Vzdělaná

Kniha mě oslovila svým tématem.
Několikrát jsem se přesvědčovala, z kterého století že je to příběh. Jako opravdu z této doby? Život bez vzdělání, plný dřiny, násilí, šikany, nuceného mlčení a podřizování se. Opravdu jsem nabyla dojmu, že má otec několik psychiatrických diagnóz. A jeden bratr také. Zde je jediná cesta útěk z domu.
Ukázka silné vůle, snahy převzít svůj osud a život do svých rukou. Tolik jsem Taře držela palce
Je to vlastně zdařilý popis fanatismu, který se oblékne do víry a pod to vše se schová duševní porucha.
Nezbývá než věřit, že více lidí najde odvahu a sílu žít svůj život svobodně a podle sebe.

Knihu jsem třikrát odložila a nemohla se do ní začíst.Když se mi to povedlo,tak jsem si připadala jak ve snu nebo jako v blázinci.Úplně neznámé prostředí, náboženství, rodinné vztahy, zkrátka úplně jiný život než na který jsme zvyklí.Obdivuji silnou vůli,i když následky to samozřejmě zanechalo.Časem si poslechnu ještě jednou pro větší pochopení.

Četbou jsem si zvolila tematicky novější půdu pro sebedovzdělání, protože o mormonech mám spíš povrchní znalosti, resp. jsou mi známá především charakteristická fakta o jejich způsobu života, nic hlubšího jsem nezkoumala. Seznámení s Tarou mi přineslo vhled do rodinného zázemí, odlišné výchovy i konfrontujícího vlivu okolního světa. Kniha je krásným důkazem toho, jak obrovský dopad má vzdělání na povahu člověka, a právě úvahy Tary pramenící z poznání tuto skutečnost poutavě podtrhují. Kontrast života v mormonském domově mě jistým způsobem opravdu fascinuje; ještě víc měvšak naplňuje vděkem, že se mi dostalo zcela obyčejné výchovy dvou průměrných občanů ze střední Evropy (to celé v uvozovkách, protože co je obyčejné a co je průměr???).

Knihu jsem uz dele mela v hledacku a jsem rada, ze jsem se do ni pustila. Pribeh jak z jineho sveta, kdy jsem neverila, ze tohle muze byt normalni.
Tore jsem moc fandila a zatinala zuby pri kazdem nastesti, kterym si prochazela

Životní příběh Tary je obdivuhodný, inspirující a neuvěřitelný. Ale styl knihy jako takový mi úplně nesedl. Nelíbily se mi názvy kapitol, málokdy jsem viděla souvislost. Kniha se mi špatně četla. Shrnutí za mě: obsah zajímavý, forma méně.

(SPOILER) Naprosto chápu, proč má Vzdělaná tolik obdivovatelů. Příběh Tary Westoverové je silný a její cesta z izolované, chaotické a násilné rodiny na prestižní univerzity je bezesporu obdivuhodná – tomu se prostě nedá nefandit.

Při čtení jsem ale měla pocit, že mi něco nesedí. Kniha je místy repetitivní a některé situace působí spíš jako sled extrémů než realistický obraz každodenního života. Neustálé vážné nehody, zranění léčená bylinkami nebo ignorování zjevného násilí ve mně postupně vyvolávaly pochybnosti o věrohodnosti vyprávění. Podobně problematická je i finanční stránka – peníze se často objevují „když je potřeba“, bez jasného vysvětlení.

Nejsilnější rovina knihy nakonec neleží ani tak v životě mimo systém, ale v tématu zneužívání, manipulace a loajality k rodině, která ubližuje. V tom je Vzdělaná opravdu silná, šokující a místy bolestná.

Popravdě… trvalo mi dlooouho se začíst, ale stalo to za to. A pak už jsem jen hltala!
Těžké čtení. A stále mě udivuje co jeden fanatik a manipulace dokáží.
Nemůžu přestat myslet na ženu, která zřejmě stále žije s jejim agresivním bratrem… to musí být extrémní peklo!
Dále už bych jen opakovala již napsané.

Fascinující příběh ženy bez základního vzdělání, která se vymanila z toxické rodiny mormonských fanatiků, aby vystudovala prestižní univerzitu a lépe pochopila dopad svého dětství a dospívání na to, kým je teď. Autorka nás vpouští do svých niterných pochodů a ukazuje nám, jak mnohovrstevnaté vztahy s rodinou jsou a jak je díky tomu těžké udělat některá zásadní rozhodnutí. Líbila se mi autorčina sebereflexe i styl, jakým kniha byla napsaná. A úplně rozumím tomu, proč se stala takovým bestsellerem.

Já teda jako nevím, ale zas takovej šlágr to teda pro mě nebyl. Příběh místy až tak absurdní, že si říkám s potutelným úsměvem "ale no tak :-)". Styl psaní byl pro mě takový roztříštěný, už jen názvy kapitol ani za mák nekorelovaly s obsahem a říkám si "proč se to k sakru takhle jmenuje". Shrnula bych to asi následovně, koupila jsem, přečetla jsem a měním svoje přesvědčení, že knihy se neprodávají a pouštím ji dál do světa.

Uf, tak tohle byla teda rodinka, jedno "zlatíčko" vedle druhého. Celá knížka byla jeden velký hnus a marnost, marnost, samá marnost. Už jsem ani nevěřila, že to Tara sama se sebou vybojuje, protože měla velmi silně vyvinutou schopnost nahrazovat ubližující vliv své rodiny tím, že si zdatně ubližovala sama, když rodina zrovna nebyla v dosahu. Všechno už tu bylo řečeno, tak já přidám jen jednu úvahu, co mi při čtení hodně běžela hlavou. Naprosto chápu, že když se člověk do patologické rodiny narodí, nemá hodně dlouho na výběr. Ale co, doparoma, vede lidi zvenčí, aby si s tak zjevně toxickými narušenými lidmi něco začínali, když nemusí? Ti přece na výběr mají! Zde konkrétně Emilly, Sadie atd. Na ty jsem pořád v duchu křičela: Utíkej, ty přece můžeš, copak to nevidíš?

Je to o tom, jak se vymanit z rodiny, ktera je silena. A nemusi to byt nutne mormonska rodina.
Je to silny pribeh, ktery ale neni az tak dobre napsany, je to roztrhane a roztekane. Vlastne to nema ustalenou formu vypraveni.

Velmi zajímavá kniha o dívce, která se vydala původně za hudebním vzděláním, ale našla sama sebe, pochopila, že neexistuje jen pravda, kterou hlásá a tvrdě vyžaduje její otec a část její rodiny. Velice mne zaujal popis jejího tápání, její nerozhodnost, zda zvolená cesta je ta správná, zda by nebylo lepší podvolit se otci, vymazat své vlastní myšlení, vzdát své cíle a tím získat klid, jako někteří její sourozenci. Zpočátku jsem si při četbě říkala, že nás autorka zahlcuje různými zbytečnými detaily, že kniha se vleče. Jenže detailní popisy situací jsou pro autorku i pro čtenáře rozhodující pro pochopení vztahů v Tařině rodině. Zde by mne zajímal názor odborníka, tedy psychiatra nebo psychologa, na celou tu podivnou Tařinu rodinu. Byla bych ráda, kdyby mi někdo vysvětlil, kde je hranice mezi vírou v božské konání a mezi bludným přesvědčením. Tařin otec, bipolární porucha, schizoidní osobnost či jiná psychiatrická diagnóza, určitě trpěl bludy (o blížící se katastrofě, o své vyvolenosti a jedinečnosti…). A co Tařina matka – měla indukované bludy (?), nebo to byla jen těžce submisivní osobnost. A pak těžce patologická agresivní dominantní osobnost bratra Shawna. V podstatě bych se nedivila, kdyby autorka po tom, co prožila, měla zbytkové šrámy na duši i v současnosti.
Co mne překvapilo je, že v USA se na vysokou dostane člověk jen na podkladě testu bez toho, že by měl maturitu - co to tam mají za školství?

Pravdivý příběh jedné mormonské rodiny. Všichni v ní, zvláště otec a jeden z bratrů, jsou podle mne pošahaní resp. po různých úrazech padlí na hlavu. Naše hrdinka má velký handicap ve vzdělání, neboť se jako učila doma, ale spíš hlavně celé dětství těžce manuálně pracovala, ale přesto bojuje, aby se dokázala špičkově vzdělat. Kniha řeší především děsivé vztahy v rodině, hlavně otcův bigotní paranoidní separatismus a bezbřehé násilí. Ke konci se však vyprávění motá pořád dokola a ztrácí tak mnoho na počáteční zajímavosti.

Spoiler
Hlavní hrdinky mi bylo lito, protože vyrostla v rodině, kterou ničil vlastní otec, který trpěl nejspíše bipolární poruchou a byl to magor zaseknutý ve středověku.

Ani nevím, kde začít. Ještě pořád jsem plná rozporuplných emocí - tak vám je zkusím popsat. Určitě je to velký obdiv k tomu, jakou trnitou a spletitou cestu Tara Westover podstoupila, kolik překážek překonala a jak (a hlavně že vůbec) nakonec vystoupila ze stínu své rodiny a pustila se v životě opačným směrem.
Zároveň cítím obrovské znechucení a vztek. Především z toho, jak si lidé umí ospravedlnit největší ohavnosti vírou v Boha. Jak zavírají oči před ubližováním, týráním, šikanou, nemocemi, vzděláním, pomocí… jen proto, že by to tak Bůh mohl chtít. Jako v textu od Klezmatics:
“I ain't afraid of your Yahweh
I ain't afraid of your Allah
I ain't afraid of your Jesus
I'm afraid of what you do in the name of your God”
A nakonec jsem během čtení byla fascinovaná. Tím úplně diametrálně odlišným způsobem života, který je pro mě tak cizí a nepředstavitelný asi jako život v KLDR. Koneckonců Tary příběh v mnohém připomínal paralelu uprchlíků z KLDR - nabytá svoboda vlastně vůbec zpočátku nebyla pozitivní. Byli v ní ztraceni, cítili se vyloučení, nikam nepatřili a stýskalo se jim po tom dobře známém, svým způsobem “bezpečném”, v čem žili celý dosavadní život.
Sečteno, podtrženo -
Kdyby to šlo, dala bych víc.

Tak tento osobní příběh, který autorka napsala sama o sobě je hodně silný.
Je fakt že každý z nás má svůj emoční svět a má na něj plné právo.
O tom svém vydala autorka poutavé svědectví.
Velmi silný příběh kdy mě při čtení hodně mrazilo ...
Úplně mě mrazí že jde o reálný život..

Dlouho jsem nečetla žádnou autobiografii a tuto jsem měla již dlouho v hledáčku a byla jsem velmi natěšená, když jsem ji ulovila v naší knihovně. Měla jsem velká očekávání - splnila se mi? Částečně. Moc jsem toužila nahlédnout pod pokličku kontroverzní mormonské rodiny. A těžce, velmi těžce jsem rozdýchávala existenci tohoto náboženského směru. Místo nějakého povznesení jednotlivé členy rodiny jejich víra dusila, umrtvila, u jiných přesáhla víra ve fanatismus, a tam to bylo hodně děsivé. Předchozí čtenáři a čtenářky zmiňují otce jakožto strůjce všech hrůz, já bych vypinkla ještě Tařina bratra Shawna, který mi naháněl hrůzu mnohem víc. Ale jak se tak občas stane, i v temnotě vysvitne hvězda naděje, tak jako se stalo Taře a jejím dvěma bratrům. Zaplatili za to sice jistou cenu, ale ruku na srdce, vlastně to bylo pro jejich dobro. Co mě moc mrzelo, byla nesouměrná dynamika vyprávění, někdy se velmi táhlo, jindy byla nějaká situace zmíněna pár větami. Jinak poučení pro mě velké. Smekám klobouček před autorkou a její duševní silou a touhou dosáhnout svého, byť sama se sebou hodně bojovala. 80%

Autobiografický příběh dívky z ortodoxní mormonské rodiny, ve které pevnou rukou vládne její otec. Na denním pořádku je psychický teror, citové vydírání, zneužívání, šikana. Šílený, hrůzný, a velmi smutný příběh o tom, jaké škody dokáže napáchat psychicky nemocný náboženský fanatik. Velký respekt před Tarou, která - navzdory prostředí, ve kterém vyrůstala - nejenže dokázala dosáhnout prestižního vzdělání, ale především se vymanit z vlivu toxických rodičů.

Nejvíc se mnou zamávají příběhy, s kterými (ať už vzdáleně nebo blíž) mám něco málo společného. Kdo je ve světě pravdy, lhář? Kdo je nositel dobra a kdo zla?

Ten vzdělaný? Ten, který má jiný názor než naše přesvědčení?

Zažít manipulaci a zpochybňování své vlastní racionality je jedním z nejhorších prohřešků, přidejme k tomu bagatelizované násilí a vylezou Vám oči z důlků.

Ovečky musí být přece poslušné, amen.

Tahle kniha mi jen dokazuje, že bezpodmínečné přijetí rodiny, ze které pocházíme, je občas velmi těžké. Zejména když nám vlastní racionalita velí, že je "něco" špatně. Ovšem neznáte-li nic jiného, pak i k takovéto rodině tíhnete více než je zdrávo. A máte uvnitř sebe zápas, který vám znemožňuje občas i normálně fungovat.

Při čtení, jsem si za hlavní postavy dosadila vlastní osazenstvo. Pocity, které se stránku za stránkou vynořovaly, se rovnaly vlastnímu prožitku, vlastní vzpomínce...

Být vzdělaný, někdy znamená překročit řeku, přes kterou není cesty zpět, i když to znamená, že ztratíte ty, s kterými vás pojí pokrevní pouto...