Herečka: Múza první republiky
Jana Poncarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/501164/bmid_herecka-D74-501164.jpg
4
210
63
Některé životní role si nevybíráme. První světová válka skončila a duch divokých 20. let posedl srdce všech svobodomyslných umělců. Patřila mezi ně i herečka Jarmila Horáková. Navenek působila sebevědomě, uvnitř však skrývala nejistoty, které si vypisovala do svého deníku. S prvními láskami přichází také dilema - je možné se vdát a zároveň se naplno věnovat divadlu? Vážná nemoc však přerušila oslnivou kariéru v zárodku. O dvě desetiletí později objevuje Jarmilin příběh díky deníku také herečka a spisovatelka Olga. V období protektorátu se pro ni výjimečný osud stává nejen inspirací, ale i mostem ke svobodě, který vede daleko za hranice ponuré reality.... celý text
Přidat komentář
Herečku Jarmilu Horákovou jsem neznala,měla jsem tak možnost poznat její životní příběh. Ze začátku jsem měla trochu problém se začíst, ale s přibývajícími stránky nabýval děj většího spádu...
Moje nejoblíbenější česká spisovatelka. Miluju její styl psaní. Jak barvitě popisuje postavy, děj i místa. Díky jejímu spisovatelskému umění jsem vždycky zcela vtažená do děje. Tentokrát je příběh o prvorepublikové mladičké herečce, která má obrovský talent. Jarmila Horáková si jde za svým snem stát se herečkou. V časech, kdy je běžné to, že se žena vdá a její kariéra je manželka, matka. Jarunka však dře a dostane se až na prkna Národního divadla. Bohužel zemře mladá...
S touhle knihou jsem se moc nepotkala. Bylo mi protivné to věčné pitvání pocitů, pohledů a zamilovaností. Vlastně mi nesedí divadelní a umělecké prostředí, ti všichni Staníci a Jaroušci, cítím z toho pokrytectví. Asi jsem nespravedlivá. Nicméně jsem si o Jarmile a Olze hledala informace a jejich fotky, takže mě nakonec příběh něčím zaujal.
Příběh Poncarová vypráví ve dvou časových rovinách. V té první vše směřuje k dvacátým létům minulého století, kdy vyrůstá/dospívá Jarmila Horáková. V životě měla jediný sen - stát se herečkou. A tou se stala, talentovanou múzou první republiky, výraznou a obdivovanou osobností, jejíž kariéru ukončila važná nemoc. Své pochybnosti, pocity, prožitky zaznamenávala do deníku, který se mj. po dvaceti letech stane podkladem pro divadelní hru, kterou o Horákové píše spisovatelka a herečka Olga Barényi, lehce rozporuplná postava.
Příběh s pomalejším začátkem, hutným dějem a silným koncem. Umělecké prostředí 20. let, divadlo, film, skupina Devětsil, jazz, svoboda i touha uspět, radost ze života i vážná nemoc a poté v kontrastu druhá světová válka a realita na hony vzdálená.
Osud Jarinky, kterou jsem doposud neznala. Osobnost první republiky, která toho dokázala velmi mnoho, ale bohužel ji nebylo přáno pobývat na tomto světě déle. Z knihy byla cítit rozervanost Jarinky a její neustálý strach, zda hraje svou roli dobře. Škoda mladého zmařeného života.
Nějak mi chybí to všeobecný dojetí. Kniha je velice dobře napsaná. Krásný jazyk, krásný styl, krásná čeština. A prasecky jsem se nudila.
Smutný příběh herečky z první republiky - čtu ráda o prvorepublikových herečkách a o osudu Jarmily Horákové jsem se dozvěděla právě díky autorce.
Kniha se četla velmi dobře, líbily se mi přechody vyprávění o Jarmile a Olze.
Začátek takový trochu rozvláčný,ale pak už to docela utíká.
Jako vždy zajímavý příběh známé/neznámé ženy.
Škoda tak mladého života.Jen by mi zajímalo kam se poděl Mirek když byla Jarmilka uz nemocná.
Jana Poncarová patří mezi ty autorky, u kterých jsem přečetla jednu knížku a věděla jsem, že potřebuju všechny ostatní. Tahle autorka píše prostě skvěle a mně bylo jasné, že její tvorba bude něco, co se mi vryje do srdce.
V knize Herečka nám Jana Poncarová přináší další příběh, který je inspirovaný skutečností a tentokrát je hlavní postavou prvorepubliková herečka Jarmila Horáková, která od malička milovala divadlo a oplývala velkým talentem. Její osud je velmi zajímavý, avšak bohužel velmi krátký, protože tato talentovaná herečka zemřela velmi mladá.
Herečka je krásný a dojemný příběh, který je opět skvěle napsaný a mně se zase jen potvrdilo, že nebyla chyba si dokoupit všechny autorčiny knihy.
Tuto spisovatelka už tu nějakou chvíli je. Vím o Cyklistce i Podbrdských ženách, ale až s Herečkou ke mně prostě našla cestu.
Začínám číst. Je to jako zavřít oči. Otevřít je a jste najednou vedle ní. Vedle Jarinky. Vedle Frejky nebo Nezvala. Dokonce (trošku předbíhám) stojíte na prknech Národního Divadla a vedle vás stojí Vlasta Burian. Je to jako se ocitnout v nějakém oblíbeném černobílém filmu. Kde černobílý je jen obraz. Život v těchto letech, přesněji ve 20. letech, je všechno. Jen ne černobílý.
Hlavní hrdinkou je tu naše Jarinka, Jarmila Horáková, která už opravdu od dětství zažívá to, co dokáže pojmenovat snad jen herec, snad jen umělec. Ta rozervanost duše umělkyně by tu snad byla ještě dlouho, nebýt toho, že ji v pouhých 23 letech postihl nádor na mozku.
Tento příběh se nám autorka rozhodla vyprávět ve dvou dějových liniích. Příjde mi to zajímavé a krásně poplatné době. Tenkrát se sice více než dopředu dívali zpět, protože to, co bylo vepředu byla další válka. Koncentrační tábory.
V první linii je sama Jarinka. Její sestra Milada a další sourozenci, ještě mladší na to, aby se o nich něco psalo. Myslím že i kvůli tomu, že Milada byla v životě Jarinky opravdu důležitá.
Hrozně krásný mi přišlo, jak ji tatínek podporoval. Jak se staral, aby šla na tu školu, která ji opravdu zajímá a která jí něco dá. Ne jak třeba teď – půjdeš tam, kam chceme my a ve volném čase si dělej, co chceš ty. Opravdu měl zásluhu na tom, že byla až tam, kde byla.
Slyším taky ten jazz a asi si i dokážu představit tu vůni kávy. A společnost Devětsil. Jak sedí vzadu ve Slávii a řeší existencionalismus. Druhá linie je o Olze, která Jarinku znala. Byla s ní. A protože je spisovatelka, píše o ní hru. Vrací se při tom nejen ve vzpomínkách, ale i na opravdová místa. Před její okna, do kaváren, kde si povídá s Nezvalem…
Vlastně jen moc nechápu ten její vztah. Proč jí proboha vůbec někdo kdy řekl, že ona, jako žena může být buď herečka nebo matka. Oboje ne. Oboje se nedělalo. A přitom bych jí to tak přála.
Psát o knize, která mě chytla za srdce, a celou její četbu mě provázel strach a lítost. Proč? Protože jsem věděla, jak skončí. A že to krásný konec mít nebude. A taky jsem brečela. Nestává se mi to. Ale teď ano. A taky si moc věcí z knih nehledám. Teď ano. Je to z naší země. Z doby, kterou já sice ještě nepamatuju, ale obličeje jsem si našla, abych se s nimi víc spojila. Aby dostaly podobu. Aby to nebyly jen postavy, ale lidé.
Doporučuji všem romantickým duším, tragédkám a všem ženám. Je to příběh, který může být i náš. Je to příběh o tom, že není důležité, kolik času máme, ale jak s ním naložíme.
Sedím a třídím si myšlenky. Slzy v očích, jen jen se překlopit. Silný příběh, ve kterém jsem se na čas ztratila. Klidně bych brala ještě pár stránek navíc.
Období po první světové válce, kdy Jarmila Horáková hrála v divadle a natočila i dva filmy se střídá s obdobím v druhé světové válce, kdy bývalá herečka, současná spisovatelka píše dějství o slavné herečce, vzpomíná jaká byla, jak hrála, jak její život skončil.
Schází se se slavnými spisovateli , režisérem a ostatními herečkami v kavárně a chtěli zavést něco nového. Přestože má velké nadání a na veřejnosti je sebevědomá, vnitřně je nejistá, jestli umí vše zahrát dobře. Ani v lásce si není jistá.
Moc se mi líbí vykreslená dřívější doba. Když chtěla žena být slavná, musela se smířit s tím, že nebude mít rodinu. Dřívější doba tomu moc nepřála. I tak přemýšlí, jak by to jednou mohla zvládnout obojí, rodinu i povolání herečky.
Celou dobu jsem věděla o osudu této herečky, přesto mě konec knihy velmi zasáhl. Styl psaní vyvolává velké emoce.
Přitahovala pozornost mužů i žen. Všichni ji milovali pro její krásu i přátelskou povahu. I já si tuto knihu i herečku zamilovala. Knihu doporučuji hlavně těm, kteří mají rádi historické knihy.
Krásný a smutný příběh herečky z první republiky. O Jarmile Horákové jsem se dozvěděla díky Janě Poncarové, mám ráda prvorepublikové herce a herečky, ale o Jarmile jsem nikdy neslyšela. Je skvělé, že ji spisovatelka svou knihou vrátila do povědomí. Stejně tak druhá hrdinka Olga Barényi. Doporučuji přečíst :-)
• Mám pocit, že se listopad nese ve znamení mnoha „poprvé“. Poprvé jsem si na hlavu musela narazit čepici, nohy mi podrazilo náledí, přečetla jsem knížku za jeden jediný den a seznámila se s tvorbou Jany Poncarové. Ano, mluvit dnes budu o její knížce Herečka.
• Jarmila Horáková byla mladá, nadějná a velmi talentovaná dívka, která se zamilovala do hraní i divadla samotného. Herečkou toužila být již v raném dětství a pomalými krůčky směřovala ke splnění svého snu. Během 20.let se společně s dalšími, dnes známými umělci, stala jednou z velmi výrazných tváří tehdejší avantgardy.
• Kdybych si knihu Herečka nepřečetla, vybavila bych si skupinu Devětsil jen jako pojem z hodin literatury a Jarmilu Horákovou neznala vůbec. Páni! Tenhle příběh měl ale atmosféru! Děj se mi odvíjel živě před očima – mohla jsem stát na prknech divadla, cítit specifickou vůni líčidel, vplout do kavárny a naslouchat vášnivým uměleckým debatám. Postava Jarinky mi nesmírně přirostla k srdci. Viděla jsem v ní kus sebe. Věčně usměvavou a dobře naladěnou, se sklony k melancholii a občasné touze uzavřít se sama do sebe.
• Doteď ale nedokážu zaujmout konkrétní postoj vůči postavě Olgy. Která tvoří druhou linku autorčina vyprávění. Mám s ní soucítit? Nesnášet ji? Hrozně nerada totiž vynáším soudy. Zvlášť o literárních postavách, které skutečně existovaly. A tak si nechávám tuhle cestu otevřenou.
• Herečka se mi moc líbila. Četla se skvěle, ačkoli měl příběh občas dost ponurou atmosféru, právě v souvislosti s Olgou. První setkání tedy dopadlo na výbornou. Hodnotím 5*/5* a doporučuji.
... krásný příběh z první republiky. O herečce Jarmile Horákové jsem dosud netušila vůbec nic. Po vyhledání informací už je mi známější. Zaujala mě i jména dalších postav, která všichni známe. Mně se příběh líbil
Od Jany Poncarové jsem doteď nic nečetla. Ale nějak jsem věděla, že si budeme rozumět. Neodolala jsem její novince Herečka: Múza první republiky. A byla jsem okouzlena!
O herečce Jarmile Horákové jsem nevěděla vůbec nic, proto jsem se o to raději nechávala unášet tím krásně smutným vyprávěním o výjimečné divě 20. let.
Moc se mi líbily niterné myšlenky hlavní hrdinky, které nechávala zaznít ve svém deníku. Poodhalila nám tak trošku zákony herecké profese, vlastní pocity, radosti i smutky. Pro mladičkou Jarmilu Horákovou bylo jeviště životním posláním i zkázou.
Poznáváme Jarmilku jako malou holčičku, pro kterou je “hraní si na divadlo” vším. Postupně se její sen stává reálným a bylo pro mě potěšením sledovat, jak si mladá dívka neochvějně šla za svým snem a nenechala si jej nikým vzít. Ani tehdejší nelehkou dobou.
Jarmilin příběh se i díky jejímu dochovanému deníku dostává po dvaceti letech spisovatelce Olze Barényi a je pro ni inspirací k napsání divadelní hry na oslavu Jarmilina životního elánu i svobody.
Knihu doporučuji nejen milovníkům silných životních příběhů, ale také těm, kteří se rádi při čtení zatoulají do bujarého divadelního světa 20. let.
Jana Poncarová je pro mě už sázkou na jistotu. Její novinka Herečka je už třetí knihou, kterou jsem od ní přečetla a jsem zase spokojená a nadšená!
Herečku Jarmilu Horákovou jsem neznala, dozvěděla jsem se tak díky příběhu zase něco nového! Opět musím vyzdvihnout styl psaní, dvě dějové linky a skvěle vymyšlenou propojenost jednotlivých zápletek...
Jana Poncarová prostě umí a pokud jste ji ještě nezkusili, napravte to!
Nádherná knížka na kterou budu myslet ještě hodně dlouho. Nechci nic prozrazovat. Všem doporučuji k přečtení a moc se těším na autorské čtení a vyprávění paní spisovatelky o této knížce, na které se chystám už za 14 dnů.
Třeba se dozvím o Jarmile něco více, co v knize nebylo.
Autorka Jana Poncarová je česká spisovatelka, která se zabývá převážně skutečnými událostmi a životy lidí. Já bych vám dnes ráda představila její zatím poslední knihu s názvem Herečka: Múza první republiky.
Kniha je o životě talentované české herečky Jarmile Horákové. Ta od dětství toužila po tom stát se herečkou a stát na prknech, která znamenají svět. Herectví pro ni bylo vším a ač byla ještě dítě, byla k sobě tvrdá a disciplinovaná. Učila se texty a tvrdě dřela, aby se jednou dostala na divadelní scénu a mohla lidem ukázat své herecké umění. A povedlo se jí to. Milovala divadlo a film a naprosto mu podlehla. Vše, i soukromý život, šel stranou. Velice ráda si psala své pocity, myšlenky a vzpomínky do deníku.
Druhá významná žena v knize je Olga Barényi. Toto jméno vám možná nic neřekne, ale jedná se o pseudonym herečky a hlavně spisovatelky Aloisie Anny Voznicové. Ta se v knize věnuje psaní divadelní hry Herečka, která má být právě o životě Jarmily Horákové. Olze se totiž do rukou dostane Jarmilčin deník a ona se rozhodne nenechat upadnout v zapomnění její příběh.
Autorka dokázala bravurně vykreslit dvě tak naprosto odlišné postavy. Jejich pocity, dravost a odhodlanost v dobách ve kterých žily. Mezi Jarmilou a Olgou nás dělí v knize 20 let. Jarmila byla mladá a plná života s mnoha sny, ale bohužel osud tomu chtěl jinak a zemřela velice mladá a to ve 23 letech. Její poslední týdny života jsou v knize vylíčeny s neskutečným citem a měla jsem slzy v očích. Jarmila mi jako osoba přirostla velice k srdci a přiznám se, že jsem si o ní hledala na internetu další informace. Bohužel jich moc není. A je to škoda.
Proto jsem velice ráda, že autorka napsala takto nádhernou knihu, která je dějově sice smyšlená, ale opírá se o reálné události. Knížku doporučuji přečíst všem milovníkům historie, ale vlastně i všem ostatním, kteří si prostě chtějí přečíst kvalitní příběh, který ve čtenáři zanechá hlubokou stopu.
Po čtyřech předchozích setkání s autorčinými knihami mě již ani ve snu nenapadlo, že by nám naše knižní setkání někdy nevyšlo. Ale stalo se.
Nevím, čím to bylo, ale příběh po mně sklouzl a nezanechal žádnou stopu, což se mi u žádné z předchozích autorčiných knih nestalo.
Ale ať mě nepochopíte špatně, paní Poncarová stále píše krásně, její jazyk je radost číst, při určitých pasážích jsem se dokázala přenést do mého milovaného období první republiky, jen jsem prostě postrádala ten krásný pocit u srdce, který jsem mívala u jejích předchozích knih.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
Štítky knihy
životopisné, biografické romány 20. léta 20. století české herečky české romány Jarmila Horáková, 1904-1928
Autorovy další knížky
| 2019 |  Eugenie: Příběh české hoteliérky |
| 2020 |  Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky |
| 2021 | Cyklistka: Osud poslední baronky |
| 2020 | Děvčata první republiky |
| 2022 | Herečka: Múza první republiky |
Taková skvělá herečka a tak krátký život. Připomíná mi to Vitku. Ta doba 20.let musela být svým způsobem pěkná. Děkuji za krásnou knihu.