzi. A jeden z nich je potomkem ženy, která z civilizace zmizela a nyní se i se synem vrací zpět.
Ale je možné, aby člověk, který vnímá lásku a rodinu a má city chápal lidi, kteří jakoby city neměli?

Velmi silné a dle mého (bohužel) reálné! Šílené, že dílo pochází z roku 1932! Rozhodně doporučuji se po přečtení podívat i na komentáře na DK nebo na to, proč autor toto dílo napsal!

TaťkaMF
TaťkaMF
21.09.2023 5 z 5

My lidé bohužel v životě potřebujeme neštěstí a smutek. Bez nich by totiž štěstí a radost byly jen prázdné pojmy, uměle se vznášející ve vzduchu. I tak si dokážu představit spoustu lidí, kterým by se tato budoucnost líbila. Já mezi ně nepatřím. Život dokáže ublížit, ale bolí nás to proto, že jsme zažili něco opravdu krásného.

JiRo
JiRo
06.08.2023 5 z 5

O dost lepší než 84

pani_ari
pani_ari
31.07.2023 3 z 5

Významné, dnes už klasické dílo britské literatury. Bylo velmi zajímavé v knize hledat skryté významy v rámci semináře Literatury na VŠ. Nicméně bohužel nemám v oblibě dystopie, tudíž jsem se při čtení docela dost trápila =(

žlučníkář
žlučníkář
16.07.2023 4 z 5

To je konec tohle. Kdyby mě někdo vypěstoval, vsadil bych se, že bych byl parádní obluda kategorie epsilon a žil bych si svůj úděl s ostatníma stejnejma obludama, jako já. V dnešním světě, kterej se mi i tak moc nelíbí, můžu bejt obluda typu epsilon, ale jen a pouze vlastní vinou. Taky by nehrozilo, že když dostanu chuť utratit devatenáct korun u Cortése za knížku, tak bych měl vyhlídku leda tak na elektrošok a hledání vlastní lopaty.

Ze společnosti, kde se dějou tyhle věci se mi vždycky chce blejt. Vždycky se děsím toho, že někomu rupne v kouli a přesvědčí většinu lidí, že takhle je to tip ťop a eňo ňuňo. Doufal bych pak, že mě separujou do nějaký obory a budou mi tam posílat basy Arguse až bude v akci, samozřejmě na státní útraty. Tady v tý knížce o všem rozhoduje nějakej guru Jára, nejspíš proto, že to byl zrovna největší vymaštěnec.
Víc se mi teda líbilo mechanický piano, kde o všem rozhodovala plná místnost elektronek. Taková poválečná forma umělý inteligence.

Knížky tohohle typu si musím dávkovat pomalu. Při představách musím užívat starý zásoby kinedrilu. K tomu mám destrukční náladu a sebedestrukční sklony, při kterých se dá udusit kebabem, nechat se přejet noční tramvají, nebo se utopit v Botiči, ve kterým teče deset čísel vody.

To by asi stačilo...

zlootec
zlootec
03.07.2023 5 z 5

Jak udržet stabilní společenské uspořádání? Zajistit, aby měl každý své místo na světě, cítil se dobrý a měl k dispozici spoustu zábavy. A pokud se přecejen občas vyskytne hloubavý člověk, tak je o něj taky postaráno. Ale hlavní úsilí směřuje k tomu, aby nikdo zbytečně nepřemýšlel a jen přijímal radosti, vhodné k jeho pevně danému společenskému postavení. Žádná pestrost, žádné konflikty, žádné riziko - to je ten krásný nový svět.

ozzak
ozzak
29.05.2023 4 z 5

Další dobrý antiutopisticky Roman o společnosti kde má každý předem určený místo od narození až do smrti. napsaný už v roce 1932.

Mona-Lisa
Mona-Lisa
09.05.2023 5 z 5

Miluju knížky, které jsou ryzí antiutopie. Které na nás křičí, jaké to může být, a jaký je krůček k takovým scénářům. Z fleku bych za ně do závorky dopsala horor. Až takto mě rozemelou.
V roce 1932 tato knížka vyšla. Před Hitlerem a Stalinem, o nichž sám autor prohlásil, že vytáhli jeho vizi hrůz na vyšší level.
Nicméně i tak tento text pro mě byl děsivý, odstrašující a tudíž povinný!
Vize budoucnosti, kde je s tebou manipulováno od narození, blokuje se svobodné myšlení a demokracie je sprosté slovo.
A ano, i tady nakonec někdo prohlédne tu blbost celého konceptu a začne pokládat otázky. A takové režimy nemají otázky rády, pozor!
Poslouchala jsem jako audiknihu. Má jen cca 8 hod a hlas Marka Holého je na nějakou cenu. Počkat, však ji v roce 2015 za Tichý dech dostal.
Forma a styl odpovídá době vzniku, mně ta krkolomnost místy nevadila, nicméně upozorňuju na pozvolný rozjezd, hodně přeskakující text z osoby na osobu a poslední třetina knihy je hodně filozofující.
.Každé doplnění sci-fi klasiky byl pro mě zatím neuvěřitelný zážitek. Teď je čas na Bradburyho a Asimova.

Denny456
Denny456
11.04.2023 4 z 5

Někdy i hodně stará kniha může být navýsost aktuální. Aneb rychle to přečtěte, než to zakážou!

Hall3006
Hall3006
03.02.2023 3 z 5

Náročné čtení, však také kniha vyšla poprvé před devadesáti lety. Na motivy románu byl natočen seriál Nový krásný svět. Oproti textu však brutálně zcenzurovany, zjemnělé nuance, které však jsou nosnou linkou příběhu o civilizaci, kde se děti již nerodí, jsou vytvářeny a dělený do kast. Příběh vypráví o Lenine, bety plus a její konfrontaci pohodlného života předurčeného již ve výrobě embryí s životem v rezervaci, kde ještě žijí lidé postaru. Následný návrat však nepřináší onen konflikt viděný v seriálu. Konec knihy je hodně filozofický a poplatný době. Určitě stojí za přečtení, ale nečekejte emoční estrádu.