panjan komentáře u knih

Autorka sesbírala, vydolovala, vyslechla všechny informace, které bylo možné po takovéto době získat, tak aby tato tragédie zůstala zachována v co nejčistší podobě pro budoucí generace. Fragmenty obrazu dokázala beletristicky posplepovat s citem a respektem k historii, místu i lidem. Zároveň nám touto konstrukcí, jež z historie dělá čtivý příběh, tento zpřístupnila, a díky za to.

21 21.02.2024

Styl psaní, umění vyprávět a konstrukce příběhu jsou stejně jako v Haně neoddiskutovatelně skvělé. To co mi však v Haně chybělo - opravdovost pohnutek v jednání postav tak jako jejich hlubší psychologická geneze, zde je. Příběh Hany jako byste pozorovali přes sklo, v Tichých rocích žijete. A kdo se dívá přes sklo?

20 18.10.2019

Hana - čte se krásně, díky koncepci prolínání časových vrstev a postupnému odhalování souvislostí v jednotlivých rovinách Vás nepustí i když je občas potřeba se zastavit přestat hltat a trochu se zorientovat. Souběh událostí, následků a především jejich příčin zdánlivě nepatrných, malých lží a neupřímností se zde zřetězí v obrovskou tragédii jedné rodiny.
Zajímavý je spíše tento proces a příběh, ono coby, kdyby a proč se tak stalo. Je to sága jedné rodiny a pro rozvoj psychologie postav, není toliko prostoru, což netoliko vadí.

19 17.09.2019

Kniha má trošku zavádějící podtitul, dle kterého jsem si představoval spíše dílo historické a faktografické, prolnuté příběhy rodin zde žijících. Nicméně je to spíše naopak, je to román zasazený do historického období jedné vesnice a jednoho kraje, což mne příjemně potěšilo.
Psáno s pokorou a pochopením ke kraji a lidem, jazykem přímým, jednoduchým hodícím se ke zvolenému tématu. Vnitřně konzistentní a opravdové. Nabízí se srovnání s p. Mornštajnovou jakožto současnou hvězdou české literární scény. Za mne je toto skromné, méně pompézní a proto i upřímnější a sympatičtější styl.
P.S.: Velice rád bych se někdy podíval na slezského bratříčka slavného italského sourozence.

15 26.05.2020

Pocit smutku a zoufalosti nad osudem Gerty a jiných sudetských Němců stejně tak, jako nad podobným osudem Židů za druhé světové války, je to co dominuje po dočtení této knihy. Nějakej Němec mi zabil mámu, ty si Němec, tak zabiju tvojí a tím sme si kvit. Princip kolektivní viny je svinstvo, zvláště když kolektivem je myšlen národ. Na druhou stranu se nelze divit, že po válce to byly pomstychtivost a nenávist, které ovládly české obyvatelstvo a v této náladě se organizovaný odsun těžko organizuje.
Nedivte se nám, že jsme ztratili lidskost v takové době. Divme se však všichni těm jedincům, kteří tento zmatek vzali jako možnost ukázat svou hrůznou povahu a pro své vlastní potěšení mučili a vraždili.
Díky paní Tučkové se snad toto ožehavé téma dostane více do povědomí dnešních generací a donutí je zamyslet se, a nepodléhat jednoduchým soudům a jednostranným vlivům.

12 22.08.2014

Když jsem vcházel do chatrče, myslel jsem, že vím, kam vedou mé kroky. Předpokládal jsem nudu a snahu jakéhosi američana vnutit mi svůj pohled na život a na Boha a ukázat mi to správné vnímání světa, ty jediné a pravé hodnoty. Ale Chatrč není místem, kde by Vás někdo něčemu nutil. Je to exkurze do světa, který se Vám může líbit a také nemusí, avšak vedoucí zájezdu je si toho vědom a svou práci odvádí nanejvýše dobře.

12 19.11.2013

S panem Goethem jsem měl tu čest poprvé a nevěděl jsem vůbec co očekávat. A tak to ze začátku vypadalo na typickou romanci, jež vám roztrhá srdce na hadry a přesto zůstane celé. Tak jsem se podíval na konec, ne abych zjistil, jak to celé dopadne, ale kolik stran mně čeká. Téměř pouhých sto. Což bych snadno strávil i kdyby šlo o typické dílo romantismu. Jenže, čím vyšší čísla se ukazovala v dolních rozích stránek, zjišťoval jsem, že kýčovitý zápal citu a horoucí nenaplněná láska nejsou hlavní myšlenkou Goethova díla. V osobě mladého Werthera jsem se setkal s vnitřní rozervaností, životní nejistotou ve snaze pochopit svět kolem sebe a sebe samého a samozřejmě s nemožností a neschopností to všechno unést. Werther je člověk. A Goethe humanista. A v Geothem je velký kus Werthera.Kromně humanismu, lze nešťastném mladíkovi vycítit i subjektivismus ikdyž podle mne nijak moc vyhraněný. Nedá mi to a neodpustím si nesrovnat Goetheho s T.G. Masarykem, s jehož myšlením jsem se v poslední době setkal. Oba byli humanisté a pan Prezident Goetheho v hovorech s Karlem Čapkem chválí, pokud si vzpomínám. Masarykův humanismus je více uvědomělý a rozumový, Goetheho humanismus je více humání, ve Werthrovi říká v podstatě: nevím, nechápu, jsem ztracen a tak to je, klade prostě větší důraz na cit. Hodnotím vysoko, protože jsem se trochu ve Werthrovi našel.

12 06.03.2013

S plachetnicí na vinětách je to pohupování v lehce rozbouřených vodách. Spíše takové lehčí prázdninové čtení. Odsýpající příběh se skvělou až filmově melancholickou atmosférou. Proč ne.
P. S.: Velmi se mi líbil i téměř poetický název knihy a stále jsem nad ním přemýšlel. Musela mi napovědět až přítelkyně, který že to tradiční český nápoj má na vinětě plachetnici, čímž se vytratilo trochu poezie.

11 06.01.2021

Asi jako nikde se právě zde nabízí srovnání knihy a filmu. Většinou upředňostnuji knihu před filmem a toto není výjimka. Obě díla jsou výtečná, ale ve filmu chybí výklad náčelníka Bromdena a jeho představy, které příběh dokreslují. Knihu jsem přečetl až po zhlédnutí filmu, který si určitě oskara zasloužil. Pod postavou rebela McMurphyho jsem si snad díky jeho výtečnému výkonu, nedovedl představit nikoho jiného než Jacka Nicholsona.

11 07.10.2011

Už pár let jsem si chtěl o Vánocích přečíst tuto knihu, ale nikdy se mi ji nepodařilo sehnat, nebo spíše jsem se moc nesnažil. Letošní Vánoce jsem však při nakupování vánočních dárků (knih) v Luxoru na ni narazil. A bylo by hříchem za 79 Kč ji nekoupit a navíc jsem měl trochu strach, abych neurazil prozřeltelnost boží, nebo úplně někoho jiného, kdo mi ji nastražil do cesty, prostě jsem ji koupit chtěl a zároveň musel. Sháněl jsem ji, protože posledních pár let, co studuji v Praze, se mi zdá, že pod tíhou konzumu se jaksi všeobecně vytrácí vánoční atmosféra. Já se ji každé Vánoce snažím alespoň kousek někde nalézt a zdá se mi, že každým rokem je to hledání těžší. A právě Vánoční koleda mi měla v tomto pomoci, měl to být můj kousek Vánoc. Nějak tak jsem si to představoval, a Dickens má očekávání vyplnil naprosto dokonale. Vánoční koleda je velmi krátká vánoční pohádka, mravoučná představa ideálního chování lidí o těchto svátcích a vůbec. A ona vánoční atmosféra z knihy sálá tak, že byste si nad ní mohli hřát prokřehlé ruce. Nebudu se zde nadále rozplývat, bych se úplně nerozplynul, jen na závěr konstatuji, že od těchto Vánoc hodlám Vánoční koledu čísti každoročně.

10 28.12.2012

Velmi působivý příběh na pozadí totální apokalypsy. Temné, beznadějné, přesto velice barvitě a poutavě vykresleno. Příběh je zdánlivě docela prostý, ale čtenáře zavede až na dno, na úplný základ lidského bytí.

10 07.10.2011

Loukotková, pro mne autorka úžasných historických románů, které mají všeobecně také tu vlastnost, že jaksi autora omezují. V Medůze byly Loukotkové sebrány spartakovy okovy, a tím jest to dílo pestrobarevné, živé až divoké, napsané nádhernou češtionou s břitkým humorem. Tohle je světové dílo.

9 01.01.2016

Někdo by mohl říci, že Dickensovy knihy jsou "na jedno brdo." Já říkám, mají podobná témata.Děti, sirotci jež se sami protloukají světem na úkor nástrah osudu a krutostí lidí, které potkávají. Dickens je totiž takovým vypravěčem u kterého tato podobná témata nevadí, on je mistrem napětí, dobrodružství a také mistrem okamžiku. Když Dickens popisuje nevlídné a sychravé ráno, mám chuť skočit si pro bundu a pro čepici, obout si teplé boty, aby mi ranní rosa neumočila nohy.

9 08.07.2012

Když si koupíte Fulghuma, neprohloupíte. Koupíte si totiž knihu plnou optimismu, krátkých úsměvných příběhů, sem tam nějaké moudrosti. Fulghum má zvláštní dar všímat si zdánlivě obyčejných a všedních věcí, detailů, které my ostatní ve spěchu života, jež se stejně uspěchat nedá, přehlížíme.

9 17.06.2012

Je to příběh, který jsem již někde viděl, četl....je to takové klišé o strastech dospívání, mládežnickém sportovním klubu, vztazích, zákeřnostech a odvaze mladých v konfrontaci se světem dospělých, a je to výborné. Je to skvělá sonda do duší sportovců a dospívajících lidí, zároveň nastavení zrcadla nám, kteří bychom měli " mít rozum," jen jsme někde cestou poztráceli odvahu a ideály. Svěží, ostrá střela pod víko.

8 21.03.2020

Přímý, jednoduchý a zároveň laskavý a vtipný příběh. Oddechové čtení v němž Ove řídí Saab. Ještě že je Ove z románu, který skončil a nedozvěděl se, jak tahle automobilka skončila.

8 01.12.2019

Unikátní a vyvážené spojení humoru a napínavého příběhu na pozadí historické Prahy. Ikdyž píši vyvážené, usmívám se, když přemýšlím, co bych dále napsal, protože jediné co mi teď vyvstává před očima je banda ožralých biřiců v čele s Magistrem Šebkem, kteří nikdy nic nemyslí zle a nezištnost jest ctností jejich z nejpřednějších.
Dejž Vám příroda pane Hrdličko dlouhého žití, atˇ se můžeme i nadále těšit na další příběhy této povedené bandy.

8 12.01.2016

Dle známého pořekadla i na tomto příběhu by mělo být pravdy trochu. Ať tak či onak, kniha je to výtečná. Navodit záhadnou a ponurou atmosféru Zakarpatské Ukrajiny, a do ní vsadit svižný, čtivý příběh jemuž nechybí psychologie a morálno, to se panu Olbrachtu povedlo. Důkazem budiž legenda a jméno, která málokdo nezná.

8 01.08.2014

Asi to znáte. Občas Vám volají z banky s nabídkou pojištění proti ztrátě, občas z O2, někdy se Vás ptají jaký džus máte nejraději, nebo jaké nosíte trenky. Já odpovídám dle nálady a snažím se telefonistu poslat do patřičných míst, co možná nejslušněji, když mám rozvernější náladu snažím se být vtipný. Mezi takovéto telefonáty patřil i ten z knižního klubu, tady už jsem odmítnout nedokázal. Po hlase mladá slečna, nabízející první knihu za polovinu a tvrdíc, že nový Irving připomíná irvinga starého, zdůrazňující zejména Ich formu. Tvrdila, že ho četla, že je výborný, ale za to je zřejmě placená. Tak jsem k přišel k této knize, spíše ona za slíbenou cenu přišla ke mně poštou. Připoníná starého Irvinga, to je pravda, ale asi tak, jako Irvingův scvrklý penis jemu samému připoníná doby, kdy scvrklý nebyl. Náznak těch krásných a originálních příběhů ze Světa podle Garpa a Pravidel moštárny, zde je. Jenže přílišnou cílevědomostí a urputnou snahou rozebrat dané téma, pouze náznak.

8 14.04.2014

Když mi není dobře, mám takovou sebedestruktivní tendenci, zahrabávat se ještě hlouběji, místo abych si pustil něco veselého, sáhnu vždy po Nirvaně. Tentokrát mi bylo dost špatně a samotná hudba už nestačila, dojel jsem si tedy do knihovny pro tuto knihu, kterou jsem měl v plánu si přečíst již delší dobu. Nutno podotknout, že ten samý den jsem si vytisknul Curtův dopis na rozloučenou a vylepil si ho na stěnu vedle jeho plakátu. Šílenost, bylo mi fakt blbě.
Měl jsem pocit, že Cobainovi alespoň trochu rozumím. Že jsem na chvíli pochopil to zoufalství, tu vidinu nesmyslnosti všeho kolem sebe, beznaděj. Možná trochu a na chvíli, protože každý máme svůj svět, který nikdo se sbevětší empatií pochopit nedokáže, už jen proto, že vše se nedá dobře pojmenovat a vyjádřit slovy, a tak si v textech Kurta Cobaina každý promítáme ten svůj.
Cobain byl fyzicky a dle mého i psychicky nemocný člověk, který byl povětšinou na všechno sám. Na jednu stranu lze proto jeho postoje a konečné řešení pochopit, na druhou stranu utíkal celý život, až utekl. Jen nesoudit a slepě neobdivovat.
Když je něco Těžší než nebe, nedá se to unést.

8 24.02.2013