Bylo nás pět

Dobrodružství pěti kluků se mi líbilo, jen mám pocit, že tam mohlo být více popisů pocitů.

Za mě je tohle naprostá klasická česká kniha, kterou by si měl každý přečíst. Knihu mám moc ráda stejně jako seriál.

21.11.2025

Bylo nás pět jsem četla v páté třídě. Pak ještě jednou. A dnes jsem ho poslouchala namluvené Františkem Filipovském. Výzva DK Kniha z roku, ve kterém se narodil jeden z rodičů. Výzva dobrá, ale docela fuška něco najít.

Kniha se mi líbila stejně nebo podobně jako kdysi. Velmi se mi zamlouvá příběh do té doby než onemocní a zdají se mu horečnaté sny. Do té doby si příběh užívám a vyvolává úsměv na tváři. A teda musím říct, že pan Filipovský tomu dodá grády.

Kdysi jsem dala hodnocení 5*, teď jsem asi přísnější, ale na plné hodnocení ji nemám. Přesto je to jedna z těch povedených v povinné četbě.

A milé je porovnat styl psaní i mluvení v dřívější době. I to má na knize své kouzlo i když někdo by to mohl brát spíše jako překážku, já si to užila. :)

(SPOILER) Tak krásné a milé pohlazení. Asi mnozí z nás mohou řadu vět odříkávat i o půlnoci z paměti díky nádhernému seriálovému zpracování. Mnoho na hodnocení jsem ubrala, díky pro mne v polovině přerušenému plynulému vyprávění, přesunem do světa blouznivého dobrodružství, které je jistě pro děti úžasné, ale mě už nebavilo a mrzelo mě, že už se zpět do všedních dní nevrátilo. Ovšem děkuji uživateli PR níže, za vysvětlení okolností vzniku knihy, čímž se mnohé objasňuje. Mé hodnocení je z dnešního pohledu, ale rozhodně je velice důležité přihlédnout ke kontextu a tímto je kniha nedocenitelná. Děkuji a mějme navždy na paměti hrůzy , které následovaly.

Kniha krásná, nostalgická. Skvostný jazyk, hezká slova. Pro mě ještě nostalgičtější kvůli seriálu, který jsem jako malý kluk mohl sledovat pořád a mám s ním spojené krásné pocity. Knihu z mého pohledu jen trochu srážela ta dlouhá pasáž o Indii, která vznikla v hlavě nemocného Petra. Není špatná, ale dávat jí půlku knihy? Naštěstí seriál jí půlku času nedal.
Kdyby byla tato pasáž kratší, neváhal bych a vždy bych dal plných 5/5.

Kniha ukazuje jak děti za první republiky žili, jaký měli hry a kamarádství. Je to vtipný a zároveň trochu smutný, protože ukazuje i chudobu. Přátelství a dobrota je důležitější než peníze.

Líbilo se mi jak je to napsaný česky a jak jsou ty kluci praštěný a dělaj srandu. Nejvíc mě bavila část s Pepkem Zilvarem. Moc se mi nelíbila ta část s Afrikou, to bylo trochu divný. Jinak je to čtivý a krátký.

Kniha mě zaujala skrz seriál a jelikož vyšla kniha jako první tak jsem se rozhodla ji přečíst. Také mě zaujalo to že když jsem si o knize zjišťovala něco více dozvěděla jsem se že autor ji psal před odchodem do Terezína.
Kolikrát jsem knihu četla až na poslední chvíli jelikož jsou většinou těžší na čtení ,ale tato byla velmi lehká na čtení a proto mi vyhovovala.
Určitě si od autora přečtu ještě nějaká díla a rozhodně doporučuji.

Velmi krásná kniha s milým zamyšlením nad bezstarostným dětstvím plným dobrodružství, které jsme zažili snad všichni. Autorův styl psaní je vskutku originální, ale vlastně tím i zajímavý.

Ovšem při hlubším zamyšlení si musíme uvědomit, že tato kniha byla psána Karlem Poláčkem těsně před jeho transportem do koncentračního tábora. V těžké a bolestné době se vracel do minulosti, a myslel na krásný svět maminky, tatínka, kamarádů a prostě celého svého dětství. Tíživost doby je jistě projevem i v druhé polovině knihy v průběhu nemoci a sněním o pohádkovém indickém světe. Závěr knihy na mě ale působil narychlo a ve spěchu ukončen. Chybí zde to příjemné rozloučení a možná i uzavření dobrodružství.

Kniha nás má pobavit a potěšit, ale téměř nikdo si neuvědomí, že v ní je ukryt strach a bolest, které Karel Poláček dokázal potlačit svými krásnými dětskými vzpomínkami a alespoň při psaní utekl nacistické perzekuci.

Na úplném konci knihy cítím osobní stav autora plný únavy a vyčerpání, kdy ve spěchu a pod tíhou času dokončoval kapitoly v bezesných nocích a možná ani nespal, jen aby dokončil své poslední dílo.

Nikdy nesmíme zapomenout na zrůdnosti nacistického Německa!

KRÁSNÁ KNIHA

Přečteno, poslechnuto i shlénuto a pobavilo všechno. Dobrý český humor a dobrá česká klasika. Vřele doporučuji jelikož se líbí. Díky výzvě rok narození rodičů.

Část jsem četla jako malá, loni přečteno poprvé a letos podruhé. Autorův styl mě prostě baví. Má ho tak originální, že to snad ani není možné. Hlavně obdivuji perfektní ztvárnění myšlenek dětského hlavního hrdiny. Ne že by mi byl děj nějak extra blízký, ale kniha je tak čtivá, že jsem ji přečetla téměř jedním dechem a řadí se k mým oblíbeným v kategorii "povinná četba". Doporučuji absolutně každému.

Nikdy bych nečekal, jak dobře dokáže dospělý člověk ztvárnit fungování dětské mysli. Moc dobře jsem se u knížky bavil. Spíš než samotné události mě opravdu bavilo, jak Petr Bajza popisoval vše co se dělo bez ohledu na důležitost a návaznost. Prostě jednoduchý a přímý proud myšlenek, úplně v tom vidím svoje desetileté já.

Povinná četba na zš. Náš ředitel se jmenoval Karel Poláček, takže to u nás byla v podstatě taková povinnost. Ale pamatuju si, jak se mi kniha líbila.

12.03.2025

Uf, tohle klasické dílo české literatury mi dalo docela zabrat. Už před delší dobou jsem se pokoušela do knihy začíst, ale nešlo to. Po čase jsem jí dala druhou šanci pomocí poslechu audioknihy a musím se přiznat, že i zde to pro mě byl boj. Přestože jsem se dokázala prokousat až ke konci, pořád mě kniha nedokázala ani trochu zaujmout. Rozumím tomu, proč je kniha tak vyzdvihována, ale přesto v ní žádné kouzlo nenacházím. Možná by ke mně víc promlouvala, kdybych ji četla v dětském věku? Možná už se doba tak posunula, že by dítěti nového tisíciletí neměla co říct ani tak. Nevidím v ní mnoho okamžiků, v nichž by se dnešní dítě dokázalo s knihou ztotožnit.

Svým komentářem nedokážu vystihnout krásu a genialitu tohoto díla. Bylo nás pět nás vrací do dětství , kouzelného dětského světa, plného fantazie, her a humoru, který si neseme sebou po celý život. Perfektní filmové zpracování. Co všechno nám mohl ještě pan Poláček napsat, nebýt jeho násilně přerušeného života.

Jedna z největších českých knižních legend. Pomník Karla Poláčka. Jedna z nejhezčích a nejpovedenějších knížek mého mládí.
Nemá smysl psát nějaký delší popis, natož rozbor. Není podstatné zda dnes osloví nové čtenáře. Nikdo neví jaká kniha ty nové dokáže oslovit. Ostatně, většina z dnešních mladých čte velice málo. Možná ještě tak sci fi. A tím Bylo nás pět opravdu není.

Pro mě jsou Bajza Petr, Bejval Antonín, Kemlink Eduard, Jirsák Čeněk a Zilvar Josef z chudobince, navždy legendami. Ženský element pak zastupuje Kristýna zvaná Rampepurda.

Díky také za hezké, dle mne velmi povedené, televizní seriálové zpracování!!

Knihu nám kdysi četli v družině, pak jsem ji četl na základní škole jako povinnou četbu, znova na vysoké... po letech jsem se k ní vrátil a jsem pořád spokojený. Svižné a fantazijní dílko, ráz dokresluje záměrně zvláštní jazyk, snad jen ten závěr mě pořád úplně nebere.

Příběh Bajzy a spol znám z TV seriálu (v lednu 30 let od premiéry) a možná to je ta potíž, když ho teprve pak čtete... Nevšední jazyk se přežít dá (místy i pobavil:-) ale ty nadměrné, příliš roztahané popisy a dětinskosti už ne. Jistěže jde o zřejmý pohled dítěte, kluka, avšak kouzlo obrazu je silnější. Pan režisér Smyczek musel autora osobně znát, protože nějak odhalil jeho svět a dokázal ho dokonale přenést "z papíru na obraz." Je to zkušenost přečíst si originál, ale 1x stačilo a snad autor promine, že odteď už jen fanda obrazu - seriálu;-)

Kniha je hezká, ale je určena pro mladší čtenáře. A to si nejsem jistá, jak jazyk, jakým je psaná, dnešní mladší čtenáři přijmou. To je samé jelikož, nýbrž a pročež... Až moc velká část knihy je věnována Péťově nemoci a jeho snům a blouznění. Ale bylo to hezké a milé čtení, v dnešní uspěchané době takové čtenářské pohlazení po duši.

Četl jsem jako kluk. Byla sic v povinné četbě, ale bavila mě. Je to psáno stravitelným jazykem.