Hobo komentáře u knih
Četba dá zabrat, to je pravda, ale nepospícháte-li a čtete pozorně, budete odměněni.
Jak už jsem napsal v komentáři k 1. dílu, tato práce zcela zásadně utvářela můj politologický a filozofický vývoj.
Ústřední a základní zdroj pro můj politologický a filozofický vývoj.
Dlouho jsem zápasil se Sorosovou propagací otevřené společnosti a jeho přihlášením se k Popperovi. Nutilo mě to k marnému hledání nelogičností a omylů v Popperově konceptu, až jsem se po letech dozvěděl o stálém sporu Karla Poppera se Sorosem. Fakt jsem si oddechl.
Na této knize jsem zrál. V mládí jsem poněkud nechápal její humor, docházel mi až časem. Dnes je pro mne bezesporu jedním z nejlepších.
A srovnání stálo za to. Sice v době vydání jsem tuto drobnou knížku nečetl, ale dovedu si představit (pokud bych o ní vůbec zavadil okem), že bych jí opovrhl jako výplodem propagandy, dnes se zkušenostmi, kterými za těch 50 let prošel svět i já sám, jsem ji shledal jako zajímavou a v zásadě důvěryhodnou. Jsou to ale paradoxy!
Shledal jsem zajímavým porovnat přístup ke knize z doby počínající normalizace v ČSSR s přístupem dnešním.
Jsou knihy, které, zdánlivě zapomenuty, se opět objevují na scéně. A vždy jen v dobách takříkajíc rozkolísaných...
Konečně jsem si k Vladaři doplnil i znalost o jeho životě a okolnostech, které ho tvořily.
Začátek, který mě zaujal, mne dovedl do ryze tradičních vod křesťanské víry...
Nejprve jsem si myslel, že půjde o feministickou propagandu, ale nutno říci, že problém s nechtěnými těhotenstvími a přidruženými "ženskými" problémy nahlíží ze všech stran a byť více inklinuji k názoru Vincenta, objektivně uznávám i oprávněnost pohledu hlavní hrdinky knihy. Především nutno konstatovat, že poměry ve Francii té doby byly poměrně tristní. Na druhou stranu je dnes zřejmé, kam to dovedla přílišná liberalizace do dnešních dnů...
Kniha se dobře čte.
Kdo chce pochopit poválečné Německo, nechť čte tuto knihu!
Pytlíkův komentář je natolik přesný, že mi nezbývá než vyslovit mu poklonu. Tak výstižně bych to neřekl.
Dlouho jsem přemýšlel, jak hodnotit. Čte se to docela dobře, ale vzhledem k autorovu pozadí nemá kniha žádnou informační hodnotu. Když jsem si pak vybavil, jak jsem vyhodnotil Tučkové Vyhnání Gerty Schnirch, tak toto je o řád níž.
Kniha nejde z hlavy. Přes všechny ty zdánlivě bláznivé konstrukce nenacházím logický rozpor. Z pohledu kvantové fyziky jsou možné i ty. Ať je to jak chce, hlavně že sedí závěry!
Doby se opravdu nemění. A nemění se ani dobová kritika.
Jak už tak tehdy všichni očekávali doby nové, lepší, a pohrdali tím tehdejším starým světem, progresivisticky zobecňovali. Vzhledem k tomu, že tunelovaná byla záložna katolická, posloužilo to pokrokovému novináři, aby komplexně odsoudil tu pokryteckou katolickou církev a vyplivnul všechnu špínu na všechny ty "klerikály" hlava nehlava. A z tohoto protiklerikálního zaměření má u čtenáře vzniknout vědomí, jako by defraudovali jen a jen katolíci...
Svět je stále stejný, jen kulisy se mění.
Zakarpatská Ukrajina je takovým nostalgickým bodem v českém myšlení (myslím, že ne už tolik ve slovenském), který po rozpadu Československa se stal ještě neurčitějším. Je však dobré o tomto území a národě vědět o trochu víc než je Nikola Šuhaj, loupežník...