mag097 komentáře u knih

Místy jsem měla problém s různými návaznosti a uvěřitelností celého příběhu, na druhou stranu několikrát jsem byla překvapená dějovým vývojem. Myslela jsem, ze kniha bude spíš čistá dystopie, místy ale měla kniha komediální prvky, které mě v příběhu spíš rušily.

Příběh byl čtivý a po lehce slabším rozjezdu jsem se do knížky s nadšením začetla, ke konci jsem se ale i trochu těšila, až to budu mít za sebou.

Námět to ale mělo skvělý a velmi neotřelý. Dokážu si představit, že by z toho byla skvělá minisérie

1 22.03.2023

V Černé díře se opět setkáme s Freyjou a Huldarem, jejichž vyšetřování se tentokrát motá kolem časové kapsle a uřezaných rukou plavajících v bazénku.

I když i tentokrát autorka zpracovává téma, které už dneska můžeme brát taky jako klišé, vlastně mi to ani nevadilo.
Tento díl se mi četl lépe, než první. Nejen že už mi nepřišel tolik popisný, ale bylo tak i víc dialogů, díky čemu mi čtení lépe utíkalo.

I když je případ v knize dost brutální, autorka násilnosti moc do detailu nepopisuje a tak si v této knize milovníci nechuťáren na své úplně nepřijdou. Na severskou detektivku je toto docela čajíček.

6 22.03.2023

Anotace slibovala romantickou zápletu na pozadí historických událostí, autorka mě ale (příjemně) překvapila. Historie tam bylo dost! Kniha začíná svůj děj v roce 1919 v poválečném Německu a zachycuje život rodiny producenta čokolády Hannemana. Autorka docela barvitě vylíčila poválečnou bídu a hlad, protesty dělníků, zmařené životy vojáků vracejících se domů, postavení žen ve společnosti i protižidovské nálady.

Ano, pořád je to takové lehce naivní a ta romantická linka tam má silnou pozici, hlavně v druhé polovině knihy. Ale pokud to máte jako já, že si nějakou romantiku občas rádi přečtete ale potřebujete k tomu něco navíc, tak Vila na břehu Elbchaussee by se vám mohla líbit. Knihu bych asi nejvíc připodobnila k sérii Kavárna u Anděla od Anne Jacobs.

2 19.03.2023

Jiří Hájíček v této knize představuje klasické téma české literatury, a to otřesné rodiné vztahy. Marie je čerstvě rozvedená, má stárnoucí rodiče a špatné vztahy se sestrou....

No a moc víc nevím, co k tomu říct. Knížka mi bohužel svým stylem vyprávění nesedla. Působilo to na mě dost odtažitě a měla jsem pocit, že příběhu chybí ústřední dějová linka. Na druhou stranu podobný pocit jsem měla i u knihy Věci, na které nastal čas od Soukupové, kterou ale vím, že většina z vás miluje, takže se Plachetnice asi bát nemusíte.

Abych ale nebyla jenom kritická, musím autora pochválit za vykreslení ženské postavy. Málokdy se stane, že by autor jakožto muž dokázal věrohodně vykreslit ženský charakter. A Jiřímu Hájíčkovi se to povedlo.

2,5/5

11 06.03.2023

První půlku knížky jsem byla nadšená, autorka píše skvěle a knížka se četla sama. Přibližně v půlce mě napadlo, jak to celé dopadne (a to jsem na odhadování konců antitalent). Kámen úrazu byl ale hlavně to, že vyšetřovatelé si souvislosti spojili mnohem později než já (a to věděli to, co já).

Líbilo se mi, že autorka nepřeplácala knihu akčními scénami a spíš se během vyprávění držela při zemi. Líbilo se mi, že i rozuzlení bylo vcelku jednoduché a odpovídalo českému prostředí. Bohužel, neschopní vyšetřovatelé pro mě knížku potopili a zaklapli tak pokličku na hrníčku s dobrým hodnocením.

Zároveň mi v příběhu chybělo slibované mystično. Námět byl skvělý ale dalo se z toho vyždímat mnohem, mnohem víc. Jedna zmínka o vodníkovi bohužel mysteriózní detektivku nevytvoří...
2,5/5, i když mi to trhá srdce

4 25.02.2023

Příběh se skládá z několika dějových linek, které se postupně proplétají. Ústřední dvojice, vyšetřovatel a psycholožka, jsou sympaťáci a díky bohu nejsou závislí na alkoholu.

Samotné vystavění příběhu je slušné a bavilo mě rozplétat nitky tohoto spletitého případu. Rozuzlení bylo skvělé, až na jeden lehký klišé prvek. Na druhou stranu si ho autorka aspoň snad vytřískala hned na začátku a už ho máme za sebou.

Co mi ale úplně nesedlo by styl vyprávění příběhu. Pomalé, s minimem dialogu. Po třetině knihy jsem měla pocit, že se tam skoro nic nestalo...

4 13.02.2023

Skutečně zločiny po Česku pomocí dvanácti příběhu představují historii českého zločinu minulého století. Autoři se v knize zabývají nejen vraždami, ale i jedním důlním neštěstím, krádeží nebo promlčením zločinu.

Největší slabinou/předností této knihy je styl představení příběhu. Autoři jdou hodně do hloubky a při čtení byste mohli mít pocit, že čtete skutečný policejní spis. Což na rovinu, není pro všechny úplně zaživné čtení. Já osobně se několikrát přistihla, že kvůli nadmíře informací ztrácím pozornost a víc by se mi líbilo, kdyby byla kniha napsaná trochu víc přístupnou formou.

Nadruhou stranu oceňuji výběr případů, které kolikrát byli natolik obyčejné, že si díky nim člověk udělal představu o "běžném" zločinu nebo jindy byly naopak natolik ojedinělé, že člověk nestíhal valit oči.

Knížka je doplněna o obrázkovou přílohu, kterou doporučuji pouze silnějším povahám.

3 07.02.2023

Autorka na stránkách této knihy představuje část našich dějin, o které se moc nemluví. První třetina příběhu je opravdu dost surová a téma španělské chřipky je jimi hodně nasáklé. Autorka se toho opravdu nebála a já při některých scénách musela odvracet oči od stránek.

Celé tempo vyprávění je mírně rozvleklé, díky tomu ale se čtením strávíte víc času a téma stihnete dostatečně vstřebat.

Jedinou výtku mám ke konci, kvůli kterému musím i ubrat hvězdičku z hodnocení. Bylo to uspěchané a vůbec se to nehodilo ke zbytku knihy. Čtenář cítí, k čemu příběh směřuje a bylo by lepší, kdyby autorka víc vysvětlila, jak to přesně celé bylo.

Knížka vám ale určitě doporučuju, pokud chcete něco vědět o španělské chřipce nebo máte rádi historické romány, s Ellen Marie Wiseman neuděláte chybu

5 05.02.2023

Příběh je vyprávěn ve dvou časových linkách, dvěmi ústředními postavami. Tento příběh bych přirovnala ke knihám Shari Lapeny, i toto je tak trochu drama ze sousedství, které je zároveň podobně jako Lapeniny knihy velmi čtivé.

5 02.02.2023

Zahrada mrtvých duši je příběh, že kterého na vás dýchne deprese hned po přečtení prvních pár stránek...

Román vypraví bolestný příběh jedné rodiny, který je obklopen řadou tajemství. Po smrti otce Marek dostane podivný vzkaz od své sestry, kterou řadu let neviděl a která ani nedorazila na pohřeb.

Ve vyprávění se střídají tři postavy, Marek, jeho sestra Šarka a jejich otec Jan. Celý příběh vyplouvá na povrch velmi pomalu a nutí čtenáře číst dál a dál. Z každé stránky na vás dýchá depka a někdy se i bojíte číst dál, protože víte, že to co přinesou další stránky nebude dobrý...

Kromě samotného příběhu mě kniha ohromila i nádherným jazykem. Tohle byla doslova pocta českému jazyku. Lukáš Boček píše neuvěřitelně! Knížka je díky tomu literárním zážitkem, stejně jako například Paví hody od Jana Štiftera.

Ke knížce mám pouze jednu výtku, místy na mě byla moc pomalá a k maximální spokojenosti mi chybělo jen to, aby byla o pár stránek kratší.

I tak vám Zahradu mrtvých duší, stejně jako další knihy z edice Tvář doporučuju a další autorovu knihu budu netrpělivě vyhlížet.

10 21.01.2023

I když si Brit Bennett stále drží poněkud odosobněný styl vyprávění, dokázala mě v Matkách lépe vtáhnout do děje než ve své předchozí knize.

Bavilo mě, jak jsou podprahově v knize zmiňovaný rasové problémy a náboženský podtext. Naopak velmi otevřeně se zde řeší těhotenství v mladém věku a rodinné vztahy. Myslím, že autorka v knížce dobře vyvážila jednotlivá témata a příběh je tak lépe přístupný pro "evropského" čtenáře.

5 hvězda to pro mě není - docela mi trvalo se do příběhu ponořit a přibližně první třetinu jsem měla z knížky trochu rozpačité dojmy.

Ve výsledku jsem ale s knihou velmi spokojená a pokud autorka něco dalšího napíše, určitě po její knize sáhnu.

3 10.01.2023

Čekání na spoušť je skvěle propracovaná povídková knížky, ve které se jednotlivé příběhy vzájemně doplňují a společně vytváří jeden velký srdcebol.

Autorka dokázala, že někdy míň znamená víc a ani ne na 200 stránkách vylíčila osm životních příběhů lidí, kteří spolu kolikrát ani neměli na první pohled nic společného.

I když knížka působí jako jednohubka, nenechte se zmást. Dostanete smutný příběh, jehož čtení bude místy bolet, a hodně. Já osobně musela i slzu zatlačit, a to nejsem žádná plačka.

Geniální mi přišlo obzvlášť to, jak knížka krásně ukázala, že zdánlivě nedůležité rozhodnutí někoho jiného může ovlivnit někoho, kdo o tom vůbec netuší.

Pokud milujete české autory jako já, nebo pokud tyto vody teprve plánujete objevit, Čekání na spoušť vám jednoznačně doporučuju a dá se říct, že za něj dám i ruku do ohně. Knížka se určitě zařadí mezi to nejlepší, co jsem letos četla.

7 30.12.2022

Na knížku jsem se strašně těšila nejenom kvůli tématu, ale taky kvůli příslibu, že má knížka mít podobný vibe jako Kde zpívají raci. Téma bylo v knížce zpracováno obstojně, i když na můj vkus mohlo být zpracováno trochu hutněji a surověji, vyprávění působilo lehce pohádkově. Bohužel, s Kde zpívají raci má Vlaštovčí kopec podobnou jenom obálku a Ameriku.

Vlaštovčí kopec je "pouze" historickým románem, který ale nemá žádnou takovou tu tajemnou přísadu navíc, jako mají Raci a nebo třeba Kde se les dotýká hvězd, která vás pak donutí nad příběhem ještě dlouho přemýšlet.

Ke konci této knížky se radši ani vyjadřovat nebudu, nasadil totiž doslova korunu tomu mému pohádkovému pocitu.

I když to může teď působit, že knížku hodnotím negativně, nenechte se zmást. Já jsem spíš "rozčarováná" z toho přirovnání k Rakům. Pokud se od toho oprostíte a budete ten titulek na obálce ignorovat, může vám knížka nabídnout příjemný historický román, který zpracovává drsné téma způsobem, který by se mohl líbit citlivějším duším.

5 30.12.2022

Autorka v příběhu skvěle popsala nejen dospívání v komunistickém Československu ale i komplikované rodinné vztahy. Většinu knihy vás autorka drží v napětí, co že to rodina skrývá a vás to nutí číst dál a dál. Já sama měla několik tipů a byla během čtení neuvěřitelně napnutá, příběh je neuvěřitelně čtivý a máte tak pocit, že s hrdiny sedíte v obyváku a jste součástí příběhu.

Nenechte se odradit, pokud vás vyprávění nestrhne od prvních stránek, i mě chvíli trvalo, se do příběhu ponořit. Ke konci jsem si pak šetřila stránky, protože se mi nechtělo Janu a její rodinu opustit.

Pro mě je knížka ideálním mixem mých oblíbených témat v příbězích - česká historie a mezilidské vztahy. Zase jsem se díky knížce o naší zemi dozvěděla něco víc. Autorka mě potěšila i seznamem zdrojů na konci knihy.

4 30.12.2022

Na úvod bych chtěla říct, že námět příběhu byl skvělý a bavilo mě, jakým směrem se celý příběh ubíral, dokonce ani finální zápletku jsem neodhadla, ale bylo to moc dlouhé. Knížce by slušelo, kdyby tak pětinu svého objemu odhodila. Na to, jak napínavé momenty a zvraty tam byly, mi to napínavé vlastně kvůli tempu vyprávění nepřišlo. A to je taková škoda! V příběhu se rozvinulo několik dějových linek, které se začaly postupně prolínat a já byla zprvu napnutá, co a jak bude...to tempo to pro mě ale zabilo (doslova)

Dobré je taky upozornit, že knížka je paralelním románem k autorově předchozí knize Černá smrt. Knížka je takovou knížkou v knížce, kdy se jedná o nedokončený rukopis pachatele z předchozí knížky. Já sice Černou smrt nečetla, ale i tak bych řekla, že se z propojení těchto dvou knih dalo vyždímat mnohem víc. I přestože konec rukopisu dopsal autorův syn (což se dozvíme hned v předmluvě), chybí mi tam nějaké velké závěrečné wau, které mohlo být z této knížky v knížce vymáčknuto. Holt, co se dá dělat.

Pokud ale chcete dobrý thriller s pomalejším tempem, mohl by být Nedokončený rukopis přímo pro vás!

4 10.12.2022

Raci v hlavě vypráví dva příběhy. Jedním z nich je příběh Miky, který zrovna dospěl a opouští dětský domov. Druhým je příběh, který se odehrává sto let zpátky, během první světové války na zakarpatské Ukrajině, jejímž hlavním hrdinou je voják Nestor

Přibližně prvních 300 stránek jsem byla že čtení extrémně nadšená. Vyprávění plynulo pomalu a já si vychutnávala každou stránku. Bavil mě pohled do hlavy kluka vyrůstajícího v dětském domově i příběh Nestora, který během války potká zvláštní dívku Taryk a společně se dostanou až do Československa.

Poslední část příběhu mě ale celkem zklamala. Přišlo mi to najednou celé trochu uspěchané, začala se zde prolínat spousta postav a dějových linek a já se chvílemi v příběhu orientovala jen tak tak. Kdyby autor pokračoval v duchu prvních 300 stran, byla by to pro mě téměř pětihvězda.

Matoucí také může být anotace, která slibuje hledání vlastních kořenů v záhybech 20 století. Kvůli tomu jsem čekala jiný příběh, než který jsem dostala. Může to ale také být tím, že knížka spadá do kategorie magického realismu a já upřímně nevěděla, co si pod tím v kontextu tohoto příběhu představit. Díky tomu mi knížka pěkně popletla hlavu.

Rudolf Král nicméně píše skvěle a já tak můžu říct, že mě edice Tvář opět nezklamala

5 04.12.2022

Jménem mojí sestry jednu dobu doslova zaplavilo instagram a já četla nadšené recenze ze všech stran. Knížka zněla, že je přesně pro mě. S jejím přečtením jsem ale otálela do té doby, než vyšel druhý díl a dobře jsem udělala.

Po přečtení Jménem mojí sestry jsem byla lehce rozčarovaná, protože na historický román tady na můj vkus zůstalo až moc nezodpovězených otázek. Pokračováním této knížky jsem si ale spravila chuť.

Pokud vás tyto knížky zatím minuly, Jménem moji sestry a Srdcem mojí babičky vypraví osud jedné rodiny za druhé světové války, kdy se díky vzpomínkám dozvídáme nejen o osudech jednotlivých členů této rodiny, ale i různá tajemství, že kterých se občas tají dech.

Druhý díl se mi ve výsledky líbil víc než první, přestože jsem oba hodnotila čtyřmi hvězdičkami. Hlavně se mi víc líbila dějová linka, která byla oproti prvnímu dílu různorodější. Knížka nutila čtenáře víc číst dál a dál, protože cítil, že se blíží zodpovězení všech svých otázek.

V příběhu dochází k prolínaní minulosti se současností, já bych ale uvítala, kdyby tam té přítomnosti bylo víc. Podpořilo by to dynamičnost celého příběhu.

Co se nedá zapřít, je fakt, že Barbora Linke umí víc než dobře psát, stránky mi doslova lítaly pod rukama a po této stránce nemám co vytknout. Jestli autorka napíše něco dalšího, určitě po jejích knížkách sáhnu.

Pokud máte rádi historické romány na pozadí druhé světové války, tak knížky Barbory Linke určitě vyzkoušejte, jen si rovnou pořiďte obě dvě .

2 30.11.2022

Ústřední postavou celé knížky je Emilka, která se narodila na počátku vzniku první republiky nedaleko Brna. Prožila tak dětství a dospívání v době plné důležitých historických milníků, které značně ovlivnily její život.

Emilka se mi hodnotí strašně těžko, je to skvělá knížka, která je napsaná nádhernou češtinou, mě v ní ale něco nesedlo. Možná to bylo trochu samotné rozložení příběhu, kdy většinu času strávíme s malou Emilkou v první republice a zbytek jejího života už prožijeme trochu z rychlíku, což za mě byla škoda. Sama pořádně nevím, proč tomu tak bylo, ale nedokázala jsem si s Emilkou vybudovat vztah.

Autorku ale musím pochválit za její cit pro jazyk, tak krásná čeština se moc často nevidí. Zároveň je knížka je ozvláštněna tím, že autorka občas v příběhu prozradí, co se bude odehrávat na následujících stranách a tím mi doslova připoutala knížku k ruce, protože jsem tomu potřebovala přijít na kloub.

Doba, ve které Emilka vyrůstala nebyla lehká a tak se před čtením připravte i na to, že spousta postav ukončí svou životní pouť poněkud předčasně. Když si ale vybavím vyprávění své babičky, vím že to tak tenkrát často bylo. Dětská úmrtnost byla vysoká a lékařská péče nedostupná.

Ve výsledku jsem ráda, že jsem si knížku přečetla, moje srdcovka se z ní ale bohužel nestane.

7 28.11.2022

Viola a Viliam spolu chtějí být a i když jim to pár let trvá, nakonec spolu přece jen skončí. Jak ale jejich vztah změní narození autistické dcery, která potřebuje neustálý dohled?

První polovina mě bavila moc, pak se ale něco zlomilo a v knížce se nahromadilo moc událostí a postav, které pro mě příběh tak trochu odtrhly od reality. Základní suroviny tohoto příběhu byly vybrány víc než dobře a tohle dílo má upečený velmi kvalitní základ, jeho dozdobení už pro mě ale bylo trošku přeplácané.

Pořád ale platí, že Simona Votyová píše skvěle a i když mám k příběhu výtky, v rámci naší letošní hromadné štafety pro mě knížka patří k těm lepším. Příběh věrohodně vykresluje, co se vztahem může udělat nejen čas ale zejména špatná komunikace a já se těším, co dalšího si od autorky přečtu.

3 28.11.2022

Hlavni hrdinkou této knihy je pětadvacetiletá Aneta, které doslova obrátí život naruby jedna nepovedená smaženice. Rodinná tajemství, spletité vztahy a nechtěné dědictví, to všechno tento příběh ukrývá.

Určitě musím autora pochválit za to, jak knížku napsal, až po dočtení mi došlo, že ji vlastně nepsala žena, klobouk dolů! Postava Anety mi byla sympatická a měla jsem chuť ji několikrát během čtení obejmout.

Knížka je takovou jednohubkou, kterou přečtěte za dva večery, a podle většiny recenzí budete z knížky totálně nadšení. Já jsem sice taky nadšená, ale tak nějak přiměřeně.

Příběh by si ale podle mě zasloužil mnohem více čtenářů, protože příběhů o lidech s duševními problémy je za mě pořád málo. Takže pokud byste si rádi přečetli něco z tohoto soudku, tak vám ji určitě můžu doporučit.

28.11.2022