Herečka: Múza první republiky
Jana Poncarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/501164/bmid_herecka-D74-501164.jpg
4
205
62
Některé životní role si nevybíráme. První světová válka skončila a duch divokých 20. let posedl srdce všech svobodomyslných umělců. Patřila mezi ně i herečka Jarmila Horáková. Navenek působila sebevědomě, uvnitř však skrývala nejistoty, které si vypisovala do svého deníku. S prvními láskami přichází také dilema - je možné se vdát a zároveň se naplno věnovat divadlu? Vážná nemoc však přerušila oslnivou kariéru v zárodku. O dvě desetiletí později objevuje Jarmilin příběh díky deníku také herečka a spisovatelka Olga. V období protektorátu se pro ni výjimečný osud stává nejen inspirací, ale i mostem ke svobodě, který vede daleko za hranice ponuré reality.... celý text
Přidat komentář
Dokonalé, chytré s jemné. Neskutečně jenné, jako vy se text s přibývajícími stranami stával básní. Jarmila byla jemná, Olga zase velmi svá. Obě odhodlané, lidské a především inspirativní.
Od Jany Poncarové už znám jiné knihy, a tak jsem chtěla vyzkoušet další příběh z jejího pera. Nakonec jsem se rozhodla pro knihu Herečka, která vypráví příběh herečky Jarmily Horákové. A bylo to neuvěřitelně silné a dojemné.
Přiznám se, že o Jarmile Horákové jsem donedávna vůbec neslyšela - možná proto, že se herecky projevovala spíše na divadelní scéně, filmů s ní mnoho nevzniklo, tudíž je její herecké umění pro současného diváka méně dostupné. Přesto se zdá, že ve své době byla velmi výraznou a talentovanou osobností tehdejšího hereckého světa.
Moc mne bavilo, jak se autorce podařilo vykreslit tu dobu 20. let 20. století. Úplně jsem měla pocit, jako bych tam s těma postavama byla a kráčela po jejich boku, naslouchala jejich rozhovorům a nasávala tu dobu, jejich myšlenky a ideály. O to víc mi to bylo blízké v tom, že se Jarmila Horáková blízce setkávala s velikány tehdejší avantgardy - Karlem Teigem, Vítězslavem Nezvalem, Jaroslavem Seifertem či Jiřím Frejkou. První tři jmenovaní jsou pro mne jako milovníka literatury jména velmi dobře známá. A tak se mi v tom prostředí jejich kroužku pobývalo dobře.
Autorka tu zcela logicky nechává promlouvat i další aktéry té doby, s nimiž se Jarmila Horáková herecky setkávala - potkáváme tu ve větší či menší míře třeba Andulu Sedláčkovou, Jiřího Voskovce, Lolu Skrbkovou, Stanislava Neumanna, Svatopluka Beneše, K. H. Hilara nebo Světlu Svozilovou. Což mne taky nesmírně bavilo.
A pak tu je samotná Jarmila Horáková, jejíž osudy tu sledujeme a které tu jsou vykresleny neuvěřitelně živě, plasticky a tak detailně, jako bych měla tuto postavu přímo před očima, jen s ní promluvit. Ta linka, která se týká přímo jí, mne úplně vtáhla do knihy.
Důvod, proč nehodnotím úplně naplno, je ta druhá dějová linka, která se tu vyskytuje. Ta je psána z pohledu herečky a spisovatelky Olgy Barényi, rodným jménem Aloisie Voznicové, která skutečně existovala a s Jarmilou Horákovou se skutečně znala. V této knize se její dějová linka zaměřuje konkrétně na to, jak psala divadelní hru inspirovanou životem Jarmily Horákové. Přiznám se, že tahle linka mne moc nebavila, ačkoliv se tím svým tématem samozřejmě vztahovala k hlavní dějové lince.
Knihu jsou poslouchala v audio podobě. Namluvily to Jitka Ježková a Dagmar Čárová, které byly naprosto skvělé.
Nakonec hodnotím 4 hvězdami, ten závěr knihy mne neuvěřitelně dojal a bylo mi vlastně po doposlechnutí docela smutno. Zdá se, že Jarmila Horáková byla zajímavá osobnost a její herecké nadání nesmírné, zvláště na divadle. Škoda, že dnešní divák už ji nemá možnost na divadle vidět.
Je to hodně jemné a ženské psaní, až starosvětské. Text plný vzdychání a pochybností hlavní postavy o sobě samé. Autorka se do toho prožívání se svými hrdinkami tedy hodně pokládá, ale věřím, že i ta herečka to dělala.
Myslím, že kdyby tento román vyšel v roce 1900, byl by hitem.
Moje první kniha od autorky a pocity mám rozporuplné. Začátek mi přišel takový nudný, ale nechtěla jsem knihu úplně odkládat. Linka Jarmily Horákové se mi líbíla daleko více než ta Olgy, která mi neseděla a vlastně mě i rušila a byla mi tak nějak nesympatická. Kdyby byla kniha pouze o Jarmile, tak si myslím, že to bude lepší, protože ona byla opravdu úžasnou osobností.
Tahle knížka byla ze všech od autorky nejsmutnější.
Jarmila byla veskrze pozitivní, Olga mě neskutečné vadila.
Knihu jsem přečetla na jeden zátah.
Začátek byl pomalejší, ale po chvíli mě příběh úplně dostal.
Perfektně se prolíná život Jarinky a Olgy. A konečné "rozuzlení", nebo spíš zjištění o samotné Olze, bylo hodně silné. I slza mi ukápla.
Já tedy hodnotím určitě kladně.
Je to smutný příběh o mladé dívce, ženě. Nic napínavého ani veselého v tomto příběhu prostě být nemá.
Příběh Jarmily a její lásce k divadlu se mi líbil, ale nějaké informace mi chyběli. Naopak Olga mě něčím iritovala a kdyby tam nebyla, nevadilo by mi to.
Nemůžu si pomoct, ale Podbrdskými ženami si autorka nastavila hodně vysokou laťku a zatím mě žádná z dalších jejích knih tak nenadchla.
Osobně mi u Herečky přišla zbytečná linie, kdy vypráví Olga. Klidně bych si vystačila s příběhem Jarinky samotné. Mám ráda příběhy s dějem, zde se ale pracuje hodně s pocity. Na mě až moc. Asi to k postavě patřilo, přecejen šlo o avantgardní umělkyni a tedy emočně bohatou povahu. Ale mě to občas až unavovalo.
Každopádně jsem se ráda dozvěděla o skoro zapomenuté herečce a jdu se podívat, zda o ní internet ještě najde nějaké další informace.
Román Herečka je příběh dvou žen, které se střídají v jednotlivých kapitolách. Hlavní hrdinkou je prvorepubliková herečka Jarmila Horáková, druhou vypravěčkou je spisovatelka píšící pod pseudonymem Olga Barényi a její část děje se odehrává za války. Autorka umí dobře popsat atmosféru a prostředí, ale jinak mě knížka moc nenadchla. Spíše než dějová, je kniha o pocitech a emocích, které se v podstatě opakují, až závěr knihu pozdvihne svojí svíravou dojemností.
Knihy Jany Poncarové mám moc ráda. Nejen, že jsem si oblíbila její smysl pro slova, ale hlavně příběhy, kterým se věnuje. Každá z jejích hrdinek má základ ve skutečné ženě, některé doslova. Herečku jsem poslouchala jako audioknihu, a možná z toho důvodu hodnotím její knihu jako nejslabší z těch, které jsem od autorky přečetla. Příběh plyne velmi pomalu, střídá se vyprávění dvou hrdinek a možná v tom byl můj problém. Zatímco hlavní příběh herečky Jarmily Horákové mě nesmírně bavil a hltala jsem každou kapitolu, příběhy z pohledu spisovatelky Olgy mě vůbec nebavily. Olga mi přišla nudná, příliš ponořená do Jarmily, a vlastně celý příběh o prvorepublikové herečce zpomalovala. Možná, kdybych knihu neposlouchala, ale přečetla, by mi mohl děj rychleji plynout. Nebo kdyby se kniha zabývala jen Jarmilou? Každopádně narozdíl od ostatních knih ve mně Herečka nezanechala téměř žádný pocit, a bohužel na celý příběh brzy zapomenu.
To bylo tak krásné. Olga žila v době Jarky a já měla pocit, že i autorka se s nimi znala důvěrně. Člověk se cítil být přímo na místě. Autorka s nimi dýchala, vybírala i styl slov a postoje, jako bych je slyšela osobně vyprávět. Moc se mi to líbilo. 95%
Do knihy jsem se musela nutit. Zdlouhavý příběh, žádné napětí. Ale konec nebyl špatný.
Přečetla jsem všechny knihy od paní Poncarové, ale tahle mě zaujala asi nejméně. Období 1. republiky i s reálnými postavami je zajímavé, samozřejmě i sama hlavní hrdinka. Příběh ale něco postrádá.
Zacatek byl umorny, myslela jsem, ze knihu odlozim... Ale nakonec enbyla tak spatna.
Co se mi na knihach pani Poncarove libi, je vykresleni atmosfery doby, ve ktere se dej odehrava. O avantgarde prvni republiky jsem toho (vyjma vytvarneho umeni) tolik nevedela, proto me moc tesi, ze jsem do tehle ery mohla nahlidnout a chvili zit prave s postavami umelcu...
A mně se to nakonec líbilo, začátek byl takový nijaký, ale pak jsem se nemohla odtrhnout. Je pravda, že některé pasaže byly takové zdlouhavé, ale jako celek hodnotím pozitivně, zase. Zkusím ještě další knihy od této autorky.
Toto je má druhá kniha od autorky a zřejmě poslední.
Její styl mi vůbec nesedí - postavy mi přijdou nepropracované a neuvěřitelné, formulace hodně patetické, konflikty jen naznačené...
Je to škoda, postava Jarmily Horákové je hodně zajímavá. Stejně tak Olga - tolik by se dalo vytěžit ze situace, ve které se nachází.
Čím více bojů, tím cennější malý okamžik štěstí. Knížka byla pro mě zajímavá. Je psaná poeticky, s citem a jemností, dává čtenáři nahlédnout na kulturní scénu dvacátých let 20. století. Oceňuji, že autorka vytahuje z hlubin zapomnění životní příběhy silných a statečných žen, které nás můžou obohatit a inspirovat.
Až doma jsem zjistila, že kniha, kterou mi knihovnice doporučila, je od neoblíbené spisovatelky. A ta opět nezklamala, neustálé opakování hrdinčiny povahy ob stránku, pozorný čtenář nemusí být neustále upomínán. Moje nervy, četla jsem s odporem, až jsem se dopracovala k Devětsilu a kniha mě začala zajímat, psychologie postav velmi plochá, proto asi stále to opakování, tohle spisovatelka moc neumí. Dále tajemná postava Aloisie, jejíž pravá totožnost je odhalena na konci. Zkrátka, nápady Poncarová má, šetřit slovy a používat nejvystižnější zatím ne. Konec mě dostal, ale nevím, co hrálo větší roli, zda to je tak dobře napsané nebo to jen zasáhlo mou nedávnou bolavou zkušenost. Dám tedy paní ještě někdy šanci.
Štítky knihy
životopisné, biografické romány 20. léta 20. století české herečky české romány Jarmila Horáková, 1904-1928
Autorovy další knížky
| 2019 |  Eugenie: Příběh české hoteliérky |
| 2020 |  Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky |
| 2021 | Cyklistka: Osud poslední baronky |
| 2020 | Děvčata první republiky |
| 2022 | Herečka: Múza první republiky |
Kniha Herečka: Múza první republiky je v
| Právě čtených | 9x |
| Přečtených | 275x |
| Čtenářské výzvě | 35x |
| Doporučených | 9x |
| Knihotéce | 126x |
| Chystám se číst | 158x |
| Chci si koupit | 23x |
| dalších seznamech | 5x |
Autorka má nadání najít zajímavé historické osoby s nevšedními životními osudy. Ale oproti Alžbětě a Nině a Podbrdským ženám mě Herečka vůbec nevtáhla... Bylo to takové zdlouhavé, nic moc se nedělo, Jarka pořád dokola řeší, jestli být herečka nebo se vdát, pochybnosti o mužích... Ale tak nějak po povrchu, plytce.
Zajímavější mi přišel osud Olgy Barényi...
A nejzajímavější pro mě bylo, že opravdu existovaly a že ta Olga opravdu napsala hru a knihu o Jarince....