Smrtholka

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Hlavní hrdinka druhého románu Lucie Faulerové se vyrovnává s několika tragickými rodinnými událostmi, které se mohou zdát nepochopitelné, a snaží se najít jejich příčinu. Cestu vpřed však nelze zvládnout bez ohlédnutí. V důsledně rytmizované próze vycizelované do mimořádné stylové čistoty nás mladá dívka, zasažená rodinnou tragédií i vlastním svědomím, uvádí do prostředí tří sourozenců, které nevysvětlitelně opustila matka, zasáhla nemoc, a přesto v uzavřené buňce rodiny zůstalo díky otci i sourozeneckému poutu prostředí nabízející východisko pro toho, kdo je ochoten je přijmout. Zdá se, že nejtěžší boj je třeba vybojovat ve vlastní hlavě, nabízenou lásku akceptovat, a spolu s ní i vyrovnání s vnitřními démony odmítání a viny. Přestože nastíněný děj nevzbuzuje příliš optimismu, i na takto dramaticky vykolíkovaném poli dala autorka vyrůst humoru, který charakterizuje postavy, jejich vztahy či nepřeberné množství sebepoznávacích metod a návodů na ideální život....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/440804/big_smrtholka-aW2-440804.jpg 4.1244
Nahrávám...

Komentáře (61)

Kniha Smrtholka

jiri77
29. srpna

Kniha plná bolesti, vyrovnávání se s vlastními démony, se situacemi v rodině a přesto se tam najdou chvilky , kdy jsem se i pobavil a mírně mi naskočil i úsměv na rtu. Mě se kniha velmi líbila ,je to druh literatury, který mám poslední dobou nejraději. Četba to není nejjednodušší, ale stojí to za to.

Jancas.s
25. července

"Tak dlouho člověk brousí nože, až se nůž zbrousí o něj."
Páni, tahle knížka mi dala. Vlastně ani nelze popsat emoce, které vyvolala - melancholie-úzkost-pochopení-pobavení, nějaký takový koktejl asi. Chvílemi jsem řeči autorky nerozuměla, někdy až moc (úzkost!), ale to je v pořádku, zapadlo to.


Maky78
28. června

Kniha při necelých 200 stranách, kterou jsem četla celý týden.
Ze začátku zmatek poté jsem se zorientovala, děj dostal spád. Zajímavé slovní propojení. Kniha ve mě pomalu doznívá.

slunečnice_
26. května

Tahle kniha byla docela psycho. Nemohla jsem se začíst, tápala jsem v tom, co je realita a co si hrdinka jen představuje, neorientovala jsem se v čase, v myšlenkových pochodech, asi vůbec v ničem. Tenhle zmatek ale podle mě dost dobře ilustroval zmatek v Mariině hlavě. Věřím, že mnoho lidí se v tom najde, že mnoho lidí kniha velmi zasáhne. Ale já se do příběhu nemohla dostat, vcítit, neměla jsem na čtení trpělivost. Možná se ke knize vrátím později.

zlinissi
04. května

Teoreticky to mělo všechny předpoklady, aby mne kniha oslovila. Zjistila jsem ale, že téma sebepoškozování není prostě pro mě, opakovaně jsem se do čtení musela nutit.

hannina
15. března

V Mariině hlavě jedou vzpomínky, přeskakují, nerespektují časovou ani žádnou jinou osu a postupně odhalují, co je ta Mary zač, co se to vlastně stalo, že je z ní člověk zmrzačený na těle i na duchu..... Četlo se mi to o dost lépe, než Lapači prachu, byť tématicky je to taktéž hodně psycho. Autorčin styl psaní ve velmi osobitý a je i pro hlavu čtenáře občerstvující a procvičující proložit ty svěže psané příběhy takovýmto textem.

Lole
28. února

Za mne je příběh velmi zajímavě psán a atmosféra kniha je skvělá. Za mě velmi dobrý literární počin psaný nezvyklým způsobem. Přelítání ze vzpomínky na vzpomínku je za mě taky velmi podařený experiment.

manasx
16. února

Asi jsem primitiv na tento styl literatury. Několikrát jsem ji chtěla odložit, ale nakonec jsem potřebovala vědět proč a co.
Dobrá zkušenost, ale už autorku spíš nebudu vyhledávat (... ale kdo ví...)
"Ještě pořád si můžu říkat, že to všechno muselo mít nějaký smysl..." tuto větu si z knihy odnáším...

1