Svědectví

08.06.2020

Odpočítávala jsem měsíce, týdny a dny, než kniha bude vydaná v češtině a bohužel se mi potvrdilo, že když se člověk na něco těší, stojí to za kulový. První část knihy byla super, ale zbytek mě bohužel zklamal. Prvoplánová zápletka, x let je Gileád u moci a pak najednou nic není problém, a Gileád prakticky skončí díky dvěma holkám, od půlky bylo jasný jak to dopadne, no škoda, čekala jsem víc, víc do hloubky, víc napětí, víc intrik, prohloubení charakterů...

08.06.2020

(SPOILER) Asi nerozumím komentářům, které očekávali více a asi čekali modré z nebe...

Gileád není modré z nebe, Gileád je možná (snad se toho nedožiju) naše budoucnost, tohle je opravdu dost reálné

Ágnes, dcera jenž od June odvlekli během převratu a její příběh, jsem ráda, že tato postava dostala šanci a konečně (kromě pár chvil v seriálu) jsem se o ní něco dozvěděla

Nikola, dítě jenž jako jediné dokázalo uniknout... Dítě modly, které o tom nemá tušení a musí se vydat do Gileádu, protože to je jediná možnost jak ho rozložit zevnitř

Teta Lydie, moje nejoblíbenější postava... ať v knize, tak v seriálu... Vždy jsem věděla, že za tou maskou něco musí být a seriál mi to nikdy nedal, ale tato kniha ano... Konečně se moje obliba vysvětlila... Prostě intuice.

Umíte si někdo představit, že vlítnou k vám do práce, nemůžete si vzít nic a najednou stojíte někde na stadiónu a někdo rozhoduje o tom zda budete žít - jako teta, služebnice nebo marta... Jako dohlížitel, plodná nádoba a nebo služka... Nemáte peníze, nemáte oporu, nemáte žádnou jistotu a pokud nebudete skákat jak oni pískají, tak prostě zemřete... Podvolíte se a nebo se vzdáte? Pomstíte se nebo splynete s davem? Tohle není nereálné a všechny tyto mocné prostředky má v rukou stát a jeho instituce, o to děsivější tyto knihy jsou... Nemusíte jezdit dobytčáky do táborů, můžou nás rozložit úplně jinak, a o to je to děsivější, když nedávno nám premiér "diktoval" do kolika let máme mít děti- proto čtěte bystře a nezapomínejte, že je to více než možné....

08.06.2020

Pokračování známého Příběhu služebnice. Autorka navazuje 15 let poté, co jsme na konci minulé knihy zabouchli dveře dodávky za June. Opět sledujeme děsivý příběh Gileádu a jeho hrůzy páchaných na ženách. Dozvíme se i něco z jeho počátků.

Díky tomu, že už člověk ví, o co v Gileádu jde, tak se mi kniha četla neskutečně dobře. Navíc je vyprávěna pohledem tří různých, různě postavených, žen. Jejich vyprávění nás zavede do minulosti, dozvíme se, jak se některé postavy v Gileádu ocitly. A zároveň sledujeme současnost.

Oproti Příběhu služebnice je kniha psána lehce, byla pro mě daleko lépe čtivá, byla napínavá. Ale právě díky znalosti prvního dílu tam chybí wow efekt, protože už víme, do čeho jdeme.

Každopádně i tak je příběh vylíčen reálně a představa, že by se něco takového mohlo skutečně stát, je děsivá, ale bohužel v dnešní době se obávám, že ne až tak nereálná :-(

U Příběhu služebnice jsem nejprve četla knížku a až poté jsem koukala na seriál. Tentokrát jsem byla znalá i seriálu a byla jsem za to ráda (samozřejmě pro pochopení děje to není nutné). Knížku moc doporučuji, ale rozhodně si nejdřív přečtěte první díl.

03.06.2020

Příběh služebnice byl o individuální prožitku jedné ženy uvržené do obludného světa dystopické teokracie a člověk si musel dávat dohromady hodně nesouvislých útržků, ve Svědectví(ch) do Gileádu nahlížíme z více stran. Odhaluje se nám spousta věcí, které jsme minule jen tušili*y, plně se projevuje narušenost rodinných pout zvrhlým systémem, kde jsou děti navzdory všem okázalým řečem brány víc jako symbol společenského postavení než jako boží dar a ženy v lepším případě jako ozdoba svého manžela (ale taky zjistíme, že spousta z nich nejsou jen uťápnuté, utlačované chudinky, ale pořádné mrchy).

Přestože se v duchu první knihy nese i tato ve formě zápisků / výpovědí (a nebudeme ochuzeni ani o již tradiční sympózium, které nám zpochybní vše, o čem si čtenáři můžou myslet, že se jim podařilo vyčíst mezi řádky), atmosféra mi přišla víc „seriálová“ a ačkoliv sledujeme tři postupně se spojující dějové linky, tak i způsob vyprávění je jednodušší a přímočařejší (+ je vyznačená přímá řeč :D) – což mi ale vůbec nevadilo, do knihy jsem se zažrala a nemohla se odtrhnout. Není to tak dechberoucí jako první díl, ale za přečtení rozhodně stojí.

31.05.2020

Tak na pokračování Příběhu Služebnice jsem se moc těšila a musím přiznat, že Svedectvi jsem si užila. I když je kniha o dost míň provokativní než Příběh služebnice, je opět velice dobře napsaná, s novými informacemi a zajímavými postavami. Svedectvi nemá stejný dopad jako Pribeh Sluzebnice, převážně díky absenci prvopočátečního šoku, ale rozhodně stojí za přečtení.

Nevadilo mi, že na rozdíl od prvniho dilu, který byl hlavně vyprávěním a myšlenkami jedné postavy, Svedectvi mají dějovou linku ( jak už samotný název napovídá, jde o výpovědi nebo převyprávění událostí.)
Děj se odehrává zhruba 15 let po skončení PS a pokrývá období zhruba dalších 12 let. Celé vyprávění je napsáno ze tří různých úhlů, které nám pomáhají víc pochopit hrůzný totalitní svět, který Atwoodová vytvořila.

Prvním vypravěčem je Teta Lýdie, která sděluje svůj příběh tajně a prostřednictvím svých zápisků hovoří přímo ke čtenáři. Dovídáme se, co se stalo ženám, když Gileád vznikal i o Lydiině minulosti a jak se stala tak důležitou a určitým způsobem mocnou postavou v celém Gileádu. Kapitoly tety Lýdie mě asi bavily nejvíc. Bylo velmi zajímavé vidět další pohled na Gileád a jeho fungování.
Druhý úhel pohledu na systém je podán prostřednictvím Agnes, dívky která v Gileádu vyrostla a byla vychována a nezná nic ze světa předtím. A konečně třetí svědectví, šestnáctileté Kanaďanky Daisy, je výpovědí toho, jak teenagerka vychovaná mimo Gileád vidí utiskující a totalitní režim sousední země. Všechny tři příběhy se nakonec začnou propojovat při plánech na svržení Gileádu.
Děj samotný má trochu předvídatelný konec a místy připomíná YA román. Časové linie mě trochu mátly ale po pár kapitolách (a s pomocí pár barevných lepítek) jsem se orientovala bez problémů.
Svedectvi není tak dobrá kniha jako Příběh služebnice-jak jsem zmínila dřív -
převážně proto, že hodnota šoku je v tomto bodě pryč, ale hrůzy a mrazení z Gileádu jsou pořád na místě. Doporucuji!

28.05.2020

Četla jsem už v září originál, který jsem koupila na školním výletě v Anglii. Zklamání. Snažila jsem se, ale nepochopila jsem, proč všichni knihu tak vychvalují. Čekala jsem prostě něco jiného, děj mi přišel místy víc než přitažený za vlasy, místy příliš předvídatelný, závěr slabý.