Oliver Twist

Jedna z mých nejoblíbenějších knih.

Ne, čte se to strašně blbě. Žiju ve 21. Století a tohle bylo napsané v 19. A jde to poznat.
Nemůžu to dočíst...

Nejznámější Dickensův román, který není příliš dickensovský, respektive jedná se o raný Dickensův román, ve kterém ještě autor nepíše stylem, jenž ho proslavil. Tedy takový Dr. No mezi filmy s Jamesem Bondem. Bohužel, v Česku je to pravděpodobně autorův nejznámější román. Píšu bohužel, jelikož jeho četba je utrpením. Lehké je napsat stránku dlouhý odstavec, těžké je napsat dobrý stránku dlouhý odstavec – Dickens bohužel není ani Hrabal, ani McCarthy.

Čtenář zde nalezne pro Dickense typickou kritiku viktoriánského třídního systému. Ve viktoriánské Anglii se vám v životě dařilo podle toho, komu jste se narodili – to právě Dickens kritizoval, záleželo mu spíše na osobních kvalitách jedince. Dickens se toto poselství v knize snaží čtenáři sdělit, ovšem selhává a román spíše vyznívá takto: „Kdo je chudý, kdo je škaredý, čí rodiče se neměli rádi a kdo je žid – ten je a vždy bude zlý. Kdo se narodí do urozené rodiny, nebo šlechtě slouží – ten je hodný,“ což je asi úplný opak toho, co chtěl autor říct.

Proč tak román vyznívá? Kvůli postavám. Ty nejsou lidé, kteří mají kladné a záporné vlastnosti, různorodou motivaci ke svým činům atd. Postavy v Oliverovi Twistovi jsou karikatury, které jsou buďto dobré, nebo špatné. A jsou dobré, protože jsou dobré (a bohaté, urozené), a špatné, protože jsou prostě špatné (chudé).

Dickens je známý svými zápletkami, dějovými zvraty a šokujícím rozuzlením. I toto všechno je v Oliverovi Twistovi, ale provedení je amatérské. Odhalení záhady a dopadení padoucha nedává smysl, padouch se prostě nechá polapit (protože proto), klaďas mu popíše, jak všechno špatné padouch zosnoval (ačkoliv neexistuje důvod, jak by to klaďas všechno věděl) a padouch se přizná a vzdá (ačkoliv nejsou předloženy žádné hmatatelné důkazy).

Dickens bývá občas srovnáván s Markem Twainem. Ačkoliv Twainovo Dobrodružství Huckleberryho Finna byla vydáno pouze padesát let po vydání Olivera Twista, tak je mezi knihami rozdíl asi tak tisíc let – Twist působí jako středověk, naopak Huckleberry Finn současně.

Vzpomínka na dětství, kdy jsem román četla coby nevhodnou literaturu pod peřinou (co chcete, ve čtvrté třídě...). Příběh mi utkvěl s mnoha podrobnostmi, až teď jsem si ale uvědomila, jak naštvaný musel autor při psaní být. Když popisoval, co se děje sirotku Oliverovi, ne tolik; tahle postava je hlavně katalyzátorem, který aktivizuje lidi kolem a vyprávění o něm je až na výjimky téměř larmoyantní (viz jeho "slunná" povaha nebo peripetie kolem lásky rodičů). Brutální jsou popisy úrovní existence (viz Nancy, Sikes, Monks...) a hlavně nemožnost se z té své vymanit. Je zřetelné, že by Dickens rád našel způsob, jak postavy osvobodit - ale nedaří se mu to. Jinak chápu Oliverovu pouť jako záminku, díky které se autor může rozmáchnout a popsat, jak se žije v jeho době, na postavách, které (Galadwen má pravdu), nemají psychologii, která by stála za řeč. Temná poslední část, včetně odkazu na hrob Agnes (ejhle, jsme v Bídnících...), je nejsilnější... A čte se to báječně.

Můj druhý Dickens, po Příběhu dvou měst, který je pro autora údajně atypický. Shodné rysy obě knihy mají, přičemž jedním z nich je (bohužel!) karikování a ironizování části postav, zejména záporných, a jejich konání a povah - styl, který mi velmi, velmi nesedí. V obou knihách je i velmi mnoho vystupujících osob, často bez bližší charakterizace, zmíněných stěží jednou za x stránek (zde např. různí méně významní členové Faginovy bandy či služebnictvo u Maylieových).
Kromě výše zmíněného vypravěčského stylu, který mě bohužel irituje, mě úplně nepotěšilo množství náhod - s téměř povinným odhalením Oliverova původu - a černobílost postav: bídáci jsou opravdu bídní (k jejich celkové odpornosti připočítejme i tyranské vztahy a domácí násilí), klaďasové naopak bez chybičky. Jediná opravdu zajímavá postava je podle mne Nancy.
Takže popravdě, Dickens mě zatím víc zaujal v Příběhu dvou měst (kvůli zápletce). Oliver Twist mi přišel až příliš jako společensko-kritická satira než opravdu živoucí příběh, jaký se mohl odehrát. Tím nechci říct, že bych litovala času stráveného nad knihou; napravila jsem alespoň další nedostatek svého vzdělání, protože tuto knihu zjevně četl "každý" (kromě mě až dosud).

Celý život mě tento příběh míjel, i když mě velmi zajímalo, jak se osud s Oliverem popere.... Teď už to vím a musím uznat, že jako dílo psané v první pol. 19. století je to zcela zajímavá, napínavá a vlastně hezká kniha. Tajně jsem si přála, aby nejlepší Oliverův kámoš dokázal počkat na šťastný konec.

Moje prvni knizka od Charlese Dickense. Drsny pribeh maleho chlapce Olivera. Postav je v knize strasne moc, takze jsem se obcas ztracela.
Knihu jsem zaradila do ctenarske vyzvy.

Kniha má pomalejší rozjezd a první polovina může působit zdlouhavě – množství utrpení, kterým si malý Oliver prochází, je někdy až vyčerpávající. Od druhé poloviny se ale děj výrazně zrychluje a promění se v poutavý příběh, který čtenáře odmění za jeho trpělivost. Zvláštní pochvalu si zaslouží čeština překladu – archaická slova jako okoličnostojnosti nebo pocalovat dodávají textu jedinečné kouzlo a připomínají krásu staršího jazyka, která dnes už tolik neznívá.

Drsný život v drsné době jednoho chlapce. Pan Dickens je úžasný vypravěč, ale tahle kniha mě neupoutala svou krutosti. Doba příběhu je napsaná opravdu realisticky.

Vzhledem k tomu, že pan Dickens je klasický autor, chtěla jsem si přečíst tento román. Asi jsem měla nějakou zkrácenou verzi a jsem tomu ráda, protože mi fakt trvalo dlouho, než jsem se prokousala dějem. Ještě mě čeká od téhož autora "Malá Dorritka" a tak už jsem taky natěšená... Jinak jsem četla pana Dickense v mládí a fakt mě dokázal upoutat. Teď jsem nějak ztratila zájem, ale co mám doma, to přečtu, takže: do toho!

Stále krásná klasika o osudu malého chlapce v těžkých časech.

Opět jsem si ráda připomněla tuto krásnou knihu, ke které se vracím po několika letech od maturity. Tenkrát to pro mě bylo celkem těžké čtení, ale musím říct, že s odstupem cca 12 let od maturity, se mi kniha zalíbila ještě víc než tenkrát. Není to opravdu krátká kniha, u tohoto vydání mi pomohl seznam "překladů" jistých slov, kterým jsem třeba občas ne úplně porozumněla.

Na hodnocení této knihy jsem zapomněl, ačkoliv jsem ji četl už před lety. Tenkrát jsem ji dokončil hlavně proto, že jsem věděl o dobrém konci, jinak je to působivá kniha, kterou jsem docenil až zpětně s odstupem. Funguje jako osobní příběh i popis tehdejších společenských poměrů, navíc je dílo protkáno autorovým specifickým temným humorem, vysvětlivkami a odkazy na čtenáře. Rovněž postavy jsou výborné a řada z nich patří do nějakého všeobecného literárního povědomí.

Táááákže Oliver Twist. Jméno s kterým jsem si tak pět, šest let lámal hlavu co vlastně znamená. A teď jsem si knížku našel v Knihovně a rozhodl přečíst. Je dobrá? JASNĚ JE! Postav je zde asi tak pár stovek a neříkám že jsem se v nich neztratil. Ale co přece je to Klasika. Zato humor a celková chuť do čtení měla Kniha výtečnou, Charles Pinďa krásně píše a absurdity, ironie a suchého humoru se zde rozhodně nešetří.

Co bych vytknul? No samozřejmě STEREOTYPY. Do prkýnka proč zde musí být Románek? V jedné pasáži se příběh až příliš podobá Procházce Růžovou zahradou a tak dál a tak dál...

Knize bych pravděpodobně dal průměrných 3 hvězdiček ale Milá Nancy to vše zachránila. Škoda že jí nebylo více v příběhu velmi se mi líbila její osobnost a způsob jak byla v ději zasazená

Supr dupr Staromódní Vykopávka kterou si určitě za dlouho zase přečtu
85/100 :-)

Bohužel v mnou čteném vydání nebyl na začátku seznam postav. A těch je opravdu hodně.

Krásná klasika.

"Vezměte biskupovi jeho zástěru nebo sluhovi jeho klobouk a premování, co z nich bude? Lidé. Pouzí lidé. Vážnost a dokonce i svatost jsou někdy více závislé na kabátu a vestě, nežli si někteří lidé dovedou představiti."
Velmi vřelé a dojemné čtení, které pohladí na duši. Každou řádku jsem si vychutnala plnými doušky, jen mi občas orientaci v textu ztěžoval starší jazyk a některé výrazy z archaické češtiny a zlodějského argotu.

Všeobecně známá klasika, která je ale napsána krásným jazykem - na ten sice chvíli trvá si zvyknout, ale poté se kniha čte velice příjemně. Jde sice o trochu naivní dílo, ovšem tím spíš je ideálně ho číst spíše v mladším věku - každopádně je tu velice dobře popsána anglická viktoriánská společnost, kde zkrátka ne všechno fungovalo dobře a mnoho lidí bylo nuceno žít v chudobě a tím se i uchylovat k odsouzeníhodným činům. Rozhodně stojí za přečtení.

Rád bych z této knihy upozornil na jeden autorem zdůrazněný detail, který se celým příběhem táhne jako červená nit. Spisovatel zde brojí proti opakovaně se v různých románech či povídkách vyskytující postavě "lupiče džentlmena", kdy příslušným literárním zpracováním se líčí gauneři jako sympatické postavy. On ne. Pro něj je gauner prostě gauner.