1. Domů
2. Autoři
3. Aldous Huxley
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 17
• Bazar 19
• Životopis
• Citáty 27
• Diskuze 1

Populární knihy

/ všech 17 knih

Nové komentáře u knih Aldous Huxley

Konec civilizace

„Kniha byla napsaná před téměř 100 lety, ale jako bych měla pocit, že je psaná v současnosti s vizí do budoucna. Jen mi moc neseděla. Orwellův 1984 mi přišel prostě lepší. Kniha jako taková je určitě k zamyšlení a pokud někoho zaujal Orwellův 1984, je to dobrá kniha k určitému dystoptickému zamyšlení. Jen se mi nelíbilo, jak veškeré emoční dysbalance řešili drogou. Příběh jako takový snad ani nebudu komentovat. To by z toho byl referát. :)“... celý text
— PavlaSim

---

Konec civilisace

„Kdosi níže, píše, že tato kniha donutí člověka k zamyšlení. Já si to nemyslím. K podobnému zamyšlení mne snad stokrát denně nutí vláda ČR a Evropská unie… Když jsem tu knihu četl, viděl jsem v ní v definitivní podobě to, co my tady už ve značně pokročilém „zárodku“ sami zažíváme. Vzhledem k tomu, že mně ukazovala, co nás čeká a na absolutní formu povyšovala to, co sami dnes vidíme, musím říci, že jsem podobně jako další můj ‚předřečník‘ zde, zažíval utrpení, jakkoli jsem ji nečetl ve vlaku…“... celý text
— sebastian1641

---

Konec civilisace

„Cesta vlakem mi s touto knihou připadala jako utrpení.“
— oraculum

---

---

Konec civilisace

„Milion věcí mě na tom štvalo, ale nakonec hodnotím kladně, protože málokterá kniha donutí člověka k takovému zamyšlení. Právě proto, že svět, který Huxley popisuje, není nutně celý negativní, jako tomu je třeba v 1984. Najdou se názory, že je to nakonec spíš utopie než antiutopie – což to celý dělám mnohem zajímavější a vlastně i realističtější. I já jsem při čtení měla momenty, kdy jsem si říkala, že ten svět je vlastně fajn, třeba sexualita osvobozená od žárlivosti a majetnictví, snaha o to, aby byli všichni šťastní, smíření se smrtí a další. Až postupně člověku dochází temná strana věci. Predestinace ke konzumu a materialismu. Neustálé užívání drog. Vyprázdněnost vztahů. Jako další pozitivum vidím to, že žádná postava není kladná, a taky tam není žádná romantická linka, která by hory přenášela. Bála jsem se, že Lenina a John se dají dohromady nebo tak něco a bude to ta pointa, což se naštěstí nestalo. Momenty, které mě štvaly , jsou rozhodně dané dobou, kdy byla kniha napsaná, a autora z nich neviním, ale i tak je mám potřebu zmínit. – Všichni jsou narozeni v rozmnožovacím středisku a vychováni institucionálně, není tam žádná zmínka o tom, že by je predestinovali genderově, přesto se dospělí jedinci chovají i oblékají stereotypně binárně a heterosexuálně, muži a ženy. Myslím, že společnost, kde není kladen důraz na rodinu a vychovávání dětí matkou a otcem, by vypadala jinak. A mrzí mě, že autoři v minulosti měli dost fantazie na vytvoření promyšleného nového světa, ale už jim chyběla fantazie na to, že by ženy v tom světě fungovaly jinak než jako sexuální objekty, nebo by nebyly v podřízené pozici. – John a jeho odmítnutí civilizace bylo podané jako morální ponaučení? Nejsem si jistá zda to tak bylo myšleno, ale rozhodně mě iritoval tón, kde jít do divočiny, lovit zvířata, preferovat k jídlu "reálé" hovězí nebo vidět ženy, které samy od sebe chtějí s vámi mít sex, jako děvky, je tak trochu prezentováno jako ideál, romantický návrat ke správnému světu. Ale nejsem si jistá, zda to tak bylo míněno. Je možné, že jde jen o psychologické zkoumání, jak by na krásný nový svět reagoval někdo, kdo přišel z jiného prostředí. Jo a český překlad názvu nedává smysl.“... celý text
— koryslava

---

Raněný slepotou

„Problém této knihy (a jí podobných) je, že byla psána před devadesáti lety. Lidé mysleli jinak, měli jiné hrdiny, než máme my. Proto je některým úvahám těžko porozumět. Samozřejmě – problémy s láskou jsou asi dodnes stejné. Ale závěr knihy působí jako propagační plakát. Asi to v situaci na konci 30. let, kdy hrozilo zotročení lidstva fašismem, mělo tak být. I když byl Huxley vzdělaný humanista, jeho závěry dnes působí trochu ploše. Silné citáty z knihy : „Proto je člověk na pochybách, jestli bude někdy existovat něco takového jako proletářská literatura. Vždyť i proletářské knihy se budou zabývat výjimečnými proletáři. Jenže výjimeční proletáři jsou zrovna tak málo proletáři jako výjimeční buržoové jsou buržoové.“ „Vrátil jsem se deprimovaný po večeru stráveném s Helenou a s několika jejími mladými politickými přáteli. Tak vášnivě všichni dychtí, aby mohli „eliminovat” lidi, kteří s nimi nesouhlasí! A jsou tak upřímně přesvědčeni, že tato „eliminace” je nutná!“ „Z politiky se stane handrkování. Když se lidé handrkují, obyčejně se při tom rozčilují, ale normálně se navzájem nepovažují za osobní nepřátele. Jenže právě tomuhle se zásadoví lidé a radikální plánovači při nejlepší vůli neubrání. Pokládají svou zásadu za správnou: plánují pro dobro lidstva. Jsou to pro ně samozřejmosti, z nichž logicky vyplývá, že ti, kdo s nimi nesouhlasí a nechtějí pomáhat uskutečnit jejich plán, jsou nepřátelé dobra a lidstva. Nejsou to muži a ženy, ale zosobněná zla, vtělení nepřátelé. Zabíjet muže a ženy je špatné; ale zabíjet nepřátele je povinnost.“ „Člověk stále věří v samočinný pokrok, protože si v téhle pitomosti schválně libuje — je to velká útěcha. Útěcha, protože tím člověk svaluje veškerou odpovědnost na všechno, co dělá nebo nedělá, na někoho nebo na něco jiného než na sebe.“ „Všimněte si vzájemného vztahu mezi dietou a náboženstvím. Křesťané jedí maso, pijí alkohol, kouří tabák; a křesťanství zdůrazňuje osobnost, zdůrazňuje hodnotu prosebné modlitby, učí, že Bůh se zlobí a schvaluje pronásledování kacířů. Stejně je tomu u Židů a mohamedánů. Košer a hněvivý Jehova. Skopové a hovězí — a osobní nesmrtelnost mezi huriskami, mstivý Alláh a svaté války. A teď se podívejte na buddhisty. Jenom zelenina a voda. A jaká je jejich filosofie? Nezdůrazňují osobnost, usilují se nad ni povznést. Nepředstavují si, že se Bůh může hněvat; když jsou neosvícení, domnívají se, že Bůh je milosrdný, a když jsou osvícení, tak si myslí, že Bůh neexistuje, leda jako neosobní duch vesmíru. Proto neuznávají prosebnou modlitbu; rozjímají — nebo jinými slovy snaží se, aby jejich duše splynula s vesmírným duchem.“ „Entomolog!” opakoval pohrdlivě. „To je hloupost! Nač si hrajete se slovy?“ „Protože slova vyjadřují myšlenky, Marku Staithesi, a myšlenky určují činy. Nazvete-li člověka štěnicí, tak to znamená, že s ním chcete zacházet jako se štěnicí. Kdežto nazvete-li ho člověkem, znamená to, že s ním hodláte zacházet jako s člověkem. Mým povoláním je studovat lidi. A to znamená, že musím lidi vždycky nazývat jejich pravým jménem; že o nich vždycky musím uvažovat jako o lidech; ano, a že s nimi vždycky musím zacházet jako s lidmi. Protože když se s nimi nezachází jako s lidmi, tak si nepočínají jako lidi. Ale já jsem antropolog, opakuji. Potřebuji lidský materiál. A ne hmyzí materiál.”“ „V čem záleží veškeré tajemství správné politiky?" „Totiž?” „Že když budeme dobře zacházet s druhými, budou i oni s námi zacházet dobře.”““... celý text
— Pablo70