Svědectví

Za mně je ideální vidět seriál a pak přečíst svědectví, krásně to doplní to ,co člověk chtěl vědět a v posledním díle se zase nedozvěděl. Dokonce i teta Lýdie se mi v této knize líbila.

(10/10, sérii přidávám do Doporučených) Zatímco původní kniha se nese v bezútěšném duchu a je spíše o pocitech, tato je úplně jiná. Nejedná se o přímé pokračování, takže následné dění okolo zmizelé služebnice zůstává víceméně záhadou (předpokládám, že bychom pak asi dostali něco podobného jako seriál, takže chápu, že se touhle cestou autorka nevydala), ale máme tu časový skok a tři různé pohledy na pozdější dění. Minimálně jeden z nich určitě překvapí. Kniha se mi četla velmi dobře a navíc byla i hodně napínavá, takže se četla raz dva. Poodlahuje celkové fungování Gileádu, vztah zbytku světa k němu a je to vlastně takový špionážní román. Na konci bych možná uvítal ještě pár kapitol navíc, protože si jisté postavy určitě ještě měly hodně co říci, ale jinak jsem spokojen.

Čtenář se vrací do lůna autoritářské teokracie Gileádu, kterému v kontrapunktu stojí moderní, svobodná Kanada. Cíl dívek, kterým se podaří utéct z Gilleádu, a postavit se tak svému mizernému osudu žen služebných, žen zcela podřízených mužům, žen bez práva rozhodovat o svém životě i těle. Vyjma tet. Atwoodová poukazuje na palčivou problematiku práv žen a dětí, vč. pedofilie, zejm. v některých zemích a kulturách. První řádky tak u mě navodily dojem, že 35 let odstupu od prvního dílu bylo příběhu ku prospěchu. Dojem mi ale dlouho nevydržel. Nesympatické postavy (bez rozdílu), krkolomný děj, nerealistické epizody. Témata a problémy závažné, na které je třeba poukazovat, zpracování příběhu mě však zklamalo. Závěrečná kapitola (doslov) mi pak přišla naprosto zbytná, téměř ke škodě.

(SPOILER) Musím říct, že mě knížka docela dost zklamala. Zápletka jak z Víly Zvonilky ... opravdu jsou to ztracené sestry, kdo by to čekal!? (no asi všichni už tak ve čtvrtině knížky). A teta Lidie, stará dobračka - těžko uvěřit, proč by jí hlavní vousáč tak dlouho důvěřoval (ne, vážně, to tam vůbec nebylo ani naznačené, kromě toho že mu dodávala mladé manželky, ale to by udělala přece kterákoli teta). Kdyby byl Gileád opravdu tak zákeřný, jak se tváří, už by se se svou nenápadností dávnou houpala na zdi tak v půlce knížky (nebo spíš už před jejím začátkem).

(SPOILER) Prvni knizku jsem necetla a po tomto pokracovani jsem sahla po tom, co me nastval neuzavreny konec serialu… chtela jsem hlavne vedet, co se stalo s Hanou a jestli se s June shledaly.
Poslouchala jsem jako audioknihu a byla namluvena naprosto skvele! Dej mel spad, moc se mi libily pasaze psane Agnes/Hanou, bylo zde popsano vse, co se stalo od doby, kdy ji vzali June az do jeji dospelosti.
Oproti tomu pasaze psane Nicole me az tak nebraly.
Perfektne vykreslena byla postava tety Lydie - v serialu byla spise pokryteckou loutkou, ktera veri v gileadsky system, v teto knize je naopak brilantnim loutkarem, ktery taha za nitky a sprada plany na potopeni gileadu.
Nektere postavy mi tu chybely - predevsim Serena Joy.
Byla jsem moc rada, ze se nakonec Hana a Nicole setkaly s June a ze po depresivnim vyvoji v serialu tady nebylo popsano az tolik hruz, ktere se v gileadu dely…
Nevim tedy co si mam myslet o uplnem zaveru knihy - kongres cca 200let po padu Gileadu, mapujici gileadsky system, pad atd. - to se opravdu nedochovalo dost zaznamu, ktere by obsahovaly co se stalo? Vzdyt i dnes mame dost dobre zdokumentovany udalosti pred 200lety a tady to vypadalo, ze skoro ani nevi, kdo byla Nicole, prestoze byla tvari odboje proti Gileadu. Moc mi to nedavalo smysl…
A byla skoda, ze tu nebylo uvedeno, jak dopadla teta Lydie…

Ne,ne,ne.Tohle se proste neda. Prvni dil byl super, nadsene jsem se hned vrhla na druhy dil a nejsem schopna to docist. Tak jsem se tesila na pokracovani pribehu Offred, co se s ni stalo po odvezeni z velitelova domu, zda a s kym je tehotna. Co jeji dcera, zda zije Luke...a misto toho nuda,nuda,nuda. Kdyby mi nekdo napsal, jak to teda bylo,budu moc vdecna. Ja nemam silu to docitat.

Pokud vás zajímalo, jak pokračoval příběh Offred, její dcerky a celého Gileadu po otevřeném konci Příběhu služebnice, tak tady vám Margaret vaše přání splnila. Snad moc nespoiluju, když řeknu, že uvidíte pád Gileadu pohledem tří (velmi) různých párů ženských očí, a že všechny zúčastněné na něm měly nezanedbatelný podíl. Není to vůbec špatné, ona Margaret ani špatně psát neumí, nicméně za mě je tahle kniha už trochu nadbytečná. Kdo ví, jestli by vyšla, nebýt seriálu od Netflixu, viděl jsem ale jen asi první dva či tři díly a nevím, jestli je tam dál nějaká vazba.

Pecka! Po přečtení komentářů u prvního dílu nemůžu jinak, než navést i ty méně spokojené na druhý díl. Najdou tam totiž vše, co jim na jedničce chybělo, například informace o Gileádu jako takovém, historii a osudy mnoha postav. Nezodpovězené otázky nebudou v takovém měřítku. To, co vytýkali jedničce, ve dvojce nenajdou. To, co jim v jedničce scházelo, v ní naopak zjistí. Jak autorka přiznává na obálce, při psaní knihy se inspirovala doplňujícími dotazy a komentáři čtenářů k jedničce. Jednalo se o bravurní krok. Myslím, že kniha zodpovídá všemožné otázky a úvahy, které člověku nedaly spát při čtení jedničky. Navíc je akčnější. Za naprosto ideální považuji i vyprávění ze tří úhlů. Život a příběh každé jednotlivé osoby nám na Gileád poskytne vhled z jiné perspektivy. Na prožitých situacích různých postav ukáže jeho "fungování". Jednička byla ztvárněná dokonale, protože měla vystihovat pohled jedné obyčejné, podlomené ženy, která se ocitla v pekle a vlastně nemá přístup k reálným informacím. Ví pouze to, co výše postavení chtějí, aby věděla, ať už je to pravda, dezinformace či propaganda a pak už jen to, co prožije na vlastní kůži. Jedině tak se do ní člověk mohl maximálně vžít a celý ten hrůzný sen s ní prožívat, jako by se to dělo právě jemu. Myslím, že to byl záměr a dle mě naprosto splnil, co měl. Dvojka je však pojatá jinak. Čtenáři nabízí komplexnější pohled na celé dění v zemi i mimo ni. Vysvětluje pravidla, principy i důvody. Ukazuje pohledy generací, které se už v Gileádu narodily a nemají tedy vzpomínky na život předtím. V knize je i více zakomponován příběh či zápletka a celkově akce (na rozdíl od jedničky, která stavěla na jiných aspektech). No prostě opět (jako u jedničky) nemám, co bych vytkla.

Pozor spoiler: Bohužel se mi nepodařilo pochopit, co tetu Lydii vedlo k vyzrazení jejího plánu (a hlavně jeho úspěšné realizaci) na návrat Nikolky do Gileádu právě veliteli Juddovi. Nic tím přece nezískala. Naopak. Nikol si díky tomu chtěl s velkou slávou vzít a její útěk podrobně vyšetřovat a následně nekompromisně trestat, když šlo zrovna o tolik zpopularizovanou Nikolku. Proč se svými plány tedy před ním vycházela na světlo Boží? Snažila jsem se hledat i mezi řádky, ale bez úspěchu. Jestli někdo ví, budu ráda, když to sem nebo do zprávy, napíšete, abych mohla říci to, co mi teď trochu chybí: Takový ten wow efekt. Jo takhle! Geniálně vymyšlené apod. Děkuji. Já tak trochu "doufala", že to celé bude zkrytá lest, kdy Lydie roky záměrně pomáhala Mayday jen proto, aby si u nich získala důvěru a dostala pak snadno Nikolku zpět do Gileádu. Přičemž následné uveřejnění dobrovolného "návratu domů", kdy Nikolka vlastně pouze z vlastní vůle díky misionářkám prchla ze "zkaženého, padlého a nebezpečného světa" zpět do bohulibé teplé náruče Gileádu, by bylo geniální světovou reklamou pro Gileád i pro samotnou tetu Lydii. Inu, nestalo se. Teta Lydie byla nakonec dobrák se vším všudy, takže moje myšlenky za roh nebyly naplněny. Škoda. I tak je ale kniha super!!!

Jak říkám, Svědectví si vážně přečtěte a to i za předpokladu, že jednička Vás nenadchla. Nebudete litovat.

P.S.: Také Vám nějak neseděly počty při popisu metody pašování "nových perel" přes kanadské hranice do Gileádu? :-)

Možná ta doba, která uplynula od napsání Příběhu služebnice, je znát i na autorčině zkušenosti. Pokračování obvykle bývají znatelně horší, v tomto případě to neplatí.

Konec mi přišel trošku na sílu, ale i tak mě to bavilo

Pokračování Příběhu služebnice jsem se dlouho vyhýbala, i když jsem knihu koupila hned po vydání. Měla jsem strach, že pokračování napsané až 35 let po originále nemá šanci obstát. Opak byl pravdou. Margaret Atwood mě prostě nikdy nezklame.

Svědectví uchopuje příběh Gileády perfektně, činy postav neohajuje ale vysvětluje. Postavy, které člověk mohl snadno odsoudit v původní knize, zde dostanou hlas a dokreslí realitu vzniku a života samotné Gileády v průběhu času. Příběh je vyprávěn z několika úhlů pohledu, každý velmi distinktivní a také opodstatněný. Atwood zkrátka nepíše zbytečně, každá věta a slovo má v knize svůj význam.

Pro podobné zdráhavce jako jsem byla já tedy knihu všemi deseti doporučuji.

(SPOILER) Že se příběhu Gileádu dostalo pokračování, je zásadní, protože už v prvním, desetiletí starém díle se skýtal velký potenciál, přičemž poselství díla je v posledních letech bohužel stále aktuálnější a aktuálnější.

Druhá kniha je jiná než kniha první. Nedokážu posoudit, jak moc lze tyto změny zařadit do kontextu vývoje stylu a způsobů autorky (a literatury) obecně, který za pětatřicet let patrně nastal. Každopádně Svědectví se čte snadněji než Příběh služebnice: střídání vypravěcích způsobů a perspektiv různých postav je mimořádně svěží, kniha má v zásadě konvenční průběh směřující k happy endu, což je v dramatickém kontrastu s neforemnou a bezbřehou beznadějí prvního dílu. Mnohem menší prostor je věnován poetickým líčením prožívání vypravěčky. Čtenáři se dostane možnost prožívat příběh Gileádu i z pozice lidí, kteří drží moc jej potenciálně zničit, lidí z prvních pater režimní hierarchie i lidí vně země, o čemž v prvním díle z logiky věci nemůže být řeč. Zjednodušeno, sumarizováno, Příběh služebnice představuje především svébytný estetický prožitek, zatímco Svědectví je mnohem konvenčnější a masovější četbou, jednodušší a přístupnější. A priori nevyzdvihuji jeden způsob jako lepší či horší, svou úlohu ve výsledku vykonají oba.

Autorka zdařile prohlubuje míru vědění o Gileádu a odhaluje řadu aspektů, které v prvním díle nemohly být nutně odpovídajícím způsobem rozpracované. Není vyčerpávající, nezodpovídá všechny otázky, ale řadu ano. Snad jen gileádská realita zkrátka napodruhé už působí důvěrněji, a její popisování už nemá tak šokující a opařující efekt. V politologické a sociologické rovině je tato fikce znovu velice přesvědčivá, byť poučenému čtenáři jisté rozpory neuniknou (např. si myslím, že pro tak dalekosáhlou proměnu společnosti bez užití opravdu masivního a brutálního sociálního inženýrství by bylo stále potřeba spíše několik desetiletí než něco přes dvě dekády, ale lze rozumět nezbytnosti podobných zjednodušení pro účely konstrukce příběhu). Pro lepší pochopeni mentality nedemokratických režimů je pak zásadní nazírání na příběh z vícero vrstev, ne pouze dvoubarevnou perspektivou. Toho Atwood ve Svědectví perfektně docílila prolínajícím se příběhem tety Lydie, díky němuž na tento charakter -- v prvním díle opravdu silně negativně vykreslený -- můžeme dramaticky změnit náhled.

Svědectví je velmi povedeným počinem a zaslouží si plné hodnocení, byť se k němu neuchyluji často. Moje plné hodnocení je třeba chápat i jako ocenění celého myslenkoveho konceptu včetně prvního svazku

Po závěru z prvního dílu jsem byla na pokračovaní velmi zvědavá. Příběh je velice dobře zpracován, čtenář zjišťuje nové doplňující a vysvětlující informace k světu vytvořeném v prvním díle.
Na rozdíl od první části, tady je děj vyprávěný třemi postavami, co poskytuje ucelenější pohled na svět vytvořený autorkou. Každá z hlavních postav má úplné jiný pohled – jedna je významnou součásti systému od jeho počátku, další v něm vyrostla a poslední se dostala z běžného světa, který poznáme. Je to sice žánr sci-fi, ale psaný až moc reálně, snad se to nestane realitou.
První část byla snad i na víc než na 5*, ale druhá včetně předvídatelného a rychlého závěru mě oslovila o něco míň. Celkově 85%

První půlka byla asi ještě lepší než Příběh služebnice. Od odhalení Nikolčiny mise to jde ale dost dolů. Jak se zrychluje děj, tak se i zplošťuje vyprávění a druhé půlce bych dal spíš tři hvězdičky. Oproti prvnímu dílu je to taková obyčejnější kniha. Celkově ale prevažuje spokojenost nad povedeným příběhem a trefně vykreslenou totalitou.

Jak už bylo řečeno, jsem ráda, že jsem na druhý díl nemusela čekat víc jak třicet let. Tahle kniha naprosto perfektně odpoví na téměř všechny otázky, které máte po přečtení Příběhu služebnice. A i když moc nemusím texty ve formě deníků - a ještě od několika různých postav- tady to skvěle sedělo, neubralo to čtivosti ani napětí v knize.

Tento svět je opravdu zajímavý a moc dobře napsán. Velice zajímavá myšlenka psát s pohledu tří osob díky kterému se opět dozvíme více z fungování Gileádu. Jedná výtka je že ani jedna postava není muž. Bylo by zajímavé sledovat život v Gileádu s pohledu muže.

Super pokračování. Ve Svědectví pokračuje příběh postav z Příběhu služebnice a dozvídáme se i jejich konečné osudy. Objevují se zde i zajímavé nové postavy. Rozšiřují se zde informace o samotném vzniku Gileádu a celkový pohled na jeho fungování. A také jak na Gileád nahlížejí v ostatních zemích (především v Kanadě).

Jsem rád, že jsem měl možnost číst Příběh služebnice a Svědectví krátce po sobě. Nezávidím lidem, kteří museli na pokračování čekat 34 let

Výborný druhý díl, který byl možná ještě lepší, než díl první Příběh služebnice. Díky pohledu tří hlavních hrdinek je zde možno nahlédnout víc pod pokličku fungování státu Gileád. Doporučuji.

Příběh jsem poslouchala jako audioknihu a strašně mě bavil. Oproti Příběhu služebnice má o něco větší spád, což je dáno především třemi vypravěčkami. Zároveň má čtenář možnost nahlédnout do pozadí Gileádu.