Vyhoďme ho z kola ven

7 08. září

Další z knih, která ležela v mé knihovně hodně dlouho a já se jí doteď vyhýbal, protože znám filmovou adaptaci a nechtěl jsem si kazit dojem jak z filmu tak z knihy. Ale jednou to prostě přijít muselo. A super. Dojem z filmu nenarušen, kniha okamžitě zamilována. Už pro tu "nadstavbu", kterou film opomíjel. Bromdenovy psychické stavy a halucinace jsou naprosto úžasné. Když s ním celý pokoj sjížděl do sklepení, úplně jsem vrněl blahem. Ta kniha je prostě super. Svým způsobem stejně smutná jako veselá, strhne do chmur úplně stejně, jako povznese na duchu.

7 30. srpna

Ano, i takové jedince, jako sestra Ratchetová mezi námi lze nalézt. Přetvařující se pokřivené fanatiky posedlé nadvládou, kontrolou a mocí. Vymejváním mozků, udělá z pacientů, nemyslící mechanické kusy masa. Jedním slovem bestie, ale díky ní to má drajv. McMurphy naproti tomu je těžkej pohodář, maník jakej si užívá život i přes jeho těžkosti. Dva protipóly, dva extrémy, díky nimž to šlape. Má to čáro, od knihy je těžké se odlepit. Kniha je lepší, ale nezastírám že jsem si hlavní osazenstvo představoval jako herce z Přeletu nad kukaččím hnízdem.

2 25. srpna

Velice působivé dílo, není zde až tak velký důraz na děj, ale spíš na atmosféru prostředí v psychiatrické léčebně a přístupu k nemocným.

14 21. července

Jako záložák jsem byl v roce 1984 povolán na třítýdenní vojenské cvičení do kasáren, které náhodou bezprostředně sousedily s psychiatrickou léčebnou. Nastoupili jsme čtyři. Po příchodu na pokoj, kde jsme se měli ubytovat, se náš kolega, značně podroušený, vyzvracel na podlahu. Dozorčí, záklaďák, mu nařídil, aby si to ihned uklidil. No a ten mu vrazil pár facek s patřičným komentářem. Dozorčí odešel a co nevidět přišla lítačka, milého záložáka odvedla, víckrát jsme ho neviděli. My, zbylí tři kamarádi, jsme dostali od velitele roty veliké kázání před celou rotou. Potom jsme, prý jako preventivně, dostaly za úkol, v osobním volnu vysekat kolem naší budovy, drážku pro elektrické rozvody. Ručně, sekáčem a kladivem, do nesmírně tvrdých cihel. Byly snad protipancéřové. Celý týden jsme jen sekali a sekali a ostatní vojáci měli pohov. Odpor byl marný, měli nás v hrsti. Poslali by nás domů a my ženatí, bychom přišli o přídavky na děti, dovolenou.
Kolega, záložák a v civilu kovář, velký čtenář, mně vykládal o nějaké knize, kterou nakonec nechal donést z domova do kasáren. A půjčil mi ji. Každý druhý den jsem chodil do služby jako dozorčí autoparku. Po večerním hlášení jsem měl klid až do rána, a já si čtu knihu z psychiatrického prostředí. Náhoda?
Je to překrásná kniha, jedna z těch nej. Je tak silná, že kdo ji jednou přečetl, nemůže na ni zapomenout. Na film jsem šel ženou, ta pak prohlásila, že už nikdy, nikdy takový film nechce vidět. Dostala ji Velká sestra.

7 25. června

Nádherná kniha o tom, že občas se někdo chová iracionálně jen proto, že je lepší než ostatní. Historie dokazuje, že takoví lidé díky bohu existují. Dávám 5 hvězd.

17 21. června

Velký bratr, stár a znaven stále se opakujícími problémy, byl nucen zkapitalizovat své metody a poohlédnout se i po ředitelce personálního oddělení. Všiváckej lidskej faktor :-).

11 21. května

Velmi působivá (ač poměrně diskutabilní) knížka, v níž autor prostřednictvím vládnoucích poměrů v prostředí psychiatrické léčebny cílí na lidské emoce tak moc, že pocity rozhořčení, beznaděje a smutku budete při čtení prožívat naplno. Jsou zde i světlé momenty a lehké ladění do komična, což ale příběhu tím spíše dává nádech melancholie.