• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Dvojí život - Jana Poncarová

Když tě dusí, zpívej. Nadaná houslistka Julie nenávidí kousavé šaty a sovětské skladby, které musí hrát kvůli svému otci, komunistickému funkcionáři. Je dru... detail knihy

Populární knihy

/ všech 13 knih

Nové komentáře u knih Jana Poncarová

Dvojí život

„Od této knihy jsem měl opravdu velké očekávání. V době, kdy se příběh odehrává jsem vyrůstal a za minulého režimu prožil i své mládí. Pohyboval jsem se v podobném prostředí jako Julie, miloval rockovou hudbu a občas se setkával i s osobnostmi undergroundu. Proto jsem se velmi těšil, že mě příběh přenese aspoň na chvíli zpět do této doby a připomene mi i její atmosféru. Bohužel se tak úplně nestalo. Zpracování příběhu je bezesporu velmi kvalitní, vyvolává emoce, nepostrádá spád ani napětí. Ve vykreslení událostí z doby 70-80.let, ať skutečných či fiktivních, stejně tak i u autentických postav, jsem však občas narážel na pasáže, které působily na mně, jako pamětníka, dost nevěrohodně a určitě nemohly proběhnout tak, jak je autorkou popsáno. Tento fakt je z mého pohledu to jediné, co můžu knize vytknout. Každopádně autorce patří velký dík a uznání za zpracování tohoto tématu. Novodobé "období temna" je třeba si neustále připomínat. Paní Poncarová neobyčejně čtivou a atraktivní formou svého románu, určitě osloví a zaujme nejen čtenáře ve věku 40+, ale především mladou generaci, která má o popisované době velice málo vypovídajících a věrohodných informací. Toto je bezesporu největším přínosem i posláním románu Dvojí život. Autorce děkuji za mimořádný zážitek nad stránkami její knihy, kterou rozhodně doporučuji všem čtenářům.“... celý text
— Romain123

---

Srdcová desítka

„Super povídkový počin.. to se povedlo 10 povídek a 10 autorek..půlku jsem znala a i tak mě překvapily a rozšířil se mi obzor na další knihy... U jedné povídky jsem byla na měkko a fakt ukápla slzička.. doporučuji“... celý text
— Vivetkav

---

Srdcová desítka

„Za mě nejlepší povídky od P. Klabouchové - Kde domov můj, M. Blahové - Nemůže se nic stát a Chtěl bych tě fotit od L. Šilhové. Naopak povídka Vzkaz mi vůbec nesedla. Nelze hodnotit průměrem, jelikož jsem díky této sbírce povídek získala tip na pár knížek, českých autorů není nikdy dost.“... celý text
— Jancas.s

---

---

Dvojí život

„Taky mi, stejně jako Julii, bylo 17 když vyšla Charta 77, každou sobotu odpoledne jsme s uchem nalepeným na rádiu poslouchali komunistickými rušičkami ničené,ale přesto tak krásně znějící písničky Karla Kryla ze Svobodné Evropy, obdivovali těch pár odvážnějších, kteří navzdory všemu nežili onen dvojí život, o kterém je tato kniha. Přečetla jsem ji na dva zátahy, překvapil mě závěr, a moc bych si přála, aby po ní sáhli mladí, kteří tuto dobu, plnou lží a charakterové schizofrenie,nezažili“... celý text
— helenah

---

Podbrdské ženy

„Události druhé světové války, holocaustu a komunismu patří mezi čtenářsky nejžádanější a především nejčtenější. V české literatuře se tato témata vyskytují docela hojně a skrz fiktivní příběhy, které tyto události zachycují, stále získávají na oblibě. Osobně této popularitě nerozumím. Každým rokem vychází nespočet literárních děl, které popisují tragédie 20. století jednou a tou samou větou: „Bylo to hrozné!“ I přesto věřím, že se najdou díla, která události českých a světových dějin dokážou ozvláštnit zajímavým, informativním a originálním vyprávěním. Mezi takové příběhy ale nepatří Podbrdské ženy, které sice nabízejí zajímavý děj, ale nepřekypují originalitou a čtenáře o ničem neinformují. Když jsem si přečetl anotaci, obrátil jsem oči v sloup. „Další tragédie z dob komunismu a druhé světové,“ řekl jsem si. Co jiného se dá čekat od beletrie, která o této tematice pojednává? (Ne)mile mě překvapilo, že o komunismus a strasti války tu vůbec nejde. Jana Poncarová moc nevyzdvihuje dobu, ve které se děj Podbrdských žen odehrává. Významné události a hrůzy jsou v knize popsány okrajově a bez špetky zájmu. Především události druhé poloviny 20. století tu nehrají velikou roli a pro samotný příběh jsou nepodstatné. Podbrdské ženy se spíše zabývají psychologií postav a jejich křehkou pozicí ve společnosti mužů. Protagonisty Podbrdských žen jsou členové rodiny Kucmanů, které po několik desetiletí provází osobní tragédie, jež se předává z generace na generaci. Nejzajímavější postavou je nejspíš Emilie, do které autorka vkládá největší úsilí. U ostatních postav je to komplikovanější, především u postavy Johanky, která z celé knihy má nejméně prostoru. Ostatní protagonisté působí místy dost jednorozměrně; tedy uměle a nelidsky. Takovou postavou je Mirek Kucman, první mužský protagonista, se kterým se setkáváme. Zpočátku se jedná o zajímavou postavu, ale s přibývajícími stránkami se z něho stává umělá napodobenina člověka, která stěží projevuje lidské emoce. Největším problémem je, že autorka zahlcuje čtenáře kvantem postav, ke kterým si není schopen vybudovat vztah. Čím více jich je, tím méně se vyznáte v tom, jak jsou pro příběh důležité. Téma komunismu a druhé světové války je v dnešní době už dost profláklé, ale i tak se najde literatura, která tyto události dokáže oživit a ozvláštnit. Podbrdské ženy touto literaturou nejsou. Od první kapitoly není docela jisté, čím chtějí být. Od knihy jsem si moc nesliboval, a nakonec jsem udělal dobře. Nejedná se o četbu, která by zkušeného čtenáře dokázala nadchnout, spíše o odpočinkovou jednohubku, co si na literaturu pouze hraje. Nebojím se říct, že dílo Jany Poncarové je pouhým brakem, který je zaměřený na citlivá ženská srdce. Podbrdské ženy sice dokážou zaujmout, nikoli natolik, aby si z nich čtenář něco odnesl.“... celý text
— KingNut123