Olafa komentáře u knih

Nemastná, neslaná, rozhodně ne napínavý thriller. Názorný příklad toho, jak marketingová nálepka "bestseller" zblbne lidi a z knihy udělá o dost víc, než ve skutečnosti je.

18 10.05.2016

Po celou dobu čtení mi hlavou probíhalo jedno slovo neustále dokola. Otřesné.

Toto byla moje třetí Moyes a zatím absolutně největší zklamání. Nejvíc přeceňovaná kniha, co jsem kdy četla. Jen díky tomu, že jsem si Louisu představovala jako Emilii Clarke, jsem se tím dokázala prokousat. 400 stránek plných klišé, učebnicových frází a obratů. Celou dobu jsem si připadala, jako když čtu slohovou práci žákyně sedmé třídy: "Uvědomila jsem si, že kloubky prstů, jimiž jsem svírala tašku, mi zbělely." nebo "Možná jsem si to jen namlouvala, ale Patrickovy nohy jako by náhle dopadaly na cestu jaksi pochmurně a rozhodně." To jako vážně?? Patrikovy nohy dopadaly na cestu pochmurně?? Na každé stránce je čtenáři předhazováno ušlechtilé poselství - nemrhejte životem, užívejte si atp. Autorka si vybrala velice citlivé téma, snad ve snaze zajistit si plačtivé a dojaté čtenáře. Zpracování je však příšerné.

12 11.03.2016

Někteří prostě umí. Pan Backman se tímto definitivně řadí na seznam mých oblíbených autorů. Nemám děti, ani nejsem těhotná, ale po většinu knihy jsem se uculovala, občas zadržovala smích a často slzy dojetí. Miluju ty odkazy na ostatní Backmanovy knihy, miluju jeho způsob psaní, jeho myšlenky.
Někteří prostě umí.

10 24.11.2017

Já se budu opakovat. Žádný jiný autor ve mně nedokáže vyvolat tolik rozmanitých emocí v tak krátkém sledu. Směju se a brečím zároveň. Dekuju.

9 09.01.2022

Balzám na duši :)

"Říkám vám, smrt není; není ani spánek. Rosteme jenom z doby do doby. Musíme mít s životem trpělivost, neboť je věčný."

8 28.12.2020

Může obsahovat SPOILERY:
Tak tímto nastává konec veškerému srovnávání babiček, Britt-Marií a Oveů. Přichází Backman se svým stylem psaní, jak ho známe, ovšem tentokrát nám místo hořkosladkého vyprávění o nepochopeném lidském charakteru přináší svíravý příběh, etické konflikty a tak trochu i kritiku společnosti. Hlavními postavami (pokud se v tom množství postav vůbec dají vypíchnout ty hlavní) jsou tentokrát teenageři, ale v Björnstadu dostanou prostor všechni napříč generacemi.

Troufám si říct, že spousta čtenářů bude zklamaných, protože se opravdu jedná o jiného Backmana, než na kterého jsme si zvykli. Marně tu budete hledat ten konejšívý pocit hřejivé lidskosti, který dominoval předchozím třem románům. Nicméně já už jsem zvědavá na sequel k Medvědínu.
Čteno v norském překladu.

8 17.11.2017

Mně se Deník kastelána líbil víc než Aristokratky, kde bylo toho nuceného humoru chvílemi až přespříliš. Nevysvětlené jevy mi nevadily, stejně tak i nespisovné a vulgární výrazy, rozhodně nepůsobí nijak nepřirozeně a podle mého názoru trefně dokreslovaly atmosféru.

8 23.09.2016

Toto byla moje první kniha současné literatury od českého autora a já jsem naprosto v šoku. Autorce jsem věřila každé jednotlivé slovo a připadalo mi, že se spíš dívám někomu do oken a sleduji skutečné životy, tak moc to bylo realistické a surové. Jsem na podobné věci lehce přecitlivělá z důvodů osobních zkušeností, ale místo depresivních pocitů jsem cítila pouze fascinaci. Vše umocněno místem děje, zejména první povídky, jakožto Hradečák oceňuji. :) Rozhodně doporučuji přečíst.

7 29.10.2016

Samozřejmě, že je jiná, než Ove. Kdo by to pak četl?
Na začátku jsem se moc nechytala, ale jakmile jsem pochopila smysl, už jsem se nemohla odtrhnout. Vtipné, milé, dojemné, ode mě obrovské plus za neustálé narážky na Harryho. Asi nikdy nepřestanu být dítětem, ta pohádková analogie je prostě super. Už se těším na Britt-Marii!

7 29.12.2015

Co to budu dlouze opisovat.
Pokud se sebou nezačneme něco dělat, přesně takto, nebo ještě hůře, jako lidstvo dopadneme. Líbilo, ale doufala jsem ve větší hru na city v podobě detailnějšího popisu života v postapokalyptické budoucnosti. I tak se mnou toto téma silně rezonuje. Jdu na Modrou.

6 29.09.2019

Nudné, předvídatelné, klišoidní. Jazyk (nebo překlad?) jak od žákyně 5. třídy. Všechny postavy jsou dohnané do extrému, jejich chování je sotva uvěřitelné a přitom je to celé úplně ploché.
Jednu hvězdu bych snad dala za název, ale ten bohužel nijak nezlepšuje kvality knihy. Jdu si udělat kafe.

Já nějak nevím. Myšlenka dobrá, provedení už horší. Některé situace (v současnosti) se mi zdály vysoce nepravděpodobné, konec neskutečně zkratkovitě odbytý. Na druhou stranu se mi líbilo vykreslení psychických potíží Terezy, jelikož jsem si podobnými stavy kdysi procházela.

4 20.08.2019

Žádná vysoká literatura to tedy není, ale autorčiny knihy mám ráda pro jejich atmosféru, pohodu a téměř pohlazení na duši. Ideální jako odpočinkové čtení, pár stránek a jsem v rovnováze a plná chuti jít pracovat na nějakém projektu, rekonstrukci nebo si jen vychutnat kávu.

4 01.07.2019

Neuvěřitelně nadčasová a děsivá kniha.

4 21.12.2016

Parádní smršť. Až jsem se tady v severním Norsku skoro bála jít spát.

4 27.02.2016

Ano, zpočátku mě Úve pěkně štval. Ale hodně brzy mě začal bavit, zejména v tandemu s mamelukovou ženou. Úsměvné, milé a nahořklé. Po přečtení bych dala 4*, nicméně o dva měsíce později a po poslechu audioknihy dávám 5*.

4 26.12.2015

Pohlazení na duši, inspirace, láska.

3 25.04.2020

Já pořád nějak nevím, jak tuto knihu uchopit. Backmannův styl psaní je mi velmi blízký, jeho příběhy ve mě vyvolávají různorodé, ale vždy velmi intenzivní pocity. Britt-Marie mi chvílemi přišla jako splácanina několika vzájemně neprovázaných a zcela nahodilých událostí, chvílemi až směšná a hloupá. I když jsem tak občas kroutila hlavou, zejména v závěru knihy, stále ve mě dokázala vyvolat silné emoce, nejvíc snad něhu a zoufalství. Zoufalství z toho, co život může dát či vzít. Něhu a pochopení pro ty, kteří si prošli situacemi, které za jejich života utvářely jejich osobnost. Nestává se mi často, že bych měla takto rozporuplné pocity vůči knize, proto zatím nehodnotím hvězdičkami. Ke knize po nějaké době vrátím a třeba ji tentokrát pochopím lépe.

Čteno v norském překladu. Posléze poslechnuta audiokniha načtená opět skvělou Valérií Zawadskou.

P.S. Jdu se pustit do Medvědína, přijde mi, že Backmann řetězí motivy knihu od knihy, to mě baví.

Tato kniha se ke mně celou dobu tak nějak nenápadně plížila, až mi na jejím konci došlo, jak se mi vlastně zalíbila. Ačkoliv se jedná o válečné téma, téměř po celou dobu čtení na mě působila jakýmsi laskavým dojmem. Poměrně silný konec. A za mě i velká podobnost se Zlodějkou knih.

3 20.07.2017

Co si budeme nalhávat, žádná vysoká literatura to není. Myšlenka propojení jednotlivých příběhů je dobrá, ovšem v takovémto množství a intenzitě mi to přišlo spíš jako telenovela. Čtenář nemá šanci rozeznat jednotlivé vypravěčky jednu od druhé kvůli jednotnému stylu vyprávění, kterému dominují nekonečná souvětí a myšlenkové pochody. Pitomost většiny aktérek a zoufalost jejich životů mě celou dobu čtení jaksi ubíjely. Průměrná kniha o ničem, o všednosti, chcete-li vypnout mozek, poslouží.

3 11.04.2017