Konec civilizace

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Huxleyho satirická antiutopie Konec civilizace (1932) je spolu se Zamjatinovou novelou My a Orwellovým románem 1984 jednou z prvních vizí budoucnosti, která domýšlí důsledky formujících se diktátorských režimů meziválečné Evropy. K napsání knihy vedly Huxleyho vlastní zkušenosti s Mussoliniho Itálií a zprávy ze Sovětského svazu. Jeho vize budoucnosti se složitě a pevně strukturovanou společností, v níž je geneticky a psychologicky předem určeno postavení každého jedince, je sice velmi hořká a pesimistická, nicméně realita, zosobněná Hitlerem a Stalinem, byla ještě mnohem horší. Jak sám později přiznal: „Diktatura budoucnosti v mé představivosti byla mnohem méně brutální nežli budoucí diktatura výborně popsaná Orwellem." O stálé aktuálnosti této knihy svědčí to, že snahy o naplnění Huxleyho vizí – manipulace jedincem od samého jeho početí především – je možné vysledovat ve výrocích mnoha novodobých „inženýrů lidských duší" – jak u politiků s diktátorskými sklony, tak i u vědců, bádajících v podmínkách demokratických společností....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/59_/59620/big_konec-civilizace-bh1-59620.jpg 4.21314
Žánr:
Literatura světová, Romány, Sci-fi

Vydáno: , Maťa
Originální název:

Brave New World, 1932


více info...
Nahrávám...

Komentáře (217)

Kniha Konec civilizace

vipera
09. října

Kniha o tom, jak vlivem předurčení může systém v těchto lidech vyvolat iluzi svobody, vlastní vůle a samostatného rozhodování. To bude aktuální vždy...

Ermisuck
19. září

První polovina přílišný popis světa bez velkého důrazu na postavy, druhá polovina značně lepší, postavy rozebrané detailněji. Nečernobílost, náhled do hlubších otázek, než jen rozbor utopického světa


CuPe77
17. září

Dobrý.
Za mě dobrý.
Půlka knihy takové lehké nijaké, popis světa.
Konec se mi líbil.
Řešení v knize je snadné, protože SOMA je řešením

u_marketa
15. září

(+ SPOILER) Všechno a všichni patří všem, emoce jsou nežádoucí, lidé se stali jednou velkou masou, jejíž vývoj a množení řídí vědci v laboratoři - na pásu, po celých řadách a v přesně stanovených kategoriích. Je potřeba být produktivní. Svět je pro všechny tyhle civilizované lidi krásný, protože musí být, vlastní uvažování si zachovávají pouze nikým neovlivnění a přirozeně se rozmnožující divoši v rezervacích, kam civilizace nedošla. Jednou se tyto dva světy setkají a pak to křísne. Je docela neuvěřitelné, že knížka už je skoro sto let stará, působí jako současná vize nedaleké budoucnosti a zároveň reflexe nedávné socialistické minulosti. Doporučuju.

Pozde
22. srpna

Pravda a krása nebo pohodlí a štěstí? Dát tyto dvě volby do protikladu se po přečtení Brave New World rozhodně nezdá divné. Dostal se mi do ruky výtisk z roku 1970 se zajímavým doslovem M. Holuba. Knížka dává miliony otázek a nabízí pár odpovědí. O čem je civilizace? Co je víc - jednotlivec nebo celek? Masy určitě je potřeba řídit, ale tady je to teda z gruntu. Určitě se ke knížce někdy vrátím, i po devadesáti letech má co říct.

Crimble
08. srpna

V první půlce jsem tápal, jakoby až moc roztříštěné a neosobní. Potom už jasnější příběh, i jasnější poselství. Záblesky geniality a vizionářství tam jsou. Zároveň bez mučení přiznávám, že se nezařadí mezi moje nejzásadnější milníky literatury.

perdida
05. srpna

Orwell se obával těch, kteří by zakázali knihy. Huxley se obával, že by nebyl důvod knihy zakazovat, protože by nebyl nikdo, kdo by chtěl nějakou číst. Orwell se obával těch, kteří by nám odpírali informace. Huxley se obával těch, kteří by nám jich dali tolik, že by nás uvrhli do pasivity a egoismu. Orwell se obával toho, že by byla pravda před námi skryta. Huxley se obával toho, že by pravda utonula v moři bezvýznamnosti. Orwell se obával, že se staneme nesvobodnou kulturou. Huxley se obával, že se staneme kulturou zcela zaujatou obdobou smyslových filmů, heče peče a her s odstředivým míčem. Jak Huxley poznamenal v Brave New World Revisited, zastánci občanských svobod a racionalisté, kteří vždy varují před tyranií, zapomněli na téměř nekonečnou lidskou touhu po rozptýlení. Huxley dodává, že v 1984 jsou lidé ovládáni způsobovanou bolestí. V Konci civilizace jsou ovládáni způsobovanou rozkoší.

Ve zkratce, Orwell se obával, že nás zničí to, co nenávidíme.
Huxley se obával, že nás zničí to, co milujeme.

jaroiva
01. srpna

Zase jednou knížka, kde anotace nedokáže ani zdaleka vystihnout obsah.
Teprve až o tom teď přemýšlím, napadá mě, kde se asi vzala inspirace pro Sexmisi.
Tohle je její děsivější předchůdce.
Obzvlášť oceňuji, že je knížka napsaná tak, že neutrpěla její aktuálnost ani po 90 letech po napsání a nenarazila jsem tam na žádný úsměvný moment, vzhledem k aktuálnímu stavu technického pokroku.
Za sebe hlásím "zásah, potopená".

1 ...