Sarah01 komentáře u knih

Moc pěkně napsané, můžu jen chválit, kniha se velice dobře četla. Nějak nechápu předchozí negativní komentáře:
1. prý román pro ženy - tak hlavní hrdinka je žena a že by v románu všichni muži byli vykresleni jako slaboši a sobci, si nemyslím, nejmíň dvě velice kladné mužské postavy tam najdete :-)
2. prý v knize není vidět láska mezi rodiči a dětmi - tak asi jsem teda četla jinou knihu, ale já jí tam vidím spoustu a autorka přece nemusí popisovat neustálé pusinkování a ujišťování o lásce tak, jak tomu bývá v amerických filmech.
3. prý konec je happyend - tak šťastný konec si fakt představuju úplně jinak.....možná kdyby hlavní hrdinka spáchala sebevraždu, tak by to vyhovovalo líp.
4. prý předvídatelný děj - ano, my, kteří máme hodně načteno z válečné literatury, tak samozřejmě známe a víme, ale pro mladší ročníky to nemusí zas být až tak samozřejmé a určitě dobře, když je třeba tato knížka přitáhne.

Ještě dodám - je to beletrie, ne dokument, tak se v tom lidi zase tak nešťourejte :-)

38 01.11.2018

Tak mně se knížka líbila moc. Přestože poprvé vydaná v roce 1951, tak působí nadčasově, připadalo mi, jako by to bylo napsáno dnes. Myslím, že autor vše vystihl naprosto trefně, včetně věty: Přijedou Američané a zachrání nás. :-)
A vůbec mi nevadilo, že dle některých byl příběh méně akční, co se týkalo trifidů. Chování lidí po apokalypse mě zajímalo daleko víc.

32 07.09.2017

Mně se styl psaní autorky moc líbí, i když u Dědiny mi chvilku trvalo, než jsem si zvykla.
Tento příběh by si měla přečíst každá matka, nejen ta budoucí. Kolik dětí asi takhle pořád žije a kolik takhle prožilo dětství dnešních dospělých...

24 09.01.2021

Babičku jsem jako dítě četla několikrát, nikdo mi ji nemusel nutit. Když už pro nic jiného, tak aspoň proto, abych se dozvěděla, jak asi žili naši předkové na vesnici. A jak je vidět zde z komentů, pro někoho už v hodně dávné minulosti.
Znám daleko nudnější díla světové klasické literatury, která si už dnes ani nepamatuji, o čem vlastně byla.

23 15.09.2016

Moc krásně a čtivě napsané, ani jsem nestačila sledovat stránky. Příběh podle skutečné události, možná proto se tak dobře čte, protože může někomu připomínat osudy někoho z vlastní rodiny. Vždyť to zase není tak dávno, naše babičky na tom byly dost podobně..... podobně domluvená nebo úspěchaná manželství, celodenní dřina v hospodářství nebo v domácnosti, spousta dětí, nezřídka i 11, a nakonec i ta starost o nemocného manžela, kterému slíbily u oltáře "v dobrém i ve zlém ". A k tomu všemu život v období po válce a těžká 50. léta.....zdá se to tak nedávno a přitom se od té doby tolik věcí změnilo. A za některé zaplat'pánbůh.

Neodpustím si ještě ke komentářům níže:

Údajně červená knihovna - zajímalo by mě, z čeho je tak usuzováno, mně nepřijde, že by hlavní hrdinka coby chudá švadlenka ke štěstí se synkem továrníka přišla.

Neuvěřitelné, údajně smyšlené - hm, dost podobné osudy znám ze svého okolí, z bližší i vzdálenější rodiny, co je neuvěřitelného na takovém životě?

Mohla svůj život změnit - mohla, ale asi výchova a tehdejší zvyklosti udělaly své. Proč třeba i dnes některé ženy přijímají útrpně svůj úděl a nemají vůli ho změnit?

21 30.01.2019

Tak jsem měla obavy, že se dle zdejších reakcí u této knížky moc bavit nebudu, naštěstí se tak nestalo a bavila jsem se celou dobu, jen včera večer jsem při líčení Vánoc usnula.....to ovšem jen svědčí o tom, jak je tato knížka nádherně poetická a milá.
Na některé příhody nezapomenu zrovna tak, jak na některé památné věty :-)

Ty kluku pitomá, kdybych nebyl po svaté zpovědi, tak bych ti vynadal. Počkej ty moulo, až budu po svaté zpovědi, tak ti rozbiju frňák.

A když se mne tatínek porád ptal, tak jsem porád lhal, že jsem byl v houslích, ale lhal jsem málo, pročež tatínek odepnul pásek a já jsem dostal velice, abych podruhé nevrdlouhal.

Tohle už přestává všecko. Já nejsem nikomu za tajtrlíka, neboť nikdo si nebude ze mne dělat frňousy a daně mám v pořádku.

21 20.11.2018

Milá knížka našeho dětství. Musím se smát tomu, jak jsou někteří čtenáři alergičtí na slovo "družstevní", vždyť družstva existují i na západě, dokonce i v Norsku, které je nám pořád dáváno za příklad skoro ve všem :-)

20 23.09.2016

Moje nejvíc oblíbená dětská knížka, přečteno bezpočtu krát, snad i víckrát než Vítek od pana Říhy. :-)

19 22.07.2023

Moc pěkně napsané.....netuším, jak to autorka dělá, ale každý její román je tak čtivý a přitom jsou to osudy žen, které nám často připomenou osudy ve vlastní rodině a našem bližším i vzdálenějším okolí. Možná právě proto.

Přečetla jsem si předchozí komentáře a musím se smát, co některým čtenářům vadí :-) Většina nebo snad jen někteří (?) musí mít vše jasně podané jak na podnose, nesmí číst popisy přírody a musí se pořád a nejlíp hned od začátku něco dít, jinak je to nuda :-)
Já jsem naopak ráda, že všechna literatura není psána jak podle šablony, každá kniha mě svým způsobem poučí a přinese další poznání. Pán much taktéž. Že jsou děti občas zatracení spratkové, ví asi většina z nás, obzvlášť ti, kteří se v dětství setkali s šikanou. Tady je to ještě dovršeno davovým šílenstvím a anonymitou masek. Poprvé vydáno v roce 1954, přitom symbolika mi připadá nadčasová.
Ještě poznámka na závěr....na rozdíl od některých zde se domnívám, že uvažování hlavních postav odpovídá cca 12ti letým dětem s mírnými rozdíly, což je pochopitelné.

Jako dítě jsem ji nedokázala úplně pochopit, asi nebyl nikdo, kdo by mi vysvětlil pasáže, kterým jsem moc nerozuměla....myslím, že vlastně pro děti ani není, vždyť autor ji sám věnuje dospělému, který byl kdysi dítětem....v knížce jsou krásné nadčasové myšlenky a postřehy....v hlavě mi zůstaly věty: "Je smutné zapomenout na přítele" nebo "Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal." nebo "U vás lidé pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě a přece tam nenalézají, co hledají...“ , ale je jich tam daleko víc.....nejspíš se musí číst pomalu, ale stejně někteří nepochopí a podle komentářů níže vím proč....

19 30.06.2017

Domnívám se, že verše lépe vyzní, když si je člověk poslechne někým, kdo umí procítěně a srozumitelně přednášet, než když si je jen tak přečte. Proto jsem zvolila audioknihu s paní Danou Medřickou a panem Vladimírem Rážem a bylo to opravdu nádherné. Ale číst budu určitě taky.

17 27.11.2019

...Jedno slovo, krátká věta vyřčená ve vzteku a jak dokázaly změnit jednomu člověku život. Jak se chtěné a plánované dítě stalo nemilovaným a nechtěným. Jak člověk neprojeví svoji lásku, protože to neumí nebo nechce.....
Zpočátku mi knížka a hlavně kapitoly z pohledu dcery přišly hodně smutné až depresivní, pohled otce to trochu vysvětlil a i když jsem to částečně chápala, tak stejně...ale každý jsme jiný a každý rány osudu neseme jinak. Konec to tak nějak očekávaně završil.

17 31.07.2019

Knížku jsem měla problém dočíst, jak mi to přišlo strašné, takový život radši nežít. Výborně napsáno, naprosto dokonalé detaily, kdo by řekl, že byl román napsán na konci čtyřicátých let minulého století. Občas člověka mrazí z toho, jak se některé situace popsané v románu v něčem podobají dnešku.

Knížku mám ve své knihovně a četla jsem ji několikrát, seriál sleduju při každé repríze, myslím, že role Anny Urbanové byla pro paní Růžičkovou rolí životní.
Mnohým dětem už to dnes asi nic neříká a asi by si ji samy ani nepřečetly. Starostlivé maminky lustrující předem všechnu literaturu by jim to možná ani nedovolily. Ale měly by ji přečíst. Ano, vstávají občas hrůzou vlasy na hlavě, ale ten vztah rodičů a Věrky je prostě krásný, aspoň pro mě.

16 24.08.2018

Super knížka, jsem moc ráda, že jsem si ji koupila. Bezva humor a navíc se s panem Marešem v mnoha názorech shodnu. Nikdy jsem si nemyslela, že může být kniha rozhovorů tak poutavá, zajímavá a vtipná. Doporučuji!

15 06.07.2023

Knížku jsem si tak nějak úplně náhodou vybrala do ČV. Tragický milostný příběh na pozadí historických událostí na konci 2. světové války, v závěru se dočteme o jedné z mnoha odplat na civilním obyvatelstvu a jaké měla následky i pro hlavního hrdinu a jeho blízké.
Díky tomuto příběhu jsem se dostala k paní autorce, kterou jsem vůbec neznala, určitě plánuju přečíst další její knihy.

15 02.06.2021

Krásně a poutavě napsáno. Na druhý díl se stále chystám, určitě na něj dojde, až přečtu Životice, ty mě lákají víc.

14 22.07.2023

Moje první kniha od Michaely Klevisové, zajímavá zápletka, některé situace mi přišly těžko uvěřitelné, ale celkově se mně román líbil.

13 22.07.2023

Pěkné vyprávění o tom, jak jsme si tady žili před rokem 89. Spousta z nás se v něčem najde nebo si připomene osudy ze svého okolí, ať už to bylo třeba znárodnění rodinného majetku, nucený vstup do JZD nebo do strany kvůli tomu, aby mohly děti studovat, a nebo i způsob vyšetřování tehdejší VB. Knížka se čte tak nějak sama.

13 08.02.2019