Kronika Pickwickova klubu

Kronika Pickwickova klubu https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/22658/bmid_kronika-pickwickova-klubu-4Sy-22658.jpg 4 242 37

Kronika Pickwikova klubu je humoristický román, v němž autor popisuje příhody, které se udály při zakládání klubu. Autor zde líčí poměry v konzervativní Anglii a kriticky se vyjadřuje proti některým institucím. Román zprvu vycházel v novinách na pokračování, a tak podle ohlasu byl autor nucen do děje zasahovat a dodávat stále nové postavy. Předními postavami jsou čtyři členové Pickwikova klubu, kteří spolu cestují po Anglii a poznávají život na venkově. Zpočátku spatřují ve venkově idylu, ale následně zjistí, že to není takové jak si mysleli, venkov sužuje hlad a bída, lidé zde žijí v chudobě. Navštíví hodně míst a zažívají spoustu dobrodružství a komických příhod. Autor v románu vystihuje svůj kritický postoj k sirotčincům, k továrnám, kde pracují děti.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Romány

Vydáno: , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a umění
Originální název:

The Posthumous Papers of the Pickwick Club , 1837


více info...

Komentáře (37)


Luigi1
Luigi1
08.08.2023 5 z 5

Je zajímavý pohled do 19 století v Anglii

stanislava9718
stanislava9718
12.06.2023

Příběhy napsané Dickensem mají něco do sebe i v současné době. Tady byl styl psaní lépe srozumitelný než v Oliveru Twistovi. Stručný obsah pan Pickwick, jeho tři kamarádi a sluha jsou veselá parta, kteří prožívají humorné příběhy, které přináší život.


Hakate
Hakate
28.08.2022 4 z 5

Humorný román, který asi ne každému sedne, ostatně jako každá klasika.

slawa.cap
slawa.cap
10.02.2022 5 z 5

Poslouchal jsem jako audioknihu. Mám doma první vydání, ale tuto číst by bylo nad mé schopnosti a pravděpodobně by mně to odradilo.
Začal jsem poslouchat audioverzi nalezenou někde v tajemných zákoutí internetu. Když jsem narazil na stopu které část chyběla rozhodl jsem se ji dočíst z papíru, ale nebyl jsem schopen tuto část najít, audioverze měla totiž asi 8 hodin, kdežto kniha (podle čtečky) přes 40 hodin. Po tomto zjištění jsem se rozhodl ke kompromisu se strojovým přečtením...
Ke knize samotné: Je to esence humoru tak suchého, že by se dal požadovat za dehydrovaný. Ze začátku jsem měl pocit že všichni členové klubu musí být retardovaní, nebo alespoň momentálně zaostalí. Samozřejmě to byl autorův záměr vyhnat situace do absurda. První část knihy byla spíše jen série gegů a anekdot.
Někde ve chvíli kdy nastupuje na scénu Sam Weller dostává kniha něco jako ucelený příběh. A po většinu knihy byl Sam asi jediný kdo neměl průvan v hlavě. Ve stejném okamžiku se kniha z anekdotické stává dobrodružnou a někdy i mírně filozofickou. Což je paradox, protože Sam je pravděpodobně nejvtipnější postavou příběhu (a rozhodně mou nejoblíbenější).
Bylo opravdu zajímavé, jakým způsobem Dickens příběh nafukuje vloženými příběhy. Někdy i příběhy vloženými do jiných příběhů. Až jsem se v tom někdy ztrácel a musel se vrátit k předchozímu ději abych se zorientoval.
Stejně tak jde výborně pozorovat vývoj jak postav, tak i samotného autora. Jak z drobných povídek vytváří ucelené dílo plné zvratů a nedorozumění. Při tom všem člověk nemůže našim hrdinům nefandit a neproklínat všechny jež jsou proti nim.
Na závěr bych dodal že knihu by si měl opravdu přečíst každý, ale určitě málo kdo na to bude zralý v době kdy se ho týká povinná četba.

Kontryhelka
Kontryhelka
17.01.2022 5 z 5

Dickens je taková klasika, ale ne pro všechny. Čtenář musí jeho knihám a stylu psaní přijít na chuť a pak je to pravé.

wooloong
wooloong
15.01.2022 5 z 5

Výborná knížka, která dává mimo jiné nahlédnout do Anglie 19. století.

Kája95
Kája95
18.11.2021 5 z 5

Tohle bylo něco tak strašně moc senzačního... Dlouho jsem nebyla tak potěšena, což mi opět potvrzuje,že klasika má něco do sebe. Humorné, ale zároveň k zamyšlení

Mája777
Mája777
15.05.2021 5 z 5

Už hodně dlouho jsem se na tuto knihu chystala. Moje maminka ji měla stále na nočním stolku a občas ji namátkou otevřela a četla. Vždy jí vyloudila úsměv na rtech.
Opět díky výzvě jsem se tedy odhodlala. Nejsem ani nadšená, ale ani zklamaná. Ty příběhy mají něco do sebe. Trochu mi vadil styl psaní a používání přechodníků a archaismů, jenomže když jsem si zvykla tak mě to začalo bavit. Pan Pickwick, jeho tři kamarádi a sluha jsou dobrá parta, ve které není nouze o humorné příběhy, které přináší život.
Knihu nejde přečíst na jeden zátah, je v ní hodně informací, které vás zahltí. Vždyť i sám autor ji vydával jako přílohu novin jednou za měsíc po celý rok, asi věděl proč.
Pro dnešního čtenáře je to těžší čtení, které je ale poplatné své době, a i proto dávám knize plný počet a možná si najde místo i na mém nočním stolku.
(15. 5. 21 - 12 229 - 31)

Vydrýsek
Vydrýsek
10.09.2020 2 z 5

Někdo zajisté tuto knihu ocení. Ovšem beze mne.

nai.ivka
nai.ivka
19.04.2020 4 z 5

Knížka asi nebude moc čtivá pro mladé čtenáře. Tak třetinu až polovinu jsem se umlouvala ať ji neodkládám, že třeba později mě vtáhne. Ale ne, mezi korálky příhod je moc jalové šňůrky. Stářím vetchá hrozí přetrháním. Tak 3,5 bych dala.

Corso
Corso
15.03.2020

Urobime taky dennikovy zaznam. Experiment. Budem pripisovat dojmy postupne z citania.
15.3.20. Po prvych siedmych kapitolach (ceska verzia) strasne sa tym prehryzam, myslienky mi unikaju k situacii okolo koronavirusu a niekedy citam aj 5-6x tu istu stranu. Zvlast aj preto ze je to pisane tak kudrlinkatym zlozitym slohom. Niet tam snad ani jednej vety ktora by sa dnes neformulovala nejak inak, jednoduchsie :0
17.3.20 Mam pekne dvojdielne vydanie z Odeonu, ilustrovanu J.Šalamounem. Toto vydanie na databazi ani nevidim. Krasne zachovale knihy. Bohvie ako vyzeraju napr dobove alebo od inych ilustratorov. Oplatilo by sa vidiet, porovnat. Precital som vsak vcera sotva jednu kapitolu. Osmu. Uz som hladal po nete ci nie je nejaky serial alebo film. Vobec sa neviem sustredit.
24.3.20 Vcera rano a dnes rano sa mi podarilo dostat cez tri kapitoly. Aby som trosku odputal mysel od toho ze musim do prace a riskovat zdravie seba a svojej rodiny. Pravda je ze za tento tyzden som zvladol tri komiksy, je to proste lahsie ctivo. Ked sa dostanem k Pickwickovcom, uzivam si archaickost textu. Dej je vlaste taka snura prihod, Dickens je dobry reporter svojej doby s kopou detailov. Dej je perusovany vsunutymi pribehmi ktore si protagonisti od niekoho vypocuju alebo niekde precitaju. Na mna to posobi dost rusivo, mam chut tie casti preskocit.
25.3.20 Tu konci akoby prva cesta Pickwickovcov. Dalsia vedie do oka uraganu miestnych volieb v neznamom mestecku. Nieco co silne pripomina Kalinciakovu Restavraciu.
26.3.20 Dostal som sa k dalsiemu minipribehu "Cestovatelskemu". Co je uzasny priam ducharsky pribeh s neskutocne opisanou atmosferou. Skvele je ako Dickens dokaze menit styly a narativ. Pouziva to aj na odlisenie charakterov postav, kde kazda dolezitejsia postava ma svojsky hovorovy styl.
28.3.20 Pickwickovcov odkladam na neurcito nedocitanych v momente 18. kapitoly, kedy to zase odbocuje k inym postavam a neskumam ani ci to posunie niekam dej. Je to kniha vyzadujuca silne sustredenie, ale neustale mi kladie odpor. Vzdavam to ked vidim este rovnako hruby druhy zvazok, prelistuvam zvysok, kocham sa ilustraciami, zakladam k dalsim klenotom antikvariatnych ulovkov. Pocit viny nemaje.
Hodnotim len tu slovne, nedam to do statistik kedze som nedocital. Literarne vidim ze je to jedinecna vec, 4-5 hviezd bez debaty, preklad skvely. Moj osobny citatelsky zazitok a pocit je na slabe 3. Viete ako to asi myslim.

kap66
kap66
25.02.2020 5 z 5

Kniha, kterou jsme na střední škole brali jako příklad suchého anglického humoru, což jsem tehdy slyšela poprvé v životě a nějak si to neuměla představit. Teprve nyní, kdy anglický humor – bez ohledu na stupeň vlhkosti – považuji za nejlepší na světě, doháním dluh a vzdávám hold této klasice.
Co je vtipné: prekérní situace založené na nedorozuměních, příhody (občas banální), příšerné ženské, satirické šlehy do vydřiduchů,... Ale nejlepší ze všeho je jazyk!

Laskavý a zároveň ironický tón v popisech:
"Jeho brada nabyla oné vážné a důstojné podoby, kterou zpravidla popisujeme tak, že před název tohoto fyziognomického rysu klademe přívlastek "dvojitá". A jeho pleť se honosila onou prapodivně pestrou směsí barev, kterou lze pozorovat jedině na pánech příslušnících jeho cechu a na nepropečeném rostbífu."

I v dialozích, v nichž podle způsobu vyjadřování každou postavu poznáte:
"Ha! Ha! zvolal Jingle. Dobrák od kosti, ten Pickwick – zlaté srdce – starý pašák – ale neměl by se rozčilovat – to škodí, strašně – pá, pá."
Nebo přímo pan Pickwick, trochu kožený:
"Nevěstin otec, náš dobrý přítel zde, je vzácný člověk a jsem hrdý, že se s ním znám. Je to muž laskavý, znamenitý, svobodomyslný, dobrosrdečný, pohostinný a štědrý."
A mí oblíbenci, otec a syn Wellerové:
"Abysi věděla, zlatíčko, tak bysem to už nějak přežil, dyby se už nevrátil nikdá.
Ó, ty bídáku! zvolala paní Wellerová.
Děkuju, zlatíčko, pravil pan Weller.
Ale děte, děte, otecko, řekl Sam, před cizejma žádný takový něžný vejlevy."

Je to POČTENÍ. Doporučuji všem, kteří nejdou po ději, ale jimž vyhovuje – samozřejmě on, legendární suchý anglický humor :-) a překlad vypilovaný k dokonalosti (E. a E. Tilschovi).

Kozel
Kozel
24.10.2019 4 z 5

Moc roztomilá groteska! Ano, je to větší dávka čtení s nejedním hlušším místem, takže to není jednohubka na jedno dvě odpoledne. Což není žádná Dickensova kniha. Taky je to Charlesův první román a vcelku důležité je vědět, že to psal coby seriál v časopise. Ostatně jako drtivou většinu svých prací. Číst to naráz nebo s časovým odstupem mezi kapitolami pak bez pochyby činí rozdíl.

Ovšem, když už se do této kroniky člověk začte, pak na něj čeká nádherné vyprávění o příhodách pana Pickwicka, mnoha jeho přátel a jednoho sluhy. Ač prvotina, je to dickensovské, jak jen může být - uličky plné života, popisy hravě vzbuzující čtenářovu představivost, dávka sentimentu, mnoho jemné i tvrdší ironie stejně jako kritiky společnosti (velmi oblíbená Dickensova témata soudnictví a věznic jsou tu přímo královsky probraná). A hlavně ty postavy a postavičky - dobrácký Pickwick, věčně vyděšený Winkle, v oblacích poletující Snodgrass, spíš příhlížející Tupman, věčně dobře naladěný Wardle, velmi osobitý pan Weller starší, nepřeberné množství dam od nešťastné paní Bardellové přes semetrickou paní Pottovou až po kvetoucí služtičku Mary. A samozřejmě nechybí ani výborné záporné postavy - v tomto případě Jingle a dvojice Dodson & Fogg. Ovšem největším králem mezi všemi není nikdo jiný, než Sam Weller. Postava, kterou osobně považuju za jednu z nejlepších, kterou jsem v literatuře potkal. Něco tak osobitého, zábavného, spravedlivého a zároveň svým způsobem obhroublého, to jen tak nepotkáte.

P.S.: když jsem se teď po čase ke knize vrátil, konečně jsem po letech našel svou oblíbenou Dickensovu povídku nad rámec těch vánočních. Pokud by vás zajímala, je to krásná duchařská povídka pod kapitolou 49 obsahující "příhodu strýce cestujícího"

Šárkaxx
Šárkaxx
11.05.2019

Už chápu, kde vzal Terry Pratchett vtipné poznámky do Zeměplochy - i když je toto dílo velmi dlouhé a místy nezáživné, tak humor, který tam občas probleskne, je úžasný

DarkLady
DarkLady
02.09.2018 4 z 5

Trvalo to dlouho... nemohla jsem se začíst. Do půlky to bylo ukrutánsky nudné dílo a každý odstavec se vlekl. Ale od půlky už stránky jenom lítaly a chvílema jsem se smála nahlas. Moc krásná kniha a jsem od srdce ráda, že jsem se rozhodla jí přeci jen dočíst!

Padla Hvezda
Padla Hvezda
11.08.2018 2 z 5

Tohle byla polední šance, kterou jsem Dickensovi dala. Opět zklamal... Přijde mi, že tento autor dokáže i že zajímavého příběhu vytvořit totální propadák, ale možná je to jen můj osobní názor... Doba se zkrátka změnila.

Palorizek85
Palorizek85
23.12.2017 4 z 5

Ač nejsem příznivcem tohoto žánru, kniha si mě získala. Měl jsem obavy, že u tak velké knihy (950 stránek) dojde k degradaci humoru a k zevšednivění příběhu, ale opak byl pravdou. Mohu jen doporučit.

karolina0346
karolina0346
25.10.2017 1 z 5

Ach, snažila jsem se začíst, ale na straně 120 jsem to vzdala. Nešlo mi to, myšlenky mi utíkaly pryč...

JAnD
JAnD
24.10.2017 4 z 5

Čteno před mnoha lety, vydání z poválečných let. Velká část vtipu se ztratí nemožností překladu jmen, naštěstí jsou jména přeložena v samostatném seznamu.

G-Rea
G-Rea
21.09.2017 5 z 5

Jedna z nejlepších Dickensových knih. Hned od počátku čtenáře vtáhne do děje, její atmosféra je neodolatelná a postavy tak pravdivé a živé, až to bere dech. V tom byl podle mě předchůdcem Čechovovým: tou schopností ve zkratce dialogu dokonale vykreslit charaktery - samozřejmě i s nezbytnou, větší či menší, mírou karikatury a grotesky. Je příjemné vnímat tu bujarou radost z tvorby, čtenář má pocit, že může autora pozorovat přímo při práci, což skoro po dvou stoletích o něčem svědčí. Jeho humor je místy zvláštně poetický, jeho satira je laskavá a tak trochu dojemná, což je krásné a vzácné.
Charles Dickens:
„Víc toužíme po tom, aby nás lidé pokládali za duchaplné než za dobré.“

„Ví Bůh, že se nikdy nemusíme stydět za slzy, neboť to je déšť na oslepující prach země, který pokrývá naše tvrdá srdce.“