mag097
komentáře u knih
Fakt šílená jako já
Jo Watson
Ačkoli se jedná o romantickou, lehce bláznivou komedii, příběh vás donutí se i zamyslet nad tím, co a jakým způsobem sdílíme na sítích, a co všechno jsou lidé ochotni udělat pro dokonalou instagramovou fotku.
Čtení jsem si moc užila, přestože má knížka přes 400 stránek, děj se nijak nevlekl, bylo to milé a vtipné, což je u romantických komedii celkem umění najít, navíc mě autorka dokázala i pár zvraty překvapit, což se cení ještě víc.
Pokud tedy hledáte odpočinkové čtení, můžu vám Fakt šílenou jako já doporučit, a co jsem koukala na recenze ostatních knížek od autorky, tak ani s těmi asi nášlapnete vedle.
Výherce
Oldřich Burda
V příběhu se s hlavním hrdinou, moderátorem losování Loterie vypravíme do zákulisí tohoto pořadu, které autor moc dobře zná, jelikož losování sám moderoval.
To je podle mě všechno, co z děje potřebujete vědět. Pokud hledáte oddechovou knížku, u které se zasmějete ale zároveň i trochu zamyslíte, mohl by vám Výherce padnout do noty. No, kdo z vás někdy nepřemýšlel, co by dělal, kdyby vyhrál loterii?
V knížce se proplétají lidské osudy, hrdinové dělají přešlapy a peníze hýbou dějem.
Knížka se četla víc než dobře a mohla by zaujmout i případného nečtenáře, který hledá oddechové čtení s netradičním námětem.
Já sice nesázím, ale několikrát jsem během čtení přemýšlela, co bych s výhrou dělala...a jak vidíte na fotce, na cestování by se nějaká ta částka určitě vyhradila
Jenom nestvůra
Vanessa Len
Joan je obyčejná šestnáctiletá holka, až na to, že na prázdninách u babičky zjistí, že pochází z rodiny Nestvůr. A aby toho nebylo málo, kluk do kterého se nedávno zakoukala, je naopak lovcem nestvůr...zní to jako jedno velké klišé? Jo! I tak vám ale má tato nová série co nabídnout!
Za mě jsou nejlepší částí tohoto příběhu morálně šedé postavy. Moc mě bavilo, že o většině postav nedokáže říct, jestli jsou "hodní" nebo "zlí ", každý má svou minulost, kterou autorka hezky postupně odhaluje. Celkově se autorce podařil vybudovat skvělý svět, dobře zvládla i cestování časem. Příběh měl hlavu a patu já osobně bych si ale zrovna tento příběh možná víc užila na plátně, zejména kvůli cestě do devadesátkového Londýna.
Kladné body musím připsat i za romantickou linku, která v příběhu nebyla tlačená na sílu a jen tak pozvolna dokreslovala atmosféru celého vyprávění.
Zároveň mě ale některé části úplně nechytly a čtení pro mě bylo tak trochu jako na houpačce, místy skvělé a hltala jsem stránku za stránkou, místy jsem se do čtení naopak musela trochu tlačit, ve výsledku mě ale příběh bavil.
Vyděšená k smrti
Rachel Amphlett
Vyděšená k smrti je přesně tím tipem příběhu, po kterém můžete sáhnout, když si chcete přečíst něco rychlého, co má dobrý spád a chcete si odpočinout. Za mě je to ideální odpočinková detektivka, která by mohla zaujmout i nečtenáře.
Kdybych měla mít jednu výtku k příběhu, tak je to množství policejních postav, na knížku o 336 stránkách ji tam bylo moc a občas se mi pletly.
S touto sérii budu rozhodně pokračovat, už jenom proto že první díl má nejslabší hodnocení na GR ("jenom" 4 hvězdičky).
Kde se les dotýká hvězd
Glendy Vanderah
Často mám pocit, že u spousty knížek se musím prokousat přibližně prvními 50 stranami, než se děj rozjede. Tady tomu tak není a hned od začátku má knížka skvěle našlápnuto. Naopak jsem si tady vůbec nedokázala představit, jakým směrem se tato 350 stránková knížka bude ubírat.
Prostředek příběhu byl pro mě sice lehce hluchým místem, ale vůbec nelituju, že jsem si knížku přečetla. Asi nejvíc bych ji přirovnala ke knize Kde Zpívají raci, protože jsem při čtení zažívala dost podobné pocity. I tady byl kladen velký důraz na přírodu, i tady hrálo velkou roli osamělé dítě a i tady vznikla krásná romantická linka, která plynula na pozadí celého příběhu, jinak byl ale děj úplně odlišný.
Knížka ve vás budí silné emoce a to já můžu! A navíc, už jenom kvůli té krásné obálce by neměla ve vaší knihovně chybět!
Herečka: Múza první republiky
Jana Poncarová
Knížka nás zavede do období 20. let, kdy vzniklo samostatné Československo, kultura se probouzela a Jarmila Horáková patřila mezi nastupující herecké hvězdy. V příběhu se zároveň potkáváme se spisovatelkou Olgou, která o dvě desetiletí později vypráví Jarmilin příběh.
Do knížky jsem vstupovala s velkým očekáváním, protože vím, jak moc jsou knížky Jany Poncarové populární. Bohužel, tento příběh mi vůbec nesedl.
Jarmila Horáková byla svobodomyslná bohémka a přesně taková je i tato kniha. Mě osobně její charakter vůbec nepřirostl k srdci a právě kvůli stylu vyprávění jsem si k ní vůbec nevytvořila vztah. Asi jsem čekala, že se knížka bude svým stylem víc blížit např. knihám Aleny Mornštajnové nebo Karin Lednické.
Na druhou stranu musím uznat, že autorka dobu první republiky a charakter postavy vykreslila dobře a knížka je kvalitně zpracovaná, opírá se o reálné Jarmiliny deníky a já se díky knize dozvěděla zase něco víc o české historii, jen si nemyslím, že by se kniha líbila masovému čtenáři a bude spíš pro fajnšmekry. Pro mě osobně byla bohužel docela nepřístupná.
Zároveň mě to ale vůbec neodradilo Janu Poncarovou číst. Naopak! Musím pochopit, proč je mezi všemi tak oblíbená.
Madame Piaf a píseň lásky
Michelle Marly
Knížka nás seznámí s velmi krátkým časovým obodbí ze života této geniální zpěvačky, kdy objevila Yvese Montanda a stala se jeho učitelkou a milenkou.
A to je bohužel tak všechno, co vám k této knížce můžu říct. Neměla jsem vůbec pocit, že čtu beletrizovaný životopis, ale spíš laciný příběh z červené knihovny. Navíc mi přišlo, že jsem se dozvěděla víc věcí o poválečné Francii než o samotné Edith Piaf.
Lyceum
Lukáš Malý
Autor nás v tomto příběhu zavede do prostředí prestižního lycea, na které se podaří Lubošovi získat stipendium. Dokáže spravedlivý a hodný kluk proplouvat prostředím zhýčkaných děti businessmanů, aniž by jeho morálka utrpěla?
Začátek knížky byl skvělý a já vkládála do příběhu velké naděje. Bohužel, čím víc jsem přečetla, tím méně mi to sedlo, prostředí fotbalu a bojových sportů ale prostě není nic pro mě.
Další slabinou pro mě byla logika budování příběhu. Často mi přišlo, že se v knížce něco stalo, aniž by k tomu předtím byly jakékoliv náznaky nebo věci podobně nepřirozeně odpluly. Na druhou stranu, pohybujeme se v prostředí puberťáků, které dokáže být samo o sobě dost nevyzpytatelné.
Co se ale autorovi nedá upřít je, že umí skvěle psát. Ten text byl nádherný, akorát dějově nic pro mě.
Pokud ale autor napíše něco dalšího, ráda si od něj opět knížku přečtu, protože talentovaný bezpochyby je!
Takový prima věk
Kiley Reid
Začátek knížky byl skvělý, konec taky, ale ten prostředek byl pro mě tak trochu utrpením a několikrát jsem váhala, jestli knížku neodložit. Myšlenka knížka byla strašně zajímavá a hlavní problematikou knížky nebyla podle mě ani tolik rasová otázka jako spíš následky toho, když někdo dělá správné věci ze špatných důvodů a nepřemýšlí o jejich důsledcích.
Bylo to zajímavé sociální drama, které se mi ale bohužel strašně špatně četlo. Vůbec mi nesedl styl vyprávění a dlouho jsem u knížky neudržela pozornost.
Takže abych to shrnula, myšlenka zajímavá, pro mě bohužel téměř nečitelná a vlastně ani nevím, jestli mi stálo za to, se jí přelouskávat.
Záblesk života
Jodi Picoult
Autorka se toho v této knížce vskutku nebála a vrhla se přímo po hlavě do velmi kontroverzního tématu, o kterém bohužel musíme v jednadvacátém století opět diskutovat.
Z počátku jsem z knížky nebyla moc nadšená a trvalo mi si zvyknout na velmi specifický styl vyprávění příběhu. I když byla knížka náročná na čtení jak svým zpracováním, tak i tématem, jsem ráda, že jsem po ní sáhla.
Musím ocenit, jak autorka vylíčila oba úhly pohledu na potraty. Právo na potrat by podle mě nemělo být odepíráno žádné ženě, bylo ale zajímavé se skrz tento příběh seznámit s názory někoho, kdo to vidí jinak a dokáže o tom vést debatu a nejen plácat v komentářích.
Zároveň jsou v knížce rozebrány i rasové problémy v Americe a například oproti Takovému prima věku, který jsem četla nedávno, my tento příběh dal mnohem víc a dokázala jsem se lépe do tohoto problému vžít.
Knížku vám za sebe určitě doporučuju, akorát z hodnocení odebírám jednu hvězdičku za poněkud pomalejší rozjezd, který by podle mě mohl někoho i od čtení odradit, ale nedejte se, stojí za to!
15 roků lásky
Patrik Hartl
15 roků lásky není mé první setkání s Patrikem Hartlem. Mám za sebou Prvoka, s tím jsem byla spokojená, krátká oddechovka u které se člověk zasměje.
Ale toto...15 roku lásky je 500 stránková cihla, které by slušelo, kdyby tak polovinu svého obsahu shodila.
Za mě to bylo překombinované a ze spousty kapitol jsem měla pocit, že tam jsou jen proto, aby to pak na plátně vypadalo atraktivně. Pro mě toto bohužel nebyla příjemná oddechovka, ale spíš scénář k typické české komedii, kde naskladáte jednu hvězdu za druhou, spoustu hezkých míst a pár bizarních scén. A s takovýmto obsahem ja prostě 500 stránek trávit nechci.
Až uvidíš moře
Scarlett Wilková
O tom, že do Československa proudili v 50. letech řečtí uprchlíci jsem věděla. Ale o tom, jaké to tu pro ně bylo, jsem vůbec netušila.
S hlavními hrdinkami tohoto příběhu, dvěma malýma holkama, které v roce 1948 uprchly z Řecka, aniž by věděly, kde skončily jejich rodiny, strávíme téměř 80 let a knížka se tak řadí mezi další románové kroniky mapující část české historie.
Jestli vás bavil Šikmý kostel, tohle vás bude bavit úplně stejně. Děj pomalu plyne, roky ubíhají a hlavní hrdinky stárnou. Příběh je ale vyprávěn z úhlu mnoha více postav než pouze Kouly a Sotiry, což krásně dokreslilo dobovou atmosféru a vnímání nového prostředí napříč různými generacemi.
Autorka skvěle popsala, jak se Řekové po příjezdu k nám cítili, jak jim chyběl jejich domov a jídlo. Já osobně řeckou kuchyni miluju, takže se mi během čtení nejen lámalo srdce ale zároveň sbíhaly sliny a rostla chuť sbalit si kuft a do Řecka odletět.
Knížka je další skvělý dílek, který vám pomůže si utvořit obrázek o našich dějinách a já ji doporučuji všemi deseti.
Co vás v dějáku nenaučili
Markéta Lukášková
Co vás v dějáku nenaučili vychází z podcastu Příběh, který se opravdu stal a je to podle mě ta nejvíc příjemná forma, jak se něco dozvědět o naší historii. Knížka sama o sobě je skvělá. Jelikož je poměrně útlá, nestihnete u ní ztratit pozornost, protože se pořád dozvídáte nové a nové informace. Super je taky to, že knížka není plná pouze "suchých" informací ale je obohacena i o vzpomínky pamětníků a ukázky toho, jak se tady za socialismu žilo.
Stejně jako jsem byla na jaře nadšená z Životic od Karin Lednické, jsem teď stejně nadšená z této knížky. Obě jsou důkazem toho, že historie není nuda a dá se o ní psát poutavě.
V dnešní době je víc než kdy jindy důležité si připomínat naší historii. A tahle knížka by podle mě mohla být pro spoustu z vás skvělým odrazovým můstkem. Zároveň vám tentokrát nechci doporučit jenom knížku ale i Markétin podcast, já osobně ho miluju, poslouchám ho skoro každý den v práci a díky tomu považuji @pandikralovna tak trochu za svou kolegyni
Krvavé stíny
Jérôme Loubry
Narovinu musím říct, že Útočiště to nepředčilo. Musím ale hned v závěsu dodat, že i tak to bylo skvělý ️
Měla jsem sice trochu problém se do příběhu dostat, jakmile jsem se ale "prokousala" přes začátek, nedokázala jsem knížku odložit a na konci mi autor opět vytřel zrak
I v této knize se mu povedlo čtenáři zamotat hlavu spoustou různých nesourodých momentů, které do sebe ale na konci skvěle zapadly a žádná otázka nezůstala nezodpovězena. Autor opět potvrdil, že patří mezi thrillerovou elitu a co knížka, to zážitek.
Krvavé stíny tak spokojeně řadím vedle Útočiště do knihovny a až si budete chtít přečíst opravdu skvělý thriller, sáhněte po Loubrym!
Všechno se v dobré obrátí
Adam Suchý
Porevolučních příběhů je v knihkupectvích jako šafránu, když jsem tedy dostala možnost přečíst si novinku od Adama Suchého, neváhala jsem ani minutu.
S hlavním hrdinou, novinářem Danielem, se setkáme na konci roku 1992, kdy se vydává na pracovní cestu na Tenerife, aby napsal reportáž a nalákal tak české turistiky, aby strávili dovolenou zrovna na tomto ostrově. Daniel ovšem najde i něco jiného, než materiály pro svůj článek...
V jedné recenzi jsem četla přirovnání, že tato kniha je jako Účastníci zájezdu. Pravda je, že se zde seznámíme se všemi "účastníky zájezdu", se kterými Daniel na Tenerife odletěl, oproti známé komedii ale v tomhle příběhů nadzvedneme pokličku trochu víc a krom vtipných příhod nakoukneme i trochu hlouběji a zjistíme, že každý má vlastně nějaké své trable. Navíc zde není tolik bizarních scén.
Za námět má u mě autor velký palec nahoru, samotné zpracování už pro mě ale bylo trochu slabší. Prostřední částí knihy jsem se musela trochu prokousávat a některé pasáže pro mě byly poněkud nezáživné.
Moc mě ale bavilo zavzpomínat na divoké začátky devadesátek, kdy hlavní hrdinové nedokáží pochopit, k čemu by jim byl takový internet nebo mobil dobrý. Skvělé taky bylo zjistit, jak v této době vlastně fungovala novinařina.
Suma sumárum hodnotím knížku jako lepší průměr, který by mohl "pamětníkům" připadat jako milá vzpomínka
Tsunami
Karin Krajčo Babinská
Tak tohle bylo skvělý! Vůbec jsem nevěděla, co od knížky vlastně čekat,ale moc mile mě překvapila. Neměla hluchá místa, příběh svižně plynul, já si čtení užívala a nedočkavě jsem otáčela stránku za stránkou
Autorka dobře vykreslila charaktery postav a člověk tak měl při čtení pocit, že na té zpropadené rodinné oslavě sedí s nimi.
Tajemství, lži a škobrtnutí jednotlivých členů rodiny postupně vyplouvala na povrch a já kolikrát nestačila zírat Zároveň to ale nebylo překombinované, a všechno v příběhu dávalo smysl.
Příběh není ani žádným složitým románem s hlubokými myšlenkami, které nebude stačit vstřebávat, ani ale letní bláznivá komedie, o které po přečtení nebudete vědět, že jste ji vlastně přečetli. Knížka se nachází hezky na pomezí, je čtenářsky dostupná, zároveň ale nutí k zamyšlení. Myslím, že má šanci zaujmout spoustu čtenářů, tak třeba zaujme zrovna i vás.
Mají v nebi skleničky?
Martina Preissová
(SPOILER) Příběh nás seznámí s malou, zvídavou Marjánkou, která žije v jedné malé jihomoravské vesničce. A protože je právě školní rok 1989/90 dá nám Marjánka svýma dětskýma očima nahlédnout na zásadní historické okamžiky našich dějin.
Na tenhle příběh jsem se strašně těšila, českou historii miluju a knížek o průběhů sametové revoluce jsem moc nečetla, takže když jsem získala možnost si tuhle knížku přečíst, navíc s předstihem, neváhala jsem ani minutu.
Bohužel, nadšení v zápěti vystřídalo zklamání. Čekala jsem, jak bude knížka plná historických milníků očima malého dítěte, příběh nám ale spíš nabídl běžný, každodenní život a tak do poloviny knížky nebylo skoro poznat, že jsme v roce 1989.
Chápu, že byl příběh líčen očima malého dítěte, na můj vkus šel ale málo dohloubky, co se historických milníků týče. Musím ale pochválit autorku za práci s tématem vnímání smrti malým dítětem, to mi naopak přišlo zpracováno skvěle.
Možná jsem šla do knížky se špatnými očekáváními, mrzí mě to ale doporučit vám ji úplně nemůžu.
Musím tě zradit
Ruta Sepetys
Příběh této knížky nás zavede do Rumunska v roce 1989. Přestože u nás režim pomalu začínal polevovat, rumunský diktátor držel svou moc pořád pevně v rukou. S hlavním hrdinou, sedmnáctiletým Cristianem prožijeme nejen rumunskou revoluci z první řady, ale bohužel i praktiky tajné policie.
Když jsem začínala tento příběh číst, několikrát jsem se podívala na přebalku, jestli čtu dobrou knížku, jestli náhodou nečtu 1984. Bohužel, žádný dystopický příběh jsem nečetla. Četla jsem krutou realitu vylíčenou do sebemenších detailů. Strach z odposlechů, strach z toho že vás někdo sleduje na každém kroku, strach o rodinu, strach zamilovat se...a odhodlání za svobodu nasadit život, to všechno v příběhu najdete.
Je poznat, že autorka si s rešerší příběhu dala skutečně záležet. Navíc je knížka tak čtivě napsaná, že jsem ji za jednu upršenou sobotu přečetla.
Upřímně jsem ale měla z knížky trochu strach, protože Mlčící fontány od této autorky mě vůbec neoslovily. V tomto příběhu se autorka ale zaměřila pouze na jednu hlavní dějovou linku a příběh tak byl úplný.
Jsem víc než ráda, že jsem autorce dala druhou šanci, protože Musím tě zradit je jednou z nejlepších knížek, kterou jsem letos přečetla.
Paví hody
Jan Štifter
Paví hody vás zavedou na českou vesnici do první poloviny minulého století. Jednotlivé osudy obyvatel Jelení dohromady utváří jeden bolestný příběh, který dokazuje to, jak byl osud k našim prarodičům a praprarodičům krutý .
I přestože historických románů z českého prostředí přibývá poslední dobou jako hub po dešti, Jan Štiftr nám dokazuje, že toto téma ještě vůbec není vyčerpané a pořád nám má co nabídnout.
Mě osobně Paví hody nejvíc učarovaly stylem vyprávění příběhu, který bych přirovnala k Zuzaninu dechu od Jakuby Katalpy. I když může odtažitý styl vyprávění někomu dělat problém v začtení se, nakonec začne bedlivý čtenář vnímat všechny ty myšlenky a osudy hlavních hrdinů, které nám autor podává tak trochu mezi řádky.
K Pavím hodům si tedy sedněte, až na ně bude mít čas. Až budete mít čas a náladu pomalu číst slovo od slova a obdivovat krásu českého jazyka a to, co vám knížka předá, aniž byste si to doslova přečetli.
Poupátka
Hana Lehečková
Na této knížce musím ocenit hlavně její formu zpracování. Jazyk a styl vyprávění je tak autentický, že opravdu věříte tomu, že čtete příběh, který sepsala malá holka. Cítíte mezi řádky Františčinu naivitu a neznalost světa, ze které vám je neuvěřitelně úzko. O to víc vám pak bude úzko až zjistíte, že knížka má autobiografické prvky a že zneužívání dětí je častější, než si jsme ochotni připustit.
Někomu mohou připadat některé pasáže nudné a zdlouhavé. Podle mě ale měli velký význam v tom, že si čtenář lépe udělá představu o tom, jak takový malý človíček vnímá svět kolem sebe a že ho trápí věci, kterým mi dospělí už třeba tolik nerozumíme.