Konec civilizace

Konec civilizace https://www.databazeknih.cz/img/books/59_/59620/bmid_konec-civilizace-bh1-59620.jpg 4 1632 273

Huxleyho satirická antiutopie Konec civilizace (1932) je spolu se Zamjatinovou novelou My (1920) a Orwellovým románem 1984 (1949) jednou z prvních vizí budoucnosti, která domýšlí důsledky formujících se diktátorských režimů meziválečné Evropy. K napsání knihy vedly Huxleyho vlastní zkušenosti s Mussoliniho Itálií a zprávy ze Sovětského svazu. Jeho vize budoucnosti se složitě a pevně strukturovanou společností, v níž je geneticky a psychologicky předem určeno postavení každého jedince, je sice velmi hořká a pesimistická, nicméně realita, zosobněná Hitlerem a Stalinem, byla ještě mnohem horší. Jak sám později přiznal: „Diktatura budoucnosti v mé představivosti byla mnohem méně brutální nežli budoucí diktatura výborně popsaná Orwellem." O stálé aktuálnosti této knihy svědčí to, že snahy o naplnění Huxleyho vizí – manipulace jedincem od samého jeho početí především – je možné vysledovat ve výrocích mnoha novodobých „inženýrů lidských duší" – jak u politiků s diktátorskými sklony, tak i u vědců, bádajících v podmínkách demokratických společností.... celý text

Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: , Maťa
Originální název:

Brave New World , 1932


více info...

Přidat komentář

Warana
17.03.2013 3 z 5

Líbí se mi téma i provedení a způsob jakým Huxley drží příběh a pracuje s dialogy. Ale přeci jenom mi začíná chybět jazyk. Ve chvíli, kdy se objeví jen náznak scifi, mění se u britských a amerických autorů jazyková stránka v jakýsi střízlivý komentář, autor se předhání ve znalosti latinských termínů, ale tím jeho zájem o jazyk samotný končí. Je to trochu škoda, chápu, že jak autoři, tak i čtenáři science fiction chtějí jít rovnou k věci, ale kdyby občas nastala výjimka, nezlobila bych se. Jinak se čte svěže a rychle.

newtory
04.01.2013 5 z 5

Myslím si, že táto kniha si medzi knihami science fiction zaslúži výnimočné postavenie a dal by som jej prívlastok: "Diagnóza dnešnej doby." ( prvé vydanie 1932) Je neuveriteľné, ako sa autorovi podarilo pomenovať súradnice a siločiary konzumnej spoločnosti bez zbytočného ideologizovania. Ak by som ju mal zaradiť v kontexte troj-hviezdia Zamjatin, Orwell, Huxley. Najhoršie by z toho vyšiel asi Orwell. Pretože Orwell "len" zašifroval do metafory totalitný kasárensky systém sovietskeho typu. Román 1984 ( prvé vydanie 1949) opisoval niečo, čo bolo verejným tajomstvom, čo jasnozrivejší poznali už minimálne štvrťstoročie (ak pravda chceli, pretože komunistické strany a ich sympatizanti v západnej Európe nad tým privierali oči) Román "1984" je silným posolstvom humanizmu. Tá ponurá beznádejná atmosféra plná strachu a bezmoci jedinca stojaceho v opozícii proti totalitnému režimu. Nechcem tým zatratiť Orwella, to by voči nemu nebolo spravodlivé, ale jeho hviezdnym okamihom (ako reportéra aj ako človeka) je napríklad Hold Katalánsku. (ale to už je z "iného súdka") Takže spočítané podtrhnuté miera originality a vizionárstva nie je až taká veľká, ako napríklad v Zamjatinovom "My" ( prvé vydanie 1921) ktoré:
1.) chcelo veľkú dávku odvahy (bol občanom sovietskeho zväzu )
2.) systém nebol ešte naplno rozvinutý, aj keď smrtiaca mašinéria už naberala obrátky takže Zamjatin prejavil aj vysokú mieru originality a vizionárstva ak ho popisoval.
Ale to, čo opisuje Huxley, to je priam čítanie z kryštálovej gule:
1.) Redukcia lásky na telesný akt, čistá esencia sexu. (obraz lásky ktorý dnes podsúvajú masmédiá a s ktorým sa čoraz viac ľudí identifikuje)
2.) Zneužívanie drôg, ktorých distribúciu riadi všemocný štát, aby vyplnil prázdne životy svojich občanov, ale hlavne aby ich mal pod kontrolou (viď. redistribúcia peňazí v tzv.sociálnom štáte EU etc.).
3.) Odpor a nechuť k prirodzenej reprodukcii. (starnutie populácie, mať deti je jednoducho nepohodlné, je to často vnímané ako prekážka v ekonomickej súťaži, to už radšej psa, alebo iné zviera namiesto detí)
4.) Odpor k starobe a priam náboženský kult mladosti. (tlač rozhlas televízia ústredná téma: "ako zostať večne mladý" mladosť pomaly priam dogma )
5.) Odcudzenie rodičov a detí do takej miery, že rodičia zomierajú v absolútnej izolácii sami v akýchsi štátnych hospicoch.
6.) Absolútny diktát masy v oblasti myšlienkového a materiálneho vkusu.(všemocná masová komerčná kultúra)
7.) Imitovanie prírody a zároveň dehonestácia čohokoľvek naturálneho.
P.S. Budem si ju musieť opäť prečítať, aby som si to znova oživil.


Phoenix16.cz
03.01.2013 5 z 5

Když jsem dočetla, měla jsem pocit, že jsem nenarazila na knihu, jejíž název by dokázal lépe vystihnout hlavní myšlenku knihy. Název je stejně rozporuplný jako příběh, který balancuje mezi zánikem a zdánlivým blahem. Příběh sice patří do kategorie sci-fi, ale nějak jsem se nemohla zbavit pocitu, že autor si moc nevymýšlel, ale spíše psal "fakta", která možná jednoho dne budou více či méně fakta bez úvozovek.

Petrvs
07.11.2012

Velmi zajímavá dystopie. Možná ne tak realisticky a komplexně rozpracovaná jako 1984 (byť hned začátek je docela šokující nářez), přesto perverzním způsobem přitažlivá, asi jako tři měsíce na teple se rozkládající dort poprášený anthraxem, plný kouzelných barevných světýlek a pomalu na márách odplouvající příšerně páchnoucí stokou.

Na rozdíl od Orwella zde nebudete mít strach. Nikdo Vás nebude sledovat. Nebudete muset podvojně uvažovat, nebudou Vás udávat vlastní děti. Děti totiž nebudete mít. Nová generace vznikne stejně jako vy - v továrně, resp. v líhni. Už jako plod budete formováni, moldováni, predestinováni a nakonec dekantováni (!) - jako nemluvně budete formováni dál, budou vám vštěpovány nejrůznější reflexy a pomocí všech možných stimulů si vštípíte cítění k tomu či onomu po zbytek života. První sex budete mít ve čtyřech letech. Vše, po čem budete toužit, či každý, po kom budete toužit, bude vždy na dosah, aby mohl uspokojit vaše potřeby. A pokud vše selže a pocítíte stín pochyb, vždy je po ruce pár tabletek, po kterých se vám okamžitě uleví.

Vítejte v ideální společnosti. Bohužel, bez temnoty nemůže existovat světlo a ani člověk nemůže dosáhnout štěstí bez bolesti a cesty. Běda těm, kteří byli špatně dekantováni a v úvahách se zatoulají tam, kam se nikdy dostat neměli. Ovšem - jsou to ještě vůbec lidé... nebo se jen v nekonečném bramborovém záhonu objevilo několik růží? A je pro plané, divoké růže místo?

Až budete navlečení do najků, luisek a adydasů lajkovat a tegovat rozmazaný fotky s ožralejma držkama na fejsbůku, kupovat si novej mocinky kůl mobájl s ještě větším dyzplejem a ještě pohyblivějšíma animacema nejen v menu, čumět na jeden díl sitkómu za druhým, ve kterým vám tvůrci laskavě akusticky napoví i kdy se máte smát, takže opravdu nemusíte na nic myslet, až se budete dusit v multykultypleksu kolou a nepoživatelně zpracovanou kukuřicí u srýdý filmu ze života zmutovanejch zombáckejch margarínů, který přepadli a ublemcali bílej dům s černým prezidentem, až se budete přežírat s partou povrchních debilů z práce stokilovým tatarákem ze slevomatu, hýkat smíchy nad sobotní televizní estrádou uváděnou okožichovaným trapákem s půllitrem gelu ve vlasech a nacpaní sterojidy a vajágrou hekat na brazilsky voholený anorektický kůži se dvěma kily silikonu nad žebrama a třemi deci botoxu ve xichtě...

...tak třeba někoho napadne, že Huxley byl možná mnohem blíž, než by se na první pohled zdálo...

PS: Velice doporučuji místní recenzi od herdekfilka a snad ještě více následující mírně komiksové srovnání s Orwellem a jeho 1984:
http://fatpita.net/?i=1952

elcapitano
09.08.2012 3 z 5

Myslím, že to AH před 80 lety celkem vystihl, ne? Bohužel.
Trochu z toho zavání fascinace sexem a drogami, ale jinak mrazivé a přesné.

achilles
07.07.2012 5 z 5

Když vydržíte celkem nezáživný a zdlouhavý začátek, tak pak budete ohromeni. Velké dílo.

Hudis
19.02.2012 4 z 5

Žít ve světě, kde nejsou války, nikdo netrpí, všichni jsou šťastní, sice díky drogám, ale i tak. Kde je člověku už od embria určeno, čím bude?Je to určitě lepší, než 1984, ale to srovnání není od cesty. Jen v ní jsou lidi ovládáni strachem. Tady drogou jménem Soma. Jinak knížka je velmi čtivá a zajímavá, ale zase velmi krátká

Lenka Žofka
31.01.2012 5 z 5

Ačkoliv se současnou dobou nejsem úplně spokojena (to asi k lidstvu patří, dokud nebudou povinné drogy), jsem ráda, že nežiju ani ve středověku, ani v budoucnosti, kde se i plánuje sestavení populace ke všeobecnému štěstí. Srovnání mě napadá spíš než s 1984 s "Ten báječný den" od Levina. Každopádně tyhle vize budoucnosti o řízeném lidstvu mě baví.Hlavně to optimálně nakombinovat od Alfa plus po epsilon mínus. A nedej bože, když se objeví někdo kdo nezapadá.

zipporah
27.12.2011 5 z 5

Držím palce budúcim generáciám, aby takto nedopadli a nám, aby sme túto scénu nepodporovali.

yerry
23.08.2011 3 z 5

Viac ako s Orwellovým románom 1984 tu vidím paralely s románmi od Isaaca Asimova, konrétne s jeho 2. dielom zo série románov o robotoch - Nahé slnko. Asimov bol asi Huxleyom dosť inšpirovaný. Sterilná dekadentná spoločnosť s pevným poriadkom a deti zo skúmaviek na Zemi u Huxleya alebo na Solárii u Asimova a konfrontácia tejto spoločnosti s jedincom nášho typu.

Na Huxleyho knihe mi trochu vadil sloh, možno to bolo len nie moc dobrým prekladom, aj preto som tejto knihe nepridelil vyššie hodnotenie ako priemerné. V origináli by to možno dopadlo lepšie.

moriarty
18.03.2011 5 z 5

Svět lidí, kteří jsou šťastní jen proto, že jsou předprogramováni být šťastnými a jsou zbaveni samotného lidství. Takový protipól k 1984.

"Alfa-děti nosí šedé šaty. Pracují mnohem více než my, protože jsou nesmírně chytré. Jsem opravdu velice rád, že jsem beta, protože nemusím tolik pracovat! A kromě toho, my bety jsme něco mnohem lepšího než gamy a delty. Gamy jsou hloupé. Všechny nosí zelené šaty a delty nosí khaki. Ne, nechci si hrát s deltami. A epsiloni jsou ještě horší. Jsou nejhloupější ze všech..."

Koumi
28.01.2011 5 z 5

Srovnání s 1984 se sice nabízí snadno, ale tyto knihy by neměly být srovnávány. Nabízejí totiž naprosto odlišný přístup uchopení problému. Zatímco Orwell pracuje s totalitní psychologií strachu, Huxley píše mnohem střízlivěji a logičtěji. "Knihy se nebudou muset pálit, protože je nebude nikdo číst." Pro toto velkolepé vizionářství mi bude Huxley vždy mnohem bližší.

paulhunter
30.11.-0001 4 z 5

Aldous Huxley představuje ve své antiutopii "Konec civilizace" svět, ve kterém se děti nerodí, ale jsou "dekantovány": pochází ze zkumavek a již od ranného dětství jsou jim za účasti neustálé hypnopedie, adaptací a neopavlovských technik vštěpovány zásady řádu a společenského postavení v jedné z pěti kast. Díký této "výchově" a droze somě (antidepresiva) jsou všichni spokojeni, všichni si nevzájem náleží (i co se sexuálního života týče) a jsou systémově napojeni na společenský život, díky čemuž nemá jedinec ani chuť se od tohoto sociálního řádu distancovat či bouřit se, neboť každý je na světě kvůli tomu, k čemu byl uměle, laboratorně, předurčen.

Mrazivé jsou právě následky takové civilizace: Již děti se učí sexuálním hrátkám, jsou naučeny brát smrt jako naprostou banalitu, slova "matka, otec, rodina" vyvolávají v lidech pocity zahambení, a celkově je život i přes hodnotu štěstí (která se každému dostává) velice laciný a bezpředmětný.

Nejvyšší počet hodnocení jsem neudělil z několika důvodů:
- Dílo mi nepřišlo natolik komplexní a promyšlené, jako je třeba Orwellovův román "1984" nebo Zamjatinovo dílo "My". Dílu by slušela dle mého názoru trochu jiná forma a uspořádání.
- Nesedla mi psychologie postav.. hlavně inteligence a způsob vyjadřování Divocha, který sice měl matku z již zmíněné civilizace, ale vyrůstal u Indiánů, a proto vystupoval někdy až moc civilizovaně.

Na druhou stranu, Huxleyho vize přináší zase trochu jiný pohled než ostatní autoři antiutopických románů, a proto i toto dílo doporučuji.