Herečka: Múza první republiky
Jana Poncarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/501164/bmid_herecka-D74-501164.jpg
4
210
63
Některé životní role si nevybíráme. První světová válka skončila a duch divokých 20. let posedl srdce všech svobodomyslných umělců. Patřila mezi ně i herečka Jarmila Horáková. Navenek působila sebevědomě, uvnitř však skrývala nejistoty, které si vypisovala do svého deníku. S prvními láskami přichází také dilema - je možné se vdát a zároveň se naplno věnovat divadlu? Vážná nemoc však přerušila oslnivou kariéru v zárodku. O dvě desetiletí později objevuje Jarmilin příběh díky deníku také herečka a spisovatelka Olga. V období protektorátu se pro ni výjimečný osud stává nejen inspirací, ale i mostem ke svobodě, který vede daleko za hranice ponuré reality.... celý text
Přidat komentář
Tak jsem po dlouhé době nedočetla knihu... Často se mi to nestává a dělám to nerada, ale už jsem byla téměř ve třetině a pořád nic. Ani Olga, ani Jarmila mne nedonutily pokračovat dál. Já potřebuju, aby mě knížka přitahovala, nutila otáčet stránku za stránkou, abych se těšila, až si budu moct večer zalézt a konečně číst a to se tady bohužel nestalo. Ostatní knížky paní Poncarové se mi líbily.
Kdyby měl román poloviční rozsah, s radostí ho označím za nejlepší dílo Jany Poncarové - ale obávám se, že nebude patřit mezi oblíbené. Protože posedlost nejen divadlem, světla lamp z let dvacátých a sněhová břečka z let čtyřicátých jsou popsány přesně, Jarka má v sobě uvěřitelnou dávku pomíjivé mihotavé pravdivosti a Olga směs ctižádosti a temnoty, přitom ani jedna není černobílá. O smrti hrdinky se nečte lehce, i když čtenář ví od začátku, že přijde - ale je to tíha nepřikrašlovaného válečného života (a to, jak se od něj odráží odpudivost některých rozhodnutí a skutků), co dělá z Herečky překvapivě nekomfortní čtení.
Přečetla jsem několik knih Jany Poncarové, tato se mi zdála nejslabší. Nevyhovovalo mi střídání dvou časových úseků. Nevěděla jsem, že postavy v knize opravdu žily, Jarmila byla dcerou bohatého podnikatele, cesty a studia v zahraničí bez problémů zaplatil. Udělal by pro ni cokoli. Příběh byl příliš rozvláčný, Jarmila řeší, zda má talent nebo ne, řekla bych pořád dokola. Divadelní svět je mi zcela cizí. Naopak činnost Devětsilu a moderní avantgarda v literatuře mě zaujala.
Trochu zvláštně napsaná kniha. Ze začátku jsem se bála, že mě nebude bavit, ale pak mě příběh pohltil a musela jsem číst dál. O herečce jsem také doposud nevěděla. Až půjdu Myslíkovou ulicí, tak si určitě na Jarinku vzpomenu. Možná se i někdy vydám na Olšanské hřbitovy.
Herečka je moje druhá kniha od autorky, první byla Eugenie, a uz podruhé zjišťuji, že mě to úplně nevyhovovalo. Kniha je psaná krásně, dobře čtivá, ale ten příběh (ač moje velice oblíbené období první republiky) mě prostě nebavil. Stejně jako u Eugenie jsou tam na můj vkus příliš pitvané pocity hlavních postav. Chápu, že příběh není veselý, ale i tak toho bylo moc (neustálé pochyby, lítost, pláč..)
Konec knihy z Olžina pohledu byl zajímavý, překvapilo mě, jak to dopadlo s Mirkem.
Nevedela jsem, ze je kniha psaná podle skutečných postav, a tak jsem si poté dohledala další informace o Jarmile i Olze.
Mám doma ještě Podbrdské ženy, tak jsem zvědavá, jak se mi budou líbit ony.
Po přečtení knihy jsem si musela nechat trochu odstup, abych si utřídila myšlenky a pocity, které ve mě vyvolala.
Mladá krásná herečka Jarmila Horáková za první republiky, Devětsil, Osvobozené divadlo, měla by být šťastná....Ale oddaná celou svou bytostí práci, protože nemohla jinak, době i svým citům navzdory...
Druhá dějová linka za druhé světové války, se zajímavým příběhem spisovatelky, která píše o Jarmile Horákové divadelní hru. Konec neveselý, ale pro mě byla tahle knížka úžasný zážitek. Doporučuji.
Od Jany Poncarové je to první kniha, kterou jsem si vybrala a upřímně - velké zklamání. Není mým stylem odkládat nedočtenou knihu, ale tuto jsem vzdala po padesáti stránkách. Příběh se hrozně vlekl, nebylo v něm nic, co by mě nabudilo pokračovat ve čtení. Autorce ale šanci ještě dám...
Na toto hodnocení jsem si musela nechat po přečtení trochu času. Neveselé čtení. Střídají se dvě dějové linie. Dvacátá léta a příběh herečky Jarmily Horákové, která dávala do svého snu stát se herečkou a později i do svého hraní úplně vše, jako kdyby věděla, že jí není souzeno při svojí milované profesi zestárnout.
Čtyřicátá léta a spisovatelka snažící se v ponuré době oživit vzpomínky na Jarmilu tím, že o ní píše divadelní hru.
Styl vyprávění příběhu skutečných žen je trochu zvláštní, ale vlastně se úplně perfektně hodí k popisované době.
Příběh matrjoška: spisovatelka píše o spisovatelce, která píše o herečce... která si píše deník. Velké babrání se sama v sobě. Většinu knihy dívka, později žena řeší jestli bude, nebo nebude herečka, jestli je, nebo není herečka, jestli se líbí mužům. A spisovatelka přitom tvrdí, že ji všichni kolem zbožňovali. Olga i Jarmila jsou čím dál, tím víc depresivní. To vše by se celkem snadno dalo vyjádřit na polovině stránek. Málo děje, hodně vnitřního prožívání, které se hodí spíše pro specifické čtenáře, pro mě již trochu nuda.
Moje prvni kniha od teto autorky-namet knihy poutavy, atmosfera 20.let minuleho stolet v Praze pekne vystizena, psychologie hlavni postavy velmi detailne vykreslena, ale asi i vzhledem k tomu nekdy pribehu chybel vetsi spad nebo mozna i dalsi ingredience dulezite pro jeho ctivost.
Druhá kniha od této autorky, kterou jsem četla. Na rozdíl od Podbrdských žen jsem se musela k dočtení této knihy přemlouvat. Chyběl mi spád a kniha je podle mne takové citové plácání.
Každopádně názor na knihu si každý udělá podle sebe
Životní příběh herečky Jarmily Horákové odehrávající se po 1. světové válce byl přes začátek příběhu, který se zdál zdlouhavý, nakonec opravdu zajímavý a hodně jsem se dozvěděla o umělcích v té době. Kniha je výborně napsaná, autorka je opravdu skvělá a mě se od ní líbily všechny knihy, které jsem četla.
Četla jsem od autorky vše. A bylo to super. Ale tohle mě fakt nesedlo. Ani jsem nedočetla.
Velké očekávání, velké zklamání, velká nuda. Knihu jsem dočetla s velkým sebezapřením.
Knihy J. Poncarove mám moc ráda a vím, že se k nim budu vracet, ale k Herečce asi ne. Příběh byl pro mě nudný. Téma jako takové mě zajímalo a těšila jsem se, ale bohužel nic moc zajímavého jsem v knize nenašla. Možná kdyby byla o půlku kratší. Závěr byl pěkně napsaný, ale jinak se mi to vleklo.
Smutný příběh nadané herečky ,která toho mohla hodně dokázat. Kniha mě přivedla k tomu, že jsem si o ní i osobnostech s nimiž přicházela do styku něco zjistila.
Štítky knihy
životopisné, biografické romány 20. léta 20. století české herečky české romány Jarmila Horáková, 1904-1928
Autorovy další knížky
| 2019 |  Eugenie: Příběh české hoteliérky |
| 2020 |  Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky |
| 2021 | Cyklistka: Osud poslední baronky |
| 2020 | Děvčata první republiky |
| 2022 | Herečka: Múza první republiky |
Až doma jsem zjistila, že kniha, kterou mi knihovnice doporučila, je od neoblíbené spisovatelky. A ta opět nezklamala, neustálé opakování hrdinčiny povahy ob stránku, pozorný čtenář nemusí být neustále upomínán. Moje nervy, četla jsem s odporem, až jsem se dopracovala k Devětsilu a kniha mě začala zajímat, psychologie postav velmi plochá, proto asi stále to opakování, tohle spisovatelka moc neumí. Dále tajemná postava Aloisie, jejíž pravá totožnost je odhalena na konci. Zkrátka, nápady Poncarová má, šetřit slovy a používat nejvystižnější zatím ne. Konec mě dostal, ale nevím, co hrálo větší roli, zda to je tak dobře napsané nebo to jen zasáhlo mou nedávnou bolavou zkušenost. Dám tedy paní ještě někdy šanci.