roman9276 komentáře u knih

(SPOILER) Ačkoliv se nemůžu zbavit pocitu, že přes různé životní eskapády se všem postavám až podezřele dařilo. Strašně mě bavily jejich pády, nevěry, tajemství, sex a vtipné životní situace. Některý situace byly vycucaný z prstu, ale některý se bohužel nebo bohudík stávají i běžným lidem. Kniha mě vůbec nenudila, naopak příběh plynul, postavy se vyvíjely, rostly a stárly. Za mě to bylo opravdu čtivý a i jsem se zasmál, můžu doporučit.

5 22.06.2022

Ještě lepší než Deset malých černoušků. Skvělý příběh, bylo to napínavý a dost mě navnadilo i to, že jsem trefil vraha, což se mi stalo asi poprvé v životě. Tahle skupina lidí byla zajímavější a příběh šel více do hloubky, Agatha prostě umí a já se těším na další vyšetřování mistra Poirota.

5 07.03.2022

Paráda, tohle byla zase stará dobrá Kim! Předchozí díl mě tolik nechytl jako ostatní knihy, ale i tak to bylo super. Dětské duše mě strašně bavily a nejvíc mě baví prostředí vražd kam nás autorka bere. Umí být neotřelá a originální, vytváří skvělou atmosféru. Knihy se drží konstantně v mém žebříčku hodně vysoko, jen tak dál a šup sem s dalším dílem.

5 16.09.2021

Byl jsem zvědavej, kam se může příběh dvojčat dál vyvíjet, ale tohle by mě teda nenapadlo. Skvěle zakomponovaný, prostě boží. Napínavej příběh, skvělý dobrodružství, první lásky, dvojčata mi rostou před očima. Díky Chrisi, jsi boží a pokračuj tak dál!

5 16.11.2020

Pokračování Příběhu služebnice, kterýho jsem se tolik bál, protože první díl mě moc nenadchl. Jaký bylo milý překvapení, když jsem se po pár stránkách začetl a jak mě to bavilo! Stránky ubíhaly jedna za druhou a u konce jsem byl kurevsky napnutej. Potěšilo mě, že děj i postavy tady byly více rozepsaný, mělo to hlavu i patu, celkově kniha byla napsaná o hodně jinak než služebnice a nebejt seroše, tak jí ani nedočtu. Tohle pokračování se rozhodně povedlo, a kdyby autorka chtěla vyprávět další příběhy o lidech z Gileádu, tak rozhodně nejsem proti. Mrzelo mě, že tady nebyla vůbec June, ale zase ústřední postavy mi to vyvážily a díky nim se kniha povedla.

5 06.10.2020

Ty vole klobouk dolů! Markéta je s každou další knížkou lepší a lepší, baví mě styl psaní, zápletky i postavy. Rád jsem se dozvěděl, jak to pokračovalo dál s Bárou a Terezou, knížka se četla úplně sama a ke konci to bylo sakra napínavý, že jsem zuřivě otáčel další a další stránky, abych se dozvěděl, jak to celý dopadne. Mega se mi líbila autorčina vize budoucnosti, která dle mýho, nebude tak daleko od pravdy. No uvidíme za 20 let. Rozhodně je to to nejlepší, co Markéta kdy napsal a já se těšim na její další knížku, protože cokoli tahle holka vyplodí, mě baví a ať to bude, co to bude, já to chci číst. Protože je to všechno reálný, postavy jsou normální lidi, ve kterejch se člověk často i najde. Markéta umí humor krásně přenýst na papír, a když jsem četl věci jako "nefouká mu cukr do prdele" nebo, že jedna postava má před krámama pocit, že jí prasknou kozy, rozletěj se po ulici a bradavky se přilepí na výlohu cukrárny, tak to jsem se řezal jak dement dobrejch několik minut.

5 19.05.2020

Ach jo. Já se na to tak těšil. Snad všichni milujeme Dej mi své jméno, protože to byla pecka, ale kdybych věděl, jaký bude pokračování, tak díky nechci, radši vynechám. Tahle kniha má neskutečný výkyvy. Nejdřív vás autor pošle na totální dno a nakonec vás vystřelí na samotnej vrchol. Nevim, jestli na autora tlačili s pokračováním, ale nějak to nebylo ono. Napsáno opět krásným jazykem, ale hlavním problémem byly dialogy, který byly takový nepřirozený. Linka Eliova otce mi tady naprosto, ale naprosto ty vole zbytečná. Eliova část jakbysmet, sice našel opět sám sebe, bla bla bla a přehodnotil své dosavadní postavení k lásce, ale i tak. Kapitola o Oliverovi, to jsem byl trošku na pochybách, ale byla nejzajímavější, jako kdyby autor po předchozích částech znovu našel sám sebe. Samotnej závěr nemá ani smysl komentovat, protože to vylepšilo celkovej dojem z knížky, protože se nám uzavřel příběh Elia a Olivera, ale tuhle kapitolu mohl Aciman sakra klidně narvat na konec prvního dílu a mohl mě ušetřit tady těch 14 dní, kdy jsem se nutil do čtení.

5 24.03.2020

Nočního ptáka jsem četl už před časem a docela mi utkvěl v paměti, tak jsem byl zvědavej na další Frostův případ. Zápletka dobře vykonstruovaná, konečný rozuzlení se mi líbilo, ačkoli únos jedný z postav jsem prostě čekal od tý doby, co nám byla představena, což mě zase opět zklamalo, nemám rád tyhle čekaný „strašidelný“ situace. A dál ve mně hlodá, že kromě Frosta nikdo vlastně nic nevyšetřuje a on si jen tak mýrnix týrnix vyšetřuje na vlastní pěst. Frost mě tou svojí svatouškovkostí dost štve, ale příběh dobře napsanej, bylo to napínavý a čtivý a samozřejmě vás zajímá, jestli vyřeší, jak to bylo s jeho mrtvou sestrou. Ale hlavně ty vole milujete jeho kocoura a po tomhle díle ho mám ještě radši.

5 29.11.2019

Ze začátku mi trvalo dost stránek se začít orientovat v postavách, ale když už jsem postavy dostatečně poznal, tak příběh dobře plynul. Já osobně si rád čtu o cizích sračkách a tim pádem se vlastně cejtim i líp :D Různorodé postavy, různorodé příběhy o obyčejných lidech a o jejich problémech, úspěších i zážitcích, prostě o životě. Bylo to lehký a příjemný čtení a hodně mě to bavilo.

5 18.09.2019

Na jednu stranu mě mrzí, že to skončilo, sice už to koncem zavánělo kdejakym klišé, ale na druhou stranu mi to zase tolik nevadilo. Děj plynul tak hezky a pěkně, že mi těch 750 stran nějak uteklo. V závěru by mi vlastně ani nevadilo, kdyby Dvůr křídel a zmaru měl klidně dvojnásobek stran, protože je tam pořád spousta nedořešenejch otázek a spousta otevřenejch konců. Skvěle vytvořenej svět, mega mě to bavilo!!

5 13.06.2019

Mega skvělej začátek série. Vzdálená budoucnost, kde nikdo neumírá, kde nikdo neni nemocnej, kde se můžete nechat omladit o desítky let a prožít i několik století, tedy pokud nejste vybráni k pokosení takzvanou smrtkou. Smrtky si náhodně vybírají oběti a zabraňují přelidnění planety. Absolutně bezvadnej a hlavně neotřelej nápad, kterej je doplněněj o nečekaný zvraty, kdy si řikáte sakra, sakrat to neni možný a hltáte stránku za stránkou, abyste věděli jak to dopadne. Já sem věděl, že to bude skvělý, ale že až takhle?! Letošní topovka!!

5 21.12.2018

Jo, jo, jo, sakra, jo! Kim je naprostá sympaťanda, která si prožila v dětství svoje, ale dokázala to zúročit. Pokračování Němýho křiku mě vodrovnalo. Tady je dobře ukázaný, co může dokázat sociopat, takovým malým popostrčením. Výborně napsaný, postupně gradující vyšetřování, atmoška, že bych si uhryzal nehty. Líbilo se mi, že od začátku vlastně víte, kdo za tím vším stojí a tím pádem máte šanci ho dobře poznat. Konec mě teda hodně překvapil. Pecka!

5 30.11.2018

Praha plná buzíčků, název poslední povídky, kterej v podstatě vystihuje celou knihu. Bavilo mě to, protože se tady najdete, vlastně každej z gay komunity se tady najde. Od první povídky, kde aktér osouloží celou Prahu během chvíle, přes ublíženýho třicátníka, lesby a la happy family, naivní puberťáky až po osamělýho důchodce. Četlo se to samo, samej vulgarismus a čuňačiny, a to mám rád???? A ačkoli to může bejt šokující (možná pro někoho), tak je to pravdivý. Všem buzerantům, homokládám a teplometům vřele doporučuju.

5 19.11.2018

Třetí pokračování a zase pecka. Cress alias Locika, špičková hackerka, trochu naivní holčička, co čeká na svýho prince a je uvězněná v satelitu. Díky tomu je to taková naivka, která zná život jen z obrazovek. Chvílema sem zase vůbec nedejchal, tolik zvratů jsem teda vůbec nečekal, a teď hurá na Winter.

5 31.08.2018

No.... Po těch dvou kravinách od Doerra (Sběratel mušlí, O dívce Grace), tak Jsou světla, která nevidíme je první dílo, který se mi jakš takš líbilo. Prvních 490 v podstatě neurazí, ale ani nenadchne. Chtěl jsem to mít, co nejdřív za sebou, ale zase takový utrpení to nebylo. Těch posledních 30 za něco stálo. Rozhodně si nemyslim, že je to dílo hodný Pulitzerovy ceny. Po týhle knížce s Doerrem prostě končim.

5 20.07.2018

Postupně odkrývaný příběh Jenny, která se snaží najít svoji ztracenou matku. Kombinace bejvalýho policajta a vědmy mě docela bavila. Hrozně krásně popsaný chování slonů, jejich rodin a truchlení, to Jodi zvládla skvěle. Ale ten konec?! Absolutní bomba, to jsem vůbec nečekal.

5 18.06.2018

Skvělý, skvělý, skvělý. Myslím si, že tohle je Roberta Bryndzy nejpovedenější dílo. Do posledního dechu mělo pěknej rozjezd. Eriku jsem si oblíbil hned už v Dívce v ledu a jako konec?! Naprostá pecka, výbornej napínák.

5 21.05.2018

„Život je příliš krátký a láska příliš vzácná, než aby člověk žil ve lži.“
Takový milý, moc hezký, ale takový na jedno brdo jako Poslední dopis od tvé lásky. Na druhou stranu rád dočítám knihu s úsměvem na rtech.

5 09.05.2018

S čarodějkami se mi loučilo s těžkým srdcem, je to sice druhá linka ze Zeměplochy, kterou jsem četl, ale za to nejlepší (série Mrakoplaš mě moc nenadchla). Škoda, že nám autor toho nedal více, ale bohužel všichni jednou za Smrtěm musíme, tudíž se nedá nic dělat. Jsem rád, že mi zbývá ještě několik linek, proto se prozatím s autorem neloučím.

4 13.03.2024

Tohle přišlo o 10 let později, než to přijít mělo. Z teenagerské romance už jsme všichni vyrostli a už jsem to nefeeloval jako kdysi, když mi bylo 15. Romantická linka trochu meh, Edward byl hodně ufňukanej. Co jsem cenil byly nějaké zajímavosti z minulosti rodiny Cullenů, to bylo super. Co už tak zajímavé nebylo, ta neúměrná tloušťka knihy. Absolutně nevyužitej potenciál, kdyby do toho autorka narvala všechny díly, budiž. Kdyby to autorka zkrátila na polovinu, bylo by to oukej, ale nudné pasáže převažovaly nad zajímavými. Kniha pro fanoušky Stmívání, ale nové si tím pravděpodobně nezíská.

4 21.02.2024