To prší moře

1 26. srpna

“Negativní” styl psaní autorky mi docela vadí, ale nevím proč mě každá její knížka zajímá. Asi to bude tím, že ikdyž není všechno tak happy tak je něco co nás může každého potkat a to dává knížkám asi nějaké zakleté kouzlo. Ikdyž knížka byla trošku zmatená dočetla jsem posledních 150 stran na jeden zátah a nakonec to bylo zajímavé.

15. srpna

Knihu jsem četla již před nějakým časem, přidávám vzhledem ke čtenářské výzvě, jelikož hlavní hrdinka se jmenuje Hanka jako já. Styl psaní mi úplně nesedí, ale tuto knihu řadím k tomu lepšímu co autorka napsala.

15. srpna

Skvělá, poutavá kniha, chvílemi i vtipná, moc dobře se mi četla. Doporučuji.
"...i bolest se dá prožít nebo umřít. Všechny okamžiky jsou si něčím podobné, všechny mají něco společného, když nic jiného, tak to, že úplně všechny nám zkracují život. Je jen na nás, kolik těch vlastních okamžiků prožijeme a kolik jich umřeme."

1 02. srpna

Nevím, jestli se ke knize vrátím - v polovině jsem ji musel odložit. Moc krásně napsané, ale tak dementní chování hlavní postavy na mě bylo prostě moc...

5 01. srpna

Příběh Hanky mě dostal. Autorku si přidávám do oblíbených.

3 25. července

Třeštíkovou mám ráda, pořád mě baví její styl psaní, a to je důvod, proč se k ní ráda vracím. Příběhově mi ale knížka asi nic zvláštního nedala, hlavní hrdinka mě celkem štvala a docela jsem se těšila na konec, abych se mohla začíst do něčeho nového, co se nebude tolik "hrabat" v nitru nevyrovnaného člověka, ačkoli mám psychologicky zaměřené knihy jinak ráda :)

1 24. července

Mezilidské vztahy stojí nás všechny spoustu energie, úsilí, soustředění. Pohrávají si s naší myslí i srdcem. Když ale nastane situace, kdy řešíte mezilidské vztahy s těmi, kteří už tu nejsou, to je teprve psycho. To zažívá i hlavní hrdinka Hana v této knize, kde se nám chozením dokola nabízí tytéž situace nahlížené různýma očima a vzniká tak hutná síť bolesti. Neschopnost lidí vypořádat se s ne/všedními situacemi je zdůrazněna a podtržena. Niterné erupce jsou na denním pořádku. Zásadní pohnutky nejsou vyřčeny nahlas a zůstávají nepochopeny. Mlha a chlad vytěsňují lásku. I když je všechno popsané zdánlivě lehce, naprosto stravitelně a neuvěřitelně uvěřitelně, po dočtení ve mně zůstal tichý, a o to tíživější, pocit skepse a smutku. Kniha je tak dobrá, že vás strhne svou ponurou atmosférou a zanechá ve vás pocit jisté nejistoty. Za to by si možná zasloužila 5 hvězd. Ale protože ten sžíravý, nepříjemný pocit, že něco je špatně, je tak silný, nejde dát víc než 4.

1 24. července

Tuhle knížku jsem odkládala s tím, že bude smutná a to nemám zapotřebí. Nakonec jsem to zkusila a musím říct, že byla skvělá. Od Radky možná nejlepší knížka. Za mě doporučuju.

12. července

Kniha se mi velice dobře četla. Radka Třeštíková má výborné vyprávěcí schopnosti, dokáže zachytit pocity postav tak výborně, že se do nich lehce vžijete. Na druhou stranu mě na konci knihy čekalo zklamání. Stejně jako u knihy Osm, jsem měla pocit, že se autorka snaží rychle příběh ukončit na pár stránkách a výsledek je nevalný. Na můj vkus je závěr této knihy lehce kýčovitý.

2 11. července

Já vlastně nevím jak tuhle knihu hodnotit. Čte se moc dobře, jednotlivé věty mě bavily a do poslední stránky jsem byla zvědavá, jak to nakonec dopadne. Co se děje týče, tak vůbec nevím, jestli se mi líbila anebo ne. Napsané je to hezky, ale rozhodně to není kniha, po jejíž přečtení se ještě hodinu usmíváte a baví vás, jak to vlastně dopadlo. Po přečtení knihy jsem byla vnitřně smutná a v depresi kvůli různým životním vzpomínkám. Přesto se mi kniha líbila, ubírám jen jednu hvězdu za to smutno.

1 09. července

Čtivá knížka, moje první od Radky Třeštíkové. Děj dost bezútěšný, na můj vkus až depresivní, ale příběh dobře napsaný. Brzy ráda zkusím další.

2 09. července

U knížky jsem narazila na stejný problém jako u Bábovek - nesympatická hrdinka, která se chová iracionálně a místo, aby vzala život do svých rukou, tak chodí a fňuká. Celkově mě příběh nijak neuchvátil a po přečtení mi zůstala akorát depresivní nálada a rozčilení.

07. července

Z knihy jsem ze začátku byla trochu v rozpacích, protože mě vůbec nebavila. Přišla mi depresivní a Hanku jsem opravdu nesnášela za její chování. Nakonec se z toho ale vyklubal zajímavý příběh se sice trochu podivnou zápletkou, ale ke konci mě to hodně bavilo a posledních cca 100 stran jsem přečetla na jeden zátah.

03. července

Ze začátku mi trvalo, než jsem se do knihy začetla. Hlavní hrdinka Hanka mi byla protivna a dlouho jsem ji nemohla přijít na chut. Nakonec se z knihy vyklubala příjemná oddychovka a příběhy jednotlivých postav do sebe hezky zapadaly.

1 08. června

Chtěla jsem ji, protože se mi líbil název. Chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem si ji pořídila a rozhodně jsem se nezklamala. Hlavní hrdinka Hanka mě chvílemi neskonale rozčilovala, ale asi právě proto jsem ji nakonec měla ráda. Nejlepší je ta část, kde se sbližuje se Zorou. Určitě stojí za přečtení. Člověk se v ní najde víc, než by řekl :)

02. června

Za začátku mě to moc nechytlo,ale vydržela jsem a udělala dobře. Doporučuji.

1 02. června

Kniha se mi líbila, bavilo mně roztříštění příběhu na střípky a jejich slepení do mozaiky, která čtenáři postupně představuje příběh očima jednotlivých postav.pribeh na mně obzvlast působil z ilonina úhlu pohledu, jelikož máme téměř stejný věk a dítě jdoucí do puberty.

29. května

Krásný příběh, lepší než Bábovky (ty se mi moc nelíbily) i Osm (ta se mi líbila moc). Zde mě zaujal už jen samotný poetický název To prší moře, a linie o vztahu babičky a vnučky je mi hodně blízká. Měli bychom se více zamýšlet nad tím, jak životní příběhy našich předků ovlivnily nás samotné - a potažmo i nad tím, jak náš přístip k životu ovlivní zase naše potomky...

19. května

Zajimavy, trochu depresivní příběh jedné rodiny, ve které se každý snaží žít svůj život co nejlépe to jde a jak mu to okolností umožňují.

Moje druhé setkání s autorkou a opět zklamání. Na knihu jsem v knihovně čekala dlouho a nakonec jsem ji vrátila nedočtenou. Záznam do pořadníku na Bábovky a Osm jsem odmítla. Už nemám odvahu. Asi se Radka Třeštíková zaměřuje na mladší čtenáře. Jenomže bych byla zklamaná i kdyby mě bylo dvacet.

3 07. května

Možná proto, že jsem tuto knihu četla jako poslední od této autorky a už jsem trochu zvyklá na její styl, tak se mi kniha četla mnohem lépe než všechny ostatní. Ale co se týče příběhu - jednoznačně nejlepší. Zanechal ve mě takový zvláštní pocit... To uvědomění si, že ne vše v životě je samozřejmé... Že stačí vteřina, aby se nám změnil život...

30. dubna

Obdobně jako v Bábovkách autorka stvořila spoustu postav, které svůj život moc neumí žít. Divné, pasivní, depresivní a když už se konečně rozhodnou ke změně, následky jsou fatální. Třetí hvězdičku jsem udělila jen kvůli závěru celého příběhu.

26. dubna

Na české autory si tolik nepotrpím, od autorky je to má první kniha. Hodně mě překvapila, během čtení se mí mísily všechny možné pocity. V závěru vlastně nevím, jestli se mi líbila.

24. dubna

Tuto knihu jsem nejdříve odložila, říkajíc si, že tohle fakt nedám. Hrozně nesympatické, divné postavy. Depresivní děj, samá katastrofa. Po nějaké době jsem se k ní vrátila a najednou, fíha, ono se to nejen dalo číst, ale i to bavilo a četlo se hrozně rychle. Ve finále sice dávám jen tři hvězdičky, ale i tak bych tuto knihu doporučila k přečtení.

17. dubna

Radka Třeštíková píše o ženách a pro ženy, i tato kniha je technicky vzato čistě vztahová a proto potěší každou čtenářku, která tento typ knížek preferuje. Přestože navozená situace, do které autorka hlavní hrdinku uvrhla, je - mírně řečeno - netypická, nijak mě nepřekvapilo sebestředné a ublíženě nesympatické počínání hlavní hrdinky - zřejmě převládla genetická výbava po otci (ukázkový slaboch). Celkové pojetí i rozuzlení knihy se mi líbilo, zejména postava stalkera je dokonale vykreslená; vyvolává lítost přes odpor až po mrazení... Ponechávám stranou úvahy o uvěřitelnosti předloženého příběhu; beru tak, jak autorka předkládá, ačkoliv, jsouc svou podstatou racionálněji zaměřená, těžko chápu některé myšlenkové pochody hlavních postav. Knížka je dle mého názoru lepší než Bábovky a Osm.

07. dubna

Několikrát jsem chtěla odložit. Styl psaní mi vůbec nesedl. Prolínání dějových linek mi nevadí, ale připadalo mi to jako nekonečný úvod k příběhu, který nakonec vůbec nezačal.

1 03. dubna

Poslední rok a půl je ze mě ryze konzumentský čtenář, neboť se mi čtecí čas smrskl na minimum kvůli mé báječné dcerce. A tak jsem si pořídila v pořadí druhou knihu paní Třeštíkové a těšila se na - dle mého prvního soudu - prvoplánový jednoduchý příběh. A tu jsem náhle zjistila, že se mi rozdrnkala struna mých vlastích vzpomínek a čtení pro mě bylo hodně bolestivé. Jako nezávislý, emočně plochý pozorovatel bych hodnotila třemi hvězdičkami... ale za mě, jako MĚ, je to pět a s klidným svědomím, protože téma je pro mé oči, které toho už tolik viděly, hodně těžké a silné.

30. března

Ctiva kniha, nenarocna, s neuveritelne jednoduchym vyresenim zapletek.

23. března

Knížka napsaná čtivě, určitě lepší než Dobře mi tak, ale postavy mi byly nesympatické. Za jedno přečtení kniha určitě stojí, ale víckrát se k ní vracet nebudu a ani bych jí nedoporučila. Bábovky jsou mnohem lepší.