Smrtholka

Smrtholka https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/440804/bmid_smrtholka-aW2-440804.jpg 4 361 83

Hlavní hrdinka druhého románu Lucie Faulerové se vyrovnává s několika tragickými rodinnými událostmi, které se mohou zdát nepochopitelné, a snaží se najít jejich příčinu. Cestu vpřed však nelze zvládnout bez ohlédnutí. V důsledně rytmizované próze vycizelované do mimořádné stylové čistoty nás mladá dívka, zasažená rodinnou tragédií i vlastním svědomím, uvádí do prostředí tří sourozenců, které nevysvětlitelně opustila matka, zasáhla nemoc, a přesto v uzavřené buňce rodiny zůstalo díky otci i sourozeneckému poutu prostředí nabízející východisko pro toho, kdo je ochoten je přijmout. Zdá se, že nejtěžší boj je třeba vybojovat ve vlastní hlavě, nabízenou lásku akceptovat, a spolu s ní i vyrovnání s vnitřními démony odmítání a viny. Přestože nastíněný děj nevzbuzuje příliš optimismu, i na takto dramaticky vykolíkovaném poli dala autorka vyrůst humoru, který charakterizuje postavy, jejich vztahy či nepřeberné množství sebepoznávacích metod a návodů na ideální život.... celý text

Žánr:
Romány , Literatura česká

Vydáno: , Torst
více info...

Komentáře (83)


Radimka
Radimka
11.02.2024 5 z 5

Posloucháno na ČRo. Neuvěřitelně silný sugestivní příběh, načtený skvělou Denisou Barešovou, při kterém jsem ani nedutala. Tak strašně jsem se o tu holku bála. A nejen o ni - příběh celé rodiny byl tak strašně smutnej, že jsem vůbec nechápala, jak se to dá vlastně všechno unést. Sra*ka, kam se podíváš! A ten konec - podle některých komentářů ho každý pochopil po svém

terezareads
terezareads
18.01.2024

Jak už z názvu zcela vyplývá, Smrtholka je knihou, která zaujímá témata, jež nejsou pro každého. Byť má literární dílo pouhých dvě stě stran, trvalo mi zhruba týden jej přelouskat. Odlišuje se především svým neobvyklým stylem jazyka, jenž se na první pohled může zdát prostý a nijak zajímavý. Po nějaké době čtenář změní názor a dostává se do hloubky příběhu. Příběh je ,obohacen" mnohými statistikami o sebevraždách a o smrti, u nichž se musíte zastavit ve čtení. Začnete přemítat o ději i ve volných chvílích, kdy se však nechcete do příběhu ponořit. Co jsem měla zmínit hned ze začátku, je, že není příliš dobrý nápad knihu číst v té době, kdy vy samotní si v životě něčím procházíte. Jedná se o příběh, který se zaměřuje na tolik náročných situací, jež se mnohým stalo, že vám může způsobit bolest po psychické, a dokonce i fyzické stránce.


KK1903
KK1903
18.01.2024 5 z 5

Opravdu poutavě napsané dílo, nenechá čtenáře ani na chvilku vydechnout a ztratit pozornost, protože by se už nechytil. Postupné odkrývání příběhu bylo nesmírně přitažlivé a celkový styl díla byl už jen třešničkou na dortu. Kniha se stává jednou z těch, ke kterým se v budoucnu určitě vrátím.

Mr.Donut
Mr.Donut
05.01.2024 5 z 5

"Odkašlu si, cejtím se trochu trapně. Mlčíme tu takhle docela dlouho, přitom bych mu ráda řekla, že jsem o něm četla v novinách. O robotovi, co měl v nákupním centru ve Washingtonu nahradit lidskýho hlídače. Za pár dní se ale uprostřed směny zničehonic rozjel střemhlav do fontány. A těsně předtím, než to udělal, řekl: Všechno je v pořádku. Nikdo ho nezastavil. Prej nikdo nemohl tušit, co se chystá udělat, nikoho nemohlo napadnout, že se robot sám od sebe rozhodne naráz utopit ve fontáně.
Chtěla bych mu říct, že o něm vím, že se o něm psalo, chtěla bych se ho zeptat, jak to myslel s tím, že všechno je v pořádku, ale místo toho neříkám nic, místo toho se s ním dívám z okna."

Knihy Lucie Faulerové mají několik problémů. Zaprvé, je jich hrozně málo. Zadruhé, po dočtení vám všichni ostatní autoři připadají nudní a nezajímaví. Zatřetí, prachsprostě vás psychicky rozloží a neřeší, že skládat zpátky už se budete muset sami.

Kromě skvělé psychologie postav zbožňuji autorčinu hru se čtenářem, chaos časových linek, mísení reality s představami, to, že pokud přestanete dávat pozor, ztratíte se.

Ales.BD
Ales.BD
13.12.2023 2 z 5

Druhá hvězda za perfektní výkon Denisy Barešové, která to namluvila pro rozhlas. První hvězda spíš jen proto, aby se druhá nebála. "Vycizelovaná mimořádná stylová čistota" sama o sobě bohužel nestačí, děj nenahradí, chaos nepřebije a zájem čtenáře o vnitřní boj hrdinky nevzbudí.

Možné poučení: Nevytahujte z vody hadrové panáky, mohli byste omylem zachránit smrt.

Alethea_k
Alethea_k
07.12.2023 4 z 5

Audio verze na rozhlasu dodala příběhu zcela nový rozměr. Věřím, že bych si ji užila ještě o něco více, pokud bych četla očima a 100% se koncentrovala. Neodkládejte to tak dlouho jako já. Stojí to za to!

bokeh
bokeh
17.11.2023 5 z 5

(SPOILER) Smrtholka Lucie Faulerové je Fuksovým Spalovačem mrtvol pro tohle desetiletí.

Je příběhem holky, která, ačkoliv si nepřipadá nikterak zvlášť výjimečná, je výjimečná tím, jak moc je sama sebou. Přiznaně tápající v nejistotách a tonoucí ve vlastních hloubkách - ve světě, kde všichni zaujímaj nějakou pózu, o který se snažej přesvědit nejen druhý, ale hlavně sami sebe - do morku kostí (ezokurzy paní Starostníkové, hodpodské debaty vysokoškolských studujících), hlavně aby náhodou nevybočovali.

Holky, která od útlýho věku příliš rozumí tak nějak všemu kolem sebe - kromě sebe. Protože hrozně brzy vybočila z předpokládaných kolejí. Na sebe se blbě sháněj návody.

Holky, rozměry jejíhož vnitřního světa nejplastičtějš přibližujou hluboký metafory.

Zdánlivě dokola se opakující obrazy rozjitřené mysli přinesou (trpělivému čtenářstvu i Máry) vždycky něco trošku nového: uvědomění, zapochybování, emoci. Stejně, jako je tomu v životě, když se člověk opakovaně vrací k výjevům z vlastního života, které vnímá jako zásadní pro vlastní příběh.

Na příběh i Máry jsem v průběhu dní myslela tak strašně moc, jako nikdy na žádnou knihu ani knižní postavu. Hluboce pocítěno. Jako bychom se s Marií přátelily, jako bychom se mohly přátelit, jako bychom byly tak trochu z jednoho těsta. [Na výstavě Evy Koťátkové ve Veletržním paláci zaznělo: "Je nás tu víc, co nezapadaj."]

Asi od třicátý stránky jsem napjatě očekávala, jestli je vlakojízda metaforou pro reminiscenční hospitalizaci na psychiatrickým oddělení. Než jsem se na konci dovtípila, že v podobným vlaku jedem nonstop my všichni. Částečně ho řídíme a částečně se pasažérsky vezem.

Tohle byla komponovaná emoční nálož sebezpytu, existenciální osamělosti, srdce plnýho lásky a pochyb, hororu [děsy jsou to, co v sobě skrývaj a dusej lidský duše, néasi] a humoru tak akurátního, že jsem se smála nahlas.

Všechno, úplně všechno do sebe vypointovaně zapadá. Ani slova nebo myšlenky navíc.

Miluju.

Tohle dílo mi přišlo do života v tak vypointovaným čase, že jen zírám.

--

A jestli se třeba cítíte jako Máry, Madla, Adam, táta nebo máma... nikdy není pozdě vyhledat bezpečnej psychoterapeutickej prostor <3

--

"Rozhlížím se po ostatních a cejtím se trochu, jako by mě někdo hodil do rozehraný hry, jejíž pravidla neznám, a řekl: hraj s náma, tak si hraj!" (str. 32)

"Tak dlouho člověk brousí nože, až se nůž zbrousí o něj." (str. 36)

"Pokaždý, když si začnu příliš uvědomovat sebe, začnu se drolit jak pískovec (...)" (str. 173).

"Na chvíli se vůbec nic neděje, ale to se jenom zdá, že se nic neděje, ono se toho ve skutečnosti děje hrozně moc." (str. 175)

"Úvrať." (str. 203)

Crimble
Crimble
13.11.2023 5 z 5

Pro mne nesmírně silné a autentické. Chápu, že ten styl každýmu nemusí sednout. Ale já nemám námitek, nemohl jsem se od toho odtrhnout.
(Asi k tomu přispěla forma audioknihy s vynikající interpretací Denisy Barešové.)

krnoha
krnoha
10.11.2023

Hmmm že by tohle byl ten satanismus?
Hodnotit nebudu, nedokázal jsem to dočíst.

ZuzanaK.
ZuzanaK.
10.11.2023 4 z 5

Pořád přemýšlím, jak knihu hodnotit. Bylo to silné, bylo to zvláštní, poutavé, odpudivé, vtipné, smutné, lidské, uvěřitelně neuvěřitelné. Bylo to dobré. Určitě i díky D. Barešové, jak už bylo níže mnohokrát zmíněno, protože si nejsem jistá, zda bych byla schopna se do knihy v papírové formě začíst.

Alethea_k
Alethea_k
07.11.2023 4 z 5

Poslouchala jsem jako mnozí další na rozhlasu. Už dlouho se mi nestalo, aby mě kniha takto vtáhla, musela jsem neustále poslouchat dál a těšila se na nové díly. O ději po poslechu neřeknu asi nic konkrétního, ale atmosféra byla neuvěřitelná a myšlenky velmi zajímavé. V tištěné podobě bych se ke knize asi nikdy nedostala (příp. za několik let). Dejte audio verzi šanci. Byla skvěle namluvená a dodává celému příběhu možná i něco navíc :-)

Chesterton
Chesterton
06.11.2023 5 z 5

[četba ČRo]
Nenapadlo by mě knihu číst.
Nevěděla jsem, že Smrtholka a Morana jsou synonyma :o)
Ani to, že autorka je sympatická žena a velice zručná spisovatelka . . .
Zlákala mě hlavně Denisa Barešová, co načetla příběh naprosto skvěle.
Celkově bolavý téma poskládaný s až paradoxní chutí do života.

Máte-li chmury malinko hlubší, nechoďte do toho. Pokud jen lehké - styl příběhu je přes těžký téma svěží a odlehčený vycizelovaným rytmem příběhu, holčičíma puberťáckýma pokecama i ezo humorem....a za mě směřuje k bdělý pozornosti vůči citlivosti náctiletých. Nebo jestě líp k zodpovědnosti dospělých za světlo vnitřních světů vyvíjejících se mláďat, hledajících svoje místo na slunci. . .

"K smrti smrtí vyděšenej, i když to nedal znát."

"Tak dlouho se člověk dívá do tlamy tunelu až ho tlama sežere."
5/5

Kopta
Kopta
04.11.2023

Audio ČRo: Pro mě bohužel strašně neukotvené. Takové nekonkrétní, ničem pro mě, co by mě zaháklo.

Čtenářka73
Čtenářka73
01.11.2023 5 z 5

Velmi originálně napsaná knížka. Poslouchala jsem ji v naprosto úžasném podání Denisy Barešové, které celkový dojem ještě podtrhlo. Téma je hodně smutné, ale vzhledem ke spoustě humorných situací a dialogů, na člověka nepadá, i když rozhodně podněcuje k zamyšlení a bourá stereotypy. Navíc autorka používá neotřelé a svěží výrazové prostředky, které člověka vtáhnou do děje. Okamžitě jsem si ji přidala ke svým oblíbeným.

Mosofa
Mosofa
29.10.2023 3 z 5

Hezky napsané, poutavé, nenudila jsem se.

uzivatel40644
uzivatel40644
25.10.2023 5 z 5

Knihu jsem si vyslechla ze čtení na pokračování s hvězdičkou na můjrozhlas.cz. Začala jsem včera asi v 16 hodin a skončila před půlnocí, pak jsem se probudila v 5 ráno a knihu doposlouchala. Perfektně přečtené a celkově zpracované!!! Několikrát jsem si ale řekla proč to poslouchám? Nemohla jsem se od toho odtrhnout. Bylo to fakt jiné než romány, co ráda čtu. Mně nevadí, když je příběh drsný, ale tohle bylo navíc hodně zvláštní. Spousty myšlenek, nad kterých bylo nutné více přemýšlet. Dvě hodně srostlé sestry, které asi hodně ovlivnil odchod mámy, ale také kouření trávy? To tam nebylo, ale co když to byl jeden z důvodů Madliny sebevraždy a Mariiného sebepoškozování? Je mi více než 50 let a tak to bylo čtení spíše o generaci mých dětí, které se s podobnými věcmi běžně setkávají a občas mi o tom i vyprávějí. Nemají jednoduchý život. Naše dětství a mládí v socializmu, kdy nám zásadně chyběly „jen pravé džíny“ mi možná připadalo trochu snadnější. Zajímavé byly i pasáže z těch ezopřednášek. Některé tyhle myšlenky stály za zamyšlení i nad tím, kde se vzaly a proč to ti lidé takhle hlásají? Asi to nese dobrý výdělek? A myšlenka, že Marie zachránila Moranu a přitáhla tak k sobě smrt je k neuvěření. Je to fakt zajímavý nápad. I ta cesta vlakem, jako přirovnání k běhu života je hodně dobré. Jsem šťastná, že i tak zohavená Marie na konci knihy našla svou lásku a chci jí přát, aby to byl ten pravý nebo ten nepravý nebo jsou všichni ti praví nebo jsou naopak nepraví? Obdivuji autorčino myšlení. Já knihu hodnotím velmi kladně, ale chápu, že nemůže být pro každého. Budu jí mít ještě asi déle v hlavě.

jindra2
jindra2
21.10.2023 2 z 5

Častá bolest moderních autorů: nadbytek slov. Jak řekl jeden známý spisovatel: Něco napíšu a pak stejný čas věnuji škrtání. Asi se dají najít zajímavé myšlenky a filozofie ale odmítl jsem se prokousávat a knihu odložil.

werous9584
werous9584
24.09.2023 5 z 5

Skvostně napsané. Ale musela jsem neustále odkládat a přemítat o ději, sebevraždě, rodině. Neskutečně bolestná kniha..

Borboleta
Borboleta
02.09.2023 3 z 5

Rozumím literárním kvalitám textu, který je technicky vypiplaný a zasazený do přísně dodržovanému rámce jízdy vlakem. Taky si text po celou dobu pečlivě drží stejný specifický jazyk a určitě stojí za zmínku i velice dobrá grafická úroveň knížky. Avšak číst ji mi působilo skoro fyzickou bolest. Dost možná to byl záměr, ale já se na ni nechci dívat ani v mé knihovně, jak mi z ní bylo smutno.

Předčítačka
Předčítačka
24.08.2023 4 z 5

"Mám ráda, když mě někdo hladí po vlasech. A mám třeba taky ráda, když lidi kejchaj pěkně s gustem nahlas, jen se to rozlíhá. A ráda poslouchám lidi, co jim nedomykaj hlasivky, a proto trochu chraptí a hlas jim občas přeskakuje. Mám ráda zavrzání židlí potom, co někdo dosedne, jak kdyby ta židle slastně vydechla, zasténala, jako by do tý doby čekala, až bude obsazená a mohla svýho hostitele konečně s úlevou pozdravit (...) Mám ráda první ranní kafe a první lok vína. Mám ráda výraz "ses posral v kině". Často jsme vedly sáhodlouhý debaty s Madlou o legendách podobných frází, dokonce jsme si řekly, že jednou vydáme knižně tyhle pověsti, třeba právě o tom, jak se někdo posral v kině a jak to někdo jinej na něj prásknul společným známým, a když pak někdo z tý party udělal něco přes čáru, někdo jinej zas řekl: 'To ses snad posral v kině jako Karel, ne?' Taky mám ráda třeba..."
(Lucie Faulerová: Smrtholka)
#letnicteni #3K #klubklatovskychknihomolu #knihomolove #6