Raněný slepotou přehled

Problém této knihy (a jí podobných) je, že byla psána před devadesáti lety. Lidé mysleli jinak, měli jiné hrdiny, než máme my. Proto je některým úvahám těžko porozumět. Samozřejmě – problémy s láskou jsou asi dodnes stejné. Ale závěr knihy působí jako propagační plakát. Asi to v situaci na konci 30. let, kdy hrozilo zotročení lidstva fašismem, mělo tak být. I když byl Huxley vzdělaný humanista, jeho závěry dnes působí trochu ploše.
Silné citáty z knihy :

„Proto je člověk na pochybách, jestli bude někdy existovat něco takového jako proletářská literatura. Vždyť i proletářské knihy se budou zabývat výjimečnými proletáři. Jenže výjimeční proletáři jsou zrovna tak málo proletáři jako výjimeční buržoové jsou buržoové.“

„Vrátil jsem se deprimovaný po večeru stráveném s Helenou a s několika jejími mladými politickými přáteli. Tak vášnivě všichni dychtí, aby mohli „eliminovat” lidi, kteří s nimi nesouhlasí! A jsou tak upřímně přesvědčeni, že tato „eliminace” je nutná!“

„Z politiky se stane handrkování. Když se lidé handrkují, obyčejně se při tom rozčilují, ale normálně se navzájem nepovažují za osobní nepřátele. Jenže právě tomuhle se zásadoví lidé a radikální plánovači při nejlepší vůli neubrání. Pokládají svou zásadu za správnou: plánují pro dobro lidstva. Jsou to pro ně samozřejmosti, z nichž logicky vyplývá, že ti, kdo s nimi nesouhlasí a nechtějí pomáhat uskutečnit jejich plán, jsou nepřátelé dobra a lidstva. Nejsou to muži a ženy, ale zosobněná zla, vtělení nepřátelé. Zabíjet muže a ženy je špatné; ale zabíjet nepřátele je povinnost.“

„Člověk stále věří v samočinný pokrok, protože si v téhle pitomosti schválně libuje — je to velká útěcha. Útěcha, protože tím člověk svaluje veškerou odpovědnost na všechno, co dělá nebo nedělá, na někoho nebo na něco jiného než na sebe.“

„Všimněte si vzájemného vztahu mezi dietou a náboženstvím. Křesťané jedí maso, pijí alkohol, kouří tabák; a křesťanství zdůrazňuje osobnost, zdůrazňuje hodnotu prosebné modlitby, učí, že Bůh se zlobí a schvaluje pronásledování kacířů. Stejně je tomu u Židů a mohamedánů. Košer a hněvivý Jehova. Skopové a hovězí — a osobní nesmrtelnost mezi huriskami, mstivý Alláh a svaté války. A teď se podívejte na buddhisty. Jenom zelenina a voda. A jaká je jejich filosofie? Nezdůrazňují osobnost, usilují se nad ni povznést. Nepředstavují si, že se Bůh může hněvat; když jsou neosvícení, domnívají se, že Bůh je milosrdný, a když jsou osvícení, tak si myslí, že Bůh neexistuje, leda jako neosobní duch vesmíru. Proto neuznávají prosebnou modlitbu; rozjímají — nebo jinými slovy snaží se, aby jejich duše splynula s vesmírným duchem.“

„Entomolog!” opakoval pohrdlivě. „To je hloupost! Nač si hrajete se slovy?“
„Protože slova vyjadřují myšlenky, Marku Staithesi, a myšlenky určují činy. Nazvete-li člověka štěnicí, tak to znamená, že s ním chcete zacházet jako se štěnicí. Kdežto nazvete-li ho člověkem, znamená to, že s ním hodláte zacházet jako s člověkem. Mým povoláním je studovat lidi. A to znamená, že musím lidi vždycky nazývat jejich pravým jménem; že o nich vždycky musím uvažovat jako o lidech; ano, a že s nimi vždycky musím zacházet jako s lidmi. Protože když se s nimi nezachází jako s lidmi, tak si nepočínají jako lidi. Ale já jsem antropolog, opakuji. Potřebuji lidský materiál. A ne hmyzí materiál.”“

„V čem záleží veškeré tajemství správné politiky?"
„Totiž?”
„Že když budeme dobře zacházet s druhými, budou i oni s námi zacházet dobře.”“