Buzíčci
kniha od: Jan Folný (p)
KoupitKoupit eknihu
Líbající se muži nebo dívky vedoucí se za ruce jsou dnes výjevy asi stejně pohoršlivé, jako když někdo nosí do sandálů ponožky. A to je dobře. Spisovatelé pak totiž nemusejí aktivisticky dokazovat, že gayové a lesby jsou „stejní lidé jako ostatní“, nebo naopak ostentativně vystavovat své nejrůznější úchylky. Důvodem k příběhu už zkrátka nemusí být fakt, že homosexuálové „jsou“. A právě to si velmi dobře uvědomuje Jan Folný ve sbírce povídek Buzíčci. Už sám název jako by naznačoval autorův postoj k jejich „hrdinům“, balancující mezi ironií a soucitem. Frustrovaný otec od rodiny setkávající se v gay baru s vietnamským mladíkem, slavný zpěvák, který nepřijede na třídní sraz, zamilovaný ligový fotbalista, starý muž chystající se do domova důchodců a řada dalších postav zde defi luje ve vzájemně provázaných příbězích. Folný přitom dokáže přesvědčivě střídat žánry a styly vyprávění, a jasně tak dokazuje, že toto téma konečně i u nás vykročilo z ghetta, aby se stalo literaturou. Seznam povídek: Buzíčci Box of Roses Supertalent Dán jen se dvěma rukama Neviditelný Dort pro Honzíka Změna času Poste restante, Bao Loc Post Office, Lam Dong, Vietnam Třídní sraz Slohové práce žáka páté třídy Jana F. Praha plná buzíčků...celý text
https://www.databazeknih.cz/images_books/16_/166110/buzicci-166110.jpg 3.9181| Žánr: | Povídky, Literatura česká |
| Vydáno: | 2013, Host |
| více informací... |
Komentáře (59)
Kniha Buzíčci
Tak tohle mě fakt bavilo. 11 povídek, které vás dokážou do děje vtáhnout tak, že nevnímáte nic kolem. Několik pohledů na svět homosexuálů - mladým sebestředným gayem Michalem, který si myslí, že mu patří svět a starým homosexuálem, loučícím se s Prahou před odchodem do domova důchodců, konče.
Jak je první povídka o již už zmíněném Michalovi neurvalá a snad i (víc než míň) vulgární, tím jsou další povídky klidnější, hlubší a hlavně - po několikáté povídce čtenáři dojde, že jsou spolu povídky vzájemně provázané a to dostává příběh zas do vyššího "levelu". A sama za sebe musím říct, že díky tomuto zjištění mě pak zbývající povídky bavily snad ještě o něco víc.
Praha plná buzíčků, název poslední povídky, kterej v podstatě vystihuje celou knihu. Bavilo mě to, protože se tady najdete, vlastně každej z gay komunity se tady najde. Od první povídky, kde aktér osouloží celou Prahu během chvíle, přes ublíženýho třicátníka, lesby a la happy family, naivní puberťáky až po osamělýho důchodce. Četlo se to samo, samej vulgarismus a čuňačiny, a to mám rád???? A ačkoli to může bejt šokující (možná pro někoho), tak je to pravdivý. Všem buzerantům, homokládám a teplometům vřele doporučuju.
Jsem velmi rád, že jsem si mohl přečíst tak rozmanitou knihu, která je psána tolika různými styly. Jedná se o soubor zdánlivě nepropletených povídek, jež ve mne velmi často vzbuzovaly pocity smutku, ale i radosti. Dost emocionální záležitost, nad kterou se hluboce přemýšlelo.
Zajímavý krátký vhled do (převážně) gay-komunity. Co možná trochu převapí, je bezprostřední promiskuita a lehkost, s níž (někteří) hrdinové žijí. I to je obraz doby a společnosti. Povídky jsou čtivé, decentní provázání příběhů posiluje knihu jako celek. Doporučuji každému, kdo má rád příběhy ze současnosti a nenechá se odradit peprností jazyka :)
Buzíčci byli povídková knížka, co mě bavila od začátku do konce. Miluju, když jsou povídky navzájem propojené. A jazyk byl taky úžasný - v každé povídce jiný, přesně ušitý na míru tomu, kdo ji vypravoval. Skvělý lgbt kousek.
Homosexualita je dnes něco jako veganství: otravně cpané všemi vyznavači všude a všem a běda jak jejich názory a postoje nesdílíte.
V podstatě nechápu povídky na toto téma, hlavně ale nechápu ty jakože cool výrazy a větičky jako trapoŇ, ofiko, "já knížky nečtu, copak jsem lesba? ", visoň, "stiknete čudlík na zádech co vypadá jako obrovskej jebák" apod.
Patrně snaha o dnešní moderní free konverzaci, no v mých očích spíš trapná zbytečnost.
Ale jako jo, pro mladý asi z dnešního pohledu dobrý.
Zatímco název knihy „Buzíčci“ je podle mého názoru fajn, rozhodně přiláká čtenářovu zvědavost, zařazení stejnojmenné povídky hned jako první způsobilo, že jsem knihu málem odložila nedočtenou. Nesympatický hlavní hrdina, i to, jakým způsobem je povídka vyprávěna, mě nebavilo. Ale jsem ráda, že jsem nechuť překonala a prokousala se dál. Průběžně mi při čtení docházelo, proč je ta povídka napsaná tímto způsobem, texty byly hodně působivé, trošku depresivní, ale to se asi u takové knihy dalo očekávat. Naprosto mě ale dostala povídka „Neviditelný“, tu budu mít v hlavě ještě dlouho. A uvědomila jsem si, že by člověk opravdu neměl odkládat na "někdy" to, po čem skutečně touží. To "někdy" totiž nemusí nikdy přijít...
Za pozitivní považuji parádní Folného vyjadřovací schopnosti, práci s češtinou a také to, jak se mu jednotlivé postavy prolínaly texty povídek a dávaly čtenáři možnost dívat se na ně z různých úhlů. Folného jsem zařadila do svých oblíbených autorů, jeví se mi jako jeden z největších talentů současnosti. (4/5)
Oblíbené povídky
Supertalent
Neviditelný
Dán se dvěma rukama
Dort pro Honzíka
líbilo se mi, že se postavy objevují ve více povídkách.
Asi jsem jediná, komu se líbila i první povídka. Dokonce jsem měla hlavního hrdinu v celku ráda. Zbytek povídek byl už o dost mírnějších...Asi nejvíc se mi líbila ta se slohovkama. Šla z ní cítit ta dětská nezkaženost, ten milující pohled na obě maminky...Líbila jsem ta propojenost, která nutila všímat si malých detailů, které příběhy spojovaly.
Bylo odvážné dát zrovna tu povídku jež ve vás vyvolá odpor a opovržení k hlavnímu "buzna hrdinovi" na první stránky, neb věřím, že právě kvůli této povídce mohli někteří knihu odložit. Každopádně je to kniha nejen o extrémně narcistickém, arogantním a povrchně smýšlejícím Michalovi, kterej mi křivil hubu (ať mě proboha osud k někomu takovému nikdy nepřivede), ale taky o zklamání (která tohoto druhu zažíváme každý), možnostech využitých i nevyužitých, stáří, sexu, lásce, promiskuitě, přátelství, rozmanitosti lidských povah a hodnot.
Jo a škoda té obálky a názvu, neodvážil jsem se číst knihu na veřejnosti :D
Při první povídce jsem chtěl knihu odložit. U dalších povídek jsem se zasmál, byl smutný, nad jednou jsem seděl a uvažoval, že "neviditelných" seniorů není jen mezi gayi a lesbami, ale všeobecně jsou neviditelní....
Povídky jsou vzájemně propojené, člověk se neztrácí. O hvězdičku méně právě za tu první povídku, ta byla děs.
Je jasné, že si autor nevybral zrovna snadné téma. Bylo totiž předem jasné, že se čtenáři rozdělí na dva tábory - ti, kteří budou na knihu plivat, protože mají problém s homosexuály a potom ti, co plivat nebudou, protože třeba zhodnotí knihu jako literární dílo nebo patří sami ke komunitě výše uvedené. Já rozhodně plivat nebudu!Naopak! Povídky jsou náramně povedené. Nevím, jestli je autor sám gay nebo má mezi nimi nějaké přátelé, ale já mám, a vím, že se v příbězích velice dotkl pravdivých osudů těchto lidí. Světu se nelíbí, že se mluví o sexu, a obvzlášť o sexu mezi lidmi stejného pohlaví, ale vidí taky někdo realitu toho, že se všichni snažíme jen najít někoho, kdo nás bude milovat? (viz. povídka Neviditelný a Slohová práce). Nechci se kluků zastávat, ale pravdou je, přiznejme si, že chlapi prostě mají sex rádi ať už jsou gayové nebo ne. Problém je ten, že heteráči to nedávají tak najevo a netroubí o tom do světa. Homosexuálové si trochu hází klacky pod nohy tím, že se za to prostě nestydí.....
Narodila jsem se do doby, kdy jsem byla normální. Vzhledem k tomu, jak se dnes duhoví agresivně po celém světě prezentují, jsem možná nepostřehla, že třeba již hetero není normální. Ač ateistka, tady se přidržím ráda Bible. Bůh stvořil Adama a Evu a ne Adama a Pištu. Omlouvám se autorovi, že nehodnotím jeho literární skvost, bohužel o tomhle by se psát vůbec nemělo.
Jednotlivé povídky, kterými se "prolínají" stejné postavy. Každá povídka má ale svou specifickou atmosféru, podle svého protagonisty - jednou mladý kluk, jednou stařec na konci pozemské pouti, dospělý "vyhořelý" muž nebo 12ti letý chlapec, co má dvě maminky. Ještě mi to stále "běží hlavou". Určitě bude "druhé čtení".
Na začátku mě knížka vůbec nebavila, ale chce to vytrvat. Povídky se dobře čtou. Doporučuji.
Zajímavá, otevřená kniha s náhledem do světa, který je pro mě docela cizí. Nevěděla jsem, co od knihy očekávat. Přečetla jsem si ji na doporučení jedné blogerky. Některé povídky zaujmou více, některé jen tak přečtete a lehce vypustíte. Ale kniha jako celek je velice zajímavá. Každá povídka ukazuje jiný pohled na téma homosexualita. Na jednu stranu povrchnost, na druhou stranu láska. Líbí se mi, jak se příběhy proplítají. Ale jen tak nenápadně. U každé povídky jsem se snažila odhalit, kdo je kdo a kdo s kým a čím má co společného.
Asi ještě nějakou dobu budu mít tuto knihu v hlavě.
Líbilo se mi, že povídky byly nenápadně propojené, ale přesto jsem jsem byla trochu zklamaná. Něco mi tam chybělo.
Knížka se mi líbila. Je to taková rychlá oddychovka, ale dobře napsaná a pro hetero-ženu sonda do "jiného" světa. Líbilo se mi střídání stylů jednotlivých povídek a zároveň propojení postav.
Na doporučení jsem si knihu přečetl. No a nevím jako. Povídky vypadají, že jsou samotné, ale proplétání jednotlivých postav se mi nakonec moc líbilo. Jediné, co se mi nelíbilo je ta neskutečná promiskuita, která z toho přímo stříká. Nemyslím, že autor ukázal gay scénu zrovna v nejlepším světle a vzorku lidí. Zase povídka Neviditelný byla jedna z nejlepších. Oproti Od sebe k sobě se tu autor snaží alespoň zachytit tu osamělost a vlastně i možná prázdnotu postav celé knihy.
Ať to bylo myšleno jakkoliv, kniha je dobrá, ale znovu se k ní nejspíš vracet nebudu.
Některé postavy z povídek jsem absolutně nenáviděla, štvala mě jejich promiskuita. Ve sbírce mi totiž chyběl šťastný mužský pár. Pár, ve kterém se oba milují a nepodvádějí se. Zápletka by i v takovém příběhu šla vymyslet (autor mohl třeba jednu povídku věnovat fotbalistovi a zpěvákovi). Zkrátka ve sbírce mi chyběli ti gayové, které znám já. Nakonec to bylo jenom samé podvádění, náhodný sex, pochybování o milování toho druhého. Těchto motivů tam bylo příliš. Naštěstí to do určité míry vyvážily jiné, milejší povídky.
Poněkud zajímavá sonda do společnosti... Zdánlivě různé a nesourodé příběhy se postupně neotřelým způsobem propojují v jeden celek. Po příšerném úvodu jsem si říkal, co to čtu za brak, fakt jo. Ale naopak příběh s názvem Neviditelný mi zase vyrazil dech. A všechny ty kousky dohromady nakonec daly zvláštní smysl.
Neviditelný byla skvělé povídka. Bohužel zbytek povídek už mě tak nezaujal, o většině za pár dní ani nebudu vědět o čem byly. Hodnotím 3*. Ale knihu doporučuji přečíst! Už jen kvůli Neviditelnému.
Jak píše většina lidí i mě první povídka téměř odradila, měla jsem problém se jí prokousat. Čekala jsem tak trochu víc. Některé povídky se mi četly hůře, jiné lépe. Ale nezanechaly nějak zvlášť velký dojem.
Mrzí mě, že žádná vlastně neskončila dobře.
Jediná, která mi uvízla v paměti tak je Dán jen se dvěma rukama. Ta se mi líbila nejvíc z celé sbírky. :)
Otřesný název, obálka a růžové předsádky mi stačily, abych měl o knize jasno. Přesto jsem ji otevřel a moje nejhorší obavy potvrdila první povídka s postavou, ze které se každému gayovi s mozkem a srdcem musí chtít blít a brečet, vyprávěná navíc formou odpovídající "hrdinovi". V tu chvíli jsem to chtěl s tímhle titulem vzdát. Ale naštěstí jsem vytrval. I dál knihou prostupují stereotypy, ale jde to brát jako zápor, když je na nich mnoho pravdy? Dostkrát jsem se zasmál, párkrát byl dojatý, celkově rozesmutněn z mála happyendů. Je vidět, že autor už něco prožil. Povídky jsou provázané ani málo, ani moc, a překvapí rozmanitostí (na "Třídní sraz" se nedá zapomenout, z dopisu manželky mi bylo hodně úzko). Nevím, nakolik je to kniha pro gaye a nakolik pro heteráky (víc asi ženy?), kde je ta hranice povědomosti, aby bylo možné užít si knihu na maximum, ale rozhodně Buzíčky (neodolal jsem název nezopakovat) vřele doporučuju. :-) Je vidět, že podobná témata nemusejí dodávat jen zahraniční autoři.
Sbírka povídek na queer téma, která mě strašně zklamala. Čekala jsem něco trochu víc. Některé povídky bych si troufla ohodnotit jako výplod průměrné začínající slash povídkářky. Bohužel znám mnohem lépe píšící mladé lidi, kteří by ze svých povídek sestavili knihu kvalitou mnohem převyšující tuhle.
Jeden nápad ale hezký, zůstal mi v hlavě dodnes - Neviditelný.
Taková trochu dekadence, no...
První povídka mě od čtení knížky skoro odradila. Nicméně další povídky i to, jak do sebe postupně zapadaly, se mi líbily. Slohové práce Honzíka o dvou maminkách a dopis panu prezidentovi mě skoro dojal.
Mě to bavilo. Líbilo se mi, že každý příběh byl jiný, originální. Některé se mi líbily víc, jiné míň, u některých jsem brečela smíchy, u jiných skoro smutkem :-D, ale celkově na mě knížka udělala dojem.
Autor vše napsal, jak to je je a to mě dostalo a určitě výhledám i další jeho knížky.
Tohle bylo skvělé! Ubrala bych půlku hvězdy za první povídku, protože mi hlavní osoba přišla zbytečně přeafektovaná, ale jinak se tento exkurz do života čtyřprocentní menšiny četl takřka sám.
Knížka přečtená jedním dechem :) Chvíli se u ní člověk usmívá, chvíli je mu smutno a úzko. Nejvíc geniální mi připadá to jak jsou ty povídky propojené :) Klidně bych si to přečetla ještě 3x :)
Štítky
homosexualita lesbičky české povídky manipulace mezilidské vztahy povídky česká literatura milostné vztahy LGBT
Autor a jeho další knihy
Jan Folný (p)
česká, 1977
- Buzíčci (2013)
- Víkend v Londýně (2018)
- Od sebe | k sobě (2010)
Podobné knihy
- Vesnický závod (2018)
Kniha Buzíčci je:
| v Právě čtených | 4x |
| v Přečtených | 245x |
| v Čtenářské výzvě | 16x |
| v Doporučených | 19x |
| v Knihotéce | 48x |
| v Chystám se číst | 111x |
| v Chci si koupit | 28x |