Svědectví
Margaret Atwood
Příběh služebnice / Príbeh služobníčky série
< 2. díl
Když se za Fredovou na konci Příběh služebnice zabouchly dveře dodávky, neměli čtenáři ani ponětí, zda ji čeká svoboda, vězení, nebo smrt. Ale kdo si počkal, ten se po pětatřiceti letech napětí dočkal Svědectví. Margaret Atwoodová pokračuje v příběhu Gileádu více než patnáct poté, co June zmizela neznámo kde, a rozvíjí ho ve zdrcujících výpovědích tří ženských hrdinek, které mají s tímto režimem co do činění, byť každá v jiné roli. Ne náhodou získala věhlasná autorka za své čím dál aktuálnější dílo prestižní Bookerovu cenu.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2020 , ArgoOriginální název:
The Testaments , 2019
více info...
Přidat komentář
Nemohla jsem se dočkat až si přečtu pokračování. Zpočátku jsem byla nadšená a nemůžu říct, že by se mi nelíbil konec, ale trochu mi ke konci připadal příběh slabší, všechno se odehrálo až příliš rychle a nějak mi nesedla Jade, možná to bylo tím, že mi její chování přišlo trochu nepřirozené. Ale celkově, jsem za toto pokračování po tolika letech moc ráda.
Už dlouho mě nevtáhla kniha tak, jako mě vtáhlo svědectví. Měla jsem sto chutí si vzít i dovolenou v práci a nakonec jsem ji přelouskala za krásné dva dny. Volné pokračování Příběhu služebnice je vynikající! Ta kniha je tak odlišná od prvního dílu, že nemůžete srovnávat. Teda alespň já jsem nemohla. Svědectví je poskládané ze tří velice vhodně vybraných postav. Mladá žena vyrůstající v Gileádu spolu se svým protějškem ženy vyrůstající mimo Gileád jsou spojeny s postavou Lydie, která zažila oba dva světy. Jako nejzajímavější hodnotím tedy výpověď Lydie, která popisuje vše, co ji dostalo tam, kde je.
Svědectví ke mě více přilnulo, protože také působím v oblasti práva a proto mi připadaly popisy převratu a změna k postoji žen velice osobní. Oproti jiným nemůžu porovnávat se seriálovou verzí, neboť jsem ho ještě neviděla. Každopádně skvěle popsané a hrůzu nahánějící - opravdu je převrat tak strašně jednoduchý a nic není trvalé.
(SPOILER) Svědectví je volným pokračováním Příběhu služebnice, i proto se nelze vyhnout srovnání. Příběh služebnice se mi líbil víc, vyhovovala mi jednota vyprávění. Pokud by Svědectví bylo linií jen nejzajímavější postavy knihy, což byla bezesporu teta Lydie, hodnotila bych knihu ještě lépe. Uvítala jsem, že knížka už nebyla o June, která mi jako postava nesedí. Svět, který vytvořila Atwoodová je pohlcující, děsivý a šokující, jako čtenářka jsem si ho užila, jsem zvědavá, jestli i seriál dokáže z knížky opět vytřískat ještě víc, než v ní bylo. A pokud se už knížku nechystáte číst celou, doporučuji aspoň poslední kapitolu, ve které teta Lydie mluví ke svým čtenářkám, to byla dokonalá pasáž! Opět bych vypustila historické poznámky, podle mě jen shazují skvělý příběh. Velkou poklonu skládám interpretce Tatjaně Medvecké, která namluvila v audioverzi tetu Lydii, neskutečný projev, obvykle skvělá byla i Veronika Khek Kubařová.
Kdysi dávno jsem se tu vyjdřovala k prvnímu dílu. A upřímně jsem si ho nemohla vynachválit. Neodolala jsem ani porovnání se seriálovým zpracováním. A to mě přivádí k jedinému mému problému, který jsem s touhle knihou měla. Nedokázala jsem se zbavit pocitu, že autorka se zuby nehty snaží držet právě toho, jak to bylo vysvětleno v seriálu, což je za mě velká škoda.
Ale jinak jsem s knihou byla velmi spokojená. Pěkně doplňovala informace o Gileádu i jeho lidech, což v prvním díle trochu chybělo. Příběhové hrdinky sice bylo celkem snadné odhadnout od samého začátku (pokud jste četli první díl), ale to nic neubralo na zajímavosti dějových linek.
Takže na závěr. Bylo to lepší než první díl? Ne, to nejspíš ne. Stojí to ale za přečtení? Rozhodně!
Po dočtení Příběhu služebnice mi hrozně dlouho běžely hlavou různé možnosti, jak by mohl příběh pokračovat (ale vlastně jsem chtěla, aby nepokračoval - otevřený konec mi připadal ideální). Ale tohle... MA je prostě geniální, víc k tomu netřeba dodávat. A poslední odstavec...
... aneb Gileád v kontextu světa a času. Atwoodová si po Příběhu služebnice zjevně uvědomila, že teokratický stát, jeho mechanismy, hierarchie a praktiky jsou mnohem zajímavější než individuální osudy. Tady se na něj soustředila, použila trojí hlas - zprávu jedné z ženských diktátorek, deník děvčete vyrůstajícího uvnitř a výpověď svědkyně přicházející zvenčí - a zakončila je mnou oblíbeným historickým seminářem. Gileád se tady postupně ukazuje jako zřízení tvrdě organizované, přesto zranitelné, plné intrik a pokrytectví (i proklamovaná víra v Boha je zbytná - natož jeho služebnice; prosím neplést s těmi v červeném... nebo vlastně ne) a hlavně - zevnitř rozložitelné a konečné. Svědectví je méně rafinované než předchozí Příběh služebnice, zato akčnější a napínavější. A většinu osudů završující...
Už první díl Příběh služebnice mě hodně zaujal, ale Svědectví překonalo veškerá má očekávání. Kniha je mnohem akčnější, má spád a také napětí. Kromě různých dějových peripetií vyprávěných třemi osobami -přímými aktérkami příběhu nabízí také bližší pohled do "kuchyně" Gileádu. Podrobně je popsán tento kastovní systém založený na totalitních praktikách a pokroucené verzi judaismu.
Doporučuji!
Ještě lepší než první díl. Konečně jsme se dozvěděli víc o Gileádu, lidech v jeho čele i obyčejných obyvatelích.
Tři vyprávění o Gileádu, těžko uvěřitelný příběh a řada zodpovězených otázek – tak by mohlo znít shrnutí dlouho očekávaného pokračování Příběhu služebnice. Mnohem dějovější Svědectví nabízí tři příběhy, skrz které nám autorka předkládá další informace z Gileádu. Především však uzavírá dějové linky všech postav, nad jejichž osudem dumaly miliony čtenářů a fanoušků seriálu. Televizní zpracování přitom není zmíněno náhodně, občas se opravdu zdá, že Atwoodová navázala spíše na něj než na své dílo. Svědectví je vydáno, osud postav je znám, otazník tak visí pouze nad otázkou, zda popsaný happyend Atwoodová opravdu plánovala, či ji k němu dovedla přání čtenářů.
Ten námět, ten námět! G-E-N-I-Á-L-N-Í. Gileád je fascinující a děsivý zároveň, nemohla jsem se od toho odtrhnout a doufám, že Atwoodová se ještě jednou do této země vrátí a vznikne další knížka. Já bych si ji přečetla hned.
Říká se, že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Atwoodová svou knihou tohle pravidlo z jistého úhlu pohledu potvrdila, z jiného zase vyvrátila. Je to sice návrat do despotického režimu Gileádu, ale tentokrát trojrozměrný – z pohledu tří žen v naprosto odlišných pozicích, jejichž osudy jsou však spolu nerozlučně spojeny. Gileád viděný trojí optikou (žádná z žen tentokrát není služebnicí), a to nejen v přítomnosti, ale i v jeho počátcích, čímž kniha objasňuje leccos, co v Příběhu služebnice zůstalo zahaleno a ponecháno představivosti čtenáře. A pokud se autorce podle mého názoru podařilo do téže řeky vstoupit, pak proto, že Svědectvím autorka nijak nezaostala za kvalitou Příběhu služebnice. Možná je Svědectví dokonce čtivější, protože je dějově bohatší. Snad jediné, co bych vytknul, je ne zcela věrohodný příběh Beky a do učité míry i Nikoly (opravdu by v sobě našly dostatečnou motivaci k tomu, co udělaly?).
Bavila mě víc než Příběh služebnice, ale to bude i počtem stran a propracovaným uceleným příběhem.
Rozhodně lepší než první díl, rozložení mezi tři vypravěčky knize jen prospělo. Dojem trochu kazí finální rozuzlení - propletenost postav by se dala, ale pak happy end po americku á la žili spolu štastně až na věky, to už bylo na mě příliš. Záverečné sympozium pro mě bylo taky nějak navíc. Asi bych ocenila spíše rozepsat, co přesně se dělo v Gileádu po onom vylodění... Tenhle konec za mě příběhu ubral, nicméně i tak je to skvělá knížka.
Dala bych raději jen 4,5 *, protože abych se přiznala mi trochu "zklamal" závěr.
Příběh je výborný a skvěle se mi četl. Sice jsem podle intuice dokázala odhadnout, co se bude dít, ale ani tak mi to na zajímavosti příběhu neubralo a hltala jsme ho. Do chvíle, kdy se přišlo na to, co je kdo zač, nechci prozrazovat, to mi přišlo až trochu moc cukrkandlové. Ale jinak je to skvělé pokračování, nezklamalo mě.
Mnohem lepsi nez prvni dil. Zatimco ten jsem horko tezko louskala, Testaments jsem casto nemohla odlozit.
Bavilo mě o dost víc než Příběh služebnice. Deníková forma mi u něj nesedla (na rozdíl od Růže pro Algernon), čtenářsky mi proto Svědectví přišlo mnohem přívětivější.
Na pokračování jsme byla velmi zvědavá a rozhodně mě nezklamalo. Strhující příběh, snad ještě lepší, než ten předchozí, a byla jsem šťastná, že měl i dobrý konec - málem jsem ho obrečela.
Pokračování Příběhu služebnice, kterýho jsem se tolik bál, protože první díl mě moc nenadchl. Jaký bylo milý překvapení, když jsem se po pár stránkách začetl a jak mě to bavilo! Stránky ubíhaly jedna za druhou a u konce jsem byl kurevsky napnutej. Potěšilo mě, že děj i postavy tady byly více rozepsaný, mělo to hlavu i patu, celkově kniha byla napsaná o hodně jinak než služebnice a nebejt seroše, tak jí ani nedočtu. Tohle pokračování se rozhodně povedlo, a kdyby autorka chtěla vyprávět další příběhy o lidech z Gileádu, tak rozhodně nejsem proti. Mrzelo mě, že tady nebyla vůbec June, ale zase ústřední postavy mi to vyvážily a díky nim se kniha povedla.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie kanadská literatura feminismus Bookerova cena
Autorovy další knížky
2008 | Příběh služebnice |
2018 | Alias Grace |
2020 | Svědectví |
2001 | Slepý vrah |
2005 | Přežívá nejsmutnější |
Kniha Svědectví je v
Právě čtených | 3x |
Přečtených | 744x |
Čtenářské výzvě | 272x |
Doporučených | 34x |
Knihotéce | 277x |
Chystám se číst | 331x |
Chci si koupit | 111x |
dalších seznamech | 8x |
Tři osobní příběhy tří různých žen, které ústí v příběh jeden, mě vtáhly a nepustily, dokud nebyl konec. Navic knížka skvěle spnila osmnácté tema letošní výzvy. V Gileádu bych se tedy rozhodně ocitnout nechtěla!