Už hořela, když jsem si do ní lehal
kniha od: Robert Fulghum
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/2706/bmid_uz-horela-kdyz-jsem-si-do-ni-lehal-GZz-2706.png
4.3
1088
Laskavá zamyšlení, drobné příběhy a filozofické postřehy amerického autora. Vyprávění je zcela prodchnuto radostí ze života, průzračným způsobem oslovuje v člověku jeho lepší já a dává smysl i těm nejobyčejnějším věcem na světě.
Literatura světová , Povídky
Vydáno: 1996 , Argo
Originální název:
It Was on Fire When I Lay Down on It , 1989
více info...
Komentáře (127)
Komentáře 127 Recenze 0
No, čekal jsem více. Nejvíce zaujala úvodní povídka v níž ta legendární věta z názvu knihy zazní. Jinak docela nuda...
Ministerstvo antihumanity varuje! Opakované čtení knih Roberta Fulghuma výrazně zpomaluje současný žádoucí trend desocializace lidských bytostí :-)
Milá knížka, krátké příběhy a zamyšlení. Tak akorát na rychlé přejezdy MHD nebo vyplnění pauzy v práci.
"Něco neudělat je až posvátně jednoduché, a neudělat to důsledně. Dělali to tak všichni velcí náboženští vůdcové. Buddha seděl klidně pod stromem, Ježíš klidně seděl v zahradě, Mohamed klidně seděl v jeskyni a Gándhí, Martin Luther King a tisíce dalších dovedli klidné sezení k dokonalosti a vytvořili tak mocný nástroj společenských přeměn."
Pastor, učitel, spisovatel... Fulghum dnes již dosáhl úctyhodného věku a dobral se tak pozoruhodné moudrosti bytí. Ne každý se však automaticky s věkem stane mudrcem či moudrou ženou. Chce to mít přeci jen určitý potenciál. Fulghum nepochybně nadto patří k té skupině chytrých a přemýšlivých jedinců, kteří jsou schopni svému okolí trpělivé naslouchat a pozorovat. Bláhově, soudě dle názvu, jsem čekala nějakou urputnou frašku, a proto jsem se knize dlouho vyhýbala. Humor mám ráda, ale ne každý a od každého. Jenže on se žádný velký humor nekonal. Fulghumovo psaní je laskavé, filozofující a, ano, krásně úsměvné. Prostě plné životní moudrosti, která čtenáře nementoruje, pouze odkrývá tajemství toho, v co se mohou naše rozhodnutí přetavit. Fulghum přitom mluví o věcech všedních, které se týkají (téměř) každého z nás. Rodina, vztahy s dětmi, společenské předsudky, smysl života. Příběh plný lidského porozumění, který čtenáře chytí za srdce.
Ne se vším souhlasím, co autor napsal. Ale takový život je. Robert Fulghum píše své životní zkušenosti nebo zážitky.
Pro mě byla nejvtipnější hra na profese - jeptiška a.... :D
Láska dvou lidí, co spojila dvě rozličná náboženství, byla milá... láska i tzv. pohne kamenem.
Zajímavé bylo pro mě zjištění, kolik psů je v Americe a kolik za jejich péči lidé utratí...
Jsem ráda, že autor hodně s manželkou cestoval, protože by pak nevznikali tyto úžasné knihy.
Audiokniha.
Moje první kniha od tohoto autora, a není to můj šálek dobré kávy.
Je to hodně oddychové, vtipné mi přišly jen fejetony ze svateb a vánoční besídky. jinak mi to přišlo spíše trapné.
Už hořela, když jsem si do ní lehal, je soubor povídek od amerického autora Roberta Fulghuma - spisovatele, učitele, kazatele, otce a především velkého myslitele, jehož povídky se točí stále kolem toho samého: Kdo jsem? K čemu jsem na světě? A jak ten svět můžu změnit k lepšímu?
Těžko se hodnotí něco, co je psáno jako lehce filosofické a psychologické dílo. Protože to, jak to na nás zapůsobí, jak s tím dokážeme pracovat a co si z toho odneseme, pokud vůbec něco, to určuje, jak se nám kniha zalíbí.
Tuhle útlou knížečku jsem vytáhl asi po 17 letech, a musím konstatovat, že nějaké to kouzlo Fulghuma, které se mě kdysi tak trochu drželo, jaksi zmizelo kamsi do nenávratna. Až na několik málo výjimek mě tohle lidové filozofování nad nesmrtelností chrousta či hledáním rohu kulatého stolu (obrazně řečeno) moc nebavilo. Přelouskal jsem to, ale víckrát to rozhodně vidět nechci a budu celkem rád, když se toho třeba ujme někdo další.
Mít to pět set stran, tak by to s ní asi špatně dopadlo ...
Po přečtení knihy Všechno co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce jsem s radostí sáhl po této knize. Bohužel mi přišlo, že co v první knize bylo krásné, v druhé bylo spíše trapné. Fulghum působil až moc dojmem, že vše ví a vše zná. Bohužel jsem knihu ani nedočetl.
Kedysi mi kamarátka požičala 2 knihy R. Fulghuma. Túto a ešte jednu, ktorej názov si nespomeniem. K čítaniu som sa dostal až teraz, keď som ju náhodne objavil, lebo som sa medzičasom 3x sťahoval a niektoré moje (aj požičané) knihy ešte nenašli miesto môjho terajšieho pobytu. Prí čítaní tejto útlej knižočky som si okrem iného uvedomil, že som asi tulák. Rád sa túlam svetom. Niekedy sám, niekedy v spoločnosti.
Isto si nájdem aj nejaké ďalšie veci tohoto autora.
Skvěle napsaná kniha. Autor dokáže vtipným způsobem popsat obyčejné životní situace. U mnoha z nich jsem si řekla, že je to přesně tak. Za mě kniha, ke které se určitě jednou vrátím.
Povídková kniha od faráře je plná různých zamyšlení a vtipných příběhů. Vykouzlí vám úsměv na tváři a donutí vás toužit po domácí limonádě .
Lehké, ale hezké a povedené čtení.
Po dlouhé době jsem sáhla po počinu R. Fulghuma po dočtení mám opět pocit, že ten svět vlastně není vůbec špatný, když se na něj budeme dívat jinýma očima. U některých příběhu jsem se smála, u některých jsem měla slzy v očích a u některých jsem si říkala: "Ano, je to tak."
Filozofování není pro každého, ale alespoň jednu knížku od pana Fulghuma si přečtěte.
„TA LEPENKOVÁ KRABICE je nadepsaná "Poklady". Zatímco píšu, vidím tu krabici na horním regále v mé pracovně, kde ji přechovávám. Těší mě, že na ni vidím; kdykoliv vzhlédnu. Krabice obsahuje takové ty drobné osobní poklady, které přežily četné záchvaty všechno "uklidit a vyházet", jež mě občas popadnou.“
Další z, volným stylem psaných, laskavých zamyšlení vytažených z autorovy krabice s „Poklady“.
Díky, pane Fulghume, že jste tu krabici s tím „droboštím“ úvah, fejetonů, črt a volně asociovaných myšlenek nevyhodil a uschoval ji doma v šuplíku :-).
Jste totiž velmi zajímavý člověk, mnoha zájmů a taky profesí, navíc, dovedete se kolem sebe opravdu „dívat“, a pak vyprávět, o všem tom neobyčejném na tisíci úplně obyčejných situací. Jak sám říkáte, jste zvědavý, tedy, i všímavý a tak vidíte, to, co my ostatní prostě nevidíme …
„Smýšlíme o sobě jako o normálních, obyčejných lidech, ale tak to není.“
„Neuvědomujeme si, jak velkou roli hrajeme v životě druhých.“
A tak, díky Vám, spatřují světlo světa drobné, každodenní příběhy, které vypráví o lidech …
„Životní příběh jednou větou. Z louže pod okap.“
… a zcela samozřejmě a přirozeně reflektují Vaše osobní zážitky a životní zkušenosti, tedy, Váš pohled na svět kolem sebe …
„Pozorujeme, co lidé kolem nás dělají, a ani nevíme, proč to dělají. Jestliže naše vlastní skutky jsou záhadou, o kolik víc potom skutky druhých? Proč si lehl do hořící postele? Byl opilý? Nemocný? Byl to sebevrah? Byl slepý? Byla mu zima? Byl to cvok? Nebo měl jenom zvrácený smysl pro humor? Nebo co? Já nevím. Je těžké soudit a tak málo o tom vědět. Ale stejně klidně soudíme. Samozřejmě. Jenže kdybychom se soudů aspoň občas zřekli, třeba bychom se měli radši.“
…
„Děti … Učte se od nich – mají toho hodně, co vás můžou naučit.“
„Nic si nedělejte z toho, že nikdy neposlouchají, co říkáte, zamyslete se nad tím, že vás neustále pozorují.“
Popravdě, čekal jsem od toho trošku více humoru, ale i tak jde o příjemné čtení, které se nám milou formou snaží podsunout několikero zajímavých myšlenek a nutí nás se hlouběji zamyslet nad věcmi, které bereme jako samozřejmost.
Líbí se mi, jakým stylem autor píše, a jak člověka "donutí" se zamyslet. Nejsem člověk, který by rád četl hloubavé knihy, ale u této jsem byla velmi mile překvapena a rozhodně se chystám si od R. Fulghuma přečíst ještě něco dalšího.
Příběhy, které v knize popisuje, jsou často vtipné i smutné, jednoduché i náročné. Za mě velké doporučení.
Robert Fulghum je a bude můj oblíbenec. Někdy nejsem připravená na těžká témata, nechci řešit bolest světa ani tu vlastní. Někdy si chci sednout s čajem do křesla a cítit, že svět je v pořádku. A je to právě v těch maličkostech, které považujeme za samozřejmost, a které jsou zdrojem hřejivého tepla , pokud si člověk uvědomí, za co všechno může a měl by být vděčný.
Krása, prostě krása. V těch několika řekl bych až fejetonech se zračí opravdovost a jednoduchost života, ale s veškerou jeho upřímností a hloubkou. A pokud ta moje větě zní divně a nedává smysl, tak si tu knížku přečtu znovu a rád.
Vemlouvání do duše, o tom, jak je život pestře zajímavý, a jak v detailech maličkostí sídlí pohodová rozkoš pro lásku k bytí.
Citace : (z pobytu v budhisticko- zenovém klášteře - poznání)
Hledal jsem a žíznil a přitom stál po kolena v proudu řeky.
"Opravdu nemusíš nic být, a nemusíš nic dělat,
opravdu nemusíš nic mít, a nemusíš nic vědět,
opravdu se nemusíš ničím stát, ale je užitečné pochopit, že oheň pálí, a že když prší, tak hlína je pak mokrá.
Všechno má nějaké následky a nikdo od toho není osvobozen."
Laskavý pohled, paráda.
môj prvý fulghum, posteľ taká útla, že sa do nej ledva vlezie jeden, a taká plná všetkého možného aj nemožného). je to ako keď si s priateľmi rozprávate príbehy zo života, tu niečo uberiete, tu niečo pridáte, uroníte slzičku, niekde dojatia, niekde smiechu. ďakujem ti za tú knihu priateľ môj.
V této knize jsou perly (Svatba, Pytlík od dcery, Poděkování), ale také spousta balastu. Škoda, že neměl autor přísnějšího redaktora.
Plně se ztotožňuji s anotací ke knížce a opravdu nevím, co bych více dodal. Snad jen to, že autor patří k mým oblíbencům a čtení jeho knížek je pro mě svátek.
opět krásná kniha. Něco zábavnější, něco víc hloubavé. Konec zvlášť k zamyšlení, smysl života a lavička jsou prostě skvělý.
Různé příhody o věcech obyčejných, krásných i zajímavých. Milé počteníčko v předvánočním čase. Celý život se skládá z drobných maličkostí a až zpětně nám dojde, že šlo vlastně o velké věci.
Když jsem byla mladší, tak mě tenhle styl psaní štval. Sentimentálně milej, hledající štěstí a radost v maličkostech. Teď jsem starší a prachsprostě se u toho dojímám a usmívám. Achjo :)
Autora jsem si zamilovala. Jeho krátké úvahy, myšlenky, postřehy jsou napsány s nadhledem a laskavostí. Jeho knihy mam v záloze v čase, kdy zatoužím mít hezkou chvilku se sebou, chuť se zamyslet, pousmát a hezky si užít.
Tato útlá knížka plná optimismu a zamyšlení nad obyčejnými drobnostmi života ve mně vyvolala klid, pohodu a pousmání. Mám velkou chuť podívat se po dalších dílech R. Fulghuma. Doporučuji.
Knihu jsem vzala do rukou když mi bylo trochu úzko. Věděla jsem, že Fulghum bude má terapie. Nespletla jsem se. Nezhltla jsem ji jako jeho předchozí knihy, četla jsem ji poměrně dlouho. Ale užila jsem si každou stránku, každé písmenko s láskou a klidem. Milé, zábavné, moudré a dojemné postřehy z každodenních maličkostí - tak jak to zvládne jen Fulghum.
Štítky knihy
povídky humor americká literatura
Autorovy další knížky
| 2007 |  Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce |
| 1996 | Už hořela, když jsem si do ní lehal |
| 2004 | Třetí přání |
| 2011 | Drž mě pevně, miluj mě zlehka: Příběhy z tančírny Century |
| 1996 | Možná, možná ne |
Kniha Už hořela, když jsem si do ní lehal je v
| Právě čtených | 20x |
| Přečtených | 1 927x |
| Čtenářské výzvě | 81x |
| Doporučených | 97x |
| Knihotéce | 462x |
| Chystám se číst | 259x |
| Chci si koupit | 39x |
| dalších seznamech | 4x |