Eugenie: Příběh české hoteliérky

24 26. března

U paní Poncarové si velmi vážím toho, že píše o ženách.
Tenhle román byl na mě ale moc pomalý, táhlý a hlavní hrdinka jakoby byla vybledlá, chyběl mi tam nějaký náboj i vztah k dětem. Konec mě zaskočil a byla jsem zvědavá, jak asi Eugénie žila v USA. Od přečtení další knížky této autorky mě to ale neodradí.

1 23. března

Jen doufám, že Eugenie nebyla ve skutečnosti taková, jak ji vykreslila autorka. Nesympatická, sebestředná. Většinu času nic nedělala, jen bloumala. Nechápu její vztah k dětem. Ty jakoby ani nebyly. Kniha velmi rozvleklá, popisující plno naprosto zbytečných detailů, děj řídký. A vlastně Eugenie ani hoteliérka nebyla.

8 18. března

Zase jedna pěkná kniha od Jany Poncarové. Letos asi zavítám do Plzně, tak už vím, co musím vidět

8 05. února

Jako první knihu od autorky jsem četla Cyklistku a ta mě zrovna neuchvátila. Jsem ráda, že jsem na Poncarovou nezanevřela a pustila se do Eugenie. Tahle kniha je mnohem lepší. Člověk z ní má pocit, jako kdyby se sám procházel po hotelu a znal v něm každý detail. A na rozdíl od Blanky z první knihy, tady mi Eugenie přirostla k srdci a přes všechna příkoří nezanevřela na svět, naopak si ho začala užívat.

55 05. února

Knihy Jany Poncarové mne dlouhou dobu míjely. Až když jsem na Audiolibrixu zahlídla namluvený román Eugenie, řekla jsem si, že to tedy vyzkouším a uvidím, jak mi to bude sedět. A nakonec to byl vcelku příjemný zážitek, také díky tomu, že audioknihu namluvila má oblíbená interpretka Jitka Ježková.
Ačkoliv jsem zpočátku knihy byla trochu zmatená z těch postav, vztahů a z té časové posloupnosti, v jaké se to odehrávalo, nakonec musím říct, že mi autorčin styl psaní přeci jen seděl - jen jsem si na něj musela zvykat. Tím, jak autorka popisovala tu dobu a prostředí hotelu, v němž se to odehrává, úplně na mne dýchala taková ta prvorepubliková elegance a jakási honosnost. Zároveň také oceňuji zapojení tehdejší umělecké generace prostřednictvím obrazů, o nichž autorka mluví. Baví mne, když se v ději nějak objevuje tehdejší kultura a to, co mohli kulturně založení lidé vnímat kolem sebe.
Přiznám se, že jsem zprvu vůbec nevěděla, že román Eugenie je vlastně beletrizovaným příběhem skutečného lidského osudu - že paní Eugenie Ledecká (Janečková) byla skutečnou žijící osobou. V tom mi kniha dala hodně - že jsem se zase dozvěděla něco nového o české minulosti z pohledu nějakého konkrétního skutečného člověka. Navíc se to odehrává v Plzni, což je pro mne místo v literatuře nepoznané, takže i v tomto ohledu mne kniha zaujala.
Ve výsledku to na mne působilo jako silný příběh ženy, která se určitou dobu života musela podřizovat svému okolí a okolnostem, až pak vlivem jistých událostí mohla vzít svůj život konečně do vlastních rukou. Zároveň dokázala v sobě nalézt sílu a jít dál i v těch nejtěžších časech, za což jsem ji obdivovala. Přesto mi Eugenie bylo chvilkama dost líto a moc jsem jí přála, aby v životě mohla jít nakonec za svými sny. Pak jsem si musela chvilku googlit a o paní Eugenii si ještě hledat další věci. Třeba dobové fotky, které na internetu jsou zajímaví, když si je můžete přiřadit ke konkrétní ženě a konkrétnímu lidskému životu.
Nakonec ale dávám "jen" 4 hvězdy - nějak jsem po ohlasech ostatních čekala, že mne kniha třeba zasáhne ještě o něco víc. Nevím, asi moc velká očekávání. Každopádně 4 hvězdy jsou na místě a určitě mohu tuto knihu doporučit.

8 25. ledna

Janu Poncarovou , mám moc ráda. Všechny její knížky se mi moc líbili, ale Eugenie, mě nadchla. Byl to krásný příběh. Mám moc ráda, historicky podložené hlavní hrdiny i to, že máte možnost navštívit místa, která jsou v knize popsána. I když autorka popisuje, život mladé ženy, za války, v manželství, které nebylo z lásky, život, který Eugenii dusil a který nikdy nechtěla, mateřství, o kterém se můžeme dohadovat, zda Eugenie děti nechtěla, nebo vzhledem ke vztahu se svým nejmladším synem, nechtěla být matkou tak brzo, ale i tak si myslím, že i dnes se v tom hodně lidí najde a dokáže se s Eugenii ztotožnit. Proto se moc těším na další knihu, která na mě čeká a to na Herečku :-)

16 06. ledna

Krásný příběh, který mne vtáhl a přečetla jsem jej za jedno odpoledne. Tolik jsem Eugenii fandila, byla to silná žena. Trochu jsem doufala, že v manželství bude trochu spokojenější. Přeci jenom jsem z knihy chápala, že Emanuel ji miloval, ale ji to prostě dusilo. Vztah k dětem byl taky takový povrchní nebo alespoň tak byl vykreslený, přeci jenom bylo to její pouto k bývalým konvencím. Ale hotel Continental v Plzni bych chtěla za dob první republiky navštívit, muselo to být krásné místo. Otázka jestli si něco z prvotního kouzla ponechalo i do dnešní doby.