Už hořela, když jsem si do ní lehal

1 16. dubna

Jedna z knih, která mi obohatila život. Není pro každého, ale kdo má rád odpočinkové, krátké čtení na zamyšlení, tak tomu knihu doporučuji. Zaujme vás především optimistická atmosféra a filozofie běžného života každého z nás, která je líčena velice barvitě očima autora :) . Celé dílo je vlastně jakýmsi filozofickým rozhovorem s Robertem Fulghumem, ke kterému chybí už jen dobrá, silná káva. :)

10 08. března

Někdy potřebujete něco lehkého, možná sladkého a krásně načechraného.
A tohle vždy dostanu. Je to taková laskavá knižní infuze srdečnosti a pozitiva autora směrem ke čtenáři. Prostě Robert Fulghum... Můžu kdykoliv :-)

1 28. února

RF velmi charismatický člověk, který píše velmi pěkné povídky, ale... Pro mě byla kniha od začátku do konce na jedno brdo. Některé povídky pro mě byly k zamyšlení a některé mě velmi pobavily, ale nic výrazného. Přečetla jsem od RF dvě knihy a další na čas odložím a třeba se k nim pročtu, že mi řeknou více.

1 09. ledna

Roztomilé vnímání souvislostí a metafor života, které otevře člověku oči tak, že je schopen si život užít a ne jen přežít.

3 18.11.2018

Tyto krátké životní příběhy, ač čtivé, mě nijak výrazně nechytly, bohužel. Pár mi jich však přesto utkvělo v paměti - povídka, která dala název celé knize; povídka o svatbě (těch tam bylo více, ale ta na začátku) a povídka "A co vy to vlastně děláte?".

„Vydělávat na živobytí a mít nějaký svůj život, to není totéž. Živobytí a život, který za něco stojí, to není totéž. Žít dobře a žít tak nějak, taky není totéž. Funkce v zaměstnání ani zdaleka neodpovídá na otázku: „Co děláte?“

Čtenářská výzva 2018: Kniha poprvé vydaná v roce vašeho narození.

14.11.2018

Příběhy, které pohladí a zahřejí... Vždycky rozzářily večer i po horším dnu a člověk se začal usmívat, mohl se zamyslet a opravdu nejlepší bylo číst tuto knížku s někým, občas se zastavit a jen tak si povídat, usmívat se.
Jinak na knihu jsem přišla náhodou, v textu jedné písně se zpívá: "Už hořela, když jsem v ní kopíroval (...)" Pak jsem jednou uklízela u babičky a nejednou koukám do knihovny, zaujal mě název jedné knížky: Už hořela, když jsem si do ní lehal. Knížka se mnou šla domů, protože mi připadalo skoro jako osud, že jsem na ní narazila a že se mi vybavila píseň, a rozhodně jsem nelitovala.

2 13.11.2018

Prostě Fulghum, ten nezklame. Jeho příběhy a zamyšlení jsou takové to instantní štěstí, to teplo a milo, které kdekoliv a kdykoliv si přečtete, vyloudí vám na tváři úsměv a zahřeje u srdce.