To prší moře

2 17. ledna

Zvláštní kniha s poněkud znepokojivým příběhem a koncem, o kterém se stále ještě nedokážu rozhodnout, jak na mě zapůsobil. Trvalo mi, než jsem si zvykla na autorčin styl psaní - zpočátku mě rozčiloval, časem mi přišel zajímavý a vlastně docela fajn. Líbilo se mi, jak si autorka hrála s jazykem a propojovala jednotlivé části příběhu. Celkově mi však tohle dílo připadá moc málo výrazné, abych ho hodnotila jinak než průměrem.

3 13. ledna

Četla jsem od RT až na jednu knihu vše a To prší moře mě oslovila nejvíc a i když jsem ji četla jako první a už je to pár let zpět, jako u jediné bych dovedla říct děj a pamatuju si ten depkoidní pocit, co ve mně vyvolala. Super.

Nedocteno, nebavilo, nesympaticka hlavní postava ...

1 03. ledna

Knihu jsem četla před pár lety a upřímně jsem si myslela, že ,,to nedám". Pravdou je, že nic depresivnějšího se mi do ruky ještě nedostalo. Pořád jsem doufala v nějaké světlejší momenty, ale ty bohužel nepřišly. Hlavní hrdinka se po celou dobu chovala naprosto iracionálně, trucovitě a veskrze ,,na zabití". Každou další větou ve mně rostl pocit deziluze a deprese. Rozhodně nedoporučuji někomu s nalomenou psychikou! Víckrát už opravdu ne!

3 28.12.2020

Už dlouho jsem nečetla knihu s tak nesympatickou hlavní postavou. Těžko říct, jak by se člověk zachoval, kdyby ho potkalo to, co Hanku. Ale to nic nemění na tom, že minimálně na každé druhé stránce jsem ji měla chuť profackovat, aby se konečně probrala.
Uvažovala jsem dokonce, že knihu odložím nedočtenou, ale nerada nedočítám a pořád jsem čekala, jestli se Hanka probere, takže jsem se tím nakonec prokousala.
A množství mrtvých (na to, že to není detektivka ani thriller) je rozhodně obdivuhodné...

5 19.12.2020

(+ SPOILER) Proč by mělo znamenat depresivni kniha=špatná kniha? Spoiler: Hanka se chovala jako kráva, o tom žádná, ale dá se to pochopit, když jí umřel táta v dětství a pak máma ve 20 letech. Na druhou stranu, ne každý, komu umřou rodiče, se chová jako totální ha*zl. Chovala se celkem promiskuitně, ale toto neodsuzuji, odsuzují to, že odsuzovala Huberta, když ona měla také spoustu chyb. Nicméně, možná je toto jeden z důvodů, proč si myslím, že je autorka velmi zajímavá spisovatelka. I když jsem hlavní postavu nesnášela, Kniha mě bavila a chtěla jsem ji dočíst,což se mi většinou nestává, když hl. postavu téměř nenávidím. Střídání ich formy a ER formy mi vůbec nevadilo, ba naopak, i střídání časových rovin mi sedlo. Líbilo se mi, že postavy nebyly jak přes kopírák, každá měla své specifikum. Někteří tady píšou, že to není možné, aby se někdo takhle choval v realitě, ovšem ono je někdy těžké opustit někoho, s kým sice už nechcete být, když s ním máte stále citové pouto, přestože nevíte proč a nebo se jen bojíte udělat krok do nové životní etapy.

1 19.11.2020

Dokopat se k tomu, abych přečetla víc jak 3 strany denně, bylo opravdu nad lidské úsilí.

Když se ovšem kniha přehoupla k polovině, začal být děj trochu zajímavý a čtivý.

Nicméně hrdinka Hanka mi začala být protivnější a připadala mi úplně mimo. K tomu se přidala i matka Ilona, která taky nestála za nic.
Nejlepší a nejrozumnější mi nakonec přišla babička, Radim a Věra ????
Hubert byl nešťastný a trochu podivný pán, ale vlastně se mu vůbec nedivím.

Pořád dávám Třeštíkové šanci, ale tohle se mi líbilo ze všeho nejméně (zatím).

Nějak se do jejich příběhů nemohu dostat...jsou tak překombinované, nepravděpodobné a nezáživné, jako spisovatelka sama.

Za mě velmi slabé.