pakoshka
komentáře u knih
Marta v roce vetřelce
Petra Soukupová
Ano. Petra Soukupová mi prostě sedí, mám ráda její neobyčejný příběhy obyčejných lidí, Marta byla neuvěřitelně uvěřitelná, lidská, smutná, depresivní, k té si člověk musel udělat vztah.
Jediný, co mě občas sralo, byla ta absence sloves nebo zvratných zájmen. Občas dobrý, ale jednou za pár stránek seklo. Ale k příběhu nemám výtku. Vrátilo mě na do druháku na bohemistice, kde jsem taky neuvěřitelně bojovala s fonetikou.
Kořist
Darcy Coates
Vzhledem k hodnocení jsem čekala daleko větší pecku. Průměrnej příběh, naivní postavy, nějaký nepřesnosti, vyhořelá policajtka, která díky případu chytne po letech elán do práce. Není to klišé? Je to klišé. Kdyby to byl film, tak ho nedokoukám, neb takový mě děsně serou.
Jednoduchej jazyk a kraťoučký kapitoly, knížku zvládnete za dva dny. Chvíli zas nic podobnýho číst nemusím.
Smrtholka
Lucie Faulerová
Myslím, že Smrtholka ve mně bude rezonovat ještě hodně dlouho.
Téma sebevraždy, nemoci i života je podávané skrz myšlenky, které se linou cik cak a skáčou jedna od druhé. A přes všechnu tu těžkost tu najdem i hodně cynickýho humoru.
A je to výborný.
Naslouchač
Petra Stehlíková
No prosím, já ani nečekala, že to dočtu, fantasy vůbec není můj žánr. Nebylo to vůbec špatný, začátek teda dlouhý, ale jakmile se začal budovat příběh, tak mě docela pohltil a fantazie jela.
Lehce a logicky postavený fiktivní svět na jedné straně Uralu - celou dobu jsem si představovala, že na té východní, abych na předposlední straně zjistila, že se pletu! - mi naprosto vyhovoval, no příběh mi přišel docela naivní a romantický, ale budiž. Jako můj úvod do fantasy to beru a časem si přečtu další díly.
To prší moře
Radka Třeštíková
Četla jsem od RT až na jednu knihu vše a To prší moře mě oslovila nejvíc a i když jsem ji četla jako první a už je to pár let zpět, jako u jediné bych dovedla říct děj a pamatuju si ten depkoidní pocit, co ve mně vyvolala. Super.
Pravda, nebo lež
Colleen Hoover
První přečtená kniha v roce 2021 a zároveň ji zařazuju do Čtenářské výzvy, neboť jsem ji objevila v žebříčku Top 50 nejčtenějších knih za rok 2020. Hlavní myšlenka mě bavila, i konec knihy, ale nic hlubšího ve mně nezanechala, za chvíli ji zapomenu. Nebavily mě dlouhé popisy sexu. Za mě je kniha dost přeceněná. A nelíbí se mi českej překlad názvu, původní Verity by sedělo líp a nespoilerovalo.
Houbařka
Viktorie Hanišová
...a na konci zůstává otázka: má Sára pravdu, nebo se vše opravdu zrodilo v její hlavě?
Jak jsem potkal ryby
Ota Pavel
Pokud máte chuť na něco jemného, citlivého, úchvatně a s láskou podaného... tak si přečtěte Otu Pavla a jednu ze dvou nejúspěšnějších povídkových knih.
Šikmý kostel 3
Karin Lednická
"Si to přečtu, až budou všechny díly!"
Prakticky roky čekání, abych pak třídílnou ságu zkonzumovala během pár dní. Vůbec jsem s ní už nešetřila, četla jsem všude, střihla jsem si během čtení i dovolenou, o Wojtkovi se mi i zdálo.
Nejlepší.
Třešně v rumu
Michaela Janečková
Oddechovka, která je chytrá, vtipná, sarkastická i milá, zábavná a dokonale přirozená? Těch je, zdá se mi, pomálo. Ale tenhle příběh o vejletu moderní novinářky s komoušským dědou na Kubu, tak ten takovej je. Měla jsem jej na seznamu už nějakej ten měsíc, ale něco mě pořád odrazovalo. Nebylo proč. Třešně v rumu jsou výborný!
Skleněný pokoj
Simon Mawer
O vile Tugendhat toho až tak moc nevím - asi jako všichni, mám matně povědomí, viděla jsem pár videí - a Skleněný pokoj, který má být inspirovaný osudem majitelů vily i vily samotné, mě lákal dlouho. Teď na dovolené přišel jeho čas, ale upřímně... Až tak moc mě to nebavilo. Nakonec jsem těch 400 stran asi za týden přelouskala, ale ke konci jsem byla za to pohádkový shledání vyloženě nasraná.
Vzdělaná
Tara Westover
Špatně se mi tomu věří - tomu, že takhle může někdo žít; že může tak srat na děcka a ještě tvrdit, že je miluje; že někdo může být takovej náboženskej fanatik; že se holka, co nikdy nechodila do školy a vlastně ani mezi lidi, dostane v 17 na vysokou a že získá všechna stipendia, co jdou, že když v lednu neví, co je holokaust, tak nejen že dožene starší spolužáky a za pár měsíců má že zkoušek na VŠ samý áčka, ale ona je daleko před nimi a dostane se na všechny ty prestižní školy, který se o ni skoro praly; že člověk bez lékařské pomoci jen s tinkturou a odvarem z hlohu zvládne popáleniny takový, že mu maso muselo být škrábaný příborovým nožem; že kapající mozek z díry v hlavě je v klidu, jen si lehni; že někdo neřešil děcka, co pracujou na vrakovišti a nechodí do školy; že někdo dával cizí jedenáctiletý holce peníze za hlídání tří malých dětí.
Ale tak je tam napsaný pravdivý příběh, tak tomu asi musím věřit.
Zahrada mrtvých duší
Lukáš Boček
Zahrada mrtvých duší mi dala zabrat! Líbilo: těžký rodinný téma, vymazlenej jazyk a i když je 'to' docela dobře odhadnutelný v první části knihy, stejně jsem byla občas v nervech. Nelíbilo: liška a obraz. A na můj vkus by mohla být malilinko kratší, v konečným důsledku mi přišla trochu rozvleklá. Bude ve mně chvíli doznívat. Jo a je to Vyšehrad, takže jsem musela sáhnout po papírové knize, grafický zpracování bych si nenechala ujít.
Otevřený hrob
Angela Marsons
Myslím, že s Kim právě končím, protože už se ze série stala typická scifi detektivka se suprschopnou hrdinkou a neuvěřitelnými zvraty.
Nejlepší pro všechny
Petra Soukupová
Soukupová je bez debat moje nejoblíbenější autorka. A Nejlepší pro všechny je soukupovská skvělá klasika.
Ďábelské hry
Angela Marsons
Vlastně sama netuším, proč mě tahle série chytla, když ji považuju stejně jako většinu dalších detektivek za šíleně nereálné sci-fi. :-)
