Už hořela, když jsem si do ní lehal
od: Robert Fulghum
Laskavá zamyšlení, drobné příběhy a filozofické postřehy amerického autora. Vyprávění je zcela prodchnuto radostí ze života, průzračným způsobem oslovuje v člověku jeho lepší já a dává smysl i těm nejobyčejnějším věcem na světě.
https://www.databazeknih.cz/images_books/27_/2706/uz-horela-kdyz-jsem-do-ni-lehal-2706.jpg 4.3643| Originální název: | It Was on Fire When I Lay Down On It (1989) |
| Žánr: | Literatura světová, Povídky |
| Vydáno: | 1996, Argo |
| více informací... |
Komentáře (62)
Neobyčejná knížka o obyčejných věcech, které nás provázejí životem. V daný okamžik se nad nimi většinou nepozastavíme a tak to velmi ráda dělám alespoň dodatečně, prostřednictvím knížek Roberta Fulghuma.
Tak jsem konečně toho opěvovaného spisovatele vzala do rukou. Čtu a čtu a ha!
Fulghum nemá rád psy. Tento vroubek si u mě nikdy nezmázne. I styl psaní mi příliš nesedí, nicméně po obsahové stránce je to zcela jiný vesmír.
Jestli někdy poletím letadlem (anebo kdykoliv jindy se tomu naskytne příležitost) vím, co budu dělat :D
A včera jsem se přistihla, že i na stromy najednou hledím jinak.
Fulghum se dovede povrtat i v těch nejobyčenějších věcech, jako je výlevka u dřezu a donutí vás tak se začít okolo sebe koukat a fantazírovat.
Myslím, že s tímto pánem jsem ještě neskončila, ačkoliv mě ten jeho optimismus a až naivní pohled na svět vytáčel, ale někdo to dělat musí.
Lehké, milé počtení při zkouškovém období. Při čtení knihy jsem se místy smála, místy přemýšlela nad životem. Když jsem měla špatnou náladu, tak mi ji Fulghum dokázal svým psaním zvednout. Díky za to :)
knížku jsem si s chutí vzala na svoje cesty šalinou...ale nějak mě to neoslovilo..není to prostě můj šálek kávy...nedočetla jsem jí a to se mě moc nestává :( každopádně, co člověk to názor
Moc pěkné filosofování o obyčejných strastech a radostech každodenního života :).Možná, že by nás ani nenapadlo nad nimi takhle přemýšlet, ale díky panu Fulghumovi tam teď v každém mytí nádobí, v každém ulehnutí do postele...a tak dále a tak dále, mám ten nevímkolikátý rozměr duchovního bytí a filosofických myšlenek.
Po "Mateřské školce" jsem panu Fulghamovi dala druhou šanci právě touto knihou. Musím říct, že narozdíl od jeho prvotiny, je tahle knížečka dokonalá. Nejednou jsem se přistihla s úsměvem a souhlasným pokyvováním hlavy. Pan autor si tímto vysloužil změnu mého názoru na jeho filosofický pohled na svět.
Tato kniha se mi dostala do ruky jako první z knih páně Fulghumových. A troufám si tvrdit, že hned ta nejlepší. Když se chci od srdce zasmát, najdu si nezapomenutelnou pasáž o pářících se mývalech.
Prostředek první pomoci při chřadnutí duše - před použitím netřeba protřepávat, lze užívat kdykoliv a v jakémkoliv množství.
Ověřené pozitivní účinky při použití proti: špatným náladám, smutku, chandře, jarní-letní-podzimní-zimní únavě, stresu, plačtivosti, zhrzené či neopětované lásce, nechuti k životu.
Doporučuje 9 z 10 čtenářú :-)
"Když byly moje děti malé a táta se snažil pohádku před spaním završit nějakým šťastným koncem, tak jedno dítě se vždycky zeptalo: A CO BYLO PAK? Jak jsem jim mohl říct, že Popelka zjistila, že je provdaná za fetišistu fixovaného na nohy, a jak skleněné střevíčky bolí jako blázen? Jak jsem jim mohl číst, že princeznou políbená žába se sice v prince proměnila, ale pořád to vlastně byla žába, která si při snídani místo vloček pochutnává na mouchách?"
Fulgum prostě umí podat i úplně nejbanálnější věci tak, že člověka pobaví. A mě to baví.
Když čtu Fulghuma, nepřijde mi, že bych četla knížku s předem připraveným konceptem, ale že mám možnost na chvíli nahlédnout někomu do hlavy a líbí se mi, co jsem tam našla :-)
S R. Fulghumem jsem se poprvé setkal na střední škole, kde nám z jeho knih četl učitel češtiny. Bylo mu kolem čtyřiceti.
Ta čtení, naštěstí krátká, jsem odzíval, měl jsem od života jiná očekávání než ty předčítané 'banální příběhy a moudra nějakého starého dědka'.
Před nedávnem jsem R. Fulghuma náhodou znovu objevil a okamžitě jsem byl jeho dílem nadšený a zařadil jsem ho mezi svá nejoblíbenější. Jeho fejetony mají duši a nedá mi to se při jejich čtení neusmívat od začátku do konce a i trochu přemýšlet o všednosti i nevšednosti života. Je mi kolem čtyřiceti.
Milé povídky nebo příběhy, nejvíce mě pobavil Když je nádobí umyté...
Autor ví, jak v čtenáři vzbudit pocit pohody a zamyšlení nad běžnými dny v životě a umí si jich vážit.
Fascinuje mne Fulgumova schopnost najít i v těch nejobyčejnějších a nejmenších věcech něco smysluplného, hodnotného a milého.
Jedním slovem ------ GENIÁLNÍ!!!!
Lehká kniha protkaná americkým humorem a optimistickým pohledem na svět, která vás nejednou přiměje procvičit nejen bránici, ale hlavně šedou kůru mozkovou. Po okraj naplněna zkušeností, vtipem, nadhledem i moudrostí. O životě ze všech jeho možných stran. Občas tragikomických občas hodně hlubokých a někdy i smutných. Na doporučení autora jsem předčítal většinu knihy někomu dalšímu (ženě) a kniha tak skutečně dostává jiný rozměr.
Bystré postřehy, originální myšlenky, laskavý humor. Kniha, která skvěle sedne na život. Po opakovaném čtení Fulghumových prací se sice dostavuje určitá monotónnost z podobných zápletek a tradiční oduševnělosti, ale proložit tu četbu, nebo se k ní znovu vrátit po čase - to je balzám na duši. Ty milé, inspirativní fejetony budou znovu těšit...
Geniální úvahy o životě. Někdy jsem měl pocit, že se dívám do své vlastní hlavy.
Jelikož většina čtenářů / posluchačů Fulghuma miluje, tak i já jsem se na něj těšil, ale bohužel přišlo trošku zklamání. Některé povídky mě přivedly k zamyšlení nebo mě rozveselily, ale některé mi přišly poměrně nudné a o ničem. Poslechu nelituji a asi si Fulghuma ještě někdy poslechnu či přečtu, ale zatím mi úplně nepřijde jako šálek mého čaje.
Nejoriginálnější poděkování. Nejoriginálnější myšlenky. Nejoriginálnější spisovatel.
Jak i v těch nejobyčejnějších situacích lze najít lásku, kouzlo, moudro, pochopení a souznění?
To vám poví prostě Fulghum, v tom je prostě mistr.
Navíc jsem si ho pustila, audioknihu namluvil pan Petr Oliva - no kráása nesmírná, pohlazení na duši.
Jeho knihy jsou často inspirativní. Jde vidět, jak Fulghum krásně popisuje momenty všedního dne.. :)
Pro mě ještě o kapku lepší než "Školka". Co mě nejvíce zaujalo, byla mateřská rada od otce: Nic si nedělejte z toho, že nikdy neposlouchají, co říkáte, zamyslete se nad tím, že vás neustále pozorují...
No není to ta nejpravdivější věc na světě???
Papaderos se otočil. A pronesl tu rutinní výzvu: „Jsou nějaké dotazy?“
Sál zalehlo ticho. Ty dva týdny nanesly otázek na celý život, ale v ten okamžik bylo jen ticho.
„Žádné otázky?“ Papaderos pročesával sál pohledem.
A tak jsem se zeptal: „Doktore Papaderosi, co je smyslem života?“
Následoval obvyklý smích a lidé se začali vrtět jako před odchodem.
Papaderos zvedl ruku, uklidnil sál a dlouho se na mě díval a očima se ptal, jestli to myslím vážně; z mých očí vyčetl, že ano.
„Odpovím na vaši otázku.“
Skutečně odpověděl.
Hezká knížka, první, kterou jsem od autora četl. Pak ještě mateřská školka. Ale poslední už jsou nějak ujeté.
Lehce shrnutelné v jedné větě: Fulghum je geniální.
Po přečtení ve mně kniha vyvolala takový pocit, jaký se ještě jiné nepovedl. Určitě se k ní ještě nekolikrát vrátím.
Fulghum je geniální. Přesně to jsem si říkala po přečtení sotva deseti stran jeho knihy. Některé povídky byly lepší než jiné, ale všechny byly skvělé! Z knihy sálalo úžasné životní moudro a nadhled. Dostala jsem chuť zvednout se, odjet do Ameriky a zaklepat na jeho dveře jen proto, abych viděla co je to za člověka. Vidět toho, co stvořil moji nejoblíbenější sbírku povídek. Rozhodně si toho od něj přečtu víc. Dostal mě, už na něj nezapomenu.
Táto kniha mi sadla. Neviem, ci to ma byt humorna kniha, na to je malo vtipna. Ja som ju tak ani nebrala, mozno preto sa mi pacila. Ak ju niekto otvori na zaklade nazvu a bude cakat, ze sa bude od prvej stranky po poslednu smiat, zrejme bude sklamany. Bude sa skor iba spokojne usmievat a porovnavat.
Ja som ju brala ako taku oddychovku (co aj bola), od ktorej som necakala nic prevratne (coho som sa ani nedockala). Kniha ma ale pobavila svojim stylom a niektore myslienky ma celkom zaujali, niektore postrehy som ocenila. Celkovo vo mne zanechala prijemny dojem.
Moje hodnotenie: 73%
Autor a jeho další knihy
Robert Fulghum
americká, 1937
- Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce (2007)
- Už hořela, když jsem si do ní lehal (1996)
- Drž mě pevně, miluj mě zlehka : příběhy z tančírny Century (2011)
- Třetí přání (2004)
- Možná, možná ne (1996)
Uživatelé mají knihu
| v Právě čtených | 13x |
| v Přečtených | 1195x |
| v Čtenářské výzvě | 13x |
| v Doporučených | 62x |
| v Knihotéce | 270x |
| v Chystám se číst | 164x |
| v Chci si koupit | 19x |
| v dalších seznamech | 2x |