mag097 komentáře u knih

Hotel Atlantic vypráví příběh skupiny židovských dívek a chlapců, kteří před druhou světovou válkou utíkají do Palestiny. Anotace vám sice prozradí spoustu dalších věcí, ale podle mě víc vědět nepotřebujete.

Moc se mi líbilo, že autorka osudy Židů zpracovala zase trochu jinak. Těch knih z Osvětimi a jiných koncentračních táborů už je přeci jenom na trhu dost. Vůbec jsem netušila, jak obtížné bylo pro Židy dostat se do Palestiny nejen na cestě z Československa ale i při vstupu do samotné Palestiny. Autorka při psaní knížky čerpala z reálných historických dokumentů a já mám radost, že jsem se při čtení zase trochu dovzdělala.

Ačkoliv mě kniha svým tématem nadchla, samotné zpracování už pro mě trošku pokulhávalo ... úvod byl poněkud rozvleklý, některé pasáže byly trochu výplňové a autorka mě při čtení ani moc nedržela v napětí.

3 05.10.2023

Ze začátku jsem s knížkou trochu bojovala a dělalo mi problém se začíst, nakonec jsem tomu ale podlehla. Byl to krásný román o přírodě a zakázané lásce. Právě popisy divokosti St. Kildy,láska Elffie k jejímu domovu a obyvatelé kteří lezou po skalách a loví ptáky pro obživu pro mě daly příběhu přidanou hodnotu, díky kterému jsem si čtení užila a dostala chuť okamžitě do Skotska odcestovat.

Nebudu vám lhát, bylo to místy trochu naivní a ta romantická linka je předvídatelná. Nicméně hlavní hrdinku si natolik zamilujete, že vám to nebude vůbec vadit a naopak ji budete fandit.

5 31.07.2023

Máte rádi historické romány a chtěli byste vyzkoušet něco trochu jiného? Mrkněte na tuto novinku od Simona Mawera. Že vám to jméno něco říká? Máte pravdu, jedná se o autora Skleněného pokoje.

Anatomie rodu je historický román, ve kterém se Mawer vydává po stopách vlastní rodiny. Z pár informacích o svých příbuzných, které dohledal v kronikách, dopisech a vzpomínkách, sestavil románovou kroniku a dál nám tak nahlédnout do života obyčejných lidí v 19. století.

Zpracování knížky se mi moc líbilo, reálná historická fakta dodala knížce uvěřitelnost a člověk při čtení cítil, že tak nějak historie skutečně plynula. Byla zajimavé podívat se na život běžného vojáka, námořníka nebo švadleny.

Ze začátku čtení jsem ale byla trochu rozpačitá, trvalo mi se začíst a nebyla si jistá, co to vlastně čtu a proč. Jakmile jsem se do příběhu ponořila, plně si mě získal.

Mou nejoblíbenější knihou od autora určitě zůstává Dívka, která spadla z nebe, Anatomii rodu vám ale určitě doporučuju!

4 23.07.2023

Vztah matky a dcery je téma, které v literatuře moc často nepotkávám....a přitom je to téma, ke kterému máme každá co říct a můžeme se ve spoustě příběhů najít.

Tato novinka Kláry Vlasákové mě uchvátila, zároveň chápu některé rozpačité recenze. Poněkud nelogický a neuzavřený konec, který ve vás budí víc otázek než odpovědí. Vztah Marie ke svému tělu které nenávidí, ale nemá problém odjet k moři a tam trávit celé dny v plavkách ... je toho víc. Já si ale knížku fakt užila!

I když toho o historii postav moc nevíme, brzo zjistíme ,že vztah Marie a Rózy není dobrý. Příběh je vyprávěn hlavně z úhlu pohledu Marie a tak krom tématu vztahy matka-dcera hraje v příběhu i velkou roli stárnutí a soběstačnost. Co všechno je Marie ochotná udělat, aby se o sebe dokázala postarat, i když to okolí úplně nechápe.

Mrzí mě, že kniha nebyla delší. Bavilo by mě se této rodině podívat trochu víc pod pokličku a zjišťovat, proč jsou ty dvě k sobě takové, jaké jsou.

Líbilo se mi, že se Klára Vlasáková nebála trochu píchnout do vosího hnízda dnešní společnosti a z knížky je cítit, co si myslí o úzkoprsosti a předsudcích ve společnosti.

8 17.07.2023

Hodně dlouho už jsem nesáhla po žádné LGBT romantice a o to víc jsem si Léto mezi řádky užila. Alena Štraubová knížku napsala tak, že jsem chvílemi měla pocit že jsem s hlavními hrdiny ve Španělsku. V průběhu čtení navíc zjistíte, že ji ani nechcete dát z ruky.

V příběhu to navíc úplně není o tom, jestli se někomu líbí kluci nebo holky, ale o tom, jak důležitá je osobnost člověka

I když to místo bylo opravdu lehce naivní young adult čtení, vím že to k tomu patří a kdyby by mi bylo 16, tak bych tu knížku milovala. Jo bylo to předvídatelný, ale to k tomu patří a všichni vlastně chceme, aby to tak bylo.

4 28.06.2023

B. A. Paris je mou velkou oblíbenkyní a její knížky si vždycky užiju, Vězenkyně mi ale přišla trochu šitá horkou jehlou.

Opět se mi ale potvrdilo, že autorka píše skvěle a překladatelka odvedla výbornou práci. Knížka je napsaná velmi čtivě a stránky doslova lítají pod rukama. Nějak mi to ale tentokrát nesedlo. Pořád jsem musela přemýšlet, že takhle by to přece v reálu nemohlo být, že by se přece musel ozvat ten a tamten udělat tamto... Vím, že je to odpočinkový thriller, ale u předchozích autorčiných knížek, a hlavně u Za zavřenými dveřmi, mi přišlo, že měli i něco trochu navíc.

Musím ale říct, že pokud jste spíše svátečnější čtenáři a hledáte nějakého super čtivého parťáka na dovolenou, tak Vězenkyně by vám mohla sednout.

3 19.06.2023

Knížka má jenom něco málo přes 200 stránek, autorka tedy nejde úplně do hloubky, i tak se jí podařilo vystavět neuvěřitelně silný příběh a dotknout se mnoha témat. Pro mě nejsilnější bylo asi téma mateřské lásky.

10 14.06.2023

I když je autor Nor, nečekejte klasické severské krimi. Žádné morbidní krvavé scény ani zvráceností prostoupenou vesnici tady nenajdete. Knížka je klasickou detektivkou spíš amerického tipu, kde se míchá současné vyšetřování s jedním starým případem, kterému je dán ve knížce mnohem větší prostor.

Moc mě ta hlavní linka s minulostí bavila. Hlavní detektiv má dovolenou a najednou mu do schránky přijde dopis s odkazem na jeden starý případ a on se pustí do zkoumání. Jeho kolegové zatím pokračují ve vyšetřování případu zmizelé mladé ženy.

Klišé? Ano. Vadilo mi to? Ne!

Vyšetřování mělo hlavu i patu a já celou dobu dumala nad tím, jestli autor ty dva případy nějak propojí a jak. Autor se s tím popasoval dobře a já si čtení užila. Byla to taková příjemná oddechovka.

3 10.06.2023

Čekala jsem, že tenhle příběh bude silný, ale naprosto to předčilo moje očekávání. To, co se dělo po atentátu bylo šílené .... policejní výslechy, nenávist okolí ... bylo mi Amina tak neuvěřitelně líto a čím více stránek jsem přečetla, tím větší úzkost jsem cítila.

I když by někdo mohl říct, že je to jen "obrázková knížka o 160 stránkách", ve mě osobně bude tento příběh rezonovat ještě dlouhou. Ilustrace totiž naopak celý můj prožitek umocnily.

Bylo tam sice pár míst, kdy pro mě příběh lehce ztratil ten počáteční drive, vždycky se pak ale stalo něco dalšího a já netrpělivě otáčela stránku za stránkou.

Zároveň bych ještě uvítala třeba i retrospektivní pohled do vztahu Amina a jeho ženy, přece jen mi pořád vrtá hlavou, že si ničeho nevšiml a zároveň jsme se toho o ní dozvěděli strašně málo.

2 08.06.2023

Takové maličkosti vás zavedou do poloviny 80. let do Irska. V předvánočním schonu hlavní hrdina Bill rozváží uhlí po celém městě. Na své pravidelné trase má i místní klášter, ve kterém jeptišky provozují prádelnu.

O irské historii toho vím málo a o Magdaleniných prádelnách ještě míň. Bavilo mě, že prádelny nebyly tak úplně ústředním tématem knihy a pomocí Billových očí a myšlenek jsem mohla nasát atmosféru tohoto městečka.

Autorka věci nepsala úplně napřímo, přesto si svými znepokojivými náznaky získala mou plnou pozornost. Po dočtení jsem strávila pěknou chvilku googlením a snažila se dozvědět co nejvíc.

7 07.06.2023

I když už knížek na téma koncentračních táborů vyšlo mraky, Fotograf by určitě neměl být přehlížen. Nejen kvůli pohledu na koncentrační tábory z poza fotoaparátu, ale (a podle mě hlavně) i kvůli konci knihy, který popisuje norimberské procesy, kdy jedna beznaděj vystřídala druhou.

Taky vás ještě upozorním, že knížka určitě není pro slabé povahy, některé obrázky i popisy situací jsou trochu drsnější.

Příběhu by ovšem neuškodilo pár stránek navíc, některé situace byly popsány hodně z rychlíku a zasloužili by si podle mě víc prostoru, díky čemuž by knížka zanechala ještě silnější dojem.

2 04.06.2023

Hlavní hrdinkou knihy je královna Min, o které jsem nikdy neslyšela a která se proslavila zejména tím, ze se rozhodla bojovat za svobodnou a nezávislou Koreu. Příběh Korei mi vlastně tak trochu připomíná naše vlastní dějiny ... malé území, na kterém chce svůj vliv prosadit nejeden velikán.

Nevím, jak moc je příběh historicky přesný, ovšem jako odrazový můstek k poznání korejské historie je to skvělá volba. A nejen historie, ale i kultury! Korejský venkov, královská rodina, postavení rodů, pravidla chování ... těch zajímavých témat je tam opravdu hodně.

Historickou linku protíná i linka ze současnosti, která mi přišla do příběhu zasazená tak trochu na sílu a vlastně bych se bez ní obešla. Upřímně, týden po dočtení už si z ní skoro nic nepamatuju a v hlavě mám pouze královnu Min a její příběh

1 11.05.2023

V kontextu společnosti, na jaký jsme my Evropané zvyklí, jsou pro mě vždy knížky od afrického autora vytržení ze snění o tom, jak se nám všem na planetě Zemi krásně žije.

Negramotnost, dětské nevěsty, otroctví, postavení žen .... a nejen o tom všem se v příběhu čtrnáctileté Adunni dočtete. A důležité je říct, že děj je zasazen kolem roku 2015.

Kniha je zajímavá nejen svým příběhem, ale i jazykem vyprávění. Jazyk je schválně komolen a jak se postupně vyvíjí hlavní postava, tak se vyvíjí i jazyk knihy. Na jednu stranu mi to přišel jako geniální prvek, na druhou se mi ale do knížky těžko začítalo a nemohla jsem si na to zvyknout.

Taky bych ocenila, kdyby nás autorka nechala s Adunni trochu déle a my se mohli víc dozvědět o tom, jaký život si svým odhodláním dokázala vybojovat.

I když to není lehké čtení, knížce dejte šanci. Už jenom proto, aby byl hlas Adunni co nejvíc slyšet!

2 10.05.2023

Tato kniha má pouze 240 stránek a já pořád nedokážu vstřebat, co všechno dokázala autorka na tyto stránky vměstnat. Politické procesy, náboženství, komunismus, hudba, vězení, mezilidské vztahy a autismus, který mě pro mě byl nejsilnějším tématem celé knihy. Je až k neuvěření, že o této nemoci se u nás v této době ještě nic nevědělo a tak si asi dokážete představit, jaké podmínky pro výchovu takového dítěte byly v poválečném Československu.

Hltala jsem stránku za stránkou, protože jsem potřebovala vědět, co bude dál. Zároveň jsem nechtěla, aby to skončilo....bylo to ale silnější než já a přelouskala jsem ji za jeden den.

Předchozí autorčina kniha Jizva, která zpracovává téma Životic, byla skvělá, Varhaník je ale ještě o třídu víš. Jestli milujete knihy Karin Lednické nebo Aleny Mornštajnové, Varhaníka budete taky milovat. U mě v srdci budete mít tento příběh místo navždycky.

8 30.04.2023

Podle anotace jsem se těšila na román, která bude hlavně o kolaboraci s nacisty a jejích poválečných následcích. Bohužel, tohoto tématu bylo za mě v knížce strašně málo. Na to, že nemá knížka ani 300 stránek měla hodně pozvolný rozjezd, kvůli čemuž pak šla málo do hloubky.Hlavní hrdinka byla navíc tak studený psí čumák, že mě vůbec nezajímal její osud.

Poslední třetina byla ale naopak naprosto skvělá, a mě nakonci mrzelo, že příběh nepokračuje dál. Toto konečně začal být styl příběhu, který se mi tolik líbil u autorčiné prvotiny.

Historické reálie měla autorka skvěle zpracované a tu druhou polovinu minulého století v knize zpracovala neotřelým způsobem a přinesla na události zase trochu jiný úhel pohledu.

Začátek příběhu ale pokulhávál a já se do knížky vůbec nedokázala začíst. Odtažitý styl vyprávění, nesympatické postavy....hlavně jsem ale čekala, kdy konečně skončí válka a začne se řešit to, na co mě nalákala anotace a ono to pořád nepřicházelo...

Zkrátka tohle setkání se úplně nepovedlo, asi hlavně kvůli mým očekáváním.
3,5/5

5 25.04.2023

Poslední dobou mám problém najít detektivku, která by neobsahovala nějaké klišé prvky. Bohužel i Henry Ford si jeden takovýto škraloup nese - a to svou mrtvou manželku. Kompenzuje to ale jeho kolegyně Hannah, která je velká sympatička, až mě mrzelo, že nedostala v příběhu víc prostoru. Zbytek týmu mě při čtení spíš trochu rozptyloval a postavy se mi občas pletly.

Temné dědictví je skutečně detektivka a na vyšetřování je kladen velký důraz. První třetinu mě to hodně bavilo, pak už to můj vkus bylo moc natahováné a knížku bych trochu proškrtala.

Co mě ale asi nejvíc zklamalo bylo rozuzlení.... detail, který se záměrně ignoroval, aby mohl být na konci náhodou rozluštěn. Podle mě by stačil jeden ajťák a případ by byl vyřešen raz dva (a pokud by to nedokázal, tak by se aspoň vědělo, že tohle je klíč na kterém to stojí).

Na druhou stranu je fajn, že příběh není překombinovaný a čtenář tak stíhá držet krok s podezřelými a může sám dobře sledovat různé indicie.

3 17.04.2023

Naprosto chápu, proč je Michaela Klevisová tolik populární. Vraní oko je věrohodná, uvěřitelná detektivka z českého prostředí, která si na nic nehraje. Žádná překombinovanost, žádná zbytečná akce a pokud jsou její předchozí knihy jako tato, tak se divím, že z toho ještě nikdo nenatočil seriál. Tohle by se totiž českému divákovi kriminálek moc líbilo.
(Edit: Dům na samotě byl zfilmován)

Narovinu ale říkám, že kniha nemusí sednout všem. V první třetině se jenom seznamujeme s postavami a autorka nám dává prostor, abysme si sami vymysleli své teorie, kdo koho zabije a proč. Pokud máte rádi krváky a akční scény, Michaela Klevisová nebude úplně pro vás. Pokud vás ale baví psychologie postav a pomalejší vyšetřování, mohlo by se vám to líbit.

Postava hlavního vyšetřovatele není v příběhu moc výrazná, díky tomu asi můžete číst sérii napřeskáčku jak se vám za chce. Byla to příjemná změna, neřešit ke klasickému případu i ztrátu detektivovi manželky, vraždu jeho dítěte nebo aféry s kolegyněmi.

14 12.04.2023

Knížka má lehce povídkový nádech. Po první kapitole, osudu pana Vrány, jsem byla z kniha nadšená a do čtení se pustila s velkou chutí. Další kapitola ale úplně potopila mé čtenářské nadšení. Začala mi vadit absence přímé řeči a dlouhé popisy.

Na závěr knihy se to sice spravilo, dojem z příběhu už to ale úplně nezachránilo.

Co ale musím vyzdvihnout je autorčin jazyk. Její čeština je nádherná, nějak to u mě bohužel celé "necvaklo" dohromady.

3 12.04.2023

an Kholl ve svém debutovém románu vypráví příběh čtyřicátníka Petra, který jede na pracovní cestu do Číny a bilancuje svůj život. Do toho bilancování se mu ale připlete mladičká Kristýna...

Na 200 stránkách prožijeme s hlavním hrdinou a jeho rodinou několik let jeho života, během kterých si každý člen rodiny řeší svoje soukromá dramata a společně jim to moc neklape.

Autor se úspěšně zapojil do současné vlny české literatury a mohl by sednout např. čtenářům Hajíčka, přišlo mi to podobné Plachetnici na vinětách. Hájíček sice není úplně můj oblíbenec ale Kohll mi sedl o něco víc, hlavně díky formě. Knížka má krátké kapitoly, díky kterým se četla skoro sama.

Pokud vám v knížkách vadí nadměrné pití alkoholu a sex, Tajný život domorodců asi nebude úplně pro vás. Nebudu vám tajit, že na služebce v Číně se pilo dost. Mě to ale bavilo a líbilo se mi, jak se s tím autor nepáral a řekl všechno tak, jak bylo a jak život přinesl. Třeba u scén s Kristýnou a architektem sexu jsem se i zasmála nahlas.

4 12.04.2023

Tenhle příběh měl všechno a byl jako život sám, byl milý, vtipný, smutný, srdcervoucí i trochu depresivní a mě se zase potvrdilo, že ty nejsilnější knížky nejsou bichle. Josefína má něco přes 220 stránek, ale do srdce se vám obtiskne, jako by měla aspoň tisíc.

Já osobně věděla, že se mi bude knížka líbit hned po přečtení věnování na začátku knihy, protože se ukázalo, že máme s autorkou stejný smysl pro humor se špetkou ironie.

Bavilo mě se vrtat v hlavách jednotlivých postav. Po přečtení kapitoly jsem vždycky zavřela knížku a chvíli přemýšlela o tom, co jsem přečetla. Knihu jsem chtěla přečíst na jeden zátah, zároveň jsem si chtěla šetřit.

Knížka nemá žádné velké téma, je jen příběhem jedné rodiny se všemi jeho radostmi i strastmi. Já můžu Josefínu jedině doporučit, obzvlášť pokud máte rádi "obyčejné" příběhy ze života.

8 04.04.2023